9 C 196/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. Bc. jméno příjmení sídlem adresa o vydání částky 193 000 Kč a o vydání vkladní knížky

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalovanému vydat žalobkyni vkladní knížku Poštovní spořitelny [číslo] se zůstatkem 725 Kč, zamítá.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 375 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 182 625 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 27 480 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky JUDr. [jméno] [příjmení], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] vedenou u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 123/2020 domáhala určení svého vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], obec Kutná Hora, katastrální území Kutná Hora, zapsaného na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora; uložení povinnosti žalovanému vyklidit výše uvedenou nemovitost; uložení povinnosti žalovanému vydat žalobkyni částku 193 000 Kč; uložení povinnosti vydat žalovanému vkladní knížku Poštovní spořitelny [číslo] se zůstatkem 725 Kč.

2. Usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 10. 3. 2021, č. j. 5 C 123/2020 – 175, bylo řízení o vydání částky 193 000 Kč a vydání vkladní knížky Poštovní spořitelny [číslo] se zůstatkem 725 Kč vyloučeno k samostatnému řízení vedeném pod sp. zn. 9 C 196/2021.

3. Žalobkyně žalobu co do vydání částky 193 000 Kč a vkladní knížky Poštovní spořitelny [číslo] odůvodnila následovně.

4. V době od [datum] do [datum] byla hospitalizována v nemocnici. Před odvozem do nemocnice měla ve svém bytě vkladní knížku Poštovní spořitelny [číslo] na které bylo ke dni [datum] uloženo 193 725,59 Kč, přičemž žalobkyně z této částky nic nevybrala. Po návratu z nemocnice v bytě nenašla předmětnou vkladní knížku. Žalobkyně opakovaně žádala žalovaného o vydání vkladní knížku Poštovní spořitelny [číslo] s částkou 193 725,59 Kč.

5. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s odůvodněním, že odmítá, že by žalobkyni sebral peníze a vkladní knížku. Dále žalovaný doplnil, že dne [datum] žalobkyně darovala žalovanému finanční obnos nacházející se na vkladní knížce a vkladní knížku. <i>[příjmení] tvrzení:</i> Žalovaný vložil na vkladní knížku částku 200 Kč. <i>Dokazování</i> 6. Z provedených důkazů soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

7. Žalovaný v dopise ze dne [datum] uvádí, že peníze, které byly na vkladních knížkách, mu žalobkyně dala (zjištěno z dopis žalovaného ze dne [datum]; č. l. 8).

8. Osoba identifikovaná [rodné číslo] vybrala dne [datum] z účtu vkladní knížky [číslo] částku v celkové výši 193 000 Kč (zjištěno z informace od Poštovní spořitelny ze dne [datum]; č. l. 10).

9. Spolumajiteli vkladní knížky [číslo] byli [celé jméno žalobkyně], [rodné číslo], a [celé jméno žalovaného], [rodné číslo], přičemž oba měli stejná práva a povinnosti nakládat s vkladní knížkou. Dne [datum] vybral [celé jméno žalovaného] ([rodné číslo]), částku ve výši 193 000 Kč (zjištěno ze zprávy od ČSOB, Poštovní spořitelny ze dne [datum] (č. l. 41). 10. [právnická osoba], Poštovní spořitelna, převzala vkladní knížku [číslo] od [celé jméno žalovaného], přičemž tento požádal o její zrušení a převod zůstatku ve výši 725 Kč na bankovní účet (zjištěno z potvrzení ČSOB, Poštovní spořitelny o převzetí vkladní knížky ze dne [datum]; č. l. 42).

11. Osoba pod [rodné číslo] na účet vkladní knížky [číslo] vložila celkem částku 737 400 Kč a vybrala celkem částku 554 800 Kč Osoba pod [rodné číslo] na účet vkladní knížky [číslo] celkem vložila částku 10 900 Kč a vybrala částku 193 000 Kč (zjištěno z kopie vkladní knížky [číslo]; č. l. 43 - 49).

12. Žádost o založení vkladní knížky s číslem vkladového účtu [číslo] učinil dne [datum] žalovaný, přičemž 1. vkladatelem byl žalovaný a 2. vkladatelem žalobkyně (zjištěno ze žádosti o založení vkladní knížky ze dne [datum]; č. l. 50).

13. Žalobkyně darovala žalovanému dne 16. srpna vkladní knížku Československé obchodní banky a finanční obnos, který se na vkladní knížce nacházel (zjištěno z výpovědi [jméno] [příjmení]; č. l. 86 – 87).

