5 C 7/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Janem Ševčíkem sídlem Na královně 862, 156 00 Praha 5 - Zbraslav proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 33 701,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 547 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 547 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 154,92 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 177,40 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 072 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 634,24 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 510,30 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Jana Ševčíka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s tím, že žalobkyně, zastoupená na základě smlouvy o obchodním zastoupení [právnická osoba] s.r.o., a žalovaný uzavřeli dne 19. 2. 2022 smlouvu č. [číslo], jejíž nedílnou součástí jsou Úvěrové podmínky [číslo] a sazební poplatků. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 24 619 Kč na koupi kancelářského nábytku, kdy uvedenou částku poskytl žalovanému dne 23. 2. 2022 k rukám prodejce. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou pravidelných 35 měsíčních splátek splatných k 15. kalendářnímu dni měsíce ve výši 1 036 Kč, kdy první splátka byla splatná dne 15. 3. 2022. Sjednaný úrok z úvěru činil 28,23 % ročně. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, když neuhradil třetí splátku splatnou dne 15. 5. 2022. Ze smlouvy přitom vyplývá, že v takovém případě je povinen uhradit žalobkyni dlužné splátky, veškeré příslušenství, náklady a sankce, nesplacenou část jistiny a sankce za porušení povinností. Výzvy k úhradě s uvedením zepslatněných splátek byla žalovanému zaslána dne 29. 9. 2022. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá pěti neuhrazených splátek v celkové výši 5 180 Kč, zesplatněné jistiny ve výši 21 073,24 Kč, poplatku za upomínku ve výši 600 Kč, nákladů na oznámení o splatnosti ve výši 200 Kč, smluvní pokuty ve výši 411 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 237,68 Kč. Žalobkyni, i přes učiněné výzvy včetně předžalobní výzvy, žalovaný ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 4. [právnická osoba] se zavázala pro žalobkyni vyvíjet činnost směřující k poskytování úvěrových produktů pro účely financování nákupu zboží (prokázáno smlouvou o obchodním zastoupení [číslo] ze dne 20. 11. 2017). Žalobkyně pak prostřednictvím uvedené společnosti se žalovaným uzavřela dne 19. 2. 2022 smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému účelový úvěr na nákup nábytku ve výši 24 619 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úrok, to vše v 35 pravidelných měsíčních splátkách po 1 036 Kč Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 28,23 % ročně. Žalovaný se zavázal zaplatit jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10 % z každé neuhrazené měsíční splátky a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně pro případ prodlení s neuhrazením jiné dlužné částky. V záhlaví smlouvy jsou kromě kontaktních údajů žalovaného uvedeny i jeho měsíční příjmy, které činí 26 000 Kč čistého, příjem celé domácnosti pak činí 48 000 Kč. Ve výdajové stránce jsou uvedeny měsíční náklady na bydlení ve výši 2 650 Kč, přičemž další pravidelné výdaje žalovaný nemá. Pouze dále splácí ostatní úvěry ve výši 950 Kč měsíčně (prokázáno úvěrovou smlouvou č. SU4003773750 ze dne 19. 2. 2022). Částka 24 619 Kč byla žalobkyní vyplacena na účet prodejce dne 23. 2. 2022 (prokázáno potvrzením o proplacení úvěru). Žalobkyně předložila výpis z jejího systému, dle kterého měla dne 19. 2. 2022 provádět lustraci žalované ve výpisu uvedených registrech, nicméně samotné lustrace každého jednotlivého registru nedoložila (prokázáno tabulkou se seznamem registrů). Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, na svůj dluh dosud zaplatil 2 072 Kč (prokázáno tabulkou umoření). Žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění dluhů z úvěru a žalovaného vyzvala k jejich zaplacení nejpozději do 19. 10. 2022 (prokázáno oznámením o zesplatnění ze dne 29. 9. 2022 včetně dodejky). K dalšímu zaplacení zbývající dlužné částky byl žalovaný řádně vyzván upomínkou před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 25. 4. 2023 včetně poštovního podacího archu).

