7 C 135/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Grenarovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 180 886 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 177,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 144 708,80 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 177 227 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou s návrhem na vydání platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 180 886 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný dne 5. 8. 1994 v době své vojenské služby u útvaru [číslo] [příjmení] [jméno] manipuloval při nácviku na přísahu v rozporu se svými povinnostmi s přiděleným samopalem a způsobil tak poranění oka pana [jméno] [jméno] (dále jen„ poškozený“) s trvalou slepotou tohoto oka. V řízení u Okresního soudu Praha – západ sp. zn. [spisová značka] byl žalovaný uznán vinným ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle ust. § 224 odst. 1, 2 trestního zákona. Žalobkyně uznala úraz poškozeného jako úraz pracovní, z titulu pracovněprávní odpovědnosti tak žalobkyně uhradila poškozenému za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 jako náhradu za ztrátu na výdělku celkem částku 180 880 Kč, jíž vymáhá po žalovaném, který je za škodu způsobenou poškozenému dle občanského zákoníku odpovědný. Žalobkyně vyzvala žalovaného písemně výzvou z února 2021 k úhradě jeho dluhu ve výši 180 886 Kč ve lhůtě do 15 dnů od doručení výzvy. Žalovaný převzal výzvu osobně proti podpisu dne 1. 5. 2020. Žalovaný ve svém vyjádření k výzvě ze dne 4. 3. 2021 s odkazem na předchozí rozsudky Okresního soudu v Kutné Hoře odkázal žalobkyni na uplatnění jejího nároku v soudním řízení, v němž by žalovaný mohl dosáhnout snížení regresních náhrad za využití moderačního práva soudu. Ve stanovené lhůtě žalovaný ničeho neuhradil a dne 17. 3. 2021 se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 26. 7. 2021 opětovně poukázal na okolnosti, za jakých došlo ke škodné události, tedy že zbraně byly vydávány bez kontroly, nebylo požadováno jejich vrácení a při přípravách na přísahu nebyli přítomni velitelé, kteří měli zajišťovat pořádek. Odkázal na dřívější řízení u zdejšího soudu, který opakovaně o nárocích žalobkyně rozhodoval, a kde byly zohledněny jak okolnosti, za nichž k události došlo, tak osobní a majetkové poměry žalovaného. Poukázal na rozsudek sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], kterým bylo žalobkyni vyhověno pouze ve výši jedné čtvrtiny žalovaného nároku, přičemž v rozhodnutí nebyly žalobkyni přiznány úroky z prodlení. Dále soudu sdělil, že se obrátil na žalobkyni s žádostí o prominutí pohledávek, která však svým stanoviskem [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] žádosti nevyhověla. Uvedl, že zbývající částka činí 573 731,70 Kč a úroky z prodlení včetně nákladů řízení, přičemž dlužnou částku hradí podle dohody o splátkách v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 500 Kč. Žalovaný ve svém vyjádření dále uvedl, že se dostal do tíživé ekonomické situace, neboť jeho příjem je do značné míry závislý na benefitech, o které důsledku nepracovního úrazu ruky přišel. Ke zhoršení ekonomické situace přispěla i trvající pandemie koronaviru, kvůli které zaměstnavatel žalovaného, [anonymizováno] v [obec], přerušil výrobu a žalovaný tak pobírá 85 % své mzdy. Ke svým finančním výdajům žalovaný uvádí, že kromě splátek žalované hradí rovněž dluh za osobní automobil, který užívá k dopravě do zaměstnání, splátky za úvěr poskytnutý [právnická osoba], který byl poskytnut za účelem vyplacení podílu bratra manželky žalované na zděděné nemovitosti. Další výdaje představují náklady na chod domácnosti, pojištění a zaopatření dvou nezletilých dětí, jejichž potřeby s ohledem na věk neustále rostou. Navrhl proto žalobkyni přiznat částku ve výši jedné pětiny žalovaného nároku a ve zbývající části včetně požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítnout.

3. Soud provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro posouzení dané věci a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], vzal soud za prokázané, že žalovaný byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví dle § 224 odst. 1 a 2 trestního zákona, jehož se dopustil tím, že v prostoru vojenského útvaru [číslo] [příjmení] [jméno] manipuloval s přiděleným samopalem v rozporu s článkem 26 cvičebního řádu a vystřeleným cvičným nábojem zasáhl do levého oka poškozeného, jemuž způsobil tržně zhmožděnou ránu oka s trvalou slepotou, a to z nedbalosti. Tímto rozsudkem je soud v souladu s § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) vázán.

5. Z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], má soud za prokázané, že žalobkyně je dle pracovního práva odpovědná za úraz poškozeného, byť zapříčiněného žalovaným, neboť škoda na zdraví poškozeného byla způsobena při plnění služebních povinností.

6. Z podkladových účetních záznamů žalobkyně za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020, rozhodnutí Ministerstva obrany ČR o přiznání náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti poškozeného, výpisu z bankovního účtu má soud za prokázané, že z tohoto titulu zaplatila žalobkyně poškozenému náhradu za ztrátu na výdělku za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 v celkové výši 180 886 Kč.

7. Z usnesení zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [spisová značka], soud zjistil, že tímto rozhodnutím byla schválena dohoda o rozdělení pozůstalosti po [jméno] [příjmení], na jejímž základě nabývá pozůstalý vnuk [jméno] [příjmení], [datum narození], aktiva pozůstalosti zahrnující zejména bytovou jednotku [číslo] v domě [adresa] v obci [obec], část [část obce], postaveného na pozemku parc. č. st. 253, zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. [část obce], s povinností uhradit pasiva pozůstalosti a vyplatit pozůstalé dceři [jméno] [příjmení] a pozůstalému vnukovi [jméno] [příjmení] každému na jeho dědický podíl částku 350 000 Kč do 30. 6. 2018 s tím, že pozůstalá vnučka [jméno] [příjmení] nenabývá ničeho.

8. Z úvěrové smlouvy uzavřené dne 4. 12. 2017 mezi [jméno] [příjmení] a [právnická osoba], má soud za prokázané, že manželce žalovaného byl poskytnut úvěr ve výši 601 000 Kč.

9. Z vyjádření žalovaného ze dne 26. 7. 2021 vyplývá, že žalovaný usiloval o uzavření dohody o prominutí dluhu, vyplývajícího ze skutečností uvedených výše, ale s negativním výsledkem.

10. Žalovaný soud rovněž odkázal na předchozí řízení sp. zn. [spisová značka], v němž soudu předložil základní řád ozbrojených sil ČR a předpis zabezpečení zbraní a munice a povinnosti velitelů z období, kdy došlo k předmětné události, zakládající povinnost žalovaného k zaplacení dlužné částky. Z těchto listin soud zjistil, že zřejmě při manipulaci žalovaného se zbraní došlo k porušení předpisů i ze strany nadřízených žalovaného, nicméně soud je vázán odsuzujícím výrokem předmětného trestního rozsudku.

11. Obdobný regresní nárok žalobkyně vymáhala po žalovaném v minulosti již v několika řízeních. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že byl schválen smír účastníků, dle něhož se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 115 526,40 Kč. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. [číslo jednací], ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. [spisová značka], a dále rozsudků zdejšího soudu č. j. [číslo jednací], ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. [číslo jednací], a dále č. j. [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], bylo zjištěno, že soud využil svého moderačního práva a náhradu snížil o jednu třetinu. Z rozsudků zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] a [číslo jednací], [číslo jednací] a [číslo jednací] bylo zjištěno, že se soud od dosavadní praxe odklonil a náhradu snížil na jednu polovinu. V posledním řízení pak soud shledal důvody pro moderaci nároku žalobkyně na jednu pětinu a současně s ohledem na dobré mravy žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z žalované částky (srov. rozsudek zdejšího soudu [číslo jednací]). Naposledy soud zohlednil jak okolnosti, za nichž došlo ke škodné události, tak osobní a majetkové poměry žalovaného. Vzal zřetel ke skutečnosti, že žalovaný se snaží své závazky plnit, avšak s ohledem na své poměry není schopen splatit jistiny uložené dřívějšími rozhodnutími, dluh mu tak s ohledem na žalobkyni dříve přiznané úroky z prodlení stále narůstá a rovněž vzal ohled i na vliv této nešťastné události na jeho rodinný život.

12. Z výzvy k zaplacení a doručenky má soud za prokázané, že před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě.

13. V řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaný na pohledávku žalobkyně něco hradil.

14. Podle § 364 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, se náhrada škody z pracovního úrazu, k němuž došlo před 1. lednem 2007, řídí zákonem č. 65/1965 Sb.

15. Podle § 205c odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) má zaměstnavatel, který nahradil poškozenému škodu, nárok na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá podle občanského zákoníku, a to v rozsahu odpovídajícím míře této odpovědnosti vůči poškozenému, pokud nebylo předem dohodnuto jinak.

16. Podle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

17. Podle § 420 odst. 1 a 3 zákona č. 60/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), odpovídá každý za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

18. Podle § 450 obč. zák. soud náhradu škody přiměřeně sníží z důvodů zvláštního zřetele hodných. Vezme přitom zřetel zejména k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila; přihlédne přitom také k poměrům fyzické osoby, která byla poškozena. Snížení nelze provést, jde-li o škodu způsobenou úmyslně.

19. V projednávané věci soud po provedeném dokazování a jeho zhodnocení dle § 132 o. s. ř. dospěl k závěru, že žaloba je co do základu důvodná. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky odpovídající škodě vzniknuvší poškozenému v podobě ušlého výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020. Vzhledem k tomu, že ke škodě došlo při plnění služebních povinností poškozeného a tento ji u žalobkyně uplatil, nahradila žalobkyně poškozenému tuto škodu z titulu odpovědnosti zaměstnavatele za škodu. S ohledem na shora citované ustanovení má však žalobkyně, jakožto zaměstnavatel poškozeného, regresní nárok na úhradu toho, co plnila, a to vůči tomu, kdo by byl za škodu odpovědný podle práva občanského. V rovině občanského práva je to pak žalovaný, koho stíhá povinnost k náhradě škody vůči poškozenému, neboť právě žalovaný se dopustil protiprávního jednání, když nedovoleným způsobem manipuloval se svěřenou zbraní, které bylo příčinou vzniku škody na zdraví poškozeného.

20. Přímý škůdce však v souladu s citovaným ustanovením § 205c odst. 1 zákoníku práce poskytuje zaměstnavateli náhradu jen v rozsahu, v jakém nese za škodu podle občanského práva odpovědnost. Soud po zhodnocení jak osobních a majetkových poměrů žalovaného, tak okolností vzniku úrazu poškozeného, dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro aplikaci moderačního práva dle § 450 obč. zák. a rozsah náhrady tak snížit.

21. V řízení Okresního soudu Praha – západ č.j. [spisová značka] bylo prokázáno, že žalovaný nezpůsobil újmu na zdraví poškozeného úmyslně, ale z nedbalosti. K úrazu poškozeného došlo v době plnění vojenské služby žalovaným i poškozeným v jejich rané dospělosti, a to za mimořádné situace, kdy se po vydání zbraní vojáci shromažďovali na nácvik přísahy bez bezprostředního dohledu nadřízených. Jejich nízký věk, nezkušenost a neznalost situace vedly k tomu, že nerozpoznali, jak je třeba se v takových podmínkách chovat. Pokud jde o poměry žalovaného, pak bylo zjištěno, že žalovaný žije s manželkou, dvěma nezletilými dětmi a rodiči v rodinném domě ve vlastnictví otce manželky. Žalovaný i manželka mají pouze příjem ze zaměstnání. Největší finanční zátěží rodiny žalovaného je splácení úvěru 601 000 Kč, který si musela manželka žalovaného vzít u [právnická osoba], na výplatu dědického podílu svého bratra, jehož výše se spolu s úrokem vyšplhala na konečnou částku 1 202 000 Kč (konec posledních měsíčních splátek úvěru je stanoven na měsíc červen 2037).

22. Závětí je zajištěno, že rodinný dům jednou připadne do vlastnictví manželky žalovaného. Žalovaný řádně splácí částky přiznané žalobkyni dřívějšími rozhodnutími v souladu se splátkovým kalendářem. Soud je toho názoru, že žalovaný svým dosavadním jednáním prokázal svou dobrou vůli a záměr jednat poctivě, když se snaží svým povinnostem řádně dostát. S ohledem na shora uvedené soud shledal na straně žalovaného okolnosti hodné zvláštního zřetele, pro něž lze rozsah náhrady škody snížit. Soud má za to, že tento postup je opodstatněn zejména poctivým přístupem žalovaného, který se své odpovědnosti nezříká, plnit své závazky řádně, dlouhým časovým odstupem od doby škodné události, rovněž i vzhledem ke změně rodinných poměrů žalovaného, která představuje další finanční zátěž. Soud proto v daném případě snížil náhradu škody na jednu pětinu oproti částce, kterou žalobkyně vyplatila poškozenému, tedy přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 36 177,20 Kč ohledně zbývající částky 144 708,80 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Úroky z prodlení soud žalobkyni nepřiznal s ohledem na dobré mravy, neboť zohlednil, že žalovaný se snaží své povinnosti dlouhodobě plnit. Soud proto dospěl k závěru, že za této situace, jakož i pro výše zmiňované okolnosti případu, není s ohledem na dobré mravy na místě úroky z prodlení žalobkyni přiznat. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, s ohledem na zjištěné poměry žalovaného a okolnosti případu nebyla v souladu s ustanovením § 150 o. s. ř. náhrada nákladů řízení žádnému z účastníků přiznána.

23. Dle § 148 odst. 1 o. s. ř. nebylo státu přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v situaci, kdy žalobkyně je od soudních poplatků osvobozena a žalovaný je s ohledem na moderaci náhrady škody procesně úspěšnějším.