14. Ke svědecké výpovědi soud konstatuje, že svědkyně [jméno] [příjmení] výslovně uvedla, že se jednalo o darování:„ paní [celé jméno žalobkyně] jako tchýně bývalá darovala [příjmení] vkladní knížku“. Žádná skutečnost uvedená ve výpovědi nenasvědčuje tomu, že by došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky. Skutečnost, že šlo o darovací smlouvu rovněž, potvrzuje dopis žalovaného ze dne [datum].

15. Na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

16. Žalobkyně a žalovaný byli spolumajiteli vkladní knížky [právnická osoba], Poštovní spořitelny s číslem vkladového účtu [číslo]. Žalobkyně vložila na účet vkladní knížky celkem částku 737 400 Kč a vybrala celkem částku 554 800 Kč. Žalovaný vložil na účet vkladní knížky celkem částku 11 100 Kč a vybral částku 193 725 Kč, přičemž částku 725 Kč vybral, resp. dal pokyn k jejímu převodu při zrušení vkladní knížky. Žalobkyně darovala žalovanému dne [datum] uvedenou vkladní knížku včetně finančního obnosu, který se na ní nacházel.

17. K rozporu mezi daty [datum] (datum uzavření darovací smlouvy zjištěný z výslechu svědkyně) a [datum] (datum uzavření darovací smlouvy tvrzený žalovaným) soud konstatuje, že svědkyně shodně s tvrzením žalovaného uvedla, že k uzavření darovací smlouvy mělo dojít při návštěvě žalobkyně se žalovaným stanice technické kontroly, což žalobkyně potvrdila následující den na rodinné oslavě, k čemuž soud dodává, že datum [datum] připadl na pátek (datum [datum] připadl na sobotu), tedy žalobkyně se žalovaným byli na stanici technické kontroly spíše [datum], neboť den [datum] nepřipadl na pracovní den. Dále soud podotýká, že ve věci není podstatné, zda k uzavření smlouvy došlo 16. či [datum].

18. Soud ve věci neprovedl následující důkazy, neboť tyto nemohly nic změnit na skutkovém závěru a tedy byly shledány za nadbytečné: výslech [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození]; výslech [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození]; výslech [jméno] [příjmení]; výslech [jméno] [celé jméno žalobkyně]; výslech [jméno] [příjmení]; výslech žalovaného; výslech žalobkyně.

19. K navrženému výslechu [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], soud konstatuje, že byl navržen žalobkyní za účelem prokázání skutečnosti, že žalobkyně po návratu z nemocnice nemohla nalézt vkladní knížku a že z vkladní knížky byla vybrána částka 193 000 Kč, tedy se jedná o skutečnosti, které nebyly pro rozhodnutí o věci podstatné (žalobkyně nemohla nalézt vkladní knížku) či byly již zjištěny z jiných důkazů (výběr částky 193 000 Kč z vkladní knížky).

20. K navrženým výslechům [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalobkyně], [jméno] [příjmení], žalovaného a žalobkyně soud konstatuje, že byly navrženy žalovaným k prokázání existence darovací smlouvy ze dne [datum], kterou měla žalobkyně darovat žalovanému vkladní knížku a finanční obnos nacházející se na vkladní knížce (viz vyjádření zástupce žalovaného při jednání dne [datum]; protokol o jednání na č. l. 76). Za prokázáním uvedené skutečnosti byl žalobcem rovněž navržen výslech [jméno] [příjmení], který byl soudem proveden, a který prokázal žalobcem tvrzenou skutečnost, že došlo k uzavření darovací smlouvy, kterou žalobkyně darovala žalovanému vkladní knížku včetně finančního obnosu nacházejícího se na vkladní knížce, soud tedy shledal provedení dalších výslechů za nadbytečné.

21. Dále soud dodává, že žalovaný na provedení navržených výslechů trval s odůvodněním, že mezi účastníky byla nějaká smlouva ať už smlouva darovací, smlouva o postoupení pohledávky či smlouva inominátní, a proto je nutné vyslechnou další svědky a účastníky za účelem zjištění k čemu v daném místě došlo. Touto námitkou se soud vypořádává v části rozsudku věnující se právnímu hodnocení.

