8 C 238/2020

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Jindřichem Křížem v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 328 961 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 328 961 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 328 961 Kč od 8. 7. 2020 do zaplacení.

II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 328 961 Kč od 7. 7. 2020 do 7. 7. 2020 zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30. 7. 2020 se žalobkyně proti žalovanému domáhá zaplacení částky 328 961 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Uvedla, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2017, sp. zn. 6 T 45/2017, byl žalovaný uznán vinným jednáním spočívajícím v tom, že dne 22. 1. 2017 kolem 23:30 hodin policistovi [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] způsobil tři bodné rány hlavy, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti roků. Poškozený [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] byl následně v důsledku těchto zranění propuštěn ze služebního poměru a byla mu žalobkyní rozhodnutím ze dne 9. 1. 2019 dle § 101 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů přiznána náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě počínaje dnem 18. 12. 2018, kdy byl [jméno] [příjmení] vzat do evidence uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce. Dle rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 26. 9. 2019, č. j. 11 C 157/2019-47, je již žalovaný povinen žalobkyni uhradit škodu ve výši 557 489 Kč. Nyní se žalobkyně domáhá vůči žalovanému zaplatit škodu, která ji vznikla vyplacením renty [jméno] [příjmení] za období od 18. 12. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 9 845 Kč a za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 319 116 Kč, tedy celkem 328 961 Kč.

2. Žalovaný nárok uplatněný v žalobě neuznal a má za to, že žaloba je nepřípustná, neboť navazuje na rozsudek zdejšího soudu č. j. 11 C 157/2019-47; v této věci však žalovaný podal dovolání a má proto za to, že není povinen platit škodu ve výši 557 489 Kč uloženou mu uvedeným rozhodnutím. Dále uvádí, že způsobil [jméno] [příjmení] jen tři bodné rány na hlavě, žádný vnitřní orgán nezasáhl, stresovou poruchu mu nezpůsobil, proto má také za to, že není povinen k placení vymáhané náhrady škody.

3. Z lékařského posudku ČR – Zdravotnického zařízení ministerstva vnitra, vypracovaného dne 23. 11. 2018 pod ev. [číslo] [rok] [spisová značka], se podává, že byla posouzena zdravotní způsobilost poškozeného [jméno] [příjmení] ke služebnímu místu u bezpečnostního sboru [stát. instituce] pro výkon místa inspektora s režimem služby směnný, nepřetržitý provoz tak, že pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost pro výkon služby a byla stanovena zdravotní klasifikace D/III s tím, že nelze doporučit návrat do zaměstnání policisty včetně držení služební zbraně.

4. Z lékařského posudku pro účely služebních vztahů ve vztahu k dlouhodobému pozbytí zdravotní způsobilosti ČR – Zdravotnického zařízení ministerstva vnitra ze dne 3. 12. 2018 se podává, že dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti poškozeného [jméno] [příjmení] je důsledek služebního úrazu, který poškozený utrpěl dne 22. 1. 2017.

5. Z rozhodnutí ČR – Policie ČR [číslo] [rok] ze dne 11. 12. 2018 vyplývá, že inspektor [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] ([datum narození], dále jen„ poškozený“) byl propuštěn dle § 42 odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen„ zákon o služebním poměru“) ze služebního poměru příslušníka Policie ČR s odůvodněním, že mu byla lékařským posudkem v návaznosti na služební úraz ze dne 23. 1. 2017 stanovena zdravotní způsobilost„ D“, tedy pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost pro výkon služby.

6. Ze zprávy [stát. instituce], odbor personální, oddělení služebních příjmů, platů a sociálních evidencí ze dne 28. 12. 2018 vyplývá, že měsíční náhrada za ztrátu na služebním příjmu od 18. 12. 2018 činí u poškozeného 25 317 Kč (pravděpodobný hrubý příjem 37 517 Kč – 12 200 Kč jako minimální mzda za rok 2018).

