9 C 229/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k vozidlu

I. Určuje se, že vlastníkem vozidla tov. značky Mitsubishi, [VIN kód], [registrační značka], je žalobkyně.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 79 599,53 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 17. 5. 2021 domáhá proti žalované určení, že je vlastníkem automobilu Mitsubishi, VIN: [kód], [registrační značka] (dále jen„ předmětný automobil“), neboť před smrtí pana [jméno] [příjmení] ([datum narození], zemřelý [datum], naposledy bytem [adresa], dále jako„ pan [příjmení]“ nebo„ [jméno] [příjmení]“) jí byl vůz panem [příjmení] darován. K tomuto uvedla, že společně s panem [jméno] [příjmení] zamýšleli v roce 2018, že si společně pro soukromé účely pořídí předmětný automobil. Koupi automobilu zařizovala žalobkyně, na kterou původně měla být uzavřena kupní smlouva a provedena registrace vozu, což bylo přáním pana [příjmení]; žalobkyně toto odmítla. K darování předmětného vozu došlo po vyřízení veškerých formalit spojených s jeho nákupem v prostorách spol. [právnická osoba] dne 28. 5. 2018, kdy se pan [příjmení] obrátil k žalobkyni, podal jí klíčky od vozu se slovy:„ [jméno], auto je tvoje, tak si s ním tedy sama vyjeď“. Žalobkyně si klíče od vozidla převzala, čímž potvrdila přijetí daru, poté se oba v doprovodu [jméno] [příjmení] odebrali k vozu, kde paní [příjmení] žalobkyni ukázala ovládání vozu a„ spárovala“ její telefon se zařízením ve voze. Pan [příjmení] se netajil skutečností, že vůz daroval žalobkyni, ani před svými kamarády a rodinou. Žalobkyně si přes souhlas s darováním vymínila, že panu [příjmení] na koupi vozu přispěje. Takto postupně uhradila 172 000 Kč, z toho částku 50 000 Kč jako zálohu na kupní cenu podle zálohové faktury č. [číslo], dne 3. 5. 2018 částku 50 000 Kč převodem na účet pana [příjmení] a částku 72 000 Kč ve splátkách po 5 000 Kč, resp. 3 000 Kč od března 2019 do srpna 2020. Žalobkyně po darování automobilu hradila výlohy související s jeho provozem, konkrétně havarijní pojištění za roky 2018 až 2020, povinné ručení za rok 2021 a zimní pneumatiky. Po smrti pana [příjmení] se žalobkyně domluvila s žalovanou, že žalovaná vozidlo zdědí a následně ho s pomocí svého manžela [jméno] [příjmení], který obchoduje s automobily, převede na žalobkyni. Žalované bylo nabytí vozidla potvrzeno usnesením notářky JUDr. Renaty Tremlové. Dne 26. 2. 2021 sdělil pan [příjmení] žalobkyni, že žalovaná nehodlá respektovat dohodu ohledně automobilu a bude požadovat jeho vydání. Žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovanou k poskytnutí součinnosti při převodu vozidla, na což žalovaná nereagovala. Žalobkyně dovozuje naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k předmětnému automobilu z toho, že vozidlo bylo neoprávněně vedeno v dědickém řízení, v němž byla jako vlastník vozidla určena žalovaná, která nyní rozporuje vlastnické právo žalobkyně.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Uvedla, že její otec, pan [jméno] [příjmení], před svou smrtí předmětný automobil žalobkyni nedaroval a pouze se s ohledem na svůj vyšší věk domluvil s žalobkyní, že ta koupi vozu zařídí. Za tímto účelem zrušil u finanční poradkyně [jméno] [příjmení] stavební spoření a společně s finanční hotovostí, kterou získal po své zesnulé manželce, toto použil na koupi vozu; paní [příjmení] sdělil, že si za úspory bude do svého vlastnictví kupovat osobní automobil. Předání klíčů od vozidla žalobkyni nepovažuje žalovaná za důkaz darování a má za to, že pan [příjmení] chtěl žalobkyni pouze umožnit, aby mohla automobil také užívat, neboť spolu žili 6 let a měli pouze jeden automobil. Pokud by pan [příjmení] chtěl žalobkyni vozidlo darovat, nechal by jej na žalobkyni ihned registrovat, neboť takto postupoval v případě vozidla Toyota. Částky ve výši 5 000 Kč a 3 000 Kč, které žalobkyně žalovanému zasílala, nepředstavovaly příspěvek na automobil, nýbrž se jednalo o příspěvek na domácnost. Vozidlo bylo předmětem dědického řízení oprávněně, protože jeho vlastníkem byl pan [jméno] [příjmení]. Žalovaná a její bratr se po smrti otce dohodli, že vozidlo dále přenechají žalobkyni k užívání, a převedou ho na její osobu poté, co každému zaplatí 1/3 jeho ceny. Žalovaná po zdědění předmětného automobilu požádala žalobkyni o jeho vydání, což žalobkyně odmítla s tím, že vozidlo je její. Žalovaná má za to, že tvrzení žalobkyně jsou účelová a skutečná vůle pana [jméno] [příjmení] není zřejmá. Dále nebyla naplněna podmínka naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví, neboť předmětný automobil byl v dědickém řízení veden oprávněně.

3. Soud vzal v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za svá nesporná tvrzení účastníků, která učinili při soudním jednání, konkrétně že předmětný automobil je v současné době evidován na již zemřelého [jméno] [příjmení], nachází se v držení žalobkyně a žalovaná nabyla předmětný automobil na základě usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 9. 2. 2021, č. j. 7 D 369/2020-66.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z technického průkazu vozidla č. [číslo] [číslo], bylo zjištěno, že jako vlastník předmětného automobilu je od 24. 5. 2018 registrován pan [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa].

6. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno následující: -) dne 13. 4. 2018 byly zaslány peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč na účet č. [bankovní účet] s identifikačním textem – záloha na auto MITSUBISHI, -) dne 3. 5. 2018 byly [jméno] [příjmení] zaslány peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč s textem„ [jméno] – MITSUBISHI“, -) dne 29. 5. 2018 byly z účtu zaslány peněžní prostředky na účet UNIQA č. [bankovní účet] ve výši 9 915 Kč s textem„ Pojištění Mitsubishi [registrační značka] [číslo]“, -) dne 30. 10. 2018 byly na účet č. [bankovní účet] zaslány peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč s textem„ za zimní pneu [příjmení]“, -) dne 24. 5. 2019 byly z účtu zaslány peněžní prostředky na účet UNIQA č. [bankovní účet] ve výši 8 142 Kč s textem„ pojistka za auto UNIQA (Mitsubishi), -) dne 20. 5. 2020 byly z účtu zaslány peněžní prostředky ve výši 8 599 Kč s textem„ pojištění MITSUBISHI 28. 5. 2020 – 27. 5. 2021, -) dne 30. 3. 2021 byly z účtu zaslány peněžní prostředky ve výši 2 375 Kč s textem„ povinné ručení Mitsubishi DIRECT nové od 1. 4. 2021“, Dále byla zaslána [jméno] [příjmení] v období března 2019 až listopadu 2019 částka 5 000 Kč měsíčně a v období prosince 2019 až srpna 2020 částka 3 000 Kč měsíčně. V lednu 2019 byla uhrazena [jméno] [příjmení] mladšímu záloha na energie ve výši 12 000 Kč a v srpnu 2020 platba za vodné ve výši 2 482 Kč.

7. Z listiny„ Nabídka nového vozu Mitsubishi“ ze dne 10. 4. 2018, bylo zjištěno, že žalobkyně si závazně objednala u prodejce [právnická osoba] předmětný automobil za cenu 560 000 Kč. Objednávku vyhotovila paní [jméno] [příjmení].

8. Ze zálohové faktury č. [číslo] ze dne 13. 4. 2018, bylo zjištěno, že [právnická osoba] jako prodávající vystavilo žalobkyni coby kupující fakturu, podle které byla žalobkyně povinna uhradit zálohu ve výši 50 000 Kč na kupní cenu za předmětný automobil, a to bezhotovostně na účet č. [bankovní účet]; celková kupní cena činila 554 650 Kč.

9. Z protokolu o předběžném šetření sp. zn. 7 D 369/2020 ze dne 24. 11. 2020, bylo zjištěno, že dne 24. 11. 2020 se v kanceláři soudní komisařky JUDr. Renaty Tremlové, notářky v Kutné Hoře, uskutečnilo předběžné šetření o majetku zůstavitele [jméno] [příjmení], [rodné číslo], zemřelého dne [datum], naposledy bytem [adresa], kterého se zúčastnily děti zemřelého pan [jméno] [příjmení] a paní [celé jméno žalované] (žalovaná). Zúčastnění mimo jiné uvedli, že žalobkyně byla přítelkyní zůstavitele, se kterým žila ve společné domácnosti po dobu asi 8 let. Dále uvedli, že zůstavitel byl mimo jiné také vlastníkem předmětného automobilu v ceně 400 000 Kč. K automobilu Citroen Berlingo, reg zn. [číslo] pak zúčastnění uvedli, že jej zůstavitel ještě za života dne 6. 7. 2018 prodal synovi své přítelkyně panu [jméno] [příjmení] za kupní cenu ve výši 25 000 Kč, která byla převedena na účet přítelkyně zůstavitele [celé jméno žalobkyně]; zúčastnění zde prohlásili, že není žádná kupní smlouva a taktéž nedošlo k převedení vozidla v registru motorových vozidel.

10. Z fotografie vozu s bílou růží, bylo zjištěno, že na fotografii se nachází osobní automobil tov. zn. Mitsubishi s bílou růží na přední kapotě. Automobil je zaparkovaný na ulici před domem a opatřený provizorní [registrační značkou]. U automobilu stojí ve vzájemném objetí žalobkyně a dle tvrzení žalobkyně, kterému žalovaná neodporovala, již zemřelý pan [jméno] [příjmení].

11. Z usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 9. 2. 2021, č. j. 7 D 369/2020-66, Nd 203/2020, bylo zjištěno, že soud schválil dohodu o vypořádání dědictví po zůstaviteli panu [jméno] [příjmení], narozeném [datum], zemřelém [datum], posledně bytem [adresa], podle které veškerou pozůstalost včetně předmětného automobilu nabyla pozůstalá dcera paní [celé jméno žalované] (žalovaná), která byla povinna ve lhůtě jednoho měsíce ode dne zpeněžení majetku vyplatit pozůstalému synovi panu [jméno] [příjmení] hodnotu jedné poloviny pozůstalosti. Žalobkyně nebyla účastnicí dědického řízení.

12. Z výzvy k poskytnutí součinnosti ze dne 23. 3. 2021, bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovanou k poskytnutí součinnosti při převodu předmětného automobilu v registru vozidel na žalobkyni.

13. Z podací stvrzenky ze dne 24. 3. 2021, bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně odeslal žalované výzvu před podáním žaloby.

14. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], syna žalobkyně, se podává, že pan [jméno] [příjmení] a žalobkyně žili mnoho let jako partneři ve společné domácnosti. Svědek za nimi občas jezdil. Když k nim jednou přijel na návštěvu, tak stálo před domem pěkné auto. Svědek se ptal pana [příjmení], jestli je jeho a on mu řekl, že to auto je žalobkyně, že ho pro žalobkyni koupil. Moc žalobkyni miloval. Mnohokrát potom říkal, že kdyby se s ním cokoliv stalo, tak auto bude její a všichni to vědí. Pan [příjmení] několikrát mluvil o tom, že viděli ve Futuru v Kolíně vystavený vůz, který se jim moc líbil. Následně se byli podívat do prodejny Mitsubishi, kde si auto vyzkoušeli. Protože pan [příjmení] nebyl spokojený s výkonem vozu, tak mu prodejce nabídl jiný model, který byl ovšem dražší a pan [příjmení] by se jeho koupí vydal ze všech peněz. Žalobkyně mu proto nabídla, že se bude na koupi finančně podílet.

15. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], syna zesnulého [jméno] [příjmení], soud zjistil, že jeho vztah s žalobkyní nebyl úplně ideální, udržovali jej kvůli tátovi, protože byl zamilovaný. Svědkovi nepřišlo přirozené, že s nimi žalobkyně žije v jednom domě a míval také konflikty s jejími pubertálními dětmi; sblížili se až v době, kdy jeho otec umíral. Otcovo soužití se žalobkyní bylo šťastné. Svůj vztah s žalovanou, svou sestrou, považuje svědek za perfektní. Po smrti matky se svědek s otcem dohodl, že mu svědek zařídí v domě bezbariérové bydlení a ten na něho převede svoji polovinu domu; svědek se s žalovanou vyrovnal tak, že jí koupil byt. Žalovaná také obdržela otcovu chatu. Svědek se s žalovanou zřekli ve prospěch otce peněz z dědictví po mámě, chtěli, aby si důchod užil, mohl jezdit do lázní; on je pak použil na nákup vozu. Otec si předmětný automobil koupil, aniž by o tom svědkovi nebo žalované předem řekl. Přivezl si ho s tím, že si udělal radost. Auto jim připadalo zbytečně drahé vzhledem k tomu, že otec byl již pokročilého věku. Žalobkyně vůz užívala. V dědickém řízení po otci se dohodli, že si žalovaná nechá veškerý majetek, svědek nic nechtěl, ale žalovaná mu sama nabídla, že když něco z pozůstalosti zpeněží, tak se spolu rozdělí. Svědek si nepamatuje, že by po smrti otce řekl žalobkyni, že auto je její, protože si to tak jeho otec přál.

16. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] byl jeho kamarád, žalovanou zná od dětských let; žalobkyni pak zná od doby, kdy s ní [jméno] [příjmení] navázal vztah, tedy asi 10 roků. Zhruba před třemi až čtyřmi roky si svědek koupil nové auto, krátce po té chtěl pan [příjmení] koupit nový vůz žalobkyni. Pan [příjmení] vždy říkal, že to [auto žalobkyni] koupí a taky to tak udělal, původně řekl, že to na ni nechá i napsat. Svědka proto překvapilo, že je auto zapsané na [jméno] [příjmení], z nějakého důvodu si to rozmyslel. Od začátku mluvil o tom, že auto kupuje žalobkyni. Následně se [jméno] [příjmení] s žalobkyní obrátili na nějaké prodejce mimo [příjmení] [příjmení] a vozidlo koupili. Svědek toto vozidlo poprvé viděl asi před třemi lety, když se stavoval za panem [příjmení] v [obec]. Žalobkyně předmětný vůz užívala, vozila je oba tímto vozem, když jezdili hrát na harmoniky a zase se pro ně vracela, neboť tam pili alkohol. [jméno] [příjmení] se svědkovi zmínil, že se s žalobkyní na koupi auta složili; také se několikrát vyjádřil, že by chtěl v případě své smrti přenechat žalobkyni veškerý majetek, který po něm zbude, chtěl jít kvůli tomu na notářství a sepsat závěť.

17. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je bývalou pracovnicí autosalonu, kde byl předmětný vůz zakoupen panem [příjmení]. Když pan [příjmení] se žalobkyní dorazili k nim do autosalonu, vypadali jako zamilovaný pár a dávali to najevo. Vybírali si nový vůz. Po představení a ukázce došli k závěru, že by vůz chtěli zakoupit. Začala s nimi sepisovat kupní smlouvu, pan [příjmení] od samého začátku chtěl, aby vůz byl napsaný na žalobkyni. Ta ho ale prosila, aby auto bylo napsané na něj, protože on je hlava rodiny. Tak se stalo, že byly faktury vystaveny na její jméno. Už při objednávce vozu hladil pan [příjmení] žalobkyni po noze a říkal, že auto je její, i když nebude napsané na ni, auto jí daruje. Když se mělo auto předávat a zařizovat registrační značky, tak se ještě svědkyně ujišťovala, zda je to takto v pořádku. Když vezla panu [příjmení] registrační značky, tak již bylo auto registrované na něho. Veškeré věci ohledně vozu pracovníci autosalonu vysvětlovali žalobkyni, neboť pan [příjmení] stále opakoval, že auto je paní [celé jméno žalobkyně] Pan [příjmení] seděl opodál a pouze vše pozoroval. Svědkyně se viděla se žalobkyní a panem [příjmení] dvakrát, a to při podpisu smlouvy a předání vozidla. Potom se viděla už pouze s panem [příjmení], když mu do Kutné Hory jela předat registrační značky. Převzetí vozidla se uskutečnilo přímo v autosalonu. Pokud se vozidlo předávalo ženě, tak ředitelka autosalonu vždy kupovala květinu, která se pokládala na kapotu. Květina se na auto pokládala tehdy, když muž řekl, že auto kupuje své partnerce, anebo pokud si sama žena šla koupit vůz. Svědkyně byla telefonicky dotázána žalobkyní, zda by byla ochotná jít k soudu; více spolu neřešily. Svědkyně si tyto podrobnosti pamatuje, protože má dobrou paměť na lidi a tehdy se jednalo o rodinnou firmu prodávající málo známou značku automobilů.

18. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že celá rodina [jméno] [příjmení] je jí velmi blízká, neboť se asi 30 let velmi přátelila s [jméno] [příjmení] a jeho první ženou [jméno]. S žalobkyní se seznámila asi v roce 2013, kdy ji pan [příjmení] představil jako svou přítelkyni a takto k ní také přistupovala. Svědkyně se s žalobkyní nestýká a od smrti pana [příjmení] jí neviděla. Žalovanou považuje za jednu ze svých nejlepších přítelkyň a jejího manžela znala ještě dříve, než žalovanou; s oběma se stýká. Svědkyně poskytovala rodině finanční poradenství a pomáhala při vyřizování dědictví po manželce pana [příjmení] Pan [příjmení] chtěl především zabezpečit své děti a vnoučata, ještě za svého života převedl dům na syna a obě své děti majetkově vypořádal. Zůstala mu pouze větší finanční hotovost na více účtech. Do žalobkyně se zamiloval a chtěl si užít poslední roky života. U syna si v domě zařídil bydlení a svědkyni tam pozval na návštěvu v době, kdy tam již bydlela také žalobkyně; žalobkyně měla kromě toho ještě svůj byt. Pan [příjmení] nabízel svědkyni ke koupi svůj předchozí vůz s tím, že si chce ještě užít a chtějí si s žalobkyní ještě pojezdit po výletech, po dovolených, a proto by chtěl nějaké velké auto. Svědkyni to překvapilo, protože pan [příjmení] uměl vydělat hodně peněz, ale byl spíše šetřivý. Chvíli tu koupi zvažoval, a pak si se svědkyní smluvil schůzku, aby vybral prostředky ze stavebního spoření svého a po své manželce. Svědkyni to velmi zarazilo a bylo jí to líto. Pan [příjmení] dával najevo, že je mu to trapné, protože žalobkyně znala jeho manželku. Obě smlouvy byly vypovězeny v roce 2018 a založil si obratem nové stavební spoření s tím, že chce mít peníze na pohřeb; žalobkyně měla také stavební spoření, ze kterého se peníze nevybíraly. Svědkyně se tehdy ptala pana [příjmení], zda si vozidlo nechá registrovat na sebe, neboť o něho měla obavu. Na to jí odpověděl, že ano, ale že si ty peníze chce užít, a kdyby se s ním cokoliv stalo, takto zůstává v rodině. Říkal, že vozidlo nehodlá kupovat nikomu jinému. Peníze byly převedeny bezhotovostně na jeho účet. Jednalo se o necelého půl milionu korun. Auto následně přivezl ukázat svědkyni k ní domů. Pan [příjmení] již při výběru peněz uváděl, že jde o peníze, které mu nechaly děti po manželce, a kdyby se s ním něco stalo, tak vše dostanou děti.

19. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] [příjmení], přítelkyně žalobkyně, bylo zjištěno, že žalobkyně jí hned zpočátku povídala o tom, že jí chtějí auto sebrat; sama se nabídla, že žalobkyni dosvědčí, že auto je její. Před samotnou koupí jí žalobkyně říkala, že si potřebují koupit nové auto, protože to staré už není tak komfortní. Předmětný automobil viděla svědkyně poprvé, když byly s žalobkyní v pizzerii a poté ji vezla domů. Na žalobkyni čekal před vraty pan [příjmení] a u domu bylo zaparkované to vozidlo. Svědkyně si ho při té příležitosti prohlédla a pochválila ho. [jméno] [příjmení] tehdy řekl, že to není jejich auto, že to je auto žalobkyně, kterou vzal kolem ramen a pohladil ji.

