8 C 173/2020

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Jindřichem Křížem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D. sídlem Dražkovice 181, 533 33 Pardubice proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. Ing. Pavlem Bezouškou sídlem Žižkovo nám. 2/2, 286 01 Čáslav o zaplacení 276 900 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 276 900 Kč s úrokem ve výši 10 % ročně z částky 276 900 Kč od 2. 9. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 77 890,20 Kč.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 22. 4. 2020 se žalobce domáhal zaplacení částky 276 900 Kč s příslušenstvím z titulu ústně uzavřené nepojmenované smlouvy, kterou s žalovanou uzavřel na počátku roku 2010. Dále uvedl, že v době jeho partnerského soužití s žalovanou si ujednali, že poskytne žalované finanční prostředky na koupi pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec], žalovaná následně uzavře s třetími osobami kupní smlouvy, nabyde uvedené pozemky do svého osobního vlastnictví a poté společnou činností zajistí projektovou dokumentaci na zasíťování pozemků a stavební povolení na projekt„ Rodinná zástavba – Mlýnský potok ve [obec]“ s tím, že po parcelaci prodá žalovaná pozemky, vyjma jedné z parcel, vrátí žalobci poskytnuté finanční prostředky a zbylý zisk si rozdělí. Na základě této smlouvy dne 6. 4. 2010 žalovaná uzavřela kupní smlouvu na pozemky parc. [číslo] to vše v k. ú. [obec] za kupní cenu ve výši 2 400 000 Kč, dne 18. 5. 2010 uzavřela kupní smlouvu na pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] za kupní cenu ve výši 652 000 Kč a dne 7. 10. 2013 uzavřela kupní smlouvu na pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] za kupní cenu 276 900 Kč. Na nákup uvedených pozemků žalobce žalované poskytl finanční prostředky převodem na bankovní účet nebo zápočtem; konkrétně dne 25. 9. 2013 poskytl žalované na koupi pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] částku 276 900 Kč formou převodu na bankovní účet. Účastníci se dohodli, že peníze žalobce žalované poskytne vždy před nákupem pozemků, konkrétní částka dohodnuta nebyla, neboť kupní cena za pozemky od Pozemkového fondu nebyla známa a měla se odvíjet od znaleckého posudku; nebyl dán časový limit, kdy peníze budou žalobcem žalované poskytnuty. Účastníci si nesjednali, kdy žalovaná vrátí žalobci poskytnuté peněžní prostředky, stejně tak nebylo dohodnuto, jak bude postupováno v případě, že ke koupi pozemků nedojde, odstoupení od smlouvy si neujednali. Součástí smlouvy nebylo stanovení termínu, kdy má žalovaná peněžní prostředky ve výši 3 126 000 Kč žalobci vrátit, měly být vráceny po prodeji stavebních parcel novým vlastníkům, průběžně. Po ukončení partnerského vztahu v říjnu roku 2013 žalobce s žalovanou modifikovali ujednaný závazek tak, že nabyté nemovitosti v celém rozsahu co nejrychleji prodají, z obdržených peněz žalovaná vrátí žalobci finanční prostředky, které investoval do koupi pozemků, na projekt, geometrické plány a zasíťování; zbývající částku si pak účastníci měli rozdělit rovným dílem. Peněžní prostředky poskytnuté žalobcem měly být žalovanou vráceny po prodeji pozemků, k prodeji pozemků ale nedošlo, proto žalobce zaslal žalované odstoupení od smlouvy spolu s předžalobní výzvou k úhradě 3 126 000 Kč. Žalovaná dosud ničeho neuhradila, proto se žalobce domáhá zaplacení 276 900 Kč s příslušenstvím, které žalované dne 25. 9. 2013 poskytl.

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznala s tím, že smlouvu s žalobcem neuzavřela, proto žalobcem zaslané odstoupení od smlouvy nemůže mít žádné právní účinky. Současně vznesla námitku promlčení.

3. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 1. 2013 do 30. 11. 2013, vedeného na [celé jméno žalobce], se podává, že dne 25. 9. 2013 byl vydán příkaz k úhradě částky 276 900 Kč na účet č. [bankovní účet].

