8 C 321/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Jindřichem Křížem ve věci žalobkyní: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně c) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně všechny zastoupeny advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa žalované o určení vlastnického práva k nemovité věci

I. Určuje se, že žalobkyně a) je podílovým spoluvlastníkem se spoluvlastnickým podílem v rozsahu ideální 1/4 pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], žalobkyně b) je podílovým spoluvlastníkem se spoluvlastnickým podílem v rozsahu ideální 1/2 pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] a žalobkyně c) je podílovým spoluvlastníkem se spoluvlastnickým podílem v rozsahu ideální 1/4 pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním a), b), c) k rukám jejich zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 102 575,61 Kč.

III. České republice – Okresnímu soudu v Kutné Hoře se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhaly určení vlastnictví (spoluvlastnictví) k pozemku uvedeném ve výroku I. s tím, že žalobkyně jsou dlouhodobě držiteli předmětného pozemku a jejich držba je dána v dobré víře v existenci jejich vlastnictví. Žalobkyně [číslo] nabyla svůj podíl na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] společně se svým manželem na základě dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne [datum]. Žalobkyně [číslo] nabyly své podíly na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] dědictvím po manželu žalobkyně [číslo] to usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře č. j. 4 D 577/1999-43 ze dne 1. 11. 1999. Žalobkyně spolu s pozemkem parc. [číslo] v k. ú. [obec] užívaly v dobré víře, že se jedná o pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec], i část pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], který s pozemkem parc. [číslo] v k. ú. [obec] sousedí, aniž by o nesouladu vlastnické hranice a uživatelské hranice věděly. Žalovaná následně předložila žalobkyním geometrický plán [číslo] kterým byl vymezen nový pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] o výměře 19 m2 (dále jen„ předmětný pozemek“), který představuje část původního pozemku žalované parc. [číslo] v k. ú. [obec], který užívaly a nadále užívají a drží žalobkyně. Žalobkyně uvádějí, že z existence a doby trvání dobré víry žalobkyň vyplývá doba trvání tohoto stavu od počátku (přidělení pozemku do osobního užívání) až do zjištění informace o nesrovnalostech v údajích zapsaných v katastru nemovitostí v roce 2019. Žalobkyně mají za to, že dle tehdy platných právních předpisů došlo k nabytí vlastnictví žalobců k předmětnému pozemku vydržením nejpozději dne [datum], kdy nabyla účinnosti zásadní novela občanského zákoníku a pro potřeby vydržení nemovitosti byla zohledněna i oprávněná držba držitele trvající z doby před [datum]. Žalobkyně mají na určení vlastnického práva naléhavý právní zájem, neboť bez tohoto rozhodnutí je jejich právní postavení nejisté a žalobkyně nemají možnost s nemovitostmi nijak nakládat. Zároveň je vlastnické právo žalobců ohroženo případnými úkony žalované vůči třetím osobám, na základě nichž by mohlo dojít k zatížení předmětného pozemku právy třetích osob a tím ke vzniku újmy na majetku žalobkyň.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí, neboť má za to, že žalobkyně zaplatily náhradu za bezesmluvní užívání předmětného pozemku a písemně a slovně daly najevo svou vůli uzavřít nájemní smlouvu a následně i kupní smlouvu, případně přesunout plot. Žalobkyně svým jednáním de facto uznaly, že předmětný pozemek není v jejich vlastnictví a užívají jej bez právního důvodu. Žalovaná má za to, že již v době výstavby plotu žalobkyní [číslo] jejím manželem, nebyly respektovány v terénu vyznačené hranice pozemku. Z žalovanou předložených listin (geometrický plán [číslo] Ing. [jméno] [příjmení], zákresu plotů, porovnání analogové a digitální mapy) je zřejmé, že v místě k posunu plotů nedošlo v důsledku posunu hranic pozemků. Rovněž podle sdělení Katastrálního úřadu [obec] ze dne [datum] v daném území, při obnově katastrálního operátu, nedošlo k žádné změně v geometrickém a polohovém určení hranic pozemků a z tohoto důvodu současnému oplocení neodpovídaly ani vlastnické hranice zobrazené v analogové katastrální mapě před obnovou katastrálního operátu. Žalobkyně [číslo] [číslo] nabyly pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] jako dědictví po svém otci [jméno] [příjmení] v roce 1999. Z místa jejich trvalého pobytu je zřejmé, že v domě [adresa] v k. ú. [obec] náležejícímu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] nežijí. Předpokladem existence držby je faktický výkon panství nad věcí a vůle držitele nakládat s ní jako s vlastní. Žalobkyně v řízení neprokázaly, že po zákonem stanovenou vydržecí dobu vykonávaly faktickou držbu předmětného pozemku ani svou vůli nakládat s předmětným pozemkem jako s vlastním, nenaplňují tak jeden z předpokladů vydržení vlastnického práva. Pro případ, že soud žalobě vyhoví, má žalovaná za to, že jsou dány důvody pro to, aby jí nebyla uložena povinnost nahradit žalobkyním náklady řízení. Žalovaná nezavdala svým chováním důvod pro podání žaloby, naopak žalobkyně zaplatily částku odpovídající bezdůvodnému obohacení a žalovanou uvedly v omyl, když očekávala, že předmětný pozemek odkoupí. Žalovaná má za to, že by jí neměla být uložena povinnost zaplatit soudu náklady na vypracování znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce], neboť vypracování znaleckého posudku nenavrhovala, když předloženými listinami dostatečně prokázala skutečnost, že oplocení se nachází mimo hranice pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] a mimo vyznačení v geometrickém plánu [číslo].

