9 C 140/2025

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Esslerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Liborem Chovancem sídlem Jana Palacha 2944, 530 02 Pardubice proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 33 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 050 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 050 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 4 950 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 33 000 Kč od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 950 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 099,99 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 33 000 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, . Žalovaná čerpala úvěr ve výši 33 000 Kč. Žalovaná měla úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 950 Kč vždy do k 15. dni v měsíci. Žalovaná splátkový kalendář nedodržela a dostala se do prodlení se splátkou, která byla splatná dne , datum, . Žalobce žalované zaslal první upomínku k úhradě dlužné splátky dne , datum, . Druhou upomínku žalobce žalované zaslal dne , datum, a opět žalovanou k úhradě dlužné splátky vyzval. Žalovaná ničeho neuhradila, a tak přistoupil žalobce k zesplatnění celého dluhu. Dne , datum, byla žalované zaslána předžalobní výzva. Žalovaná uhradila žalobkyni na svůj dluh před podáním žaloby 4 950 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou byla sjednána jistina úvěru ve výši 33 000 Kč. Z výpisu z účtu (detail pohybu) soud zjistil, že částka 33 000 Kč byla žalované vyplacena dne , datum, na její bankovní účet. Žalovaná se úvěr zavázala splácet v měsíčních splátkách po 4 950 Kč. Dále byl v případě prodlení sjednán poplatek za písemnou upomínku ve výši 500 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána, aby zaplatila dlužnou částku. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná na úvěr zaplatila pouze první splátku ve výši 4 950 Kč dne , datum, , čemuž žalovaná neodporovala.

5. Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru:

6. Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z listiny nazvané jako Datový výstup z , právnická osoba, , že žalobkyně uvedla do kolonek aktivní insolvence: NE, negativní registr SOLUS: bez negativního záznamu, pozitivní registr SOLUS: 3 693 Kč, centrální evidence exekucí:

0. Z listiny nazvané Příloha č. , hodnota, Posouzení úvěruschopnosti Spotřebitele soud zjistil, že žalobkyně uvedla do kolonek rodinný stav: svobodná, počet vyživovaných dětí: 1, vzdělání: vyučena, příjem prohlášený spotřebitelem: 27 000 Kč, příjem nalezený na bankovním účtu: 29 912 Kč, náklady na bydlení prohlášené spotřebitelem: 5 000 Kč, minimální částka nákladů: 4 000 Kč, náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti prohlášené spotřebitelem: 3 500 Kč, náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti nalezené na bankovním účtu 13 899 Kč, finanční závazky prohlášené spotřebitelem: 3 693 Kč, finanční závazky nalezené na bankovním účtu: 1 477 Kč. Jednalo se však jen o tvrzení, která nebyla žalobkyní prokazována.

7. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu věci:

8. Žalobkyně s žalovanou uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru. Jistina úvěru byla sjednána ve výši 33 000 Kč. Částka 33 000 Kč byla žalované vyplacena dne , datum, na bankovní účet žalované. Žalovaná měla úvěr splácet měsíčními splátkami po 4 950 Kč. Dále byl v případě prodlení sjednán poplatek za písemnou upomínku ve výši 500 Kč. žalovaná byla vyzvána, aby zaplatila dlužnou částku. Žalovaná na úvěr uhradila dne , datum, pouze první splátku úvěru ve výši 4 950 Kč.

9. Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované:

10. Žalobkyně nepředložila soudu (neprokázala) žádný důkaz týkající se tvrzení žalobkyně o příjmech a výdajích žalované, který by prokazoval řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany poskytovatelky spotřebitelského úvěru.

11. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:

12. Žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“17. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

20. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče, měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Žalobkyně nedoložila, že by ověřovala příjmy a skutečné výdaje žalované.

21. Konečně žalobkyně pracovala jen s vybranými informacemi, nežádala od žalované např. osvědčení jejich skutečných výdajů na bydlení, výdaje za energie, pojištění, dopravu atd., což též svědčí o laxním přístupu žalobkyně nejen k zájmům svým, ale zejména k zájmům (spotřebitele) žalované.

22. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně – snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“23. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je namístě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

24. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru č. , číslo smlouvy, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, neboť má tuto smlouvu za neplatnou, a to s účinky ex tunc.

25. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.

26. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne , datum, bezhotovostně částku 33 000 Kč a žalovaná žalobkyni před podáním žaloby uhradila 4 950 Kč, její bezdůvodné obohacení tak činí částku 28 050 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná dlužnou částku přes výzvu žalobkyně neuhradila, ocitla se v prodlení s úhradou dluhu, a žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení od , datum, , tedy ode dne následujícího po dni doručení žaloby žalované, do zaplacení ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

27. Písařská chyba ve výroku I. oproti protokolu o vyhlášení rozsudku, spočívající v uvedení chybné částky jistiny, kterou je žalovaná povinna uhradit tedy částku 28 050 Kč namísto částky 27 050 Kč, byla opravena opravným usnesením ve smyslu § 164 o. s. ř., jehož písemné vyhotovení bylo zapracováno do písemného vyhotovení tohoto rozsudku uvedením správného údaje.

28. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 099,99 Kč, přičemž tato částka představuje 61,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,92 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19,08 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 360 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 000 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 420 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t..