4. Z emailu ze dne 29. 9. 2013, z adresy [email] na adresu [anonymizováno] [email] (přílohová obálka, č. l. A16), se podává, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je [celé jméno žalované].

5. Z protokolu Krajského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2019 ve věci sp. zn. 30 Co 157/2019, soud zjistil, že žalovaná [celé jméno žalované] učinila nesporným, že emailová adresa [email] patří osobně [celé jméno žalované].

6. Z kupní smlouvy [číslo], uzavřené dne 7. 10. 2013 mezi Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem (dále jen„ SPÚ“) jako prodávajícím a [celé jméno žalované] jako kupující, soud zjistil, že SPÚ prodal [celé jméno žalované] pozemek parc. [číslo] zapsaný pro obec a kat. území [obec] za kupní cenu ve výši 276 900 Kč. Dle čl. IV, odst. 4 smlouvy byl kupující srozuměn s tím, že prodávající uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene, kterou se zavázal k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene a dal souhlas s tím, aby [právnická osoba] umístil na prodávaném pozemku stavbu„ [obec], Mlýnský potok, [celé jméno žalované] – knn“.

7. Z územního rozhodnutí [stát. instituce], odbor stavební úřad ze dne 19. 11. 2012, č. j. 7169/2012 OSÚ/JH-9, se podává, že bylo na žádost [celé jméno žalované] vydáno rozhodnutí o umístění stavby ZTV pro výstavbu rodinných domů [obec], Mlýnský potok na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec].

8. Z přípisu advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 18. 1. 2018, jednajícího v právním zastoupení [celé jméno žalované], se podává, že [celé jméno žalované] nerozporuje skutečnost, že kupní cena za pozemky byla hrazena ze zdrojů [celé jméno žalobce] s tím, že pořízení pozemků bylo společným obchodním záměrem účastníků; pozemky měly být zasíťovány, následně prodány a zisk z prodeje měl být využit pro oba účastníky.

9. Z přípisu advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 14. 2. 2018, jednajícího v právním zastoupení [celé jméno žalované], soud zjistil, že [celé jméno žalované] byla připravena převést pozemky na [celé jméno žalobce] za kupní cenu ve výši 3 328 900 Kč, která byla stanovena jako součet kupních cen, za které pozemky získala do svého vlastnictví, a dále navýšena o prostředky vynaložené do projektových dokumentací, zasíťování, geometrických plánů s tím, že kupní cenu hradit [celé jméno žalobce] nebude, neboť finanční prostředky již uhradil při nabytí pozemků od původních vlastníků.

10. Z přípisu advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 9. 3. 2018, jednajícího v právním zastoupení [celé jméno žalované], bylo zjištěno, že pozemky, které [celé jméno žalované] nabyla do svého vlastnictví, byly placeny ze zdrojů [celé jméno žalobce], jejich pořízení bylo součástí společného záměru s tím, že výsledný výnos měl být rozdělen v poměru 50:

50. Paní [celé jméno žalované] byla za splnění určitých podmínek připravena uznat formou notářského zápisu skutečnost, že kupní cena byla hrazena z prostředků [celé jméno žalobce].

11. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v roce 2010 řešila jako advokátka pro žalobce koupi pozemku ve [obec]. V té době byli žalobce a žalovaná milenci. Žalobce chtěl koupit pozemky na stavbu rodinného domu, připravovala proto pro něj s kolegou [anonymizováno] [příjmení] smlouvy a pravděpodobně i úschovu kupní ceny. Kupních smluv bylo více, žalovaná byla uvedena jako kupující; veškeré podklady dodával žalobce, stejně tak hradil v plné výši kupní cenu. Byla to investice na realizaci stavebních parcel, které měly být rozprodány, a získané peníze pak použity na stavbu jejich rodinného domu. V roce 2013 pak připravovala pro žalobce směnnou smlouvu mezi účastníky týkající se bytů, aby měla žalovaná po jejich rozchodu kde bydlet. Žalobce jí sdělil, že s žalovanou ustoupili od stavby rodinného domu a že jakmile pozemky prodají, odečte se, co žalobce investoval, a zbytek se rozdělí rovným dílem. Řešila s žalobcem, že žalovaná musí zůstat vlastníkem pozemků po dobu pěti let tak, aby byla osvobozena od daně z příjmů. K podpisu směnné smlouvy přišla žalovaná sama až na konci roku 2013 a ujišťovala se, jak je to s daňovými výhodami.

12. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. V roce 2010 si žalobce s žalovanou ujednali, že žalovaná odkoupí za účelem společného podnikatelského záměru stavební pozemky, vedené v katastru nemovitostí pro obec a k. ú. [obec], s tím, že peněžní prostředky na jejich nákup poskytne žalované žalobce. Dne 19. 11. 2012 bylo žalované vydáno územní rozhodnutí na stavbu základní technické vybavenosti pro výstavbu rodinných domů [obec], Mlýnský potok na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Žalobce poukázal na účet žalované dne 25. 9. 2013 částku 276 900 Kč. Dne 7. 10. 2013 uzavřela žalovaná kupní smlouvu se SPÚ na pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] (původně součást pozemku parc. [číslo]) za kupní cenu ve výši 276 900 Kč.

13. Podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

14. Soud posuzoval právní vztahy mezi účastníky dle zákona č. 40/1964, občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“) s ohledem na to, že všechny rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti.

15. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

16. Podle § 35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

17. Podle § 51 obč. zák. mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.

18. Podle § 451 odst. 1, 2 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

19. Podle § 100 odst. 1, 2 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka.

20. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

21. Podle § 107 odst. 1, 2 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

22. Ustálená soudní praxe zastává názor, že projev vůle je neurčitý, je-li nejistý jeho obsah, tj. nepodařilo-li se obsah vůle jednoznačným způsobem stanovit, a je nesrozumitelný, jestliže nebylo dosaženo – vadným slovním zprostředkováním – jasného vyjádření této vůle. Neurčitost či nesrozumitelnost právního úkonu předpokládá, že ani jeho výkladem (§ 35 odst. 2 obč. zák.) nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěl účastník projevit. Podle § 35 odst. 2 obč. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Výkladem nelze již učiněný projev vůle doplňovat, měnit či dokonce nahrazovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 18. prosince 2002, sp. zn. 25 Cdo 1116/2001, uveřejněný pod č. C 1627 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu).

23. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi účastníky došlo v průběhu roku 2010 k ústnímu uzavření smlouvy, kterou je nutné právně kvalifikovat jako smlouvu nepojmenovanou dle § 51 obč. zák., neboť nejde o žádný ze smluvních typů upravených občanským či obchodním zákoníkem. Právní režim těchto zvlášť neupravených neboli nepojmenovaných smluv se řídí vedle samotných ujednání obsažených ve smlouvě těmi ustanoveními občanského zákoníku, která jsou jim svým obsahem nejbližší nebo která upravují vztahy oněm smluvním nejpodobnější (srov. také § 853 obč. zák.). Ujednání ve smlouvě však blíže nespecifikovala obsah práv a povinností smluvních stran, kdy si účastníci neujednali ani výši peněžních prostředků, jež žalobce poskytne žalované, ani kdy a za jakých podmínek budou žalovanou poskytnuté peněžní prostředky žalobci vráceny; smlouva neobsahovala úpravu týkající se jednostranného ukončení závazkového vztahu a jak by v takovém případě bylo s poskytnutými peněžními prostředky naloženo. Současně účastníci nijak nekonkretizovali podmínky týkající se prodeje stavebních parcel třetím osobám. Vzhledem ke skutečnosti, že účastníci sjednali nepojmenovanou smlouvu, na kterou současně ale nelze aplikovat zákonnou úpravu obsahem i účelem nejbližšího smluvního typu, je soud nucen konstatovat, že je obsah ústně uzavřené smlouvy nejistý a ani jeho výkladem nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěli účastníci projevit; smluvním stranám se nepodařilo obsah vůle jednoznačným způsobem stanovit.

24. Soud shledal, že předmětná smlouva z roku 2010 je neplatným právním úkonem pro neurčitost podle § 37 odst. 1 obč. zák. za situace, kdy práva a povinnosti účastníků smlouvy nejsou jednoznačně a dostatečně určitě individualizovány. Právní úkon žalobce, kterým od předmětné smlouvy odstoupil, také nemůže být považován za platný, neboť nelze platně odstoupit od právního úkonu, který je sám neplatný.

