8 C 79/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Jindřichem Křížem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Mgr. Jarmilou Grumlovou sídlem Politických vězňů 98, 280 02 Kolín proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Mgr. Petrou Hrachy sídlem Cihlářská 643/19, 602 00 Brno o určení vlastnického práva k nemovitosti

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, (LV č. , hodnota, ), se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám její zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 28 937,15 Kč.

1. Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , o výměře 212 m2 v k. ú. , adresa, (LV č. , hodnota, ), (dále jen „předmětný pozemek“). Žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. st. , hodnota, o výměře 342 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům č. p. , hodnota, , a dále pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 177 m2, zahrada, vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a k. ú. , adresa, (dále jen “nemovitosti žalobce“). Žalobce si pamatuje, že předmětný pozemek je minimálně od roku 1960 užíván jako součást nemovitostí žalobce a jeho předchůdců, když tento pozemek je oplocen a tvoří tak funkční celek s nemovitostmi žalobce. Nemovitosti žalobce nabyli do vlastnictví rodiče žalobce v roce 1954. Po smrti otce žalobce v roce 1983 a matky žalobce v roce 1999 se stal vlastníkem celku předmětného pozemku bratr žalobce. Bratr žalobce zemřel v červnu 2018 a vlastníkem celku nemovitostí žalobce se stal žalobce. Z výše uvedeného je zřejmé, že podmínky řádného vydržení splnil nejpozději k roku 2009 bratr žalobce, který se v roce 1999 stal výlučným vlastníkem nemovitostí žalobce a zároveň se automaticky ujal i držby předmětného pozemku. Bratr žalobce, jemuž připadly nemovitosti do vlastnictví neměl důvod zjišťovat výměru pozemků a vlastnictví pozemku, neboť převzal držbu v hranicích, tak jak byla léta užívána. Bratr žalobce uvedený pozemek pak držel a užíval až do své smrti. Žalovaná i její předchůdci nikdy proti držbě právních předchůdců žalobce ničeho nikdy nenamítaly, nikdy se nezajímali o údržbu tohoto pozemku. Vzhledem k tomu, že sám žalobce již jako výlučný vlastník držel předmětný pozemek v roce 2019, a s ohledem na kontinuální držbu jeho rodinných předchůdců a ochrany proti nečinnému vlastníku předmětnému pozemku došlo i přímo na straně žalobce ke splnění podmínek vydržení vlastnického práva k předmětnému pozemku, a to v rámci mimořádného vydržení vlastnického práva. Žalobce vyzval žalovanou k mimosoudnímu vyřešení věci, nicméně žalovaná mimosoudní vyřešení věci odmítla. Žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětnému pozemku, když změny vlastnického práva nemůže dosáhnout žádným jiným způsobem, než právě určovací žalobou.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že žalobce neuvádí pravdivé skutečnosti, respektive neuvádí, že nejen žalobce, ale ani žádný jeho právní předchůdce, nebyli a nemohli být v dobré víře, že předmětný pozemek je jejich vlastnictvím. K tomu, aby bylo možné pozemek vydržet, je mimo jiné potřebné, aby existovala oprávněná držba vydržitele k vydržovanému pozemku, a to nepřetržitě po celou vydržecí dobu. Oprávněným držitelem je pak jedině ten, kdo je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu pozemek patří. Rozhodně nestačí osobní přesvědčení a žalovaná je přesvědčena, že v daném případě nemůže být řeč ani o osobním přesvědčení právního předchůdce žalobce, jak v žalobě tvrdí. Mezi pozemkem parc. č. , hodnota, ve vlastnictví žalobce a předmětným pozemkem bylo oplocení, které je v současnosti odstraněno a lze konstatovat, že se tak stalo pravděpodobně úmyslně a přičiněním žalobce, či jeho právního předchůdce. Žalovaná již v minulosti osvětlovala žalobci, že v žádném případě nemohl být jeho pozemek vydržen, neboť všichni jeho právní předchůdci, stejně tak i žalobce věděli, že k předmětnému pozemku se váže právo věcného břemene služebnosti dešťové vody a povinnosti udržovat plot, kdy povinným pozemkem je právě sousedící pozemek parc.č. , hodnota, ve vlastnictví žalobce. Předmětné věcné břemeno je řádné evidováno v katastru nemovitostí, a to jak u povinného pozemku žalobce, tak i u pozemku žalované. Žalovaná jasně žalobci sdělila, že tvrzená držba pozemku je a byla nepoctivá a nepravá a taková nemůže vést k řádnému ani mimořádnému vydržení. Dále žalobci žalovaná sdělila, že předmětný pozemek nemá zájem žalobci prodat ani s ním uzavřít jakoukoliv jinou dohodu.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

