5 C 89/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1 proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 035 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 345 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 201,47 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 520,25 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 345 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 23,72 % ročně z částky 7 345 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 7 690 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 837,71 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 480,17 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 655 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 2 655 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 522,46 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Ing. Karla Goláně, Ph.D., a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 29. 1. 2015 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit úrok ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal jeho závazek splatnými v celém rozsahu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni 6. 12. 2019 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem. Přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne 29. 1. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků dlužnou částku ve výši 17 400 Kč, a to v 58 pravidelných týdenních splátkách. Dlužná částka je vypočtena jako součet zápůjčky ve výši 10 000 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úroku ve výši 1 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v hotovostním režimu. Peněžní prostředky žalovaný převzal v den podpisu smlouvy, což výslovně stvrdil svým podpisem na smlouvě (prokázáno smlouvou o půjčce). Součástí smluv jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce, v čl. 1 si strany sjednaly fixní úrok 23,72 % ročně (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o půjčce). Pohledávky za žalovaným byly s účinností ke dni 6. 12. 2019 převedeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a přípisem ze dne 6. 12. 2019 včetně podacího lístku). K zaplacení zbývající dlužné částky byl žalovaný řádně vyzván dopisem ze dne 22. 2. 2021 (prokázáno předžalobní výzvou včetně poštovního podacího archu).

6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Ustanovení § 2390 o.z. stanoví, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

7. Žalobce smlouvu uzavíral v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z.

8. Podle § 1811 odst. 1 o.z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

9. Podle § 1812 odst. 1, 2 o.z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

10. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § 1815 o.z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Podle § 3 písm. c) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se celkovými náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele rozumí veškeré náklady, včetně úroků, provizí, daní a veškerých dalších poplatků, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou věřiteli známy, s výjimkou nákladů na služby notáře; do celkových nákladů se započítávají i náklady související s doplňkovými službami spotřebitelského úvěru, zejména pojistné, pokud je uzavření smlouvy o poskytnutí doplňkové služby povinné pro získání spotřebitelského úvěru nebo pro jeho získání za nabízených podmínek.

13. Za shora uvedeného soud po postupu dle ustanovení § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že mezi účastníky byly platně uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce, na jejichž základě po poskytnutí peněžních prostředků žalovanému vznikla povinnost tyto peněžní prostředky vrátit. Soud však dále dospěl k závěru, že sjednané poplatky a úrok kapitalizovaný již při uzavření smlouvy byly ve smlouvách sjednány neplatně a domáhání se jejich zaplacení není po právu.

14. Z předmětné smlouvy se podává, že žalovaný se zavázal věřiteli zaplatit vedle vlastní jistiny ve výši 10 000 Kč též další tři platby označené jako úrok ve výši 1 400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Přesto, že se celkové náklady spotřebitelského úvěru skládaly z výše uvedených samostatně formulovaných plnění, přičemž výslovně označený úrok byl sjednán jako jeden z vícero současně dohodnutých nároků věřitele, soud má za to, že ve skutečnosti byly uvedené celkové náklady spotřebitelského úvěru tvořeny jen jednou faktickou položkou, a to faktickým úrokem, neboť předmětná ujednání nelze vykládat izolovaně pouze dle jejich slovního označení, nýbrž komplexně ve všech souvislostech s přihlédnutím k jejich povaze a účelu.

15. Pokud jde o ujednání o úhradě„ odměny za administrativní činnost“, samotná smlouva nijak nevysvětluje, o jakou administrativní činnost se mělo jednat včetně vyčíslení dané výše odměny. Je třeba dodat, že zákon pamatuje na to, že v případě smlouvy o zápůjčce, lze smlouvu sjednat s úroky či jako bezúročnou. V případě bezúročné zápůjčky se vydlužitel zavazuje zaplatit zapůjčiteli peněžní prostředky ve výši, která mu byla poskytnuta. V případě odměny za administrativní činnost sjednávané v obdobných smlouvách paušálně ve stejné výši, ač by tato byla nějak blíže specifikována, se dle soudu fakticky jedná o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, která je svou povahou však úrokem. Soud nemá pochyb o tom, že daná odměna za administrativní činnost je odměna za dočasné poskytnutí peněz dlužníkovi, když z ekonomického hlediska se jedná právě o tuto úplatu. Původní věřitel tedy v rámci ujednání o odměně za administrativní činnost požadoval ve skutečnosti úrok sjednaný ve smyslu ustanovení § 2392 o.z. zjevně podruhé, a to právě vedle platby, která byla jako úrok ve smlouvě označena výslovně.