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Z dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne [datum] (č. l. 5-6, 32) soud zjistil, že žalobkyni [číslo] jejímu manželovi [jméno] [příjmení], [datum narození], bylo touto dohodou zřízeno právo osobního užívání pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec].

5. Z usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 1. 11. 1999, č. j. 4 D 577/99-43, které nabylo právní moci dne [datum] (č. l. 7-9), soud zjistil, že tímto usnesením bylo určeno nabytí jedné poloviny pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] žalobkyni [číslo] po jedné čtvrtině tohoto pozemku žalobkyni [číslo].

6. Z katastrálních map (č. l. 10, 37, 43, 62, 71, 88) se podává vizuální zobrazení předmětných pozemků v katastrálních mapách.

7. Z výkazu dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí (č. l. 11) soud zjistil, že předmětný pozemek vznikl rozparcelováním dosavadního pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec].

8. Ze sdělení k užívání pozemku a výzvy k úhradě bezesmluvního užívání – k. ú. [obec] - pozemek parc. [číslo] ze dne [datum] (č. l. 12, 15, 41, 42) soud zjistil, že žalovaná žalobkyně vyzvala k úhradě 5 788 Kč za bezesmluvní užívání předmětného pozemku za období od [datum] do [datum]. Z reakce na v tomto odstavci uvedené sdělení ze dne [datum] (č. l. 13, 16, 40) se podává reakce žalobkyň na toto sdělení, resp. obrana žalobkyň proti obsahu sdělení, nikoliv tedy smíření s obsahem sdělení. Ze sdělení žalované žalobkyním ze dne [datum] (č. l. 18, 38) se podává, že žalovaná žalobkyním sdělila svůj názor, že uhrazením užívání předmětného pozemku daly žalobkyně najevo, že se necítí být vlastníky předmětného pozemku (uznaly nárok státu).

9. Ze stanovení kupní ceny a ceny nájemného ze dne [datum] (č. l. 14, 17) soud zjistil, že žalovaná stanovila kupní cenu předmětného pozemku na 51 000 Kč a roční nájemné na 2 520 Kč 10. Z výpisu z katastru nemovitostí k pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec] s platností dat ke dni [datum] (č. l. 20) se podává, že tento pozemek vlastní Česká republika. Z výpisu z katastru nemovitostí k pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec] s platností dat ke dni [datum] (č. l. 21) se podává, že tento pozemek vlastní polovinou žalobkyně [číslo] jednou třetinou žalobkyně [číslo].

11. Z geometrického plánu [číslo] (č. l. 34-35) se podává, že tímto geometrickým plánem byly hranice pozemků v přírodě označeny železnými trubkami, dále se podává obsah tohoto geometrického plánu. Z geometrického plánu [číslo] (č. l. 36, 61) se podává obsah tohoto geometrického plánu.

12. Ze záznamu z místního šetření ze dne [datum] (č. l. 44) se podává, že tímto místím šetření bylo zjištěno, že část pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec] se nachází za oplocením a že tuto část tvoří úzká cestička za zahradami, která je veřejně přístupná ze silnice na pozemku parc. [číslo].

