8 C 195/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Jindřichem Křížem ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátkou Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou sídlem Národní 973/41, 110 00 Praha proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. Milošem Kodešem sídlem Lucemburská 1599/13, 130 00 Praha 3 o určení vlastnického práva k nemovitým věcem

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhají určení, že jsou vlastníky nemovitých věcí:- pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba, budova č. p. , Anonymizováno- pozemku parc. č. st. , Anonymizováno- pozemku parc. č. st. , Anonymizováno- pozemku parc. č. , Anonymizováno- pozemku parc. č. , Anonymizovánozapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj,Katastrální pracoviště , adresa, , obec , adresa, , katastrální území , adresa, , na listuvlastnictví číslo , hodnota, , se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 45 519,82 Kč.

1. Žalobci se domáhali určení, že jsou vlastníci nemovitostí uvedených ve výroku I. rozsudku (dále jen "předmětné nemovitosti"), což odůvodnili následovně. Žalobci žijí v domě, který je na předmětných nemovitostech od roku 2006. Rodinní příslušníci žalobců se dostali do finančních potíží. Žalobci ve snaze pomoci rodině svolili se zatížením předmětných nemovitostí a čerpáním hypotečního úvěru. Žalobci se s žalovaným dohodli, že kupní smlouvou formálně převedou předmětné nemovitosti na žalovaného; žalovaný poskytne žalobcům prostředky z hypotečního úvěru jako kupní cenu za předmětné nemovitosti, a žalobci tyto prostředky použijí na úhradu rodinných dluhů; žalobci budou za žalovaného (fakticky) splácet hypoteční úvěr; žalobci nadále budou bydlet v rozestavěném rodinném domě a postupně jej dle svého uvážení a finančních možností dokončovat (tj. fakticky budou i nadále vystupovat jako vlastníci předmětných nemovitostí). Po splacení hypotečního úvěru žalobci a žalovaný učiní nezbytné kroky k tomu, aby žalobci byli v katastru nemovitostí opět evidováni jako výluční vlastníci předmětných nemovitostí. Žalobci žalovanému slíbili, že v případě úmrtí žalobkyně se výlučnými vlastníky předmětných nemovitostí stanou dcera žalobců , jméno FO, , nar. , datum, (dále jen „dcera žalobců“), s velikostí spoluvlastnického podílu ½ a žalovaný, jenž je synem žalobkyně z prvního manželství, s velikostí spoluvlastnického podílu ½. Dle domluvy žalobci uzavřeli s žalovaným kupní smlouvu a žalovaný za předmětné nemovitosti zaplatil kupní cenu 1 000 000 Kč. Peníze k zaplacení kupní ceny žalovaný získal na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené s , právnická osoba, . dne 29. 8. 2006. Téhož dne uzavřeli žalobci jakožto zástavci s , právnická osoba, . a žalovaným smlouvu o zřízení zástavního práva k předmětným nemovitostem č. 0245722159/1. Žalobci za účelem splácení hypotečního úvěru platili (a platí) žalovanému měsíčně částku 6 000 Kč. Žalobci uzavřeli s žalovaným dne 7. 9. 2011 nájemní smlouvu, podle které žalovaný pronajímá žalobcům na dobu neurčitou předmětné nemovitosti, a žalobci platí žalovanému měsíční nájemné ve výši 6 000 Kč. Žalovaný výpovědí ze dne 24. 11. 2023 vypověděl žalovaným nájem předmětných nemovitostí a požaduje, aby se žalobci i s dcerou žalobců z předmětných nemovitostí vystěhovali. Kupní smlouva nebyla uzavřena vážně, neboť účastníci jejím uzavřením nechtěli způsobit právní účinky, které s takovým dvoustranným projevem vůle spojují normy občanského práva. Kupní smlouvu jako simulované právní jednání je tedy nutné podle § 37 odst. 1 a § 40a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) ve spojení s § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) považovat za absolutně neplatnou. Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k předmětným nemovitostem je dán tím, že žalobci, kteří jsou vlastníky předmětných nemovitostí, nejsou takto evidováni v katastru nemovitostí. I kdyby žalobci byli úspěšní ve výše zmíněném řízení o určení neplatnosti dané žalovaným, neznamená to, že jejich právní postavení nemůže být nadále ohrožováno.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že je pravda, že s žalobci uzavřel kupní smlouvu na předmětné nemovitosti. Kupní cenu hradil žalovaný hypotečním úvěrem, v rámci kterého uzavřel i zástavní smlouvu. Dále je pravdou, že žalovaný s žalobci uzavřel nájemní smlouvu s nájemným ve výši 6 000 Kč měsíčně. Sjednané nájemné však žalobci hradili nepravidelně. To vyústilo v srpnu 2014 k zesplatnění úvěru ze strany , právnická osoba, . V notářském zápise sp. zn. NZ 5007/2014, N 5023/2014, ze dne 12. 8. 2014 žalovaný s , právnická osoba, . poté uzavřel dohodu o splnění dluhu a uznání dluhu, ve kterém se zavázal uhradit nejen jistinu dluhu ve výši 910 198,16 Kč, dále řádný úrok 4,69 % p.a., ale navíc ještě smluvní úrok z prodlení ve výši 2 % p.a. Minimální splátka jistiny, řádného úroku a smluvního úroku z prodlení byla ve výši 4 598 Kč. Od srpna 2014 musel žalovaný tuto minimální splátku začít splácet, protože v případě dalšího prodlení mu hrozil prodej předmětných nemovitostí v dražbě. V současné době je již předmětný hypoteční úvěr zcela splacen. Žalovaný kategoricky odmítá tvrzení žalobců o uzavření dohody, že na něj žalobci předmětné nemovitosti převedli toliko formálně, a že bylo domluveno, že po splacení hypotečního úvěru účastníci účinní nezbytné kroky k tomu, aby žalobci byli v katastru nemovitostí opět evidováni jako výluční vlastníci předmětných nemovitostí.