25. Jestliže je ovšem předmětná smlouva absolutně neplatná, pak je plnění z neplatného právního úkonu třeba považovat za bezdůvodné obohacení, jehož výše odpovídá peněžním prostředkům ve výši 276 900 Kč, které žalovaná od žalobce získala z právního důvodu, jehož účinků se není možné dovolat. Žalovaná vznesla námitku promlčení, soud se proto zabýval i otázkou, zda není právo žalobce již promlčeno.

26. Je na místě konstatovat, že dle obč. zák. je obecná promlčecí doba tříletá s tím, že u práva na vydání bezdůvodného obohacení získaného z neplatné smlouvy je stanovena dvojí, tzv. kombinovaná promlčecí doba – subjektivní a objektivní. Při vztahu subjektivní a objektivní promlčecí doby platí, že pokud marně uběhla alespoň jedna z uvedených dob a povinným je vznesena námitka promlčení, nelze oprávněnému právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení přiznat. U objektivní promlčecí doby je pak nutno rozlišit, zda bezdůvodného obohacení bylo způsobeno povinným úmyslně či nikoliv, a to s ohledem na trvání promlčecí doby v případě úmyslného bezdůvodného obohacení 10 let a v případě neúmyslného bezdůvodného obohacení 3 roky. Pokud by měla být v posuzovaném případě aplikována desetiletá objektivní promlčecí doba stanovená v § 107 odst. 2 obč. zák. pro případ získání úmyslného bezdůvodného obohacení, bylo by nutno tvrdit a prokázat existenci vědomosti žalované o tom, že skutečně věděla nebo byla minimálně srozuměna dne 25. 9. 2013 s tím, že se na svůj účet bezdůvodně obohacuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 33 Odo 938/2002).

27. V řízení však nebyla tvrzena ani prokázána a nevyšla ani najevo vědomost žalované o tom, že mohla získat bezdůvodné obohacení a že s tímto následkem svého jednání byla srozuměna. Jednání žalované nenasvědčuje tomu, že by se chtěla již od počátku na úkor žalobce bezdůvodně obohatit. Lze tedy uzavřít, že v daném případě není důvod pro stanovení desetileté promlčecí doby a běžela tedy tříletá promlčecí doba, a to od 26. 9. 2013, tj. ode následujícího po rozhodném dni 25. 9. 2013, kdy bezdůvodné obohacení na straně žalované vzniklo. Tato tříletá objektivní promlčecí doba pak uběhla dne 26. 9. 2016, žaloba byla žalobcem podána dne 22. 4. 2020. Uběhla tedy jedna z promlčecích dob a vzhledem k vznesené námitce promlčení žalovanou nelze žalobci právo na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované přiznat, když svůj nárok uplatnil opožděně.

28. Na základě shora uvedeného rozhodl soud o zamítnutí žaloby tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 77 890,20 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 276 900 Kč sestávající z částky 9 420 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 710 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrady cestovních výdajů v celkové výši 442,20 Kč vynaložených v souvislosti s cestami zástupce k jednáním soudu z Čáslavi do Kutné Hory a zpět (1 cesta realizovaná dne 6. 10. 2020 v celkové délce 20 km při spotřebě paliva 10,4 l na 100 km, tarifní ceně paliva ve výši 32 Kč a sazbě náhrady za použití osobního silničního motorového vozidla ve výši 4,2 Kč za 1 km podle § 157 odst. 4 písm. b/ zákoníku práce; celkem 2 cesty realizované dne 14. 1. 2021 a dne 21. 1. 2021 v celkové délce 40 km při spotřebě paliva 10,4 l na 100 km, tarifní ceně paliva ve výši 27,8 Kč a sazbě náhrady za použití osobního silničního motorového vozidla ve výši 4,4 Kč za 1 km podle § 157 odst. 4 písm. b/ zákoníku práce), náhrady za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 64 372,20 Kč ve výši 13 518 Kč Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., místo k plnění podle § 149 odst. 1 o.s.ř.