5 C 67/2025

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Petrem Maškem sídlem Boušova 792, 190 14 Praha 9 - Klánovice proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 87 970,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 201,11 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 942,50 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 66 201,11 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 769,79 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 211,22 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 122,79 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 769,79 Kč od 12. 11. 2024 a s úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 87 970,90 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 245,73 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Petra Maška, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 7. 3. 2022 smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky banky. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 155 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 7,9 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši 3 777 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci, a vedle splátek se dále zavázal hradit poplatky dle smlouvy. Splátky však neplnil řádně a včas a byl tak v prodlení s úhradou anuitních splátek a poplatků, pročež žalobkyně po marném upomínání v souladu se smluvními ujednáními oznámila žalovanému, že celý zbytek úvěru zesplatnila ke dni 10. 8. 2024. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 86 170,90 Kč a poplatků ve výši 1 800 Kč. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 5 122,79 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 153,72 Kč, běžící úrok a běžící zákonný úrok z prodlení za dobu od 12. 11. 2024 do zaplacení. Přes výzvu žalovaný po zesplatnění úvěru ničeho na svém dluhu neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti žalovaného, který svou neúčast na jednání ani neomluvil.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:Účastníci uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala, že poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 155 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách (celkem 48 splátek) včetně příslušenství a smluvených poplatků ve výši 3 777 Kč ke každému 17. dni v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 7,9 % ročně. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve smluvené výši převodem na účty uvedené ve smlouvě, z toho částka 94 521,35 Kč byla použita ke splacení (konsolidaci) již dříve čerpaného úvěru (prokázáno smlouvou o úvěru č. 014267250A ze dne 4. 3. 2022 včetně oznámení o změně, sazebníku a obchodních podmínek, předsmluvními informacemi a žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru, výpisem z účtu žalovaného).Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila, že žalovaný má čistý měsíční příjem ve výši 27 440 Kč a jeho měsíční výdaje činí 6 000 Kč bez splátek úvěrů, které byly uvedeny zvlášť ve výši 3 500 Kč měsíčně; žalovaný měl jeden spotřebitelský úvěr v nesplacené výši 94 305,81 Kč, který žádal konsolidovat, a nebyl v prodlení s úhradou svých závazků; splátky úvěru činily 2 342 Kč měsíčně (prokázáno daty o žádosti a informacemi z CBCB, výpisy z účtu žalovaného).Protože žalovaný nehradil splátky v souladu se smlouvou a podmínkami, žalobkyně po marném upomínání dluh žalovaného zesplatnila ke dni 10. 8. 2024 (prokázáno výzvami k zaplacení dluhu a oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 12. 8. 2024 včetně dodejek). Žalovaný dosud na dluh zaplatil celkem 88 798,89 Kč (prokázáno přehledem splátek). Přes výzvu žalovaný pohledávku v zažalované výši nezaplatil (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 29. 10. 2024 včetně podacího archu).

5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

7. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

12. V nyní projednávané věci soud dospěl k závěru, že zde není prostor pro aplikaci ustanovení § 5 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, a to již o ohledem na skutečnost, že žalovanému byl poskytován nový úvěr, jehož část (nikoliv celá úvěrovaná částka) byla použita na splacení stávajících závazků žalovaného. Nejednalo se tak o pouhou změnu způsobu splácení stávajícího úvěrového produktu, jak předpokládá § 5 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze tak dospět k závěru, že na žalobkyni se nevztahovaly povinnosti plynoucí ze shora uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Za shora zjištěného skutkového stavu přitom soud nemá prokázáno, že žalobkyně dostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to co se týče jeho příjmů, tak i jeho výdajů a celkových majetkových poměrů. Žalobkyně vycházela z informací zjištěných od žalovaného, které ověřovala pouze z výpisů z jeho účtu. Dále žalovaného prověřovala v databázi CBCB, aby zjistila míru jeho zadluženosti a ověřila, zda žalovaný není osobou, která již v době poskytnutí úvěru nebyla schopna splácet své závazky. Takto zjistila čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání, dále že žalovaný hradí měsíčně na splátkách úvěrů celkem částku 3 500 Kč, přitom ovšem splátky jediného úvěru zjištěného z registru CBCB měly činit pouze 2 342 Kč a tento rozpor nebyl vysvětlen. Výdaje žalovaného potom zjistila v celkové výši 6 000 Kč měsíčně, aniž by zkoumala jejich skladbu a posoudila jejich věrohodnost, a to především s ohledem na nízkou výši, která příliš neodpovídá aktuálním životním nákladům v ČR. Žalobkyně dále nezkoumala podrobnosti o pracovním poměru žalovaného (zda je zaměstnán na dobu určitou či neurčitou, a tedy zda bude mít zajištěný příjem po celou dobu splácení), rodinné poměry žalovaného (např. počet vyživovacích povinností), ani jeho bytové poměry (zda bydlí v nájmu, ve vlastním bytě, či jako spolubydlící a jaké má náklady na bydlení, což je pravidelně nejvýznamnější výdaj). Žalobkyně tak zjišťovala majetkové poměry žalovaného ryze formálně, když se spokojila pouze s neověřenými a nekonkrétními informacemi od žalovaného, aniž by si od něho vyžádala příslušná vysvětlení a doklady (např. pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, doklady o výši záloh za energie apod.). Pokud žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného z výpisu z jeho účtu, tak (především v otázce výdajů) není vůbec zřejmé, jakým způsobem tak učinila, a k jakým zjištěním přitom došla. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

13. Výše uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele řádně posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr, a to s přihlédnutím k výdajům žalovaného, nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny a přiloženy. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalované, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně žalobní tvrzení nedoplnila a důkazy neoznačila.

14. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).

15. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku a dalších případných poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, které soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalované, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni pouze poskytnuté peněžní prostředky (155 000 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaný uhradil (88 798,89 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené výzvou při zesplatnění včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaná byla k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzvána až právě touto výzvou. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z „jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího a zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). Po zohlednění těchto částek se podává, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 103 459,42 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 39,1 % (69,55 % úspěch – 30,45 % neúspěch). Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky:- 3 520 Kč (zaplacený soudní poplatek),- Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem pět úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění, doplnění žaloby ze dne 20. 3. 2025 (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), účast na jednání soudu dne 25. 4. 2025 (§ 11 odst. 1 písm. g/ adv. tarifu),o Mimosmluvní odměna za pět úkonů právní služby činí 5 x 4 620 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024),o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 2 x 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025),- 83,50 Kč - náhrada jízdného za cestu vlakem z Prahy do Kutné Hory a zpět v poloviční výši z důvodu účasti na dvou jednáních v tentýž den,- 900 Kč - náhrada za promeškaný čas advokáta strávený cestou do místa úkonu v celkové délce šesti započatých půlhodin po 150 Kč (dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 adv. tarifu),- 5 435,53 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 39,1 % z částky 31 319 Kč, tj. 12 245,73 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).