13. Ze souhlasného prohlášení (č. l. 59-60) a z listiny nazvané„ souhlasné prohlášení“ – k. ú. [obec]“ (č. l. 58) se podává, že žalovaná uznala vlastnické právo z titulu vydržení ve prospěch [jméno] [příjmení] (vlastnice pozemků parc. [číslo] [číslo] [číslo] vše v k. ú. [obec]), která z části užívá pozemek parc. [číslo] to od roku 1994, kdy tyto pozemky nabyla. Žalovaná [jméno] [příjmení] uzavřené souhlasné prohlášení zaslala prostřednictvím právního zástupce [jméno] [příjmení].

14. Z fotografií na č. l. 78-83 se podává vizuální zobrazení předmětných pozemků.

15. Ze znaleckého posudku a jeho příloh (č. l. 93-135) se podává obsah tohoto znaleckého posudku. Zejména se podává, že stávající ploty souhlasí s nepřesností 30 cm s GP 76 přílohy 3, kterým parcely vznikly. Dále se zejména z přílohy [číslo] tohoto znaleckého posudku podává vizuální zobrazení tohoto rozdílu.

16. Z příloh A1-A13, P1-P71 se podává obsah těchto příloh.

17. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědkyně je vlastnicí pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], tedy sousedí s žalobkyněmi. Od okamžiku, co se pozemek postavil, to bylo vytyčené, takže pozemek vlastním od okamžiku vzniku parcely, ke kolaudaci došlo v roce 1978, stavělo se to asi 3 roky, k vytyčování došlo před kolaudací, k vytyčování došlo také tak nějak, kdo to dělal, nevím, a u vytyčování jsem také nebyla, bylo mi 14 let, nezajímala jsem se o to. Stavělo se 6 domů, postavila se hrubá stavba a vytyčily se pozemky, udělaly se podezdívky, pak si to každý dodělával sám, rozlosovalo se to, s ničím se nehýbalo. S ploty se nikdy nehýbalo.

18. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že její rodiče byli stavebníky na jednom z pozemků v dané lokalitě. Předběžné práce začaly v roce 1972, v roce 1973 začali se samotnou stavbou a končili v roce tuším v roce 1978 [ulice] je oplocení rozhodně původní, vidím až třeba k paní [příjmení], vše sleduji, ale třeba poslední a předposlední domek, tam je to trochu zarostlé, ale nepamatuji si, že by něco posouvali, je to všechno zastaralé, natřené třeba, mají tam třeba nějaké slepice, zvířectvo, takže tam není moc vidět, že by něco posunuli nebo přeměnili, není vidět, že by tam někdo dělal nějakou změnu.

19. Z výslechu znalce [celé jméno znalce] soud zjistil, že v mapě vzniklo mnoho nesrovnalostí, jejichž původ znalec dovozuje ze skutečnosti, že všichni vycházeli z domu, který tam byl postaven, ale postaven jinde, než kdyby byl vytyčený geometrickým plánem. [ulice] chyba vznikla v roce 1974. Běžný laik nemohl poznat, že je to špatně. Do terénu se daly body, lidé si to nějak označili, přičemž je zřejmé, že lidé provedli označení dle výsledné práce geodeta. Pochybením geodeta tedy nastala situace, kdy ploty jsou v pořádku, nicméně mapa již v pořádku není.

20. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

21. Žalobkyni [číslo] jejímu manželovi bylo dohodou o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne [datum] zřízeno právo osobního užívání pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Žalobkyně [číslo] nabyly každá po jedné čtvrtině pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] na základě usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 1. 11. 1999, č. j. 4 D 577/99-43.

22. Předmětný pozemek vznikl rozparcelováním dosavadního pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Pozemek parc. [číslo] k. ú. [obec] vlastní Česká republika.

23. Od vzniku předmětných pozemků v dané lokalitě a zahájení výstavby na těchto pozemcích se s ploty nehýbalo. Již od počátku vznikly chyby a nesrovnalosti v mapách. Běžný laik nemohl poznat, že k těmto chybám došlo.

24. Žalovaná v minulosti uznala vlastnické právo z titulu vydržení ve prospěch [jméno] [příjmení] (vlastnice pozemků parc. [číslo] [číslo] [číslo] vše v k. ú. [obec]), která z části užívá pozemek parc. [číslo] to od roku 1994, kdy tyto pozemky nabyla.