22. Soud ve věci dále provedl následující důkazy, ze kterých však nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci: dopis žalobkyně ze dne [datum] (č. l. 7); notářský zápis NZ [číslo], N 191/2020 (č. l. 29-30); 2 x prohlášení klienta o daňové rezidenci ze dne [datum] (č. l. 51); podmínky pro vkladní knížku ČSOB, Poštovní spořitelna (č. l. 52 - 59); lékařské zprávy založené ve spise 5 C 123/2020 na č. l. 104 – 108. <i>Právní hodnocení</i> 23. Co do nároku žalobkyně na vydání vkladní knížku Poštovní spořitelny [číslo] se zůstatkem 725 Kč soud shledal žalobu za nedůvodnou s následujícím odůvodněním. <i>24. Dle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) může být, kdo věc neprávem zadržuje, vlastníkem žalován, aby ji vydal.</i> 25. Soud konstatuje, že dle § 1040 odst. 1 OZ je nutnou podmínkou pro úspěch žaloby, prokázání skutečnosti, že žalovaný má v držení věc, jejíhož vydání se žalobkyně domáhá.

26. K úspěšnosti žaloby na vydání věci dle § 1040 OZ, resp. rozložení důkazních břemen, soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2721/2018, dle kterého„ při uplatnění nároku na vydání věci je žalobce povinen prokázat okolnosti, od nichž odvozuje vlastnické právo k věci, jakož i skutečnost, že žalovaný nabyl držbu či detenci k jeho věci; naopak žalobce není povinen prokázat, že žalovaný mu věc stále neoprávněně zadržuje. Dojde-li k prokázání nabytí držby či detence žalovaným, leží důkazní břemeno o pozbytí držby na žalovaném.“ 27. Soud konstatuje, že má ve věci za prokázané, že žalovaný nemá v držení vkladní knížku Poštovní spořitelny [číslo] se zůstatkem 725 Kč, jejíž vydání se žalobkyně po žalovaném domáhá, když tuto převzala [právnická osoba], Poštovní spořitelna (viz potvrzení ČSOB, Poštovní spořitelny o převzetí vkladní knížky ze dne [datum]; č. l. 42), tedy žalovaný unesl své důkazní břemeno o pozbytí držby, a proto soud žalobu v této části zamítl.

28. Obiter dictum soud dodává, že podaná žaloba na vydání vkladní knížky, jejímiž spoluvlastníci jsou žalobkyně a žalovaný se stejnými právy i povinnostmi, by nemohla být úspěšná i proto, že spoluvlastník není oprávněn domáhat se po druhém spoluvlastníkovi vydání věci ve smyslu § 1040 OZ.

29. Co do nároku žalobkyně na vydání, resp. zaplacení částky ve výši 193 000 Kč soud shledal žalobu za důvodnou co do části 182 625 Kč s následujícím odůvodněním. <i>30. Dle § 2055 odst. 1 OZ darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.</i> <i>31. Dle § 2662 OZ se smlouvou účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.</i> <i>32. Dle § 2676 odst. 1 OZ potvrzuje vkladní knížkou výstavce vkladní knížky vložení hotovosti na účet a výběr hotovosti z účtu. Účet, k němuž byla vystavena vkladní knížka, neslouží k provádění převodů peněžních prostředků. Vkladní knížka může být vystavena pouze na jméno majitele vkladní knížky. Z vkladní knížky musí být zřejmá výše peněžních prostředků na účtu a její změny.</i> <i>33. Dle § 2991 odst. 1 OZ musí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> 34. Předně soud konstatuje, že nelze platně darovat peněžní prostředky převzaté tím, kdo vede účet (viz § 2662 OZ) a to jak darovací smlouvou, kterou jsou darovány přímo peněžní prostředky převzaté tím, kdo vede účet, tak ani darovací smlouvou, kterou je darována vkladní knížka, neboť složením peněžních prostředků tomu, kdo vede účet, se stávají jeho majetkem a majitel účtu není vlastníkem peněžních prostředků na účtu. Převzetím peněžních prostředků tím, kdo vede účet, vzniká majiteli účtu pohledávka za tím, kdo vede účet. Vkladní knížka dle § 2676 odst. 1 OZ slouží toliko jako potvrzení toho, kdo vede účet o existenci a výši peněžních prostředků na účtu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 33 Cdo 702/2010; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2155/2008).

35. Soud má ve věci za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena darovací smlouva, kterou žalobkyně darovala žalovanému vkladní knížku [právnická osoba], Poštovní spořitelny s číslem vkladového účtu [číslo] včetně finančního obnosu nacházejícího se na vkladní knížce. Nicméně touto darovací smlouvou nemohlo platně dojít dle § 2055 odst. 1 OZ k převodu vlastnického práva žalobkyně k peněžním prostředkům evidovaným na vkladní knížce [právnická osoba], Poštovní spořitelny s číslem vkladového účtu [číslo] na žalovaného, neboť jak bylo výše uvedeno, žalobkyně nebyla majitelkou těchto peněžních prostředků.