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Z kupní smlouvy ze dne 29. 8. 2006 (č. l. 5-6, 36-37) se podává, že žalobci na straně prodávající uzavřeli s žalovaným jako kupujícím dne 29. 8. 2006 kupní smlouvou na předmětné nemovitosti vyjma pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a s rozestavěným rodinným domem. Kupní cena byla sjednána ve výši 1 000 000 Kč.

5. Ze smlouvy o hypotečním úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 8. 2006 (č. l. 41-43) se podává, že žalovaný uzavřel dne 29. 8. 2006 s , právnická osoba, . smlouvu o hypotečním úvěru č. , hodnota, jejímž předmětem byl hypoteční úvěr ve výši 1 000 000 Kč na koupi předmětných nemovitostí vyjma pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a rozestavěného rodinného domu. Měsíční splátka byla sjednána ve výši 5 040 Kč s fixací do 31. 7. 2009.

6. Ze zástavní smlouvy č. 0245722159/1 ze dne 29. 8. 2006 (č. l. 9-11, 38-40) se podává, že žalobci jako zástavci uzavřeli s žalovaným jako klientem a , právnická osoba, . jako zástavním věřitelem dne 29. 8. 2006 zástavní smlouvu č. 0245722159/1, jejímž předmětem bylo zřízení zástavního práva ve prospěch , právnická osoba, . na předmětných nemovitostech vyjma pozemku parc. č. st , Anonymizováno, a s rozestavěným rodinným domem, a to k zajištění hypotečního úvěru žalovaného č. , hodnota, ve výši 1 000 000 Kč.

7. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 30. 8. 2006 (č. l. 20-21, 46-47) se podává, že žalobci jako nájemníci uzavřeli s žalovaným jako pronajímatelem dne 30. 8. 2006 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem předmětných nemovitostí vyjma pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a s rozestavěným rodinným domem za měsíční nájemné ve výši 6 000 Kč.

8. Z kolaudačního rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, ze dne 18. 8. 2009, č. j. , Anonymizováno, (č. l. 16-17) se podává, že kolaudačním rozhodnutím , právnická osoba, , adresa, ze dne 18. 8. 2009, č. j. , Anonymizováno, , bylo povoleno užívání stavby stojící na předmětných nemovitostech, konkrétně na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, .

9. Z notářského zápisu notářky , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. NZ 5007/2014, N 5023/2014 (č. l. 48-49) se podává, že notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, byl dne 12. 8. 2014 sepsán notářský zápis sp. zn. NZ 5007/2014, N 5023/2014, jež obsahoval dohodu o splnění dluhu a uznání dluhu mezi , právnická osoba, . a žalovaným. Žalovaný uznal svůj dluh vůči , právnická osoba, . vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 8. 2006 a zavázal se splatit jistinu dluhu ve výši 910 198,16 Kč, dále řádný úrok 4,69 % p.a., smluvní úrok z prodlení ve výši 2 % p.a. Byla sjednána splátka ve výši 4 598 Kč.