20. Z výslechu žalobkyně se podává, že celá rodina věděla, že auto je její a nikdo o tom nepochyboval, auto používala i po smrti pana [příjmení]. Tehdy se zdálo, že mají s žalovanou pěkný vztah a úmrtí pana [příjmení] je stmelilo. Pan [příjmení] zemřel dne 5. 9. a žalobkyně měla dne 18. 10. narozeniny. Žalovaná ji pozvala k sobě domů na večeři, na kterou žalobkyně přijela předmětným automobilem. Vše proběhlo v naprostém pořádku. Když žalobkyně odjížděla, tak ji žalovaná překvapila žádostí o vydání vířivky. V listopadu jí manžel žalované přezouval kola, protože má autoservis. V únoru jí náhle zavolal, aby připravila doklady, že si pro auto přijede. Žalobkyně žádala, aby přijel s žalovanou, což odmítl s tím, že žalovaná nechce žalobkyni vidět. Žalobkyně se pokusila telefonicky kontaktovat jak žalovanou, tak jejího bratra, ale nikdo z nich jí telefon nezvedl. Koupě předmětného vozu proběhla tak, že před návštěvou autosalonu byli v obchodním centru Futurum, kde byl vystavený automobil Mitsubishi ASX. Pan [anonymizováno] si ho prohlížel a řekl žalobkyni, že by ho mohli koupit. Žalobkyni to přišlo zbytečné, neboť v té době měli pojízdný automobil. Pan [příjmení] na to odvětil, že vystavený vůz bude mnohem pohodlnější a bezpečnější, až pojedou do Prahy pro vnučku žalobkyně. Žalobkyně se tím dále nezabývala. Pan [příjmení] si vzal letáček a následující den volal žalobkyni do zaměstnání, že se pojedou na auto podívat do Činěvsi. V rámci zkušební jízdy řídila napřed žalobkyně, které se vůz líbil. Poté si sedl za volant pan [příjmení], který vůz odmítl s tím, že je málo výkonný. Pracovnice autosalonu proto nabídla panu [příjmení] model Mitsubishi Eclipse Cross, který se mu velmi líbil, ale namísto původních 400 000 Kč již stál asi 560 000 Kč. Žalobkyně namítla, že takto drahý vůz nepotřebují. Záležitost ovšem zůstala otevřená a doma se o tom ještě bavili. Pan [příjmení] žalobkyni sdělil, že by na vůz peníze měl, ale úplně by se vydal z úspor; přesto chtěl vůz žalobkyni koupit. Žalobkyně mu proto nabídla, že mu finančně přispěje částkou 100 000 Kč. Předtím investovala do rekonstrukce bytu, proto více volných peněz v hotovosti neměla. Nakonec se dohodli, že žalobkyně zaplatí zálohu ve výši 100 000 Kč ve dvou splátkách po 50 000 Kč a pan [příjmení] zaplatí zbylou část kupní ceny. Více peněz po žalobkyni nežádal s tím, že takto mu ještě dost zbude. V té době si ještě přivydělával k důchodu. [příjmení] tehdy kupoval něco nového. Žalobkyně měla obavu, aby pan [příjmení] snad neměl pocit, že na žalobkyni doplácí. [příjmení] to odmítl s tím, že není hloupý, a kdyby šlo žalobkyni o peníze, tak s ní nebude. Zařizování kolem koupě předmětného vozu původně směřovalo k tomu, že vlastníkem bude žalobkyně, ale žalobkyně viděla, že vztahy v rodině jsou takové, že by mu tím zkomplikovala život. Prosila při nákupu vozu pane [příjmení], aby to nedělal, neboť je hlava rodiny; vždycky mu říkala, že než zemře, bude z auta starý vrak a nikdo o něj nebude mít zájem. Nechtěla ho vystavit tlaku rodiny, neboť děti s panem [příjmení] vůbec nesdíleli jeho radost z nového auta. Žalobkyně měla obavu, že v případě registrace vozu na její osobu by se jeho vztahy s dětmi zhoršily. Žalobkyni není známo, zda děti pana [příjmení] věděly, jakým způsobem a z jakých peněžních prostředků byla koupě předmětného automobilu financována. Darování předmětného automobilu proběhlo přímo v autosalonu, dar žalobkyně přijala, ale chtěla, aby auto bylo registrováno na něj. Pan [příjmení] to nechtěl dětem příliš říkat. Když se šli podívat na předmětný automobil, tak pan [příjmení] žalobkyni objal, dal jí pusu a řekl jí, že přesto, že je auto napsané na něho, takto auto je žalobkyně. Pracovnice autosalonu již funkce vozu vysvětlovala pouze žalobkyni. Dále soud zjistil, že žalobkyně a pan [příjmení] se poznali v roce 2012. Od té doby se v placení výdajů na domácnost střídali. Pokud žalobkyni přijely děti na víkend, tak panu [příjmení] vždy nějaké peníze dala. Pan [příjmení] je odmítal s tím, že se mu daří vydělávat. Peníze potom ležely na stole třeba týden, načež pan [příjmení] vyzval žalobkyni, aby si za ně někam zajeli a něco si koupili. Pan [příjmení] byl velkorysý. Do roku 2018 mu žalobkyně žádné pravidelné platby neposílala, naopak on posílal jí 1 000 Kč jako příspěvek na telefon. V roce 2019 si pan [příjmení] již tolik nepřivydělával, a proto mu začala posílat na účet zprvu částku 5 000 Kč měsíčně, a od konce roku částku 3 000 Kč, neboť se mu to zdálo moc i s ohledem na to, že jí už nepřispíval 1 000 Kč na telefon. Takto se domluvili a žalobkyně posílala panu [příjmení] peníze na účet až do jeho smrti. Mělo se jednat o určitý příspěvek na kupní cenu vozu. Nebyli domluveni, kolik má žalobkyně celkem zaplatit. V té době žili společně v domácnosti u pana [příjmení], který obýval přízemí rodinného domu ve vlastnictví jeho syna; vždy říkával, že mu tam nepatří ani klika u dveří. Smáli se tomu a žalobkyně mu říkala, že je to dobře, protože ji [příjmení] nemusí, a že kdyby měl ještě nějaký majetek, bylo by to horší; takto všichni vědí, že to není kvůli majetku. Když se pan [příjmení] seznámil s žalobkyní, měl vozidlo Toyota Yaris, které kupoval ještě pro svou zesnulou manželku, protože vůz byl malý, tak se rozhodl pro koupi větší Toyoty RAV4. Koupě tohoto vozu proběhla rychle, auto bylo ojeté, stálo v bazaru do 200 000 Kč a pan [příjmení] ho kupoval převážně ze svých peněžních prostředků. Žalobkyně mu tehdy přispěla částkou cca 50 000 Kč Pan [příjmení] žalobkyni oznámil, že jí vůz koupil a bude na ni napsaný. Vůz byl starý a ojetý, proto tehdy příliš neřešila, že bude registrovaný na ni. Žalobkyně to tedy s vděkem přijala, aby mu udělala radost. V době zakoupení předmětného automobilu měl pan [příjmení] ještě starý pracovní Citroën a žalobkyně tedy vlastnila Toyotu RAV4. Když koupili předmětný automobil Mitsubishi, tak Toyotu prodali, a Citroën prodal pan [příjmení] synovi žalobkyně. Peníze z prodeje obou vozů nebyly použity na koupi nového automobilu. Vůz Mitsubishi užívali oba dva a v řízení se střídali. Po smrti [jméno] [příjmení] se žalobkyně domluvila s žalovanou na tom, že bude hradit třetinu nákladů na pohřeb. Ohledně předmětného automobilu se dohodli tak, že jej formálně zdědí žalovaná a následně ho převede na žalobkyni. Tehdy se to žalobkyni zdálo jako jednodušší řešení mimo jiné proto, že manžel žalované obchoduje s auty a má tedy zkušenosti s jejich převáděním. V současné době vůz užívá žalobkyně. Manžel žalované má v držení zimní sadu kol, které si u něho žalobkyně uschovala.

