7 C 57/2023

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Grenarovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. Robertem Šulcem, Ph.D. sídlem Ovocný trh 1096/8, 110 00 Praha proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátem JUDr. Jiřím Obršlíkem sídlem Rohanské nábřeží 678/23, 186 00 Praha 8 - Karlín o vyklizení části nemovitosti a odstranění neoprávněné stavby I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali, že žalovaní jsou povinni ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku odstranit část oplocení pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, , u , právnická osoba, pro , adresa, , a to v části, kde toto oplocení přechází přes pozemek parc. č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, , u , právnická osoba, pro , adresa, , a to na základě prostorového vymezení těchto pozemků, tak jak je evidováno v katastrální mapě Katastrálním úřadem pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, a jsou povinni ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku vyklidit část pozemku parc. č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, , u , právnická osoba, pro , adresa, , jenž je ve vlastnictví žalobce, a to v rozsahu, jak je tato část pozemku k vyklizení specifikována v geometrickém plánu č. , hodnota, ze dne 15. 9. 2020, který zpracovala , právnická osoba, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na nákladech řízení částku 61 719,63 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám právního zástupce žalovaných.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. 5. 2023 se žalobce po žalovaných domáhal vyklizení části pozemku parc. č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, , u , právnická osoba, pro , adresa, , jenž je ve vlastnictví žalobce, a to v rozsahu, jak je tato část pozemku k vyklizení specifikována v geometrickém plánu č. , hodnota, ze dne 15. 9. 2020, který zpracovala , právnická osoba, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , a odstranění oplocení pozemku parc. č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, , u , právnická osoba, pro , adresa, , a to v části, kde toto oplocení přechází přes pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, , u , právnická osoba, pro , adresa, , a to na základě prostorového vymezení těchto pozemků, tak jak je evidováno v katastrální mapě Katastrálním úřadem pro , adresa, , s odůvodněním, že v minulosti došlo ke špatnému zaplocení pozemku žalovaných, které v současnosti neumožňuje žalobci jeho výkon vlastnického práva. Žalobce uvedl, že po koupit předmětného pozemku oslovil právního předchůdce žalovaných, , tituly před jménem, , jméno FO, , k nápravě protiprávního stavu, tak, aby fyzické hranice uvedl do souladu s hranicemi zapsanými v Katastru nemovitostí, což právní předchůdce žalovaných odmítl a podal Katastrálnímu úřadu návrh na opravu chyby v katastrálním operátu, kterému však nebylo vyhověno. Dne 13. 3. 2023 vyzval právní zástupce žalobce žalované k nápravě závadného stavu. Žalobce dále sporoval možnost vydržení části pozemku žalovanými, neboť v geometrickém plánu, který je podkladem zápisu v katastru nemovitostí, jsou zcela zřetelně zaneseny hranice pozemku žalobce, což bylo potvrzeno a ověřeno i ve správním řízení.

2. Žalovaní s podanou žalobou nesouhlasili a navrhovali její zamítnutí. Žalovaní uvedli, že od 30. 1. 2020 jsou vlastníky souboru nemovitostí zahrnujících pozemek parc. č. , hodnota, , pozemek parc. č. st. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, , to vše v k. ú. , adresa, , a že se držby těchto nemovitostí ujali ve shodném rozsahu jako jejich právní předchůdci; nemovitosti jsou od 70. let minulého století, kdy došlo k rozparcelování pozemků, nepřetržitě užívány ve shodném rozsahu. Právní předchůdci žalovaných nabyli vlastnictví k pozemku od svých rodičů, kteří nabyli vlastnictví k celému souboru nemovitostí na základě zřízení práva osobního užívání, a užívali nemovitosti, v hranicích vytyčených v 70. letech minulého století, v nezměněném rozsahu. Žalovaní tedy konstatovali, že předchozí vlastníci pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , vydrželi spornou část pozemku parc. č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, , a na žalované poté spolu s koupí výše uvedeného souboru nemovitostí přešlo i vlastnické právo k zaplocené části pozemku parc. č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, . Právní předchůdci žalovaných užívali zaplocenou část pozemku v dobré víře, a naopak právní předchůdci žalobce tento pozemek nikdy neužívali, ani fakticky nedrželi.