4. Předmětný pozemek nabyla žalovaná na základě kupní smlouvy ze dne 3. 4. 2013 (prokázáno kupní smlouvou na č. l. 28-29). Předmětný pozemek byl ke dni 7. 3. 2024 ve vlastnictví žalované (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí na č. l. 4).

5. Nemovitosti žalobce nabyli , jméno FO, a , jméno FO, na základě kupní smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, (prokázáno kupní smlouvou č. , hodnota, na č. l. 24-26). První polovinu nemovitostí žalobce nabyl , jméno FO, od , jméno FO, na základě dědického rozhodnutí ze dne , datum, , (prokázáno rozhodnutím státního notářství v Kutné Hoře na č. l. 6, 63-64). Druhou polovinu nemovitostí žalobce nabyl , jméno FO, od , jméno FO, na základě dědického usnesení ze dne , datum, (prokázáno rozhodnutím Okresního soudu v Kutné Hoře na č. l. 7). Nemovitosti žalobce byly ke dni 7. 3. 2024 ve vlastnictví žalobce (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí na č. l. 3).

6. Předmětný pozemek je pozemkem oprávněným a pozemek žalobce parc. č. , hodnota, je pozemkem povinným, na kterém vázne věcné břemeno, resp. služebnost dešťové vody a povinnost udržovat plot, a to na základě pozemkové knihy č. , hodnota, (dále jen „předmětná služebnost“), (prokázáno výpisy z katastru nemovitostí na č. l. 3, 4, rozhodnutím státního notářství v Kutné Hoře na č. l. 6, 63-64). V trhové smlouvě ze dne , datum, , na základě které nabyli pozemek žalobce parc. č. , hodnota, manželé , jméno FO, a , jméno FO, je uvedeno, že reálná služebnost ve prospěch majitelů pozemku č. kat. , hodnota, je toho obsahu, že vlastníci pozemku č. kat. , hodnota, jsou povinni plot dělící pozemek ten od pozemku č. kat. , hodnota, v dobrém stavu udržovati, tak aby drůbež nemohla procházeti (prokázáno smlouvou trhovou ze dne , datum, na č. l. 101-103) V kupní smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě které nabyli nemovitosti žalobce rodiče žalobce, je v bodu III. uvedeno, že rodiče žalobce přejímají s koupenými nemovitostmi služebnosti, které na kupovaných nemovitostech váznou ve prospěch majitelů domu čp. , hodnota, ve , adresa, a majitelů pozemkové parcely č. kat. , hodnota, ve , adresa, co statku panujícího (prokázáno kupní smlouvou č. , hodnota, na č. l. 24-26)

7. Ačkoli byly v řízení provedeny další důkazy, soud z nich nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. Dále soud pro nadbytečnost zamítl další žalobcem navrhované důkazy, a to výslech svědků , jméno FO, a , jméno FO, , výslech žalobce, ohledání na místě samém.

8. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní:

9. Podle § 80 o. s. ř. se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Jelikož se žalobce domáhá podanou žalobou určení vlastnického práva k předmětnému pozemku, zabýval se soud nejprve otázkou, zda je zde dán naléhavý právní zájem na tomto určení, přičemž dospěl k závěru, že ano. Pokud by se žalobcem tvrzené skutečnosti podařilo prokázat, pak by na žalobce za splnění všech okolností přešlo vlastnické právo k předmětnému pozemku, avšak bez akceptování tohoto stavu žalovanou by žalovaná byla nadále zapsána jako vlastník tohoto v katastru nemovitostí. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu obecně shledává naléhavý právní zájem na určení vlastnických či spoluvlastnických poměrů tam, kde prostřednictvím vydaného rozhodnutí má dojít k odstranění neshody mezi stavem skutečným a stavem evidovaným v katastru nemovitostí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 30 Cdo 3159/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2639/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4641/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 22 Cdo 4036/2013). Za té situace tedy žalobci na určení jeho vlastnického práva svědčí naléhavý právní zájem (shodně i rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 3 Odo 137/2002 ze dne 29. 4. 2002).

11. Podle ustanovení § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb. dále jen („o. z.“), se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

12. Podle § 989 odst. 1 o. z. vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník.

13. Podle § 991 o. z. držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.

14. Podle § 992 odst. 1 o. z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

15. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

16. Podle § 1089 odst. 2 o. z. nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.

17. Podle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

18. Podle § 1090 odst. 2 o. z. nabyl-li zůstavitel nepravou držbu, nemůže vlastnické právo vydržet ani jeho dědic, i kdyby držel poctivě. To platí obdobně i pro všeobecného právního nástupce právnické osoby.

19. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

20. Podle § 1095 odst. 2 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

21. Podle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

22. Pokud má dojít k řádnému vydržení, musí být držba pravá, řádná a poctivá (srov. § 989, § 991, § 992, § 1089, § 1090 o. z.). Pokud má dojít k vydržení mimořádnému, musí být držba alespoň pravá a poctivá (srov. § 1095 o. z.). Soud se tedy v první řadě zabýval tím, zda byla držba předmětného pozemku žalobcem poctivá. Kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží (§ 992). Druhá věta § 1095 staví najisto, že u mimořádného vydržení se požadavek poctivé držby (§ 1089) nahrazuje požadavkem absence nepoctivého úmyslu. Patrně postačí „držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“ (srov. § 1095 [Mimořádné vydržení]. In: PETROV a kol. Občanský zákoník. 2. vydání). Soud dospěl k závěru, že držba předmětného pozemku žalobcem a jeho právními předchůdci nemohla být nikdy poctivá a naopak, pokud by žalobce a jeho právní předchůdci předmětný pozemek drželi, musela by taková držba být v nepoctivém úmyslu. To plyne ze skutečnosti, že žalobce a jeho právní předchůdci museli vědět o tom, že předmětný pozemek je pozemkem oprávněným a pozemek žalobce parc. č. , hodnota, je pozemkem povinným k předmětné služebnosti. Držitel není „vzhledem ke všem okolnostem“ v dobré víře v případě, že je sice subjektivně přesvědčen, že mu věc anebo právo patří, avšak při zachování obvyklé opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není. Dobrou víru je třeba hodnotit objektivně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2138/2018 ). Předmětná služebnost je zapsána v katastru nemovitostí. Žalobce i jeho nejbližší právní předchůdce o ní tedy měli a mohli vědět. Další právní předchůdci žalobce (rodiče žalobce) o této služebnosti věděli ze samotných kupních smluv, kterými nemovitosti žalobce nabyli. Žalobce a jeho právní předchůdci tak museli objektivně vědět, že jim předmětný pozemek nepatří a nikdy nepatřil.

