6 T 77/2020

Plný text

Samosoudkyně Okresního soudu v Kutné Hoře JUDr. Eva Novotná rozhodla v hlavním líčení konaném dne 17. prosince 2020 obžalovaná <b>[jméno] [příjmenířešitele],</b> rozená [příjmení], [datum narození] v [obec], prodavačka [právnická osoba], [obec a číslo], trvale bytem [obec] – [adresa], <b>je vinna, že</b> jako prodavačka prodejny [právnická osoba] se sídlem [adresa poškozené] [anonymizováno] si v době od 1. 1. 2020 do 31. 1. 2020 v úmyslu vlastního obohacení ponechala pro svoji potřebu tržbu z této prodejny v celkové výši 54 746 Kč, kterou byla povinna odvést do pokladny společnosti, čímž [právnická osoba] způsobila škodu ve výši 54 746 Kč, <b>tedy</b> přisvojila si cizí věc, která jí byla svěřena, a uvedeným činem způsobila na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, <b>čímž spáchala</b> přečin zpronevěry podle § 206 odstavec 1 trestního zákoníku <b>a odsuzuje se</b> podle § 206 odstavec 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedm) měsíců. Podle § 81 odstavec 1, § 82 odstavec 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu 1 (jeden) rok. Podle § 228 odstavec 1 trestního řádu je obžalovaná povinna zaplatit poškozenému [právnická osoba] se sídlem [obec a číslo] škodu ve výši 54 746 Kč. Důkazy provedenými v hlavním líčení vzal soud za prokázané, že obžalovaná si v úmyslu vlastního obohacení ponechala pro svoji potřebu tržbu z prodejny [právnická osoba] a za leden 2020 a to v celkové výši 54 746 Kč, kterou neodvedla do pokladny [právnická osoba] tak způsobila škodu ve výši 54 746 Kč. Obžalovaná vypověděla, že nastoupila do [anonymizováno] v říjnu 2018 s tím, že tam bude rok a posléze jí bude smlouva prodloužena, což se další rok stalo. Měla podepsanou dohodu o hmotné odpovědnosti. Měla odvádět tržbu, z které platila nájem, energie, veškeré nákupy pro prodejnu, což bylo pečivo, těstoviny a podobně a z peněz si také měla vyplácet výplatu. Zbytek pak odesílala na [anonymizováno] [obec]. Veškeré tyto platby se pak zapisovaly do pokladní knihy. Ta se psala vždy ke konci měsíce. Každý den se vyjížděly ústřižky z kasy, k tomu veškeré ty nákupy (pečivo, těstoviny ….). Lístky od toho nechávala na nástěnce, každý měsíc se dělala inventura a tu dělala ke konci měsíce, sepsala docházkový list, a pokud odváděla tržby, tak měli určené místo v prodejně, kde si tržbu převzal řidič rozvozu a ten tržbu odvezl na firmu. Druhý den jí na to smluvené místo řidič dal doklad o tom, že tržbu odevzdala. V prodejně nebyl trezor, proto pokud tržbu neodevzdala, tak jí nosila každý den domů. Bylo jí to nařízeno vedoucím panem [příjmení]. Upozorňovala zaměstnavatele, že se chystá ke konci roku do důchodu a zda s ní ještě prodlouží pracovní poměr. Bylo jí řečeno, že není důvod pracovní smlouvu jí neprodlužovat. Pak se začaly dít takové věci jako např. že jí na prodejnu bylo přivezené maso, které se jevilo jako prošlé, proto ho vracela a vedoucímu se to nelíbilo. Uzeninu, která se neprodala a byla už prošlá, tak se vracela formou vratek. Pak zjistila, že ta uzenina se jí vracela zpátky, neboť si ji před tím označila a poznala to. Konflikty mezí ní a zaměstnavatelem se stupňovaly a pak se stalo to, že někdy ke konci měsíce