9 C 261/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 64 831,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 592 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 592 Kč od 7. 12. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení a) částky 23 142,86 Kč; b) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 698,71 Kč od 7. 12. 2017 do zaplacení; c) kapitalizovaného úroku ve výši 8 205,34 Kč; d) úroku ve výši 29 % ročně z částky 20 290,71 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení; e) částky 32 096,24 Kč; f) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 099,06 Kč; g) kapitalizovaného úroku ve výši 8 281,85 Kč; h) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 318,03 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení; i) úroku ve výši 29 % ročně z částky 20 318,03 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení; zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 64 831,10 Kč spolu s příslušenstvím z titulu smluv o zápůjčce, které byly sjednány mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, jako věřitelem a žalovaným jako klientem. Dle smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 12. 7. 2017 se právní předchůdce žalobkyně zavázal přenechat žalovanému peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč s tím, že z toho částka ve výši 2 508 Kč bude poskytnuta na splacení dosud nezaplacené dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce číslo; žalovaný se zavázal reálně mu poskytnuté peněžní prostředky ve výši 28 492 Kč řádně a včas splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 871 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7. kalendářní den po uzavření smlouvy a další splátky byly splatné vždy do posledního dne následujícího sedmidenního období; celková dlužná částka činila 52 210 Kč (jistina 31 000 Kč, úrok 5 545 Kč, poplatek za zpracování 8 002 Kč a poplatek za administrativní činnost 7 663 Kč). Žalovaný následně částku 18 900 Kč z poskytnutých finančních prostředků uhradil. Dále dle smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 1. 3. 2017 se právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, zavázal přenechat žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč s tím, že z toho částka ve výši 5 398 Kč bude poskytnuta na splacení dosud nezaplacené dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce číslo; žalovaný se zavázal reálně mu poskytnuté peněžní prostředky ve výši 34 602 Kč řádně a včas splácet v 18 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 002 Kč; celková dlužná částka činila 72 019 Kč (jistina 40 000 Kč, úrok 9 803 Kč, poplatek za zpracování 9 380 Kč a poplatek za administrativní činnost 12 836 Kč). Žalovaný následně částku 39 057 Kč z poskytnutých finančních prostředků uhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z provedených důkazů soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

4. Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, se dne 12. 7. 2017 zavázal žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč s tím, že částka ve výši 2 508 Kč bude poskytnuta na splacení dosud nezaplacené dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce číslo. Žalovaný se zavázal reálně mu poskytnuté peněžní prostředky ve výši 28 492 Kč spolu s úrokem 5 545 Kč, poplatkem za zpracování 8 002 Kč a poplatkem za administrativní činnost 7 663 Kč právnímu předchůdci žalobkyně splatit v 60 týdenních splátkách po 871 Kč (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 12. 7. 2017).

5. Při hodnocení žalovaného jako klienta, právní předchůdce žalobkyně vycházel z toho, že žalovaný je zaměstnán jako sanitář v Oblastní nemocnici obec a má pravidelný čistý příjem 12 119 Kč; výdaje žalovaného činí 10 700 Kč, z čehož částka 6 200 Kč připadá na splátky interní a částka 4 500 Kč jsou odhadované měsíční výdaje. Žalovaný s těmito údaji souhlasil, když se pod ně podepsal (zjištěno z formuláře zákaznické karty ze dne 12. 7. 2017).

6. Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, se dne 1. 3. 2017 zavázal žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč s tím, že částka ve výši 5 398 Kč bude poskytnuta na splacení dosud nezaplacené dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce číslo. Žalovaný se uvedenou smlouvou zavázal reálně mu poskytnuté peněžní prostředky ve výši 34 602 Kč spolu s úrokem 9 803 Kč, poplatkem za zpracování 9 380 Kč a poplatkem za administrativní činnost 12 836 Kč právnímu předchůdci žalobkyně splatit v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 1. 3. 2017).

7. Při hodnocení žalovaného jako klienta, právní předchůdce žalobkyně vycházel z toho, že žalovaný je zaměstnán jako sanitář v Oblastní nemocnici obec, má pravidelný čistý příjem 17 773 Kč a další čisté příjmy domácnosti 22 000 Kč; výdaje žalovaného činí 13 500 Kč, z čehož částka 4 000 Kč připadá na splátky externích zápůjček, částka 4 000 Kč na splátky interní, částka 5 500 Kč na odhadované výdaje. Žalovaný s těmito údaji souhlasil, když se pod ně podepsal (zjištěno z formuláře zákaznické karty ze dne 1. 3. 2017). 8. právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím přípisu ze dne 20. 1. 2020 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 uzavřené mezi žalobkyní a právní předchůdkyně žalobkyně a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020).

9. Žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k plnění dlužné částky v celkové výši 101 851,29 Kč (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 16. 12. 2020).

10. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

11. Právní předchůdce žalobkyně právnická osoba se dne 12. 7. 2017 zavázal žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč s tím, že částka ve výši 2 508 Kč bude poskytnuta na splacení dosud nezaplacené dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce číslo; žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky ve výši 28 492 Kč spolu s úrokem 5 545 Kč, poplatkem za zpracování 8 002 Kč a poplatkem za administrativní činnost 7 663 Kč splatit v 60 týdenních splátkách po 871 Kč. Tedy žalovaný od právního předchůdce žalobkyně obdržel částku 28 492 Kč. Žalovaný celkem uhradil žalobkyni částku 18 900 Kč. Žalobkyně při hodnocení úvěryschopnosti žalovaného vyšla z toho, že žalovaný je zaměstnán a má pravidelný čistý příjem 12 119 Kč; výdaje žalovaného činí 10 700 Kč, z čehož 6 200 Kč připadá na splátky interní a částka 4 500 Kč jsou odhadované měsíční výdaje.

12. Právní předchůdce žalobkyně právnická osoba se dne 1. 3. 2017 zavázal žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč s tím, že částka ve výši 5 398 Kč bude poskytnuta na splacení dosud nezaplacené dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce číslo; žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky ve výši 34 602 Kč spolu s úrokem 9 803 Kč, poplatkem za zpracování 9 380 Kč a poplatkem za administrativní činnost 12 836 Kč splatit v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč. Tedy žalovaný od právního předchůdce žalobkyně obdržel částku 34 602 Kč. Žalovaný celkem uhradil žalobkyni částku 39 057 Kč. Žalobkyně při hodnocení úvěryschopnosti žalovaného vyšla z toho, že žalovaný je zaměstnán a má pravidelný čistý příjem 17 773 Kč a další čisté příjmy 22 000 Kč; výdaje žalovaného činí 13 500 Kč, z čehož částka 4 000 Kč připadá na splátky externích zápůjček, částka 4 000 Kč na splátky interní, částka 5 500 Kč na odhadované výdaje.

13. Právní předchůdce žalobkyně smlouvou ze dne 20. 1. 2020 postoupil svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost oznámila.

14. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzýván dopisem zástupce žalobkyně. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.

15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

16. Podle § 2390 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "OZ") přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smluv o zápůjčce (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

19. Podle § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

20. Podle § 420 odst. 1 OZ kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

21. Mezi právním předchůdcem žalobkyně jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem došlo k uzavření smluv o zápůjčce dle § 2390 OZ ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve kterých se právní předchůdce žalobkyně zavázal přenechat žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 71 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem, poplatkem za zpracování a poplatkem za administrativní činnost. Právní předchůdce žalobkyně v uvedeném vztahu vystupoval ve smyslu § 420 odst. 1 OZ jako podnikatel a žalovaný ve smyslu § 419 OZ jako spotřebitel.

22. Dále se soud zabýval otázkou platnosti smluv o zápůjčce a to s ohledem na splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli (žalobkyni), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu.

28. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ 29. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.

30. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.

31. Žalobkyně byla dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

32. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39).“ 33. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

34. Právní předchůdce žalobkyně při posouzení úvěryschopnosti žalovaného vyšel pouze ze skutečností uvedených žalovaným v zákaznické kartě.

35. Co se týče částky výdajů žalovaného, tak žalobkyně i přes výzvu soudu dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) nedotvrdila a neprokázala, že tyto výdaje skutečně spočívaly v uvedených částkách.

36. Soud tedy nemá za prokázané, že žalobkyní uvedené výdaje žalovaného byly jeho skutečnými výdaji, tedy soud nemá ani za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně reálně přistoupil ke zjišťování a ověřování výdajů žalovaného, neboť kdyby svoji povinnost splnil, musel by být schopen prokázat, z čeho konkrétně vycházel, což se však nestalo. Právní předchůdce žalobkyně se při posuzování výdajů žalovaného omezil pouze na paušální uvedení částek bez jakéhokoliv ověření. Výdaje, ze kterých právní předchůdce vyšel při ověřování úvěruschopnosti, jsou pak dle názoru soudu nepravděpodobně nízké a to s ohledem na již existující zatížení žalovaného v podobě dalších úvěrů.

37. Dle výše uvedeného soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalovaného přistoupil toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalovaného neposuzoval, a proto soud shledal předmětné smlouvy o zápůjčce dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatné.

38. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

39. Podle § 2991 odst. 2 OZ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

40. Jelikož soud shledal smlouvu o zápůjčce číslo ze dne 12. 7. 2017 za neplatnou, tedy plnění poskytnuté na základě této smlouvy bylo ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ plněním z právního důvodu, který odpadl, je žalovaný povinen žalobkyni dle § 2991 odst. 1 OZ vydat oč se obohatil a to konkrétně částku 9 592 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou 28 492 Kč, kterou od žalobkyně obdržel, a částkou 18 900 Kč, kterou již žalobkyni uhradil. Soud tedy shledal žalobu za důvodnou pouze co do části, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 9 592 Kč; jelikož je žalovaný se svým plněním v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 9 592 Kč, přičemž jej žalobkyně požadovala od 7. 12. 2017 do zaplacení a jehož výše byla stanovena v souladu s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (výrok I.).

41. Ve vztahu ke smlouvě o zápůjčce číslo ze dne 1. 3. 2