36. Dále má soud ve věci za prokázané, že žalovaný vložil na účet vkladní knížky celkem částku 11 100 Kč a vybral částku 193 725 Kč, tedy vybral z účtu větší částku, než na účet vložil, a to o 182 625 Kč, přičemž má soud za prokázané, že tyto peněžní prostředky na účet vložila žalobkyně.

37. Tím, že žalovaný neoprávněně z účtu vkladní knížky vybral i peněžní prostředky ve výši 182 625 Kč, obohatil se na úkor žalobkyně, a proto je dle § 2991 odst. 1 OZ povinen ochuzené žalobkyni vydat oč se obohatil, tedy zaplatit žalobkyni částku 182 625 Kč.

38. Soud zde konstatuje, že pro posouzení věci je nerozhodné, zda peníze (peněžní prostředky) vložené na účet žalobkyní náležely žalobkyni nebo třetí osobě, neboť i kdyby náležely třetí osobě, tím, že je žalovaný neoprávněně vybral, obohatil se právě na úkor žalobkyně, neboť žalobkyně měla pohledávku za tím, kdo vede účet.

39. Soud shledal žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 375 Kč za nedůvodnou, neboť v tomto rozsahu se jedná o peněžní prostředky, které žalovaný vložil na účet vkladní knížky, a tedy byl oprávněn je vybrat. Soud zde podotýká, že žalovaný sice vložil na účet vkladní knížky celkem částku 11 100 Kč, nicméně soud vzal rovněž v potaz částku 725 Kč, představující zůstatek na vkladní knížce, který žalovaný při jejím zrušení vybral.

40. Soud se s jednotlivými námitkami žalovaného co do nutnosti vyslechnout všechny navržené svědky a účastníky vypořádal následovně.

41. Předně soud konstatuje, že výslechy svědků byly navrženy žalovaným k prokázání existence darovací smlouvy, kterou měla žalobkyně darovat žalovanému vkladní knížku a finanční obnos nacházející se na vkladní knížce. Soud tuto skutečnost má za prokázanou z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] a při svém rozhodnutí z této skutečnosti soud vyšel. Žalovaný tedy co do uvedeného tvrzení unesl důkazní břemeno. Provánění dalšího dokazování k prokázání existence darovací smlouvy, je tedy nadbytečné.

42. Následně žalobce s ohledem na právní názor soudu a předestřenou judikaturu upravil svá tvrzení za účelem vyhnutí se neúspěchu ve věci tak, že mezi účastníky byla uzavřena nějaká smlouva a to smlouva darovací nebo smlouva o postoupení pohledávek nebo smlouva inominátní.

43. Soud konstatuje, že je na účastníkovi, aby tvrdil konkrétní skutečnosti a k prokázání svých skutkových tvrzení označil konkrétní důkazy. Této své povinnosti žalovaný co do tvrzení a prokázání existence darovací smlouvy dostál. Následně však z obavy neúspěchu ve věci začal svá konkrétní tvrzení (existence darovací smlouvy) měnit v neurčitá tvrzení (mohlo se jednat o darovací smlouvu nebo smlouvu o postoupení pohledávky nebo o inominátní smlouvu) s tím, že není zřejmé, o jakou konkrétní smlouvu se jednalo, a proto je potřeba vyslechnout všechny navržené svědky a účastníky za účelem zjištění k čemu došlo.

44. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že povinnost tvrzení předchází povinnosti důkazní a nelze povinnost tvrzení nahrazovat svědeckou výpovědí či účastnickou výpovědí, což žalovaný změnou svých tvrzení učinil. Povinností účastníka sice není subsumovat právní jednání pod konkrétní smluvní typ dle zákona, nicméně jeho povinností je uvést skutková tvrzení v takové míře, aby soud mohl být schopen posoudit předmět sporu po právní stránce, tedy podřadit na základě skutkových tvrzení účastníků tvrzená uskutečněná právní jednání pod konkrétní ustanovení zákona. Pakliže jsou tvrzení účastníka neúplná (neurčitá) je povinností soudu dle § 118a odst. 1 o. s. ř. účastníka vyzvat k doplnění. Žalovaný sice změnou svých tvrzení učinil svá tvrzení neurčitými do té míry, že není zřejmé k jakému právnímu jednání mezi účastníky ohledně vkladní knížky a peněžních prostředků na účtu vkladní knížky mělo dojít, tedy by bylo vhodné odstranit tuto vadu postupem dle § 118a odst. 1 o. s. ř., jelikož však soud při výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] vycházel z tvrzení žalovaného, dle kterého došlo k uzavření darovací smlouvy (pozn. soudu: ke změně tvrzení došlo až po provedení výslechu) a výslechem svědkyně uzavření darovací smlouvy bylo prokázáno, soud již neshledal za nutný postup dle § 118a odst. 1 o. s. ř., neboť rozhodné skutečnosti byly již zjištěny.