7. Z rozhodnutí ČR – Policie ČR č. j. KRPS-24995-26/ČJ-2017-0100VO-RG ze dne 9. 1. 2019 se podává, že v souvislosti s poškozením zdraví poškozeného při služebním zákroku dne 22. 1. 2017 byla poškozenému přiznána náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě dle § 101 písm. a) zákona o služebním poměru ve výši, která se rovná průměrnému služebnímu příjmu před vznikem škody, který v relevantní době činil 37 517 Kč hrubého, a to do data, kdy je mu přiznán starobní důchod, nejdéle však dle § 103 odst. 10 zákona o služebním poměru do konce kalendářního měsíce, ve kterém poškozený dovrší věk 65 let. V odůvodnění se dále uvádí, že náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě náleží poškozenému dnem 18. 12. 2018, kdy byl vzat do evidence uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce. Od hrubého průměrného výdělku před vznikem škody se odečítá minimální mzda, případně dosažené výdělky při zajištění zaměstnání, tedy v daném případě činí rozdíl pravděpodobného hrubého příjmu 37 517 Kč a minimální mzdy za rok 2018 ve výši 12 200 Kč celkem částku ve výši 25 317 Kč.

8. Ze zprávy [stát. instituce], odbor personální, oddělení služebních příjmů, platů a sociálních evidencí ze dne 12. 6. 2020 se podává, že hrubá mzda poškozeného za období od 18. 12. 2018 do 31. 12. 2018 činila 9 845 Kč; byla proplacena dne 8. 2. 2019.

9. Ze zprávy [stát. instituce], odbor personální, oddělení služebních příjmů, platů a sociálních evidencí ze dne 12. 6. 2020 se podává, že byly vyčísleny náklady vzniklé výplatou renty za rok 2019, kdy hrubá mzda poškozeného za tento rok činila celkem částku ve výši 319 116 Kč.

10. Ze mzdového listu pracovníka (poškozeného) za rok 2019 vyplývá, že za měsíc leden činila hrubá mzda 36 438 Kč a za nadcházející měsíce únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec pak činila vždy 26 593 Kč, tedy celkem 328 961 Kč.

11. Z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 26. 9. 2019, č. j. 11 C 157/2019-75, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2020, č. j. 25 Co 8/2020-124, soud zjistil, že byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 557 489 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný dne 22. 1. 2017 ve večerních hodinách v souvislosti se služebním zákrokem žalobkyně napadl nožem příslušníka žalobkyně, [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], kterému způsobil bodná a bodnořezná zranění v oblasti hlavy, za což byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2017, sp. zn. 6 T 45/2017, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 7 To 123/2017, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti let; toto jednání žalovaného bylo klasifikováno jako úmyslné ve formě úmyslu přímého. V rámci adhezního řízení byla žalobkyni vůči žalovanému přiznána částka 14 426 Kč, představující jednak náhradu za ztrátu na služebním příjmu poškozeného po dobu pracovní neschopnosti za období 23. 1. 2017 až 16. 2. 2017 ve výši 2 551 Kč, a jednak bolestné za 47,5 bodů po 250 Kč, tj. 11 875 Kč, (diagnóza 1,3 – rána hluboká 9,5 cm; dle znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] ze dne 16. 2. 2017). Vzhledem k tomu, že žalobkyně následně poškozenému vyplatila (i) náhradu za ztrátu na služebním příjmu podle § 102 zákona o služebním poměru, za období od 22. 2. 2017 do 22. 1. 2018 v celkové výši 184 919 Kč, (ii) náhradu za bolest podle § 104 zákona o služebním poměru ve výši 50 000 Kč, (iii) jednorázové odškodnění v souvislosti s ukončením služebního poměru v důsledku služebního úrazu podle § 105 zákona o služebním poměru ve spojení s § 42 odst. 1 písm. h) téhož předpisu ve výši 322 570 Kč, tedy celkem částku ve výši 557 489 Kč, byla žalovanému uložena citovaným rozsudkem zdejšího soudu dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) povinnost způsobenou škodu v uvedené výši žalobkyni zaplatit.

12. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 6. 2020 vyplývá, že byl žalovaný vyzván k úhradě pohledávky ve výši 328 961 Kč do 15 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému doručena dne 22. 6. 2020.

13. Z usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 25. 11. 2019, č. j. 11 C 157/2019-103, soud zjistil, že byl žalovaný osvobozen od soudních poplatků v plném rozsahu.

14. Z centrální evidence vězňů ke dni 5. 8. 2020 soud zjistil, že je žalovaný od 22. 1. 2017 ve výkonu trestu odnětí svobody s plánovaným koncem věznění dne 22. 1. 2032.

15. Na základě shora uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalovaný dne 22. 1. 2017 ve večerních hodinách v souvislosti se služebním zákrokem žalobkyně napadl nožem poškozeného, kterému způsobil bodná a bodnořezná zranění v oblasti hlavy, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti let. Poškozený byl z důvodu dlouhodobé ztráty zdravotní způsobilosti vzniklé v souvislosti s tímto služebním úrazem propuštěn ze služebního poměru. Žalobkyně vyplatila poškozenému náhradu za ztrátu na služebním příjmu za období od 18. 12. 2018 do 31. 12. 2018 částku ve výši 9 845 Kč a za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 částku ve výši 319 116 Kč, tedy celkem 328 961 Kč. Dopisem, doručeným žalovanému dne 22. 6. 2020, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení uvedené částky s tím, že mu poskytla lhůtu k plnění v délce 15 dnů od doručení.

16. Dle § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

17. Podle § 42 odst. 1 písm. h) zákona o služebním poměru příslušník musí být propuštěn, jestliže podle lékařského posudku poskytovatele pracovnělékařských služeb dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu služby, s výjimkou zdravotních důvodů souvisejících s těhotenstvím.

18. Dle § 100 odst. 1 zákona o služebním poměru bezpečnostní sbor odpovídá příslušníkovi za škodu způsobenou služebním úrazem.

19. Dle § 101 písm. a) zákona o služebním poměru má příslušník, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, nárok na náhradu za ztrátu na služebním příjmu.

20. Dle § 103 odst. 1, 2, 3 zákona o služebním poměru se náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě poskytuje po dobu trvání služebního poměru nebo v případě, že služební poměr skončil podle § 42 odst. 1 písm. h) v důsledku služebního úrazu nebo nemoci z povolání. Po skončení služebního poměru však náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě nenáleží, jestliže příslušník není výdělečně činný ani nepobírá invalidní důchod nebo není evidován v evidenci uchazečů o zaměstnání. Náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě se příslušníkovi poskytuje ve výši, která se spolu se služebním příjmem nebo jiným výdělkem po služebním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání, popřípadě invalidním důchodem poskytovaným z téhož důvodu nebo podporou v nezaměstnanosti anebo podporou při rekvalifikaci rovná průměrnému služebnímu příjmu před vznikem škody. Za dosahovaný výdělek se považuje výdělek alespoň ve výši minimální mzdy stanovené zvláštním právním předpisem, z minimální mzdy se vychází též v případě, že skončila výplata podpory v nezaměstnanosti nebo podpory při rekvalifikaci z důvodů uplynutí doby, po kterou se podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci poskytuje. Pro poskytnutí náhrady za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě příslušníkovi, který je po skončení služebního poměru veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, se použije minimální mzda ve výši stanovené v den jeho prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání.

21. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

22. Dle § 2917 o. z. kdo je povinen k náhradě škody způsobené jinou osobou, má proti ní postih.

23. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že žalovaný porušil zaviněně ve formě přímého úmyslu povinnost stanovenou zákonem, když napadl příslušníka žalobkyně, za což byl pravomocně odsouzen shora citovanými trestními rozsudky. Těmito rozhodnutími je soud v souladu s § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán, pokud jde o to, že byl spáchán trestný čin a kdo ho spáchal.