21. Na základě shodných tvrzení účastníků a provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

22. Žalobkyně a [jméno] [příjmení] uvažovali o koupi nového vozu, vyhlédli si vozidlo Mitsubishi a navštívili v této souvislosti autosalon; zde se [jméno] [příjmení] rozhodl pro jiný model stejné značky vyšší prodejní ceny. Následně se žalobkyně s [jméno] [příjmení] dohodli, že vůz koupí [jméno] [příjmení] z našetřených peněz a žalobkyně mu přispěje částkou ve výši 100 000 Kč, ve formě dvou splátek. V té době vlastnila žalobkyně vůz Toyota RAV4, který jí koupil pan [příjmení] v bazaru za kupní cenu do 200 000 Kč s tím, že mu žalobkyně přispěla částkou cca 50 000 Kč; vůz byl na žalobkyni registrován v registru silničních vozidel. Dne 10. 4. 2018 objednala žalobkyně u prodejce [právnická osoba] předmětný automobil za cenu 560 000 Kč. Dne 13. 4. 2018 společnost [právnická osoba] jako prodávající vystavila žalobkyni jako kupující fakturu na částku ve výši 50 000 Kč k uhrazení zálohy na kupní cenu za předmětný automobil s tím, že celková kupní cena činila 554 650 Kč; žalobkyně uhradila zálohu dne 13. 4. 2018. Dne 3. 5. 2018 pak žalobkyně zaslala v souvislosti s koupí předmětného vozu na účet [jméno] [příjmení] peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. V roce 2018 vybral pan [příjmení] prostředky ze stavebního spoření svého a po své manželce a při tomto sdělil dlouholeté kamarádce rodiny [jméno] [příjmení], že auto nehodlá kupovat nikomu jinému, chce si ale peníze užít s tím, že kdyby se s ním cokoliv stalo, takto zůstává v rodině. Svědkům [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] [příjmení] pan [příjmení] ve stejné době sdělil, že auto kupuje žalobkyni, je žalobkyně. Dne 28. 5. 2018 dorazil pan [příjmení] se žalobkyní do autosalonu [příjmení], vybírali si nový vůz a s [jméno] [příjmení] následně sepsal pan [příjmení] kupní smlouvu na předmětný vůz. [příjmení] [jméno] [příjmení], že chce, aby byl vůz žalobkyně a byl na ni také napsán, ta odmítla registraci vozu v předmětném registru. Veškeré věci ohledně vozu pracovníci autosalonu vysvětlovali žalobkyni. Za přítomnosti [jméno] [příjmení] téhož dne po podpisu kupní smlouvy pan [jméno] [příjmení] žalobkyni sdělil, že jí auto daruje, že je to její auto, i když na ni nebude napsané. Vztahy žalobkyně s žalovanou a jejím bratrem nebyly ideální, žalovaná ani její bratr o koupi vozu předem nevěděli a nesdíleli s panem [příjmení] jeho radost z nového auta; auto jim připadalo zbytečně drahé vzhledem k tomu, že otec byl již pokročilého věku. Oba partneři potom vozidlo společně užívali až do doby, kdy pan [příjmení] zemřel. Za roky 2018, 2019, 2020 hradila žalobkyně za předmětný vůz havarijní pojištění a za rok 2021 povinné ručení. Žalobkyně v průběhu období od března 2019 do srpna 2020 zaslala [jméno] [příjmení] na účet formou pravidelných měsíčních plateb celkem částku ve výši 72 000 Kč. Dne 24. 11. 2020 se konalo předběžné šetření o majetku zůstavitele [jméno] [příjmení], v rámci kterého žalovaná a její bratr [jméno] [příjmení] uvedli, že zůstavitel byl mimo jiné také vlastníkem předmětného automobilu v ceně 400 000 Kč a dále že automobil Citroen Berlingo, reg zn. [číslo] pak zůstavitel ještě za života dne 6. 7. 2018 prodal synovi své přítelkyně panu [jméno] [příjmení] za kupní cenu ve výši 25 000 Kč, když nebyla uzavřena žádná kupní smlouva a taktéž nedošlo k převedení vozidla v registru motorových vozidel. Dne 9. 2. 2021 zdejší soud schválil dohodu o vypořádání dědictví po [jméno] [příjmení], podle které veškerou pozůstalost včetně předmětného automobilu nabyla žalovaná s tím, že je povinna ve lhůtě jednoho měsíce ode dne zpeněžení majetku vyplatit svému bratrovi hodnotu jedné poloviny pozůstalosti. Dne 24. 3. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k poskytnutí součinnosti při převodu předmětného automobilu v registru vozidel na žalobkyni. Předmětný automobil je evidován registru silničních vozidel, stejně tak v technickém průkazu vozidla č. [číslo] [číslo], na již zemřelého [jméno] [příjmení]; vozidlo se nachází v držení žalobkyně a dle usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 9. 2. 2021, č. j. 7 D 369/2020-66, je žalovaná vlastníkem tohoto vozu.

23. Ačkoli účastníci navrhovali provedení i dalších důkazů, při jednáních dne 6. 10. 2021, 26. 4. 2022 a 27. 6. 2022 sdělili, že na svých návrzích netrvají. V této souvislosti soud konstatuje, že má za to, že náležitě zjistil skutkový stav a provedení dalších důkazů již nebylo třeba.

24. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, tj. ve znění účinném do 30. 6. 2018. <i>25. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.</i> <i>26. Podle § 2055 odst. 1 o. z. darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.</i> <i>27. Podle § 2055 odst. 2 o. z. plnění z pouhé společenské úsluhy není darováním, je-li z chování stran zřejmé, že se nechtějí smluvně vázat.</i> 28. K tomu, aby se strana žalující mohla domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, vyžaduje zákon existenci naléhavého právního zájmu. Má se tím na mysli naléhavý právní zájem žalobce (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 756/97). Judikatura tradičně chápe uvedený požadavek jako předpoklad důvodnosti žaloby. Naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení představuje zvláštní procesní podmínku; její nedostatek má vést k zastavení řízení (§ 104). U jiných žalobních druhů právní zájem žalobce vyžadován není, o obecnou procesní podmínku tedy nejde. Naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo nebo právní vztah, na kterém je žalobce účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srovnej R 6/2003, R 17/72 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1338/96). Existenci naléhavého právního zájmu zkoumá soud z úřední povinnosti, tj. bez toho, že by žalovaný tento nedostatek namítal.

29. Obecně platí, že určovací žaloba je preventivního charakteru a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva; není proto opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde je proto právním prostředkem ochrany právního vztahu nebo práva žaloba na plnění. Avšak i v případě, že lze žalovat o splnění povinnosti, připouští soudní praxe, že je naléhavý právní zájem na určení ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. dán, jestliže určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámce, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení (srov. 32 Odo 10/2006).

30. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhá určení, že je vlastníkem předmětného automobilu za situace, kdy vůz žalobkyně drží, v technickém průkazu je zapsán pan [jméno] [příjmení] jako jeho držitel a vlastník a současně žalovaná je na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 9. 2. 2021, č. j. 7 D 369/2020-66, vlastníkem tohoto vozu. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na navrhovaném určení, neboť bez tohoto určení nelze event. dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel či v technickém průkazu vozidla. Rozhodnutím o vlastnictví vozu bude nastolen stav právní jistoty ohledně tohoto (sporného) práva a vytvoří se pevný právní základ pro právní vztahy účastníků, který by mohl účastníky vést k odvrácení např. sporu o vydání věci.

31. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že v roce 2018 v autosalonu bezprostředně po koupi vozu [příjmení] [jméno] [příjmení] projevil dobrovolně svou vůli bezúplatně darovat žalobkyni vůz, citovaný ve výroku rozhodnutí, a stalo se tak před zaměstnankyní autosalonu [jméno] [příjmení], když žalobkyni řekl, že jí auto daruje a že je to její auto. Žalobkyně dar přijala, ač si vyhradila, že předmětný vůz bude registrován na dárce [jméno] [příjmení]. Toto dvoustranné právní jednání soud posoudil jako platné uzavření darovací smlouvy v ústní formě, neboť byly naplněny veškeré náležitosti uzavření darovací smlouvy ve smyslu § 2055 o. z., když zákon pro případ darování vozidla a za situace, kdy došlo k projevu vůle darovat a přijmout dar současně s uzavřením smlouvy, nevyžaduje písemnou formu.

32. Uzavření darovací smlouvy bylo v řízení jednoznačně prokázáno svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] [příjmení], účastnickou výpovědí žalobkyně a především pak výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], která jako zaměstnankyně autosalonu byla osobně přítomna uzavření darovací smlouva mezi panem [jméno] [příjmení] a žalobkyní. Je třeba v této souvislosti zdůraznit, že [jméno] [příjmení] neměla, a to jako jediná ze všech soudem vyslechnutých svědků, k účastnicím řízení žádný osobní vztah a neměla na výsledků řízení žádný zájem. Ačkoli byl do registru silničních vozidel jako vlastník zapsán pan [příjmení], nepovažuje soud tuto skutečnost za rozpornou se závěrem, že k uzavření darovací smlouvy došlo, neboť bylo nejen prokázáno, že se při uzavření darovací smlouvy na tom žalobkyně s [jméno] [příjmení] dohodli, ale taktéž bylo v řízení prokázáno, že pan [příjmení] stejným způsobem ve stejném časovém období již postupoval, když uzavřel v ústní formě dne 6. 7. 2018 kupní smlouvu na vůz Citroen Berlingo, reg zn. [číslo], se synem žalobkyně, [jméno] [příjmení] za kupní cenu ve výši 25 000 Kč a současně neprovedl změnu v registru silničních vozidel. Dohoda dárce [jméno] [příjmení] s žalobkyní na tom, že nebude provedena změna v registru silničních vozidel, nemá vliv na převod vlastnictví; vystavil se tím však riziku spojeného s objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla za přestupky spáchané s již darovaným vozidlem, příp. povinnosti platit příspěvky do garančního fondu apod.

33. V obecné rovině je na místě připomenout, že zápis převodu vlastnictví k vozidlu do registru silničních vozidel není podmínkou nabytí vlastnického práva, neboť registr silničních vozidel není veřejným seznamem (srov. 22 Cdo 5330/2015) a registrace vozidla nemá sama o sobě žádné právní následky v oboru soukromého práva, především práva vlastnického (srov. 4 As 26/2003-59).