10. Z výpovědi z nájmu ze dne 24. 11. 2023 (č. l. 22, 53) se podává, že žalovaný žalobcům výpovědí z nájmu ze dne 24. 11. 2023 vypověděl nájem předmětných nemovitostí vyjma pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, . Z námitek proti výpovědi nájmu ze dne 20. 12. 2023 (č. l. 54-55) se podává, že žalobci se proti výpovědi z nájmu ze dne 24. 11. 2023 vymezili prostřednictvím své zástupkyně. Z výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 23 se podává, že žalovaný byl ke dni 26. 8. 2024 zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí v katastru nemovitostí.

11. Z listin na č. l. 57-66 se podává, že žalobci podali u Okresního soudu v Kutné Hoře žalobu na určení neplatnosti výpovědi dané žalovaným.

12. Z výslechu svědkyně , jméno FO, se podává, že svědkyně je dcerou žalobců. Svědkyně uvedla, že pro ni bude příznivější, pokud v tomto řízení budou úspěšní žalobci. Svědkyně neví o žádném prodeji předmětných nemovitostí žalovanému. Věc bere tak, že předmětné nemovitosti vlastní žalobci. Kupní smlouvu ze dne 29. 8. 2006 svědkyně nikdy neviděla. V roce 2006 se mluvilo tom, že děda má problémy, byl gambler. Poté co děda zemřel, k nám přišli vymahači, že potřebují zaplatit nějaké dluhy po dědovi. Žalobci požádali žalovaného, aby jim pomohl. Mluvilo se o tom, že sepíší nějakou smlouvu, ale nebylo to o tom, že by mu dům prodávali. Žalobce měl firmu s dědečkem. Tato firma zkrachovala a měla dluhy. Celý dům financovali a dostavili žalobci, proto to beru tak, že jakoby dům patří mým rodičům a ne bratrovi. Věděla jsem, že žalobci s žalovaným sepsali nájemní smlouvu a že jsme museli platit nájem. Mluvilo se o to, že se předmětné nemovitostí vrátí do vlastnictví žalobců, a poté měla být půlka předmětných nemovitostí moje a půlka žalovaného. Bylo to na domluvě.

13. Z účastnického výslechu žalobkyně se podává, že otec žalobkyně byl gambler, celkově měl v době úmrtí dluhy ve výši 600 000 Kč. Radili jsme se s právníkem, jak to máme udělat, abychom o dům nepřišli, tak on nám poradil, že je to lepší vlastně formou prodeje, protože žalovaný byl můj syn, i když žalobce ho vychovával od jeho 15 měsíců a nebyl jeho biologický otec. Takže toto jsme řekli, šli jsme do banky, já jsem to tam měla předjednané, žalovaný tam dal potvrzení o příjmech a tam řekli, že ten 1 000 000 Kč není problém. Říkala jsem, že stejně jednou to bude dědit žalovaný s dcerou. Dcera , jméno FO, v té době byla malá, aby se to nějak dalo, tak potom, až , jméno FO, dospěje, bude jí 18, tak půlka domu manžela bude na dceru a žalovaný tím, že je můj syn, tak moje půlka, že bude na něho. Kupní smlouvu připravovala banka. Od první chvíle žalovaný věděl, že půlka domu a pozemků bude jeho a půlka bude dcery. Jestli se potom vzájemně vyplatí, až dcera dospěje, to jsem říkala, to už potom bude na vás, ale nikdy to nebylo tak, že žalovaný si dům nechá.

14. Z účastnického výslechu žalovaného se podává, že v roce 2006 za mnou žalobci přišli, že mají nějaké finanční problémy a potřebovali je vyřešit tím, že by prodali předmětné nemovitosti. Já jsem předmětné nemovitosti koupil. Nečekal jsem, že si někdo představuje, že uzavřu hypoteční úvěr na 30 let a po 30 letech splácení předám půlku nemovitosti někomu a já nebudu mít vlastně zařízené bydlení. Měl jsem pro to citovou vazbu, abych nemovitost odkoupil, protože s žalobkyní jsme začali vyjednávat hypoteční úvěr, protože žalobkyně nepracovala a žalobce měl příjmy nanic a já byl jediný v rodině, kdo ty příjmy měl, proto jsem dostal ten hypoteční úvěr na ten dům. Dluhy v rodině měli žalobci. Odmítám, že by děda způsobil někdy nějaké dluhy. Nikdy to tak nebylo.

15. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

16. Žalobci na straně prodávající uzavřeli s žalovaným jako kupujícím dne 29. 8. 2006 kupní smlouvou na předmětné nemovitosti vyjma pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a s rozestavěným rodinným domem. Kupní cena byla sjednána ve výši 1 000 000 Kč.