26. Rovněž bylo prokázáno, že ke zranění poškozeného došlo v rámci výkonu služebních povinností, přičemž škoda takto vzniklá je škodou způsobenou služebním úrazem, za kterou dle § 100 zákona o služebním poměru odpovídá příslušníkovi bezpečnostní sbor. V příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného tedy došlo ke vzniku škody žalobkyně, a to ve formě nároku poškozeného vyplývajícího ze shora citovaných ustanovení zákona o služebním poměru. Žalovaný je tak odpovědný za škodu ve smyslu ust. § 2910 o. z.

27. V řízení bylo také prokázáno, že žalobkyně vyplatila poškozenému v souladu s § 103 zákona o služebním poměru náhradu za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě za období od 18. 12. 2018 do 31. 12. 2019 celkem částku ve výši 328 961 Kč. Žalobkyně má proto vůči žalovanému dle § 2917 o. z. právo postihu a soud tak rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

28. K námitce žalovaného, že není žaloba přípustná, neboť proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 26. 9. 2019, č. j. 11 C 157/2019-75, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2020, č. j. 25 Co 8/2020-124, podal dovolání, soud uvádí, že předmětem dovoláním napadeného rozhodnutí byl mj. nárok žalobkyně vyplývající ze zaplacení náhrady za ztrátu na služebním příjmu za období od 22. 2. 2017 do 22. 1. 2018, zatímco v tomto řízení je řešena náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě za období od 18. 12. 2018 do 31. 12. 2019. Nejedná se tedy o řízení o téže věci. Současně je třeba zmínit, že samo zahájení dovolacího řízení nemá vliv na právní moc a vykonatelnost soudního rozhodnutí, tedy ani na povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni škodu tak, jak o ni bylo soudem pravomocně rozhodnuto.

29. Žalovaný dále zpochybňoval otázku příčinné souvislosti mezi jeho protiprávním jednáním a vznikem škody na straně poškozeného, existence posttraumatické stresové poruchy u poškozeného však již byla prokázána v civilním řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 C 157/2019, a to konkrétně lékařskými posudky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 23. 11. 2018 a 3. 12. 2018, podpořenými zprávou psycholožky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 12. 5. 2017 a zprávou psychiatričky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 13. 6. 2017 a z 15. 8. 2017. Na základě tohoto je možné uzavřít, že dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti poškozeného vykonávat dosavadní výkon služby příslušníka Policie ČR je v příčinné souvislosti se služebním úrazem, způsobeným mu dne 22. 1. 2017 žalovaným.

30. Žalovaný byl k zaplacení žalované částky žalobkyní vyzván přípisem, který obdržel dne 22. 6. 2020 a kterým mu byla poskytnuta lhůta 15 dnů ode dne doručení výzvy, tedy do 7. 7. 2020. Splatnost pohledávky žalobkyně tak dle § 1958 odst. 2 o. z. nastala dne 7. 7. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný na dluh ničeho nezaplatil, náleží žalobkyni také úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,25 % ročně z částky 328 961 Kč, a to od prvního dne prodlení, tj. od 8. 7. 2020 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu, konkrétně co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 328 961 Kč od 7. 7. 2020 do 7. 7. 2020, byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta (výrok II.).

31. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení soud konstatuje, že žalobkyni, která byla ve sporu zcela úspěšná, vzniklo dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení; žalobkyně však tuto náhradu nepožadovala. Současně je žalobkyně dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozena od soudních poplatků, proto bylo na místě postupovat dle § 2 odst. 3 tohoto zákona a uložit povinnost zaplatit soudní poplatek žalovanému. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že byl žalovaný zdejším soudem ve věci sp. zn. 11 C 157/2019 dne 25. 11. 2019 osvobozen od soudních poplatků v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, že se poměry žalovaného nezměnily, neboť je stále ve výkonu trestu odnětí svobody, rozhodl soud v nyní projednávané věci tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).