16. Pokud jde o další platbu označenou jako„ poplatek za hotovostní inkaso splátek“, soud uzavřel, že stejně jako v případě předešlého nároku není jasné, za co je tento požadován. Ve smlouvě se sice žalovaný zavázal zápůjčku splácet v hotovosti v týdenních splátkách, což s sebou nese i náklady věřitele, aby dlužníkovi poskytl součinnost při hrazení splátek. V projednávané věci je však soud přesvědčen o tom, že nárok označený jako poplatek za hotovostní inkaso splátek tuto funkci fakticky neplnil. Jak vyplývá již ze samotné žaloby, žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky, neboť žalovaný své dluhy z uzavřených smluv o zápůjčce řádně a včas neplnil, tedy původnímu věřiteli, případně pak ani žalobkyni, neuhradil všechny splátky tak, jak se je zavázal hradit ve smlouvě. Pokud však nedošlo k uhrazení všech mezi smluvními stranami dohodnutých splátek, není zřejmé, z jakého důvodu by měl žalovaný hradit náklady spojené s hotovostním splácením jednotlivých splátek v plné výši sjednané pro splacení všech splátek zápůjčky, ačkoliv k uhrazení všech splátek ve skutečnosti nedošlo. Soud má tedy za to, že i v případě poplatku za hotovostní inkaso splátek tu nebylo žádné protiplnění - v tomto případě náklady věřitele vynaložené na součinnost při hrazení splátek dlužníkem - a jedná se tak o další faktickou odměnu za dočasné poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, tedy o úrok.

17. Jakožto úhrady za totéž, co představuje již jednou a samostatně sjednaný úrok, hodnotil soud daná ujednání o odměně za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek pro žalovaného spotřebitele jako nikoli jasná a srozumitelná, ale naopak klamavá. Z tohoto důvodu na ně nedopadá omezení přezkumu přiměřenosti ve smyslu § 1813 o.z. Sjednání druhého a třetího, současně a vedle sebe (s výslovně sjednaným úrokem) náležejícího úroku z úvěru, je nepřiměřeným ujednáním, jehož jediným účelem je nejasným způsobem vyjádření předstírat nižší výši úroku, než byla ve skutečnosti sjednána. Tyto platby se tak ve svém smyslu a účelu s úrokem jakožto cenou (za zápůjčku poskytnutých) peněz překrývají. Nemají žádný smysl a účel, než fakticky navýšit tuto úplatu. Skutečnou výši sjednaného úroku je pak třeba posuzovat při zohlednění kumulativního účinku i těchto dalších, formálně oddělitelných plnění, jejichž skutečnou funkcí není nic jiného, než totéž, co je běžně a pravidelně zahrnuto ve vlastním úroku.

18. Celková výše faktického úroku pak v případě každé jednotlivé smlouvy činila ve svém souhrnu 7 400 Kč, což odpovídá zhruba 74 % jistiny zápůjčky poskytované na dobu 58 týdnů (zhruba třinácti kalendářních měsíců). Úrok v takové výši odpovídá již pouze úrokům sjednávaným v lichevních smlouvách, a proto jej nelze považovat za přiměřený. Ujednání o takovéto výši daného úroku, ve smlouvě navíc prezentovaného klamavě nejasně a nesrozumitelně jako různá, oddělitelná plnění, je nutno považovat za ujednání zjevné příčící se dobrým mravům i veřejnému pořádku, zakládající současně v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele ve smyslu citovaného § 1813 o.z., k němuž se podle § 1815 o.z. nepřihlíží.

19. Soud tak dospěl k závěru, že platně byl ve smlouvách sjednán pouze běžící úrok ve výši 23,72 % ročně. Proto soud žalobkyni přiznal podle § 2390 a násl. o.z. částku představující dosud neuhrazenou jistinu z uzavřené smlouvy a běžící smluvní úrok, dále úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Přiznaný kapitalizovaný úrok a kapitalizovaný úrok z prodlení pak soud oproti podané žalobě přiměřeně ponížil tak, aby jejich výpočet vycházel z dosud neuhrazené jistiny. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. dle míry úspěchu ve věci. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z„ jistiny“, tedy žalované pohledávky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěch ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). Soud tak při posouzení míry neúspěchu ve věci k tíži žalobkyně zohlednil i kapitalizovaný úrok z prodlení a kapitalizovaný úrok v celé jejich výši, běžící úrok kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku a dále též běžící zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku. V posuzované věci byla žalobkyni přiznána částka 7 345 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 8 721,72 Kč (2 201,47 Kč úrok z prodlení + 6 520,25 Kč úrok) a běžícím příslušenstvím, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku 3 842,28 Kč (973,57 Kč úrok z prodlení + 2 868,71 Kč úrok). Žalobkyně měla tedy úspěch ohledně celkové částky 19 909 Kč. Neúspěch měla naopak ohledně částky 7 690 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 3 317,58 Kč (837,41 Kč úrok z prodlení + 2 480,17 Kč úrok) a běžícího příslušenství zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí v částce 1 388,86 Kč (351,91 Kč úrok z prodlení + 1 036,95 Kč úrok). Žalobkyně měla tedy neúspěch ohledně celkové částky 12 396,74 Kč. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 32 305,74 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 23,2 % (61,6 % úspěch - 38,4 % neúspěch). Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 800 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 252 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 23,2 % z částky 2 252 Kč, tj. 522,46 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.