ledna 2020 ráno přivedl pan [příjmení] nějakou novou pracovnici s tím, že jí bude pomáhat. Z toho se tedy zcela zhroutila, do dnešního dne je v pracovní neschopnosti. V době, kdy z prodejny odešla, tak tržbu nikomu nepředávala, jelikož nevěděla, že se nevrátí. Měla tedy tržbu doma za předchozí období. Ona tedy pokladní knihu nedopsala, protože se psala vždy na konci měsíce a ona pak byla v pracovní neschopnosti. Doma jí zůstalo kolem 50 000 Kč. Jelikož je v pracovní neschopnosti tak peníze dodnes neodevzdala, čekala, že se se zaměstnavatelem nějak domluví, čekala tedy, co se bude dít. Neměla zaplacenou dovolenou, kterou si nestačila vybrat za loňský rok a letošní rok. Jediné, co jí poslali tak má nějaký výměr pro finanční úřad, kde je uvedena částka 27 000 Kč a někdy v dubnu jí bylo zasláno nějakých 13 000 Kč. Čekala, že ty peníze se z toho odečtou a zbytek že jim vrátí, oni se s ní totiž nevyrovnali. Naposledy byla v práci 30. ledna, s penězi domů ale neodešla, protože ty měla pořád doma. Myslela si, že se do práce ještě vrátí a že bude pokračovat dál. Rozumí tomu, že peníze dosud nevrátila, ale oni jí také nezaplatili. Jednou jí z [anonymizováno] telefonovali a napsali jednu sms zprávu, jinak ji neurgovali. Neví, zda jí psali něco e-mailem. V pracovní neschopnosti je s nervama poté, co se dozvěděla, že si za ní hledá zaměstnavatel náhradu. Nevěděla, že bude mít neschopenku tak dlouho, k odbornému lékaři nedochází, pouze k praktickému. Počítala s tím, že se dá psychicky do pořádku a vrátí se do zaměstnání. Má připravenou finanční částku 54 746 Kč k tomu, aby ji mohla případně vrátit. Měsíčně jí chodí nemocenská ve výši kolem 11 000 Kč. Myslela si, že pan [příjmení] ví, kde bydlí a mohl přijet a domluvit se s ní. V přípravném řízení obžalovaná uvedla, že komunikovala se zaměstnavatelem přes e-mail manžela [email]. Dále v přípravném řízení uvedla, že se se zaměstnavatelem vyrovná a peníze vrátí ihned po výslechu na policii (výslech byl prováděn 15. 6. 2020). Svědek [jméno] [příjmení], vedoucí provozu [právnická osoba] uvedl, že povinností obžalované bylo psát vše do pokladní knihy, měla tedy vyjíždět doklady z kasy a psát každý den tržbu, tedy příjem, výdej. Za měsíc leden 2020 obžalovaná vůbec pokladní knihu nevyplnila a rovněž neodevzdala žádné peníze, tedy částku 54 746 Kč. To bylo zjištěno na základě inventury, kterou dělala účetní paní [příjmení]. Přišli na to tak, že přivedl novou pracovnici paní [příjmení], která měla vypomáhat na prodejně, obžalovaná jí měla předat kasu a peníze. Obžalovaná sbalila klíče s tím, že musí k lékaři a od té doby jí již neviděli. Zbyly v kase pouze nějaké kovové peníze, dále asi dvě dvoustovky. Peníze, které zbyly, nafotil (je součástí spisu). Zkoušel obžalované potom volat ze svého mobilního telefonu, telefon nebrala. Posílali jí mail na jejího manžela. Z tohoto e-mailu ona psala také objednávky, takže věděli, že s ní mají komunikovat na tento e-mail. Najednou ten e-mail přestal existovat. Volal obžalované. Psala jí mail i paní účetní [příjmení] a ona se vůbec neozvala a do dnešního dne částku nevrátila. Co se týče tržeb, tak obžalovaná si tržby brala domů, protože se bála je tam nechat a druhý den tržbu