45. K námitce žalovaného, dle které je formalistickým přístupem vyjít z toho, že zástupce žalovaného označil právní jednání mezi žalobkyní a žalovaným za darování, a proto je nutno vyslechnout svědky a účastníky, za účelem zjištění, k čemu došlo, soud předně odkazuje na výše uvedené a dodává, že při posouzení věci nevyšel z toho, jak žalovaný označila právní jednání, ale vyšel z provedených důkazů (výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení]), kterou žalovaný navrhl vyslechnout za účelem prokázání uzavření darovací smlouvy mezi účastníky.

46. K námitce žalovaného, dle které je formalistické vycházet z toho, co klient řekne (jak označí právní jednání) svému zástupci a zástupce tato tvrzení uvede u soudu, soud konstatuje, že soud při rozhodnutí vychází ze zjištěného skutkového stavu, přičemž soud provádí důkazy k prokázání skutkových tvrzení uvedených účastníky. Dále soud zdůrazňuje, že si soud nemůže domýšlet skutková tvrzení žalovaného na základě provedených důkazů. Soud zde opětovně zdůrazňuje, že žalovaný tvrdil, že mezi účastníky došlo k uzavření darovací smlouvy, což bylo provedeným dokazováním prokázáno.

47. K námitce žalovaného, dle které je nerozhodné, zda se podle obsahu jedná o darovací smlouvu nebo o smlouvu o postoupení pohledávky, soud konstatuje, že tato otázka je rozhodná, neboť nelze platně darovat peněžní prostředky převzaté tím, kdo vede účet a to jak darovací smlouvou, kterou jsou darovány přímo peněžní prostředky převzaté tím, kdo vede účet, tak ani darovací smlouvou, kterou je darována vkladní knížka.

48. Soud shledal všechny uvedené námitky za nedůvodné.

49. Soud souhlasí s názorem žalovaného, že právním laikům nemusí být zřejmý rozdíl mezi darováním a postoupením pohledávky, a proto je nutno vycházet z obsahu právního jednání. Soud zde konstatuje, že vyšel na základě provedeného dokazování z obsahu právního jednání. <i>Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení</i> 50. Soud shledal žalobu co do nároku na vydání vkladní knížky za nedůvodnou, neboť má za prokázané, že žalovaný nemá v držení předmětnou vkladní knížku, a proto žalobu v této části zamítl.

51. Soud shledal žalobu co do nároku na zaplacení částky ve výši 193 000 Kč za důvodnou co do částky 182 625 Kč, když tato částka představuje rozdíl mezi peněžními prostředky, které žalovaný vybral z účtu vkladní knížky a peněžními prostředky, které žalovaný na tento účet vložil, čímž se v této výši bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně. Co to částky 10 375 Kč shledal soud žalobu za nedůvodnou, neboť v tomto rozsahu se žalovaný na úkor žalobkyně neobohatil, a proto soud žalobu co do částky 10 375 Kč zamítl.

52. Při rozhodnutí o nákladech řízení soud vyšel z následujících závěrů.

53. Co do nároku na vydání vkladní knížky se zůstatkem 725 Kč vzal soud za tarifní hodnotu pro určení náhrady nákladů řízení dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) částku 725 Kč, která představuje cenu práva (pohledávku za bankou ve výši 725 Kč); co do nároku na zaplacení částky 193 000 Kč vzal soud za tarifní hodnotu dle § 8 odst. 1 AT částku 193 000 Kč představující výši peněžitého plnění; celkem činí tarifní hodnota 193 725 Kč.

54. Žalobkyně byla úspěšná co do 182 625 Kč, tedy co do 94 %, neúspěšná tak byla pouze v nepoměrně nepatrné části, a proto soud žalobkyni dle § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

55. Náhrada nákladů účelně vynaložených žalovanou sestává z 3 úkonů právní služby dle 11 odst. 1 AT (písemné podání ze dne [datum]; účast při jednání dne [datum]; účast při jednání dne [datum]) po 8 860 Kč dle § 7 bod 5 AT (celkem 26 580 Kč); 3 paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT (celkem 900 Kč); celkem tedy 27 480 Kč.

56. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit dle § 149 odst. l o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně, která je advokátkou.

57. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena v obecné pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 3 dnů.