3. Soud provedl důkazy založenými ve spise a výslechy svědků, z nichž zjistil následující skutečnosti, a po postupu dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), i níže uvedený skutkový stav:

4. Žalobce je na základě kupní smlouvy ze dne 22. 8. 2019 vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaným na LV č. , hodnota, , u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (prokázáno kupní smlouvou ze dne 22. 8. 2019 a výpisem z katastru nemovitostí), který těsně sousedí s pozemkem parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaným na LV č. , hodnota, , u , právnická osoba, pro , adresa, , jehož vlastníky jsou žalovaní, a to na základě kupní smlouvy ze dne 23. 1. 2020 uzavřené s , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. , datum, , a , jméno FO, , nar. , datum, (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí a vyrozuměním o provedeném vkladu do katastru nemovitostí sp. zn. , sp. zn., ). Právní předchůdci žalovaných nabyli vlastnické právo k pozemku parc. č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, , od svých rodičů, , jméno FO, , nar. , datum, , a , jméno FO, , nar. , datum, (prokázáno usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 15. 10. 2018, č. j. , právnická osoba, , a darovací smlouvou ze dne 22. 3. 2019), přičemž manželům , jméno FO, vzniklo právo osobního užívání dotčeného pozemku za účelem zástavby rodinným domkem na základě dohody o zřízení práva osobního užívání ze dne 27. 1. 1975 uzavřené s , právnická osoba, (prokázáno dohodou o zřízení práva osobního užívání ze dne 27. 1. 1975), které se dle § 872 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ke dni 1. 1. 1992 transformovalo na právo vlastnické. Žalobce nabyl své vlastnické právo k pozemku parc. č. , hodnota, ú. , adresa, od , jméno FO, , nar. , datum, , která ho nabyla od , právnická osoba, , adresa, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (prokázáno kupní smlouvou ze dne 22. 8. 2019 a kupní smlouvou ze dne 25. 4. 2019).

5. Pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , byl za účelem uzavření dohody o zřízení práva osobního užívání pro právní předchůdce žalovaných vytyčen dle geometrického plánu , právnická osoba, č. z. , hodnota, (prokázáno dohodou o zřízení práva osobního užívání ze dne 27. 1. 1975 vč. fotokopie geometrického plánu). Hranice pozemku byly v terénu pracovníkem katastrálního úřadu vyznačeny železnými kolíky a tyčemi (prokázáno čestnými prohlášeními , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ). V době vytyčení hranic pozemku žalovaných a sousedních pozemků bylo v okolí pole; nejprve se vytyčil jeden velký blok, který se posléze rozdělil na konkrétní parcely, z počátku nikdo nevěděl, který řadový dům z celého bloku domů bude čí; domy se losovaly. Poloha oplocení se od jeho výstavby v 70. letech minulého století nezměnila, všechny domy ho mají shodné. Za blokem řadových domů, resp. za jejich zahradami, měla být původně silnice (prokázáno svědeckou výpovědí , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ). Pozemky v této lokalitě vytyčoval geodet , jméno FO, ; na základě grafického plánu byly přiděleny pozemky a následně na základě geometrického plánu přiřazeny souřadnice, přičemž v terénu se tehdy hranice fakticky značily železnými trubkami; geometrický plán se vyhotovoval až po vytyčení hranic. Měření v době výstavby bylo s přesností 3. Pokud po vytyčení faktických hranic pozemků došlo k poškození kolíků nebo trubek značících hranice, bylo možné si hranice nechat opětovně vytyčit. Shodně pokud by při stavbě oplocení vznikly nějaké dohady, či nejasnosti, bylo možné nechat si pozemek zaměřit, a to od kohokoliv, kdo k tomu měl příslušné oprávnění (prokázáno svědeckou výpovědí , jméno FO, ). Na pozemku žalovaných měli jejich právní předchůdci v zadní části zbudovaný záhon, který byl ohraničen betonovým rantlem (prokázáno svědeckou výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, ).