5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

7. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

12. Jde-li o posuzování majetkových poměrů žalované, žalobkyně soudu předložila pouze úvěrovou smlouvu s uvedenými příjmy a výdaji žalovaného, resp. jeho domácnosti. Je třeba dodat, že doklady prokazující skutečnou výši těchto příjmů již žalobkyně soudu nedoložila. Nutno potom připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let. Je tedy otázkou, zda žalobkyně, která neměla k dispozici doklady prokazující pravidelnost příjmů, tyto skutečně ověřovala, nebo se pouze spokojila s tvrzením žalovaného. Rozhodně pak ale nebylo na místě spokojit se s tvrzením žalovaného ohledně jeho měsíčních výdajů, které nemohou odpovídat realitě doby uzavření úvěrové smlouvy. Soud připouští, že stran zkoumání výdajů spotřebitele je věřitel ve velké míře odkázán na údaje spotřebitelem uvedené, nicméně ohledně výše měsíčních výdajů 2 650 Kč (na bydlení) + 950 Kč (na splátky) měla být žalobkyně obezřetnější a žalovaného k doložení těchto výdajů vyzvat, neboť nelze věřit tomu, že náklady na bydlení činily 2 650 Kč, přičemž dále již žalovaný další náklady neměl (energie, jídlo, ošacení, doprava, apod.). Prováděla-li pak žalobkyně lustrace v jednotlivých veřejně dostupných registrech, bylo její povinností doložit výpisy (konkrétní výsledky pátrání) z jednotlivých registrů. Jde-li o řádné/nedostatečné zkoumání schopnosti spotřebitele splácet úvěr, jedná se o právní hodnocení příslušející výlučně soudu. Nelze se tedy spokojit s tabulkou, dle jejíchž výsledků neměly být v registrech zjištěny negativní skutečnosti k žalovanému, aniž by soud mohl posoudit, jaký byl konkrétní výsledek lustrace žalovaného v tom kterém registru. Žalobkyně přitom žádnými dokumenty i přes ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru nedisponuje.

13. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).

14. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení úroků, smluvní pokuty a dalších případných poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, které soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (24 619 Kč) ponížené o část, kterou již žalovaný uhradil (2 072 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené v oznámení o zesplatnění úvěru včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť splatnost bezdůvodného obohacení nelze vyvozovat z ustanovení neplatné smlouvy. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně žalobkyní požadovaného úroku z prodlení z částky převyšující skutečnou výši pohledávky žalobkyně za žalovaným, jakož i za období, ve kterém ještě žalovaný v prodlení nebyl.

15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. dle míry úspěchu ve věci. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z„ jistiny“, tedy žalované pohledávky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěch ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). V posuzované věci byla žalobkyni přiznána částka 22 547 Kč s běžícím příslušenstvím, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku 4 336,43 Kč. Žalobkyně měla tedy úspěch ohledně celkové částky 26 883,43 Kč. Neúspěch měla naopak ohledně částky 11 154,92 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 177,40 Kč a běžícím příslušenstvím zkapitalizovaným ke dni vyhlášení rozhodnutí v celkové částce 626,47 Kč. Žalobkyně měla tedy neúspěch ohledně celkové částky 11 958,79 Kč. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 38 842,22 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 38,4 % (69,2 % úspěch - 30,8 % neúspěch). Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 1 349 Kč (zaplacený soudní poplatek), -) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem čtyři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), výzva k plnění, návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), účast na jednání soudu dne 30. 1. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. g/ adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 500 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 3. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí po podání návrhu (účast u jednání dne 27. 7. 2021) 1 x 2 460 Kč (§ 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta po podání návrhu činí 1 x 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), -) 1 280 Kč - náhrada za jízdu osobním automobilem tov. zn. Volkswagen, [registrační značka], na trase [obec] - [obec] a zpět o celkové vzdálenosti 168 Km, při ceně 38,20 Kč za litr pohonných hmot a náhrady 5,60 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., -) 600 Kč - náhrada za promeškaný čas advokáta strávený cestou do místa úkonu v celkové délce dvanácti započatých půlhodin (dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 adv. tarifu), -) 1 352,40 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 38,4 % z částky 9 141,40 Kč, tj. 3 510,30 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).