17. Žalovaný uzavřel dne 29. 8. 2006 s , právnická osoba, . smlouvu o hypotečním úvěru č. , hodnota, jejímž předmětem byl hypoteční úvěr ve výši 1 000 000 Kč na koupi předmětných nemovitostí vyjma pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a rozestavěného rodinného domu. Měsíční splátka byla sjednána ve výši 5 040 Kč s fixací do 31. 7. 2009.

18. Žalobci jako zástavci uzavřeli s žalovaným jako klientem a , právnická osoba, . jako zástavním věřitelem dne 29. 8. 2006 zástavní smlouvu č. 0245722159/1, jejímž předmětem bylo zřízení zástavního práva ve prospěch , právnická osoba, . na předmětných nemovitostech vyjma pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a s rozestavěným rodinným domem, a to k zajištění hypotečního úvěru žalovaného č. , hodnota, ve výši 1 000 000 Kč.

19. Žalobci jako nájemníci uzavřeli s žalovaným jako pronajímatelem dne 30. 8. 2006 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem předmětných nemovitostí vyjma pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a s rozestavěným rodinným domem za měsíční nájemné ve výši 6 000 Kč.

20. Kolaudačním rozhodnutím , právnická osoba, , adresa, ze dne 18. 8. 2009, č. j. , Anonymizováno, , bylo povoleno užívání stavby stojící na předmětných nemovitostech, konkrétně na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, .

21. Notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, byl dne 12. 8. 2014 sepsán notářský zápis sp. zn. NZ 5007/2014, N 5023/2014, jež obsahoval dohodu o splnění dluhu a uznání dluhu mezi , právnická osoba, . a žalovaným. Žalovaný uznal svůj dluh vůči , právnická osoba, . vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 8. 2006 a zavázal se splatit jistinu dluhu ve výši 910 198,16 Kč, dále řádný úrok 4,69 % p.a., smluvní úrok z prodlení ve výši 2 % p.a. Byla sjednána splátka ve výši 4 598 Kč.

22. Žalovaný žalobcům výpovědí z nájmu ze dne 24. 11. 2023 vypověděl nájem předmětných nemovitostí vyjma pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, . Žalobci se proti výpovědi z nájmu ze dne 24. 11. 2023 vymezili prostřednictvím své zástupkyně. Žalobci podali u Okresního soudu v Kutné Hoře žalobu na určení neplatnosti výpovědi dané žalovaným.

23. Žalovaný byl ke dni 26. 8. 2024 zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí v katastru nemovitostí.

24. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve spojení s § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, tj. k datu uzavření kupní smlouvy ze dne 29. 8. 2006.

25. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní:

26. Podle § 37 odst. 1 OZ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

27. Podle § 37 odst. 1 OZ jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 55, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§ 40). Je-li právní úkon v rozporu s obecně závazným právním předpisem o cenách, je neplatný pouze v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu, jestliže se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá.

28. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb․, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

29. Jelikož se žalobci domáhali podanou žalobou určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem, zabýval se soud nejprve otázkou, zda je zde dán naléhavý právní zájem na tomto určení, přičemž dospěl k závěru, že ano. Pokud by se žalobci tvrzené skutečnosti podařilo prokázat, pak by na žalobce za splnění všech okolností mohlo přejít vlastnické právo k předmětným nemovitostem, avšak bez akceptování tohoto stavu žalovaným by žalovaný byl nadále zapsán jako vlastník tohoto v katastru nemovitostí. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu obecně shledává naléhavý právní zájem na určení vlastnických či spoluvlastnických poměrů tam, kde prostřednictvím vydaného rozhodnutí má dojít k odstranění neshody mezi stavem skutečným a stavem evidovaným v katastru nemovitostí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 30 Cdo 3159/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2639/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4641/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 22 Cdo 4036/2013). Za té situace tedy žalobcům na určení jejich vlastnického práva svědčí naléhavý právní zájem (shodně i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Odo 137/2002 ze dne 29. 4. 2002).