6. O nesprávně vytyčených hranicích se obyvatelé bloku těchto domů dozvěděli až v roce 2019 a až pozdějším zaměřením bylo zjištěno, že oplocení je posunuté a je zaplocena část pozemku patřícího církvi (prokázáno svědeckou výpovědí , jméno FO, , , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, ), žalovaní jako kupující byli o této skutečnosti při koupi nemovitosti informováni, neboť se to odrazilo v ceně nemovitosti (prokázáno svědeckou výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, ). Právní předchůdce žalovaných podal dne 27. 11. 2019 návrh na opravu chyby v katastrálním operátu, kterému nebylo vyhověno, proto následně dne 23. 1. 2020 vyslovil nesouhlas s rozhodnutím katastrálního úřadu. Nesouhlasu právního předchůdce žalovaných však nebylo vyhověno, když katastrální úřad konstatoval, že se nejedná o chybu v katastrálním operátu dle § 36 katastrálního zákona (prokázáno rozhodnutím , právnická osoba, ze dne 15. 6. 2020). Dne 13. 3. 2023 vyzval žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalované k nápravě závadného stavu (prokázáno předžalobní výzvou vč. dokladu o odeslání) a posunutí oplocení v souladu s geometrickým plánem č. , hodnota, který si žalobce nechal zpracovat geodetickou kanceláří v , adresa, (prokázáno geometrickým plánem č. , hodnota, ze dne 15. 9. 2020), a z něhož plyne faktický nesoulad zbudovaného oplocení s katastrální mapou.

7. Geometrickým plánem č. , hodnota, a šetřením na místě samém dne 6. 3. 2024 bylo dále prokázáno, že pozemek žalovaných je v geometrickém plánu zanesen v rovině s dalšími pozemky v zástavbě dotčeného bloku řadových domů, čemuž odpovídá i fyzický stav oplocení žalovaných, který je zarovnán s oplocením sousedního pozemku a nijak z bloku nemovitostí nevybočuje. V zadní části zaplocené zahrady žalovaných se nachází pás dlaždic (rantl vydlážděný zámkovou dlažbou – prokázáno vykopáním jedná z dlaždic při místním šetřením), jehož vzdálenost od plotu je 5,9 m (prokázáno měřením při místním šetřením soudu). Za plotem žalovaných se nachází úzká ulička umožňující žalovaným a jejich sousedům přístup do zahrad bez nutnosti procházet skrze jednotlivé domy. Plot žalovaných má betonovou podezdívku, přičemž na první pohled je zřejmé, že stáří podezdívky nekoreluje se stářím pásu zámkové dlažby. Podezdívky plotů byly vyhotovovány při stavbě domů v 70. letech minulého století, čemuž vizuální stav odpovídá (prokázáno svědeckými výpověďmi , jméno FO, a , jméno FO, ) a místním šetřením soudu).

8. Soud provedl i další důkazy (fotodokumentace založená z obou stran, výslech svědka , jméno FO, , vyjádření žalovaných k předžalobní výzvě), z nichž však nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro posouzení věci.

9. Soud neprovedl důkaz svědeckým výslechem , jméno FO, , když žalovaní na tomto netrvali, a soud tento důkaz považoval za nadbytečný.

10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

11. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

12. Podle § 3030 o. z. se i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, použijí ustanovení části první hlavy I.

13. Podle § 129 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

14. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. platí, je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

15. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Dle odst. 3 se do doby podle odstavce 1 započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

16. Podle § 134 odst. 4 obč. zák. pro počátek a trvání doby podle odst. 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčení doby.