25. Ačkoliv byly v řízení provedeny další důkazy, soud z nich nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. <i>26. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb․, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.</i> 27. Jelikož se žalobkyně domáhají podanou žalobou určení vlastnického práva k předmětnému pozemku, zabýval se soud nejprve otázkou, zda je zde dán naléhavý právní zájem na tomto určení, přičemž dospěl k závěru, že ano. Pokud by se žalobkyněmi tvrzené skutečnosti podařilo prokázat, pak by na žalobkyně za splnění všech okolností bylo v katastru nemovitostí přepsáno vlastnické právo k předmětnému pozemku, avšak bez akceptování tohoto stavu žalovanou by žalovaná byla nadále zapsána jako vlastník tohoto v katastru nemovitostí. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu obecně shledává naléhavý právní zájem na určení vlastnických či spoluvlastnických poměrů tam, kde prostřednictvím vydaného rozhodnutí má dojít k odstranění neshody mezi stavem skutečným a stavem evidovaným v katastru nemovitostí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 30 Cdo 3159/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2639/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4641/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 22 Cdo 4036/2013). Za té situace tedy žalobkyním na určení jejich vlastnického práva svědčí naléhavý právní zájem (shodně i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Odo 137/2002 ze dne 29. 4. 2002). <i>28. Podle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., účinném k [datum] se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.</i> <i>29. Podle § 129 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., účinném k [datum] je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.</i> <i>30. Podle § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., účinném k [datum] je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.</i> <i>31. Podle § 134 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., účinném k [datum] do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.</i> <i>32. Podle § 872 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., účinném k [datum] právo osobního užívání pozemku, vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, mění se dnem účinnosti tohoto zákona na vlastnictví fyzické osoby. Ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, tím není dotčeno.</i> <i>33. Podle § 872 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., účinném k [datum] vzniklo-li právo osobního užívání k zastavěnému nebo nezastavěnému pozemku manželům, stávají se dnem účinnosti tohoto zákona bezpodílovými spoluvlastníky pozemku, pokud jejich bezpodílové spoluvlastnictví trvá; zaniklo-li, stávají se podílovými spoluvlastníky rovným dílem.</i> 34. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. v původním znění vydržení neupravil. Po 1. dubnu 1983 platilo, že nepřetržitou desetiletou držbou pozemku vydržela fyzická osoba vlastnické právo k pozemku nebo jeho části pro stát, sama nabyla právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemku (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 196/2000). Pro období po 1. dubnu 1983 do [datum], kdy nabyla účinnosti novela zákona [číslo] platí, že vědomí užívání nemovitosti z titulu práva osobního užívání, které je nezaměnitelné s právem vlastnickým, vylučuje dobrou víru uživatele, že mu věc patří jako vlastníkovi. Vydržet vlastnické právo může jen oprávněný držitel, tj. ten kdo s věcí nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří jako vlastníkovi. Pouhá detence k vydržení nepostačuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 174/2002). Z toho je patrné, že do účinnosti novely zákona [číslo] účinné ke dni [datum] nebylo možné považovat držbu žalované [číslo] jejího manžela za oprávněnou a v dobré víře, neboť užívání všech předmětných pozemků bylo odvozeno právě od osobního užívání těchto pozemků, tedy od detence, nikoliv držby.

35. Teprve s účinností novely zákona č. 40/1964 Sb. účinné ke dni [datum] se žalovaná [číslo] se svým manželem stali řádnými držiteli předmětných pozemků, neboť tato novela v § 872 odst. 1 stanovila, že právo osobního užívání pozemku, vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se mění dnem účinnosti tohoto zákona na vlastnictví fyzické osoby nebo bezpodílové spoluvlastnictví v případě manželů (srov. § 872 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., účinného k [datum]). K tomuto datu se tedy žalovaná [číslo] se svým manželem stali vlastníky a zároveň držiteli všech předmětných nemovitostí, a to včetně držby předmětného pozemku, neboť, byl-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, byl držitelem oprávněným (srov. § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., účinného k [datum]), přičemž z dokazování vyplynulo, že žalobkyně [číslo] se svým manželem byli právě oprávněnými držiteli předmětného pozemku, neboť byli v dobré víře, že předmětný pozemek užívají po právu, když hranice jejich pozemku ohraničili správně a chyby a nesrovnalosti nastaly v mapách, přičemž tyto chyby a nesrovnalosti jako laici nemohli rozpoznat.