23. Odvolací soud konstatoval, že nelze dovodit, že by snad kupující rodiče žalobkyň považovali sporný pozemek za část kupovaného pozemku, když kupovaný pozemek měl výměru 435 m2, zatímco sporný pozemek měřil 488 m2. Jinak řečeno, kupující se ujali držby pozemku o dvojnásobné výměře, než jaký koupili a proto nemohli být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jsou vlastníky celého užívaného pozemku. S takovým závěrem je třeba souhlasit. Stává se, že kupující se ujme na základě různých skutečností držby pozemku o větší výměře, než jaký koupil. Nejde-li o naprosto podstatné překročení výměry, může jít o stav, kdy kupující ani při zachování obvyklé opatrnosti nemusel mít pochybnosti o svém právu. Pokud se však chopí držby plochy více než dvojnásobné, tyto pochybnosti objektivně měl mít (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2941/2000, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1395/2005).

24. Ve vztahu k pozemku žalobce parc. č. , hodnota, o výměře 177 m2, který bezprostředně navazuje na předmětný pozemek, je předmětný pozemek s výměrou 212 m2 více než dvojnásobný. I při zohlednění pozemku žalobce parc. č. st. , hodnota, o výměře 342 m2, který navazuje na pozemek žalobce parc. č. , hodnota, lze uzavřít, že případná držba předmětného pozemku by byla podstatným překročením výměry ve smyslu judikatury uvedené v předcházejícím odstavci. V takovém případě měl mít žalobce a jeho právní předchůdci pochybnosti o oprávněnosti držby. Dle judikatury Nejvyššího soudu České republiky uvedené v předcházejícím odstavci, je tak na místě žalobu zamítnout.

25. Soud shrnuje, že případná držba předmětného pozemku žalobcem a jeho právními předchůdci nemohla být nikdy poctivá. Dále z hlediska velikosti předmětného pozemku vůči pozemkům žalobce měli mít žalobce a jeho právní předchůdci pochybnosti o oprávněnosti případné držby. Každý z těchto argumentů sám o sobě postačuje k zamítnutí žaloby, soud se tak dále nemusel zabývat řádností a pravostí držby. Žalobce nakonec vznesl námitku promlčení práva odpovídajícího věcnému břemeni původně evidovaného v pozemkové knize z roku 1968. K tomu soud uvádí, že pro projednávanou věc není promlčení tohoto věcného břemene podstatné. Pro projednávanou věc je podstatné toliko to, že je toto právo zaneseno v katastru nemovitostí, takže o něm měl a mohl vědět žalobce a jeho právní předchůdce (bratr žalobce) a další právní předchůdci žalobce (rodiče žalobce) o něm věděli z kupní smlouvy, na základě které nemovitosti žalobce nabyli. Pokud žalobce a jeho právní předchůdci věděli o předmětné služebnosti, museli vědět i o vztahu pozemku žalobce parc. č. , hodnota, k předmětnému pozemku, tedy nemohli mít za to, že předmětný pozemek drží oprávněně.

26. Z výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl (výrok I.)

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení v celkové výši 28 937,15 Kč, která sestává z odměny za zastupování účastníka advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 5 úkonů právní služby dle § 9 odst. 4, písm. b), § 7 bod 5. advokátního tarifu po 3 100 Kč (příprava a převzetí věci, sepis vyjádření k žalobě ze dne 20. 3. 2024, účast na jednání soudu dne 18. 6. 2024, sepis podání ze dne 27. 6. 2024, účast na jednání soudu dne 3. 9. 2024,), z částky 1 500 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 5 úkonů právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále z náhrady cestovních výdajů ve výši 5 915 Kč, vynaložených v souvislosti se dvěma cestami zástupkyně k jednání soudu z Brna do Kutné Hory a zpět (při ujetých 700 km osobním automobilem zn. Mercedes Benz, při průměrné spotřebě 7,46 l na 100 km, ceně paliva 38,20 Kč/l a základní sazbě náhrady 5,60 Kč za 1 km jízdy), z náhrady za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. (cesta zástupkyně žalované k jednání u soudu) a daně z přidanéhodnoty v sazbě 21 % stanovené ze základu ve výši 23 915 Kč částkou 5 022,15 Kč, neboť zástupkyně žalované je plátcem DPH.