9 C 108/2026

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Esslerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 32 404,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 016 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 016 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, co do částky 20 388,01 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 205,9 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 923,15 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 509,26 Kč od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 493,26 Kč od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 12 016 Kč od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 13 848,46 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 32 404,01 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela její právní předchůdkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen právní předchůdkyně) s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit společně se smluvním úrokem v pevné výši 761 Kč, s úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 2 077 Kč a úhradou za možnost platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč, kdy poslední splátka byla sjednána na , datum, . Ke dni podání žaloby žalovaný dlužil částku 32 404,01 Kč s příslušenstvím s tím, že se tato částka skládá z jistiny ve výši 13 848,46 Kč, úroku ve výši 660,80 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 6 300 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 1 780,46 Kč, úhrady za umožnění hradit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 2 314,29 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč. Žalovaný uhradil celkem 2 984 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po tom, co byl žalobkyní vyzván k plnění. Co se týče posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tak právní předchůdkyně žalobkyně si jednak prověřila žalovaného v interních i externích databázích, jednak si od něj vyžádala informace ohledně jeho příjmů a výdajů. Žalovaný uvedl, že jeho průměrný měsíční čistý příjem činí 8 098 Kč a výdaje činí 12 600 Kč a příjmy osob spolužitích v domácnosti jsou 15 428 Kč. Dále uvedl, že je ženatý, žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost. K ověření těchto tvrzení využila právní předchůdkyně žalobkyně oznámení , právnická osoba, , výpis z běžného účtu, dodatek ke smlouvě o nájmu a doklady o placení nájemného. Právní předchůdkyně žalobkyně došla k závěru, že schopnost žalovaného splácet částku 15 000 Kč měsíční splátkou ve výši 1 992 Kč je dostatečná.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud z provedených důkazů má za prokázané, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně s včas splácet, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla jednána na den , datum, . Smluvní úrok činil 8 % ročně, žalovaný se také zavázal hradit příslušné poplatky, které jsou detailně uvedené v Ceníku. RPSN činilo 272,44 %, celková částka ke splacení žalovaným 27 888 Kč a úvěr měl být vyplacený v hotovosti. Žalovaný uvedl, že je ženatý, pobírá starobní důchod ve výši 8 098 Kč, výdaje jsou 6 600 Kč na bydlení a 6 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady, kdy výdaje domácnosti na bydlení jsou celkem 13 200 Kč. Celkové měsíční výdaje uvedl 12 600 Kč, celkové výdaje domácnosti pak 19 200 Kč, celkové příjmy 8 098 Kč (smlouva o úvěru č. , číslo smlouvy, a žádost o úvěr).

4. Z potvrzení o zaplacení postoupené pohledávky, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a smlouvě o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovaný byl o tomto vyrozuměn.

5. Z transakční historie bylo prokázáno, že žalovaný uhradil celkem, 2 984 Kč.

6. Z podacího lístku bylo prokázáno, že , datum, zaslal zástupce žalobkyně žalovanému doporučenou zásilku.

7. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 35 085,90 Kč, a to do , datum, .

8. Z výpisu , banka, a dodatku ke smlouvě bylo prokázáno, že nájemné žalovaného činilo 13 200 Kč a manželka žalovaného pobírala důchod ve výši 15 428 Kč.

9. Z potvrzení , právnická osoba, o výši důchodu manželky žalovaného a žalovaného bylo prokázáno, že manželka žalovaného pobírala starobní důchod ve výši 15 428 Kč a žalovaný 8 098 Kč.

10. Z potvrzení o provedené platbě na nájem bylo prokázáno, že dne , datum, uhradila manželka žalovaného nájem ve výši 13 200 Kč.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.

21. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, a to na poskytnutý úvěr ve výši 15 000 Kč zaplatit 1 992 Kč měsíčně. Ověřen byl pouze příjem žalovaného, který ověřila právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím výpisů z účtu žalovaného a potvrzení o výši důchodu. Tento (průměrný čistý) měsíční příjem činil 8 098 Kč. Vedle toho ve společné domácnosti s žalovaným žila i jeho manželka, která pobírala důchod ve výši 15 428 Kč. Co se týče výdajů žalovaného ve výši 6 000 Kč plus 6 600 Kč na bydlení měsíčně s tím, že náklady na bydlení domácnosti jsou 19 200 Kč došlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k dostatečnému ověření pouze u nákladů na nájem, ale nikoli u ostatních nákladů žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , čj. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

22. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Velmi nízký příjem žalovaného v kontrastu s náklady na živobytí, kdy žalovaný uvedl do žádosti dokonce výdaje vyšší než příjmy a jen příjem manželky žalovaného, který ostatně také nebyl nejvyšší, zapříčinil, že tvrzené náklady domácnosti nepřevyšovaly příjmy, musel vést právní předchůdkyni žalobkyně nejen k detailnějšímu prozkoumání výdajů žalovaného, ale především k závěru, že si žalovaný nemůže dovolit žádný závazek. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného, a navíc i samotné nedostatečné vyhodnocení úvěruschopnosti, které právní předchůdkyně žalobkyně provedla již muselo vést k závěru, že žalovaný nemůže unést žádné další závazky, které navíc nebyly, vzhledem k příjmům žalovaného, v malé výši (splátky ve výši téměř 2 000 Kč měsíčně).

23. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť toto odporuje smyslu a účelu zákona a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 12 016 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 12 016 Kč a ve zbývajícím rozsahu, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

24. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Soud dospěl k závěru, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dnem doručení žaloby žalovanému a do prodlení se žalovaný dostal den následující, tedy dne , datum, .

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, žádné náklady nevznikly (výrok III.).

26. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).