36. Vydržecí doba je v případě nemovitostí desetiletá (srov. § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., účinném k [datum]). Žalovaná [číslo] její manžel byli oprávněnými držiteli předmětného pozemku od [datum]. Žalovaná [číslo] její manžel (resp. jeho právní nástupkyně) tedy vydrželi vlastnické právo k předmětnému pozemku ke dni [datum].

37. Žalovaná [číslo] předmětný pozemek nabyly jako právní nástupkyně manžela žalované [číslo], a to na základě usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 1. 11. 1999, č. j. 4 D 577/99-43, přičemž část jejich držby je odvozena od jejich právního předchůdce, a to od [datum] (držba manžela žalované [číslo] srov. § 134 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., účinném k [datum]). Pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů: vůle s věcí nakládat jako s vlastní - držební vůle (animus possidendi) a faktické ovládání věci (corpus possessionis). Fakticky věc ovládá ten, kdo podle obecných názorů a zkušeností vykonává tzv. panství nad věcí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 728/2000). Podstata nakládání s věcí (corpus) tak není v jejím fyzickém ovládání. Corpus possessionis má ten, kdo vstupuje ohledně věci do takových společenských vztahů, které jsou obecně považovány za projev právní moci nad věcí, tedy za„ nakládání s věcí“. To je samozřejmě ten, kdo věc fyzicky ovládá a má ji pro sebe. Fyzické ovládání věci je však jen jedním z možných způsobů nakládání s věcí. To je zjevné zejména u pozemků; držitel na pozemek nemusí celá léta vstoupit, může jej nechat ležet ladem, a přesto, pokud se jeho držby nechopí někdo jiný, zůstává držitelem (srov. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ [číslo]), 2. vydání, 2021, s. 81 - 85: J. [příjmení]). Z provedeného dokazování a právního názoru obsaženém v tomto odstavci má soud za to, že u žalovaných [číslo] byla od nabytí předmětných nemovitostí přítomna vůle s věcí nakládat jako s vlastní - držební vůle (animus possidendi) a i faktické ovládání věci (corpus possessionis), když žalobkyně [číslo] neměly žádný důvod pochybovat o jejich vlastnictví k předmětnému pozemku, když tento se nacházel a nachází v rámci oplocení žalobkyní 1 a 3 nabytých nemovitostí. K vydržení vlastnického práva došlo tedy i u žalovaných [číslo] dne [datum].

38. Pro úplnost soud uvádí, že skutečnost, že žalobkyně uhradily náhradu za bezesmluvní užívání předmětného pozemku, z podstaty věci nemůže nijak narušit vydržení předmětného pozemku. K vydržení totiž dochází ze zákona při splnění zákonných podmínek. Rovněž se jedná o oblast věcných práv.

39. Pokud bylo vlastnické právo žalobkyň k předmětnému pozemku zpochybněno, když tyto skutečnými vlastnicemi předmětného pozemku jsou od [datum], pak byla určovací žaloba podána důvodně. Na základě shora uvedeného tedy soud dospěl k závěru, že žaloba je po právu a tedy žalobě vyhověl (výrok I.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšným žalobkyním náhradu nákladů řízení v celkové výši 102 575,61 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 27 úkonů právní služby dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu po 3 100 Kč (devět úkonů právní služby pro tři žalobkyně - příprava a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva, 2x účast na jednání soudu konaném dne [datum], účast na jednání soudu konaném dne [datum], vyjádření k věci, vyjádření k posudku a odvolání do znalečného, účast na znaleckém ohledání nemovitosti, sníženo o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu), z částky 3x 2 700 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 9 (celkem 27) úkonů právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu pro každou žalobkyni, dále z náhrady cestovních výdajů ve výši 4 681 Kč, vynaložených v souvislosti s cestou zástupce k jednání soudu z [obec] do [obec] (a to celkem 3x) a zpět (při ujetých 450 km osobním automobilem [registrační značka], při průměrné spotřebě 6,3 l na 100 km, při normované ceně pohonných hmot a základní sazbě náhrady za 1 km jízdy), z náhrady za ztrátu času v trvání 9 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. (2x cesta zástupce žalobkyň k jednání u soudu a na místní šetření) a daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovené ze základu ve výši 80 641 Kč částkou 16 934,61 Kč, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH.

40. Soud státu nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), neboť procesně neúspěšný účastník je osvobozen od placení soudních poplatků (§ 148 odst. 1 o. s. ř.).

41. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyň soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.