17. Podle § 992 odst. 1 o. z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

18. Podle § 993 o. z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně, nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

19. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

20. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

21. Podle § 3066 o. z. do doby stanovení v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věci movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

22. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo zjištěno, že oplocení, jež požaduje žalobce odstranit se fakticky nachází na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, se soud zabýval otázkou, zda se jedná o neoprávněnou stavbu na cizím pozemku, či nikoliv. S ohledem na přechodná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud na posouzení věci užil právní úpravy platné do 31. 12. 2013, tj. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

23. Mezi účastníky nebylo sporu o skutečnosti, že pozemek žalovaných byl vymezen při osídlování nové lokality v 70. letech minulého století na podkladě geometrického plánu č. , hodnota, . Spor však byl o tom, zda při faktickém vytyčení v terénu došlo k omylu, či zda došlo k úmyslnému posunutí vyměřených hranic tak, aby si právní předchůdci žalovaných zvětšili svůj pozemek a obohatili se tak na úkor církve, tj. právního předchůdce žalobce.

24. Právní předchůdci žalovaných, manželé , jméno FO, , nabyli pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, do osobního užívání v roce 1975, přičemž v souladu s § 872 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. se toto právo ke dni 1. 1. 1992 transformovalo na právo vlastnické.

25. Soud má provedeným dokazováním za dostatečně podložené, že faktické vytyčení pozemku žalovaných nenabylo od 70. let minulého století žádné změny. Soud zde vycházel nejenom ze svědeckých výpovědí provedených v řízení, ale i z provedeného místního šetření, z něhož vyplynulo, že i laickému pohledu je patrno, že oplocení pozemku žalovaných není novodobé. Shodně pokud žalobce tvrdil, že betonový rantl nacházející se v zadní části pozemku žalovaných, cca 5 m od oplocení, je původní hranice pozemku žalovaných, tak toto bylo místním šetřením vyvráceno, neboť vykopáním části tohoto rantlu bylo zjištěno, že se jedná o kostku zámkové dlažby, nikoliv o beton totožný s podezdívkou oplocení.

26. Pokud žalobce opakovaně zpochybňoval výpovědi svědků jako osob zainteresovaných na věci, tak soud se s tímto tvrzením neztotožnil, neboť jaké jiné osoby by byly kvalifikovanější podat svědectví o místních poměrech před cca 50 lety než osoby, které zde v té době žili, či lokalitu pravidelně navštěvovali.

27. Soud má za prokázané, že faktické hranice v terénu byly geodetem vyznačeny trubkami, či jinými kolíky, a že dle těchto hranic bylo následně vyhotoveno oplocení nejenom pozemku žalovaných, ale oplocení celého bloku domů v dané lokalitě. Manželé , jméno FO, následně od roku 1975 užívali svůj pozemek vč. zaplocené části pozemku žalobce v dobré víře, že se jedná o část jejich pozemku. V řízení nebylo prokázáno, že by před rokem 2019, tj. před smrtí manželů , jméno FO, , byly, jakkoliv zpochybňovány faktické hranice jejich pozemku stanovené oplocením. Přesvědčení právních předchůdců žalovaných o tom, že užívají vlastní věc, nebylo až do roku 2019 nijak a nikým zpochybněno.

28. Institut vydržení byl občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. upraven po jeho novelizaci zákonem č. 131/1982 Sb., s účinností od 1. 4. 1983. Základními podmínkami vydržení jsou oprávněná držba dle § 130 obč. zák. a uplynutí stanovené doby, po kterou má držitel věc v nepřetržité držbě, přičemž u nemovité věci činí tato minimální doba 10 let. Za oprávněného držitele je v souladu s výše citovaným § 130 obč. zák. považován držitel, který je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří. K nabytí práva vydržením došlo, pokud v době po nabytí účinnosti novely č. 509/1991 Sb. byly splněny předpoklady vydržení. Do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, je třeba pro účely vydržení započíst i dobu držby, vykonávané před 1. lednem 1992, i když jde o věc, kterou v té době nebylo možno vydržet. Pozemek ve státním vlastnictví byl před nabytím účinnosti novely občanského zákoníku provedené zákonem č. 509/1991 Sb. způsobilým předmětem oprávněné držby, tato držba však vzhledem k ustanovení § 135a odst. 3, které vylučovalo z vydržení pozemky v tzv. socialistickém vlastnictví, nemohla vyústit v nabytí vlastnického práva vydržením. Jakmile uvedené omezení odpadlo, uplatnily se právní důsledky oprávněné držby, které zákon až doposud vylučoval (srov. R 50/2000)(SPÁČIL, Jiří. § 134 [Vydržení]. In: ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 776, marg. č. 7.).