přinesla, z toho se platilo pečivo, těstoviny a podobně. Neplatilo se z toho zboží, které přišlo od nich z jatek. K tomu se ale přesně vyjádří účetní paní [příjmení]. Svědkovi byla pak dána k nahlédnutí fotodokumentace na č.l. 25 až 33, tedy fotografie peněz. Svědek potvrdil, že jde o peníze, které zbyly v pokladně po odchodu obžalované z prodejny. Svědkyně [jméno] [příjmení], účetní společnosti vypověděla, že jí požádal vedoucí provozu pan [příjmení] o provedení inventury na prodejně, kde byla zaměstnána obžalovaná. Inventurou zjistila, že chybí částka 54 746 Kč, která do dnešního dne není uhrazena. Obžalovaná peníze řádně odevzdávala až do prosince 2019, to bylo vše v pořádku. Pokladní knihu vyplňovala a měla ji vždy pěkně zpracovanou. Ke konci ledna obžalovaná onemocněla a za leden 2020 pokladní knihu vůbec nevyplnila a zjistili ten schodek. V pokladně zbyly pouze peníze, které pan [příjmení] nafotil. V prodejně to fungovalo tak, že prodavačky si vedou pokladní knihu, do které mají každý den zapisovat evidenci tržeb a výdajů a jednou za měsíc tu pokladní knihu předávají panu [příjmení], nebo panu [příjmení] a ti ji dovezou k ní do účtárny, kde ona pokladní knihu zpracuje. Zda si prodavačky zapisují evidenci každý den, je jejich věc, ale ke konci měsíce tu pokladní knihu musí mít vyplněnou a předat ji. Z tržby prodavačka platí pečivo či za kuřecí maso, pokud prodejna toto odebírá, dále z toho platí nájem z prodejny i telefon a je jí z toho vyplácena i mzda. Mzdu zpracovává ona a mailem pod heslem posílá prodavačce výplatní pásku a na základě výplatní pásky si ona potom vyplatí mzdu. Všechno je zaneseno v té pokladní knize. Pokud ví, tak na prodejně trezor není, takže záleží na prodavačkách, jak to dělají. Obžalovaná si vyplatila v lednu mzdu za prosinec, protože lednová výplata se zpracovává až v únoru. Pokladní knihu za leden 2020 tedy doplňovala ona na základě těch dokladů z pokladny a faktur, které jí byly poslány. V prosinci si tedy vyplatila obžalovaná částku 8 885 Kč na mzdě, za leden jí mzdu posílali složenkou. Potom jí ještě posílali k proplacení dovolené a je si 100% jistá, že je obžalované vše doplacené. Obžalovaná byla v neschopnosti od 30. 1. a mzda za leden ve výši 8 941 Kč obžalované byla proplacena. Ona sama obžalovanou telefonicky neurgovala, urgoval jí pan [příjmení]. Jediné co jí posílala, byly e-maily na základě sdělení pana [příjmení], aby ty peníze vrátila. Posílala jí i e-mailem výplatní pásky na e-mail jejího manžela, protože obžalovaná e-mailovou adresu neměla. Žádala jí, aby jí výplata byla zaslána složenkou, takže jí potom lednovou výplatu poslali složenkou. Ta e-mailová adresa byla zrušena, takže se jim to všechno vracelo zpátky. Obžalovaná měla nějaké exekuce, strhávala jí výplaty na exekuce, dluhů měla dost, šlo o více exekucí. Přesně nedokáže říct, jakou část mzdy ty exekuce tvořily. Ve spise je založena pracovní smlouva uzavřená mezi obžalovanou a [právnická osoba] z níž vyplývá, že byla uzavřena dne 17. 10. 2018 do 30. 9. 2019, a k této smlouvě je i dodatek, z něhož vyplývá, že se smlouva prodloužila do 30. 9. 2020. Součástí je i dohoda o hmotné odpovědnosti ze dne 17. 10. 