34. Soud uvěřil žalobkyni v tom smyslu, že trvala na tom, aby byl vůz nadále registrován na [jméno] [příjmení] z toho důvodu, že nechtěla svému partnerovi komplikovat již tak složité vztahy v rodině. V řízení bylo prokázáno, že pan [příjmení] použil na nákup vozu peněžní prostředky z úspor, které naspořil se svou manželkou [jméno], matkou žalované a [jméno] [příjmení], mladšího. Jak soud zjistil, [jméno] [příjmení] nesdělil dceři a synovi svůj úmysl koupit nový vůz předem, ač se jednalo o více než půlmilionovou částku. Jeho děti z koupě vozu neměli radost, připadalo jim to zbytečné. V rozporu s těmito závěry dle soudu není ani výpověď finanční poradkyně a dlouholeté přítelkyně rodiny [příjmení], [jméno] [příjmení], neboť ta potvrdila, že bylo panu [příjmení] trapné, že vybírá ze stavebních spoření prostředky, jež naspořil s manželkou [jméno]. Soud nemá důvodu pochybovat nad pravdivostí tvrzení svědkyně [příjmení] v tom smyslu, že jí pan [příjmení] sdělil, že vozidlo nehodlá kupovat nikomu jinému, registrovat na jiného, leč na základě dalších svědeckých výpovědí má soud za to, že toto sdělil dlouholeté přítelkyni své rodiny z obav před zhoršením vztahů v rodině.

35. Výše uvedené závěry jsou dále podpořeny provedenými listinnými důkazy, ze kterých vyplynulo, že žalobkyně hradila od samého počátku havarijní pojištění předmětného vozu i další náklady spojené s jeho užíváním (viz zimní pneu). Je nezbytné se v souvislosti s listinnými důkazy také vypořádat se skutečností, že žalobkyně zasílala [jméno] [příjmení] v průběhu let 2019 do 2020 pravidelně peněžní prostředky, v součtu 72 000 Kč. Ve vztahu k těmto zjištěním posuzoval soud jednání žalobkyně jako společenskou úsluhu ve smyslu § 2055 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně plnila, aniž by projevila vůli se smluvně vázat. Žalobkyně a [jméno] [příjmení] k tomuto neuzavřeli žádnou smlouvu a [jméno] [příjmení] nevznikl v souvislosti s poskytovanými penězi žádný závazek; žalobkyně jednostranně nabídla [jméno] [příjmení], že mu finančně přispěje na nákup vozu K námitce stran žalované, že se jednalo o příspěvky žalobkyně na domácnost, soud pro úplnost dodává, že pokud by byla shledána argumentace žalované správnou, ničeho by to na závěru soudu, že vůz je ve vlastnictví žalobkyně, neměnilo, neboť v případě darování se jedná o bezúplatný převod vlastnického práva, a proto není podstatné, zda žalobkyně [jméno] [příjmení] přispívala na chod domácnosti či zda se formou společenské úsluhy jednostranně rozhodla přispět mu na nákup vozu.

36. Na základě shora uvedeného soud uzavírá, že soudní komisařka ve věci pozůstalosti po [jméno] [příjmení] vycházela z údajů o vlastníkovi vozidla, uvedeném v registru vozidel a v technickém průkazu, tyto údaje však neodpovídaly skutečnosti. Vzhledem k tomu, že registr motorových vozidel není veřejným seznamem a taktéž technický průkaz nelze považovat za listinu prokazující vlastnictví věci, (když technický průkaz pouze osvědčuje určité skutečnosti předpokládané zákonem č. 56/2001 Sb., srov. 32 Odo 1411/2005), vlastnictví k předmětnému vozu na žalovanou nemohlo přejít, neboť právnímu předchůdci již vlastnické právo ke dni úmrtí nenáleželo. Soud tedy shledal žalobu zcela důvodnou, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 79 599,53 Kč (výrok II.). Soud vyšel při určení výše odměny advokáta zastupujícího žalobkyni z toho, že předmět řízení je penězi ocenitelný, neboť je známa hodnota předmětného vozu, která dle protokolu o předběžném šetření sp. zn. 7 D 369/2020 ze dne 24. 11. 2020 (č. l. 36 spisu) činí k tomuto datu částku ve výši 400 000 Kč Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1 vyhlášky č 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 400 000, sestávající z částky 9 900 Kč za každý ze šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva, 3x účast na jednání soudu dne 6. 10. 2021, 26. 4. 2022 a 27. 6. 2022), dále z náhrady hotových výdajů za 6 citovaných úkonů právní služby po 300 Kč dle ust. § 13 a.t., z náhrady cestovních výdajů v celkové výši 2 931,84 Kč, konkrétně: cestovné výši 877,34 Kč za cestu k jednání soudu dne 6. 10. 2021 na trase Praha – Kutná Hora a zpět, při ujetých 155 km osobním automobilem zn. Volkswagen Arteon, při průměrné spotřebě 4,5 l na 100 km, ceně nafty 27,20 Kč a základní sazbě náhrady 4,40 Kč za 1 km jízdy, cestovné ve výši 987,75 Kč za cestu k jednání soudu dne 26. 4. 2022, na trase Praha – Kutná Hora a zpět, při ujetých 155 km automobilem zn. Volkswagen Arteon, při průměrné spotřebě 4,5 l na 100 km, ceně nafty 36,10 Kč a základní sazbě náhrady 4,70 Kč za 1 km jízdy, cestovné ve výši 1 066,75 Kč za cestu k jednání soudu dne 27. 6. 2022, na trase Praha – Kutná Hora a zpět, při ujetých 155 km automobilem zn. Volkswagen Arteon, při průměrné spotřebě 4,5 l na 100 km, ceně nafty 47,10 Kč a základní sazbě náhrady 4,70 Kč za 1 km jízdy, a v neposlední řadě daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovené ze základu ve výši 64 131,84 Kč částkou 13 467,69 Kč, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH.

38. Pro úplnost soud dává, že nepřiznal žalobkyni náhradu za 1 úkon právní služby, a to vyjádření k doplnění tvrzení a návrhu na dokazování ze dne 24. 10. 2021, neboť toto vyjádření doplňovalo tvrzení a označovalo důkazy k jejich prokázání, které však měly být obsaženy již ve vlastní žalobě.

39. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.