29. Předpokladem pro existenci držby je faktický výkon panství nad věcí a dále pak vůle držitele nakládat s věcí jako s věcí vlastní. Právní předchůdci žalovaných mezi léty 1975 a 2019 nakládali s celou plochou pozemku , hodnota, v k. ú , adresa, včetně přeplocené části pozemku , hodnota, v k. ú. , adresa, jako s vlastní věcí, opravovali ji, užívali ji, a to, aniž by jejich vlastnictví kdokoliv sporoval. O oprávněnou držbu půjde v případě, že držitel je vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra je psychický stav držitele – takový držitel se domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Skutečnost, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoliv pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Dobrá víra držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. Dobrá víra, která je dána „se zřetelem ke všem okolnostem“, zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává.

30. Soud konstatuje, že právní předchůdci žalovaných, manželé , jméno FO, , část pozemku parc. č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, , tak, jak je v současné době oplocen, vydrželi, neboť splnili veškeré zákonné podmínky pro vydržení. V řízení nebylo prokázáno, že by se manželé , jméno FO, chopili držby ve zlém úmyslu, naopak, provedeným dokazováním bylo postaveno najisto, že právní předchůdci žalovaných byly od 70. let minulého století do roku 2019, v dobré víře, že dotčená část pozemku je jejich. Manželé , jméno FO, o pozemek pečovali více než 10 let a užívali ho. Nadto s ohledem na poměry v dané lokalitě, zejména shodné oplocení celého bloku domů, neměli nejmenší důvod se domnívat, že užívají cizí pozemek. K námitce žalobce stran nepřesnosti zaměření v terénu soud konstatuje, že skutečnost, že technika dostupná v 70. letech minulého století neodpovídá přesností současným měřicím přístrojům, nemůže být přičítána k tíži právních předchůdců žalovaných.

31. Soud dále uvádí, že doba držení pozemku a ostatní okolnosti případu by odůvodňovali i mimořádné vydření v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který dřívější občanský zákoník, tj. zákon č. 40/1964 Sb., neznal.

32. Pro případ mimořádného vydržení Nejvyšší soud uzavřel, že zákon vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby a dále, aby nebyl držiteli prokázán tzv. „nepoctivý úmysl“. Uvedl, že při výkladu sousloví „nepoctivý úmysl“ je třeba přihlédnout k principu poctivosti podle § 6 odst. 1 o. z., kdy poctivost vyjadřuje určitý standard chování v právních vztazích. Vyžaduje čestnost, otevřenost a povinnost brát ohled na zájmy druhé strany. Podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba, ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. Ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Pro mimořádné vydržení by tak postačovalo vykonávání držby po nepřetržitou dobu 20 let, a to nejen od 1. 1. 2014, ale dle § 3066 o. z. se do této doby započítává i doba před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

33. V řízení dále vyšlo najevo, že v roce 2019, po smrti manželů , jméno FO, , se žalobce obrátil na syny manželů , jméno FO, , kteří v té době vlastnili pozemek parc. č. , hodnota, k. ú. , adresa, , s tím, že oplocení jejich pozemku stojí na pozemku parc. č. , hodnota, k. ú. , adresa, . Synové manželů , jméno FO, s tímto nesouhlasili a domáhali se u , právnická osoba, opravy chyby v katastrálním operátu, čemuž však nebylo vyhověno. Žalovaní se stali vlastníky pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , na základě kupní smlouvy ze dne 23. 1. 2020 uzavřené s , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Při svém svědeckém výslechu právní předchůdce žalovaných, , tituly před jménem, , jméno FO, , soudu sdělil, že žalovaní o tomto sporu věděli, že toto mělo vliv na konečnou cenu nemovitosti. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že žalovaní při koupi pozemku o sporném zápisu v Katastru nemovitostí věděli.

