5 C 74/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Šimonou Maškovou sídlem Boušova 792, 190 14 Praha 9 proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 194 201,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 194 201,97 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 737,05 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 837,08 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 193 376,99 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení, a s úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 193 376,99 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 8 139,83 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 41 165 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky Mgr. Šimony Maškové, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 14. 7. 2017 smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky banky. Na základě této smlouvy banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 255 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 7,90 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Splátky však neplnil řádně a včas a byl tak v prodlení s úhradou splátek a poplatků, pročež žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními úvěr zesplatnila ke dni 26. 5. 2020. [příjmení] postoupila pohledávku na [právnická osoba] a.s., která ji následně postoupila na žalobkyni. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 193 376,99 Kč a poplatků ve výši 824,98 Kč. Přes výzvu žalovaný ničeho na svém dluhu neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Protože žalovaný je státním příslušníkem Tuniska, zabýval se soud tím, zda pravomoc rozhodnout mají české soudy a kterým právním řádem se řídí právní poměry účastníků. Česká republika nemá s Tuniskem uzavřenou mezinárodní smlouvu, která by upravovala soudní pravomoc a určovala rozhodné právo v závazkových vztazích. Soud proto vycházel z ustanovení § 2, § 6 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle kterých mají pravomoc rozhodnout české soudy, neboť podle procesních předpisů je místně příslušný soud na území České republiky, a právní poměry účastníků se řídí českým právem, neboť smlouva byla uzavřena na území České republiky, kde bylo rovněž poskytnuto plnění a smlouva tak s českým územím nejúžeji souvisí.

4. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 6. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru (prokázáno smlouvou [číslo] ze dne 14. 7. 2017). [příjmení] dle uzavřené smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve smluvené výši 255 000 Kč, který žalovaný čerpal (prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalovaného) a zavázal se jej hradit v pravidelných měsíčních splátkách (celkem 87 splátek) včetně příslušenství ve výši 3 860 Kč a hradit měsíční poplatek za pojištění úvěru ve výši 119 Kč, to vše ke každému 10. dni v měsíci. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši 500 Kč (prokázáno úvěrovou smlouvou, produktovými podmínkami a ceníkem banky). Protože žalovaný nehradil úvěr v souladu se smlouvou a podmínkami, banka úvěr zesplatnila ke dni 26. 5. 2020 a vyzvala žalovaného k úhradě (prokázáno dopisem ze dne 26. 5. 2020 včetně podacího archu). Žalobkyně nabyla pohledávku od svých právních předchůdců (prokázáno smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 7. 7. 2020 a 8. 7. 2020 včetně příloh). Přes výzvu žalovaný pohledávku v zažalované výši nezaplatil (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 16. 11. 2020). Žalovaný tak dluží ke dni podání žaloby zažalovanou částku a příslušenství (poplatky za pojištění úvěru a upomínky, sjednaný úrok a zákonný úrok z prodlení).

7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál a úvěr v termínu splatnosti nezaplatil. Tím se žalovaný dostal dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z toho za období od 27. 5. 2020 do 15. 6. 2020 v kapitalizované výši 737,05 Kč, jak požadovala žalobkyně. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

9. Soud přiznal žalobkyni také smluvní úrok z nesplacené jistiny úvěru ve výši 7,9 % ročně, který žalobkyně za období od 27. 5. 2020 do 15. 6. 2020 požadovala v kapitalizované výši 837,08 Kč. Soud žalobu zamítl v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku za dobu od 27. 5. 2020 do 15. 6. 2020 ve výši 8 139,83 Kč, neboť soud kontrolním výpočtem dospěl k závěru, že žalobkyni právo na úrok v této výši nevzniklo.

10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná. Neúspěšná byla pouze v nepatrné části ohledně příslušenství pohledávky a soud jí z tohoto důvodu přiznal právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 7 769 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) činí 3 x 8 900 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 5 796 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 41 165 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.