2018. Ve spise je i e-mailová komunikace mezi společností a obžalovanou, z níž vyplývá, že 4. 2. 2020 byla obžalovaná urgována, aby doplnila pokladní knihu, obžalovaná dne 9. 2. 2020 e-mailem žádala účetní [příjmení] o zaslání výplaty složenkou a z dalšího e-mailu vyplývá, že jí společnost sděluje, že k 31. 1. 2020 měl být v pokladně zůstatek 61 387 Kč, ovšem k 31. 1. 2020 v pokladně zůstalo 5 341 Kč a v poličce 1 300 Kč, tedy celkem 6 641 Kč. Sdělují, že manko činí tedy 54 746 Kč. Zároveň je tímto e-mailem vyzývána, aby peníze odevzdala, jinak budou nuceni obrátit se na policii. Obžalovaná kontaktovala společnost z e-mailu [jméno] [příjmení] [email]. Z téhož e-mailu pak objednávala obžalovaná zboží a to konkrétně 29. 1. 2020. Ve spise je založena i fotodokumentace provedená vedoucím provozu [jméno] [příjmení], a to peněz, které zbyly v pokladně. Soud si vyžádal k důkazu i pokladní knihu [právnická osoba] za toto i předchozí období. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů v celém jejich souhrnu tak jak má na mysli ustanovení § 2 odstavec 6 trestního řádu dospěl soud k závěru, že se obžalovaná dopustila trestné činnosti tak, jak je popsáno shora ve výroku tohoto rozsudku. Obžalovaná na svoji obhajobu uvádí, že v tom nebyl žádný úmysl, že celou částku, kterou neodevzdala má připravenu doma, aby ji mohla vrátit. Obžalovaná pak tvrdila, že se začaly stupňovat konflikty mezi ní a zaměstnavatelem, které vyvrcholily tím, že se jí chtěli zbavit a přijali novou pracovnici. Ona se z toho psychicky zhroutila a od té doby je v pracovní neschopnosti. Tržbu měla doma z toho důvodu, že to bylo nařízeno zaměstnavatelem, neboť nebyl na prodejně žádný trezor. Domnívala se, že se se zaměstnavatelem nějak domluví. Také nedostala peníze za dovolenou a poslední výplatu, takže si myslela, že se to z těch peněz nějak odečte. Na druhou stranu obžalovaná nezpochybňovala výši částky, kterou neodevzdala a byla si vědoma, že si tuto částku nemůže ponechat a neustále tvrdila, že částku má připravenou, aby ji mohla případně vrátit. Obžalovaná je usvědčována výpovědí svědků [jméno] [příjmení], vedoucího provozu společnosti, zejména pak účetní [jméno] [příjmení], dále pak listinnými důkazy, a to pokladní knihou předloženu poškozeným i e-mailovou komunikací mezi ní a poškozenou společností. Z těchto důkazů vyplývá, že obžalovaná měla vést pokladní knihu a řádně odvádět tržby, což činila do prosince 2020. Dne 31. 1. 2020 pak v souvislosti s přijetím nové pracovnice na prodejnu zjistila účetní – svědkyně [jméno] [příjmení] provedenou inventurou, že nesouhlasí finanční prostředky v pokladně a že obžalovaná za měsíc leden 2020 vůbec nevedla pokladní knihu, 30. 1. 2020 odešla k lékaři a v pokladně chyběla částka ve výši 54 746 Kč. Dle inventury mělo být v pokladně 61 367 Kč, ovšem v pokladně se nacházela hotovost pouze ve výši 6 641 Kč, o čemž svědek [příjmení] pořídil fotodokumentaci. Nelze přijmout argumentaci obžalované, že se chtěla se zaměstnavatelem vyrovnat a že jí nebyla vyplacena mzda a dovolená, a že se domnívala, že po ukončení pracovní neschopnosti nastoupí a vše vyúčtuje. Z výpovědi svědkyně – účetní [příjmení] i z pokladní knihy vyplývá, že obžalovaná obdržela mzdu za měsíc leden a zaměstnavatel