9 C 144/2026

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Esslerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Michaelou Patočkovou sídlem Čechyňská 419/14, 602 00 Brno proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 19 569 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 500 Kč od datum do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, co do částky 6 069 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 169,55 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 069 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 13 500 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 404,28 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalované zaplatit částku 19 569 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne datum uzavřela její právní předchůdkyně právnická osoba. (dále jen právní předchůdkyně) s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované částku 13 500 Kč. Tuto částku měla žalovaná vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 399,45 Kč a spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 5 669,55 Kč a to do datum (uzavřeno dodatkem ke smlouvě ze dne datum). Žalovaná se dostala s úhradou dluhu do prodlení a ničeho neuhradila. Ke dni podání žaloby žalovaná dlužila částku 19 569 Kč s příslušenstvím s tím, že se tato částka skládá z jistiny ve výši 13 500 Kč, poplatků v celkové výši 5 669,55 Kč a smluvního úroku v ve výši 399,45 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po tom, co byla žalobkyní vyzvána k plnění. K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že si žalovaná zvolila na webové stránce web parametry úvěru, poté se zaregistrovala za pomocí osobních údajů, a to včetně kopie dokladu totožnosti. Za účelem ověření úvěruschopnosti si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalované výplatní pásky za dva měsíce zpět a provedla lustraci žalované v interních i externích registrech a databázích. Po ověření identity a úvěruschopnosti žalované byl žalované zaslán návrh smlouvy, který žalovaná stvrdila odesláním SMS obsahující verifikační kód.

2. Žalovaná uvedla, že vše uhradí.

3. Soud z provedených důkazů má za prokázané, že dne datum uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru č. číslo smlouvy na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 13 500 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas, tj. do datum splatit. Smluvní úrok činil 399,45 Kč, žalovaná se také zavázala hradit poplatek za sjednání úvěru ve výši 5 669,55 Kč. RPSN činilo 1 945,79 %. Smlouva obsahuje u jména žalované na konci informaci, že byla podepsána elektronickým kódem hodnota (formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru, formulář pro informace o spotřebitelském úvěru za účelem sjednání nové smlouvy, dodatek ke smlouvě o půjčce ze dne datum a smlouva o spotřebitelském úvěru č. číslo smlouvy).

4. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a smlouvy o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že byla smlouva za žalovanou postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalovanou a žalovaná o tom byla vyrozuměna.

5. Z informací o vlastníkovi nebylo pro řízení zjištěno nic podstatného.

6. Z podacího lístku bylo prokázáno, že dne datum zaslala zástupkyně žalobkyně žalované doporučenou zásilku.

7. Z potvrzení o provedení transakce bylo prokázáno, že dne datum zaslala právní předchůdkyně žalobkyně částku 13 500 Kč na bankovní účet č. č. účtu, jehož vlastníkem je žalovaná.

8. Z úvěruschopnosti klienta k půjčce č. číslo smlouvy bylo prokázáno, že jde o tabulku vytvořenou právní předchůdkyní žalobkyně, ve které je uvedeno, že příjem žalované činí 27 740 Kč, plyne ze zaměstnání a jako výdaje je zde uvedena částka 8 800 Kč, která se skládá z částky 3 000 Kč jakožto splátky dosavadních závazků, částky 5 000 Kč jakožto nákladů na bydlení a částky 800 Kč na ostatní výdaje.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.

19. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, a to poskytnutý úvěr ve výši 13 500 Kč ve smluvené době splatit. Ověřen měl být pouze příjem žalované, který měla právní předchůdkyně žalobkyně ověřit prostřednictvím výplatních pásek žalované. Tento (průměrný čistý) měsíční příjem měl činit 27 740 Kč. Žalobkyně však jeho ověření nijak nedoložila. Co se týče výdajů žalované ve výši 3 000 Kč na dosavadní závazky, 800 Kč na ostatní výdaje a 5 000 Kč na bydlení měsíčně nebylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nijak tvrzeno ani doloženo ověření těchto tvrzení žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně měla, při potřebné míře obezřetnosti, kterou po ni zákonodárce vyžaduje, přinejmenším požadovat po žalované alespoň vysvětlení výdajových položek jejího hospodaření. Obezřetnost poskytovatele úvěru byla na místě zejména na nízké uvedené náklady na bydlení a další životní potřeby, a naopak poměrně vysoké výdaje plynoucí na splácení dosavadních závazků. Uvedený postup právní předchůdkyně žalobkyně v tomto případě lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

20. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k příjmům i výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Způsob dosavadního finančního hospodaření žalované tedy objektivně vedl k důvodné pochybnosti o jejích schopnostech dostát svým závazkům řádně, což znamená, že právní předchůdkyně žalobkyně jako odborně způsobilá osoba měla tuto pochybnost odstranit, což zjevně neučinila. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu tak měly vést právní předchůdkyni žalobkyně při odborné péči k důkladnějšímu prověřování úvěruschopnosti žalované, zejména jejích výdajů. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného.

21. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť toto odporuje smyslu a účelu zákona a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 13 500 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 13 500 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 13 500 Kč a ve zbývajícím rozsahu, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

22. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Soud dospěl k závěru, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dnem vyhlášení rozsudku a do prodlení se žalovaná dostala den po vyhlášení rozsudku, tedy dne datum.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 404,28 Kč, přičemž tato částka představuje 17,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,79 % a úspěchu žalované v rozsahu 41,21 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 569 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.

24. Povinnost k plnění byla stanovena v prodloužené pariční lhůtě 30 dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá za středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.