30. V projednávané věci žalobci tvrdili, že kupní smlouva ze dne 29. 8. 2006 nebyla uzavřena vážně, jednalo se o simulované právní jednání, neboť účastníci jejím uzavřením nechtěli způsobit právní účinky, které s takovým dvoustranným projevem vůle spojují normy občanského práva. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo uzavření kupní smlouvy ze dne 29. 8. 2006 mezi účastníky. Dále bylo prokázáno uzavření smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 29. 8. 2006 žalovaným a uzavření zástavní smlouvy ze dne 29. 8. 2006 žalovaným. Dále bylo mezi účastníky prokázáno uzavření nájemní smlouvy ze dne 30. 8. 2006. Jednoznačně tak byla prokázána verze žalovaného. Verze žalobců ovšem žádným způsobem prokázána nebyla. Soud neměl důvod více uvěřit účastnické výpovědi žalobkyně nebo žalovaného. Z výpovědi dcery žalobkyně soud rovněž nemohl mít ničeho za prokázané, neboť v době uzavření kupní smlouvy ze dne 29. 8. 2006 bylo této pouhých 6 let a vše podstatné o věci se v průběhu času dozvídala toliko od žalobců. Dcera žalobkyně má rovněž zjevně vztah k věci, když uvedla, že pro ni bude příznivější, pokud v tomto řízení budou úspěšní žalobci. Z žádného listinného důkazu předloženým žalobci se verze žalobců o simulované právní jednání nepodává. Jinak řečeno, pokud by soud chtěl žalobě vyhovět, musel by své rozhodnutí založit toliko na účastnickém výslechu žalobkyně a dcery žalobců. Náhled soudu na výpověď dcery žalobců již byl uveden výše. Co se týče výpovědi žalobkyně, pak tato je v prvé řadě rozporná s žalobními tvrzeními žalobců a ve druhé řadě je rozporná i vnitřně. V žalobě žalobci tvrdili, že předmětné nemovitosti měli žalovanému a dceři žalobců připadnout po jejich smrti. Ve výpovědi žalobkyně nejprve uvedla, že předmětné nemovitosti bude dědit žalovaný s dcerou žalobců. Poté žalobkyně uvedla, že dcera žalobců byla v té době malá, poté až dceři žalobců bude 18 let, tak žalobcova půlka domu bude na dceru žalobců a půlka domu žalobkyně bude na žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že žalovanému a dceři žalobců říkala, že jestli se potom vzájemně vyplatí, to už potom bude na nich. Žalobkyně tedy ve vlastní účastnické výpovědi uvedla, že již za života žalobců (po dosažení věku 18 let dcery žalobců) měl žalovaný vlastnit jednu polovinu předmětných nemovitostí. Právo přeje bdělým, a pokud žalobci skutečně zamýšleli zpětně předmětné nemovitosti nabýt do vlastnictví, měli tak k tomu učinit příslušné kroky. Podání žaloby na určení vlastnictví nelze považovat za bdělé jednání žalobců. Soud shrnuje, že skutečnost, že kupní smlouva ze dne 30. 8. 2006 je simulovaným právním jednáním, nebyla v řízení prokázána. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.)

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení v celkové výši 45 519,82 Kč, která sestává z odměny za zastupování účastníka advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 4 úkony právní služby dle § 9 odst. 4, písm. b), § 7 bod 5. advokátního tarifu účinného k datu uskutečnění těchto právních úkonů (tarifní hodnota 50 000 Kč) po 3 100 Kč (příprava a převzetí věci, sepis vyjádření k žalobě, účast na jednání před soudem dne 5. 11. 2024, účast na jednání před soudem dne 10. 12. 2024), z částky 1 200 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 4 úkony právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného k datu uskutečnění těchto právních úkonů, dále za 3 úkony právní služby dle § 9 odst. 4, písm. a), § 7 bod 5. advokátního tarifu účinného k datu uskutečnění těchto právních úkonů (tarifní hodnota 113 000 Kč) po 5 620 Kč (podání ve věci samé ze dne 10. 1. 2025, účast na jednání soudu přesahující dvě hodiny dne 28. 1. 2025), z částky 1 350 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného k datu uskutečnění těchto právních úkonů dále z náhrady cestovních výdajů ve výši 3 709,69 Kč, vynaložených v souvislosti s cestou zástupce k jednání soudu z Prahy do Kutné Hory a zpět (při ujetých 164 km osobním automobilem zn. Mercedes-Benz, při průměrné spotřebě 5 l na 100 km, z náhrady za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 advokátního tarifu účinného k datu uskutečnění cesty zástupce žalovaného k jednání u soudu ve dnech 5. 11. 2024 a 10. 12. 2024, z náhrady za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 advokátního tarifu účinného k datu uskutečnění cesty zástupce žalovaného k jednání u soudu dne 28. 1. 2025 a daně z přidané hodnoty v sazbě 21 %, neboť zástupce žalovaného je plátcem DPH.

32. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.