vůči ní nemá žádné závazky. Obžalovaná byla opakovaně vyzývána k vrácení peněz, a to jak telefonicky, tak na e-mail svého manžela, který běžně používala a z něhož objednávala zboží, avšak obžalovaná na tyto výzvy absolutně nereagovala, přičemž z téhož e-mailu žádala o zaslání výplaty složenkou. Obžalovaná si musela být vědoma, že se nejedná o její peníze a že je zaměstnavateli neodvedla a ponechala si je pro sebe, kdy tato situace trvá již téměř rok. Obžalovaná při svém výslechu na policii dne 15. 6. 2020 uvedla, že ihned po výslechu peníze vrátí a se zaměstnavatelem se vyrovná, do dnešního dne se tak nestalo. Obžalovaná přitom potvrdila, že má dluh u banky. Svědkyně [příjmení] – účetní zaměstnavatele rovněž potvrdila, že obžalovaná měla dluhy, strhávala jí ze mzdy různé exekuce. Je tedy evidentní, že obžalovaná byla ve špatné finanční situaci, měla tedy i motiv k tomu, aby si tuto tržbu ponechala pro svoji potřebu. Jednání obžalované je tedy nutno kvalifikovat jako přečin zpronevěry, neboť si obžalovaná přisvojila cizí věc, která ji byla svěřena, ovšem obžaloba její jednání kvalifikovala dle odstavce 3 § 206 trestního zákoníku s tím, že uvedeným činem byla způsobena na cizím majetku větší škoda.„ Větší škoda“ byla dle trestního zákoníku účinného do 1. 10. 2020 škoda přesahující částku nejméně 50 000 Kč. Podle novelizovaného trestního zákoníku účinného od 1. 10. 2020, tedy účinného v době rozhodování soudu je škoda způsobená obžalovanou„ škodou nikoli nepatrnou“.„ Škoda nikoli nepatrná“ je dle novelizovaného zákoníku škoda dosahující částky nejméně 10 000 Kč a„ větší škoda“ je škoda dosahující částky nejméně 100 000 Kč. Soud tedy postupoval podle novelizovaného trestního zákoníku, co se týče výše škody, který je pro obžalovanou příznivější z hlediska způsobené škody, kdy trestní sazba činí tak až dva roky odnětí svobody a nikoliv rok až pět let odnětí svobody dle trestního zákoníku účinného do 31. 10. 2020. Při úvaze o druhu a výši trestu vycházel soud z obecných ustanovení uvedených v § 39 trestního zákoníku. Přihlédl tedy k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k poměrům obžalovaného, k jejímu dosavadnímu způsobu života, k možnosti nápravy, přihlédl i k chování obžalované, ke snaze nahradit škodu, nebo odstranit jiné škodlivé následky činu. Obžalovaná se k trestné činnosti nedoznala, respektive neshledává ve svém jednání trestný čin, na druhou stranu jde o osobu, která nebyla nikdy soudně trestána, a nebylo k ní zjištěno nic negativního. Ovšem nelze přehlédnout, že byla způsobena škoda pětkrát přesahující hranici škody„ nikoliv nepatrné“ dle novelizovaného trestního zákoníku. Jak už bylo zmíněno shora, trestní sazba zde činí až dva roky odnětí svobody. Soud vzhledem k výši škody i k tomu, že obžalovaná vůbec nejeví snahu poškozenému škodu uhradit, ji uložil trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon s ohledem na její bezúhonnost podmíněně odložil na nejkratší možnou zkušební dobu jednoho roku. Poškozená společnost se včas a řádně připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, který byl řádně vyčíslen a soud proto uznal obžalovanou povinnou ji poškozenému uhradit, a to konkrétně ve výši 54 746 Kč.