34. Žalobce se svým žalobním návrhem domáhá odstranění oplocení pozemku žalovaných dle jeho názoru neoprávněně stojícím na jeho pozemku. Nicméně po provedeném dokazování a posouzení zjištěného skutkového stavu výše uvedenými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že žalobou uplatňovaný nárok důvodným není. Ve věci bylo nade vší pochybnost prokázáno, že žalobci nesvědčí tvrzené vlastnické právo ke sporné části pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , neb toto řádně vydrželi právní předchůdci žalovaných, kteří vykonávali oprávněnou držbu tohoto pozemku po dobu delší 10 let a po zohlednění všech zjištěných okolností lze uzavřít, že po celou tuto dobu byli v dobré víře, že jim dotčená část pozemku zastavěná jejich oplocením patří, Anonymizováno35. Je tak sice pravdou, že dotčená část pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, není ve vlastnictví žalovaných, ale současně není ani ve vlastnictví žalobce. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř37. Žalovaní měli ve věci plný úspěch, byla jim proto přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 61 719,63 Kč. Náhradu nákladů řízení tvoří odměna advokáta stanovená podle ust. § 7 a § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif”), ve spojení s ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč, sestávající z částky 6 200 Kč (2 x 3 100 Kč) za každý z osmi úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) g) advokátní tarifu (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé ze dne 21. 6. 2023 a 7. 12. 2023, účast na jednání soudu dne 7. 11. 2023, 4. 1. 2024, 1. 2. 2024, 18. 4. 2024 a účast na místním šetření dne 6. 3. 2024), sníženo o 20 % včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátní tarifu, náhrada za promeškaný čas ve výši 3 000 Kč za 30 započatých půlhodin po 100 Kč (cesta Praha – Kutná Hora a zpět) dle § 14 odst. 1 a 3 advokátní tarifu, náhrada cestovného ve výši 1 105,08 Kč za použití osobního automobilu A7 SPORTBACK tov. zn. AUDI dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění vyhlášky č. 191/2023 Sb., za cestu na jednání soudu dne 7. 11. 2023 na trase Praha – Kutná Hora a zpět (2 x 75 km) při průměrné spotřebě 6,3 l/100 km, ceně nafty 34,40 Kč/l a základní sazbě náhrady 5,20 Kč za 1 km jízdy, náhrada cestovného ve výši 4 822,88 Kč (4x 1 205,72 Kč) za použití osobního automobilu A7 SPORTBACK tov. zn. AUDI dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., za cestu na jednání soudu dne 4. 1. 2024, 1. 2. 2024, 18. 4. 2024 a účast na místním šetření dne 6. 3. 2024, na trase Praha – Kutná Hora a zpět (2 x 75 km) při průměrné spotřebě 6,3 l/100 km, ceně nafty 38,70 Kč/l a základní sazbě náhrady 5,60 Kč za 1 km jízdy, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 51 007,95 Kč ve výši 10 711,68 Kč, neboť zástupce žalovaných je plátcem DPH.

38. Soud nepřiznal žalovaným náhradu nákladů řízení za úkon nazvaný jako prostudování spisu, když úkon uvedený v § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu se vztahuje pouze k trestnímu, nikoliv civilnímu řízení; tento úkon je již zahrnut pod samotným převzetím právního zastoupení žalovaných. Soud dále žalovaných nepřiznal náhradu nákladů řízení za 2 úkony právní služby – podání ze dne 2. 1. 2024, neboť podstatou tohoto podání je pouze reakce žalovaných na vyjádření žalobce, nikoliv nová skutková tvrzení, nejedná se tak o úkon svou povahou a účelem nejbližší úkonům právní služby vymezeným v ustanovení § 11 odst. 1 a 2 advokátního tarifu a nejedná se tak o úkon právní služby, za který přísluší náhrada odměny za zastoupení, a závěrečný návrh, když závěrečný návrh je úkon, který má směřovat přímo vůči soudu při jednání, není tedy úkonem uvedeným v § 11 odst. 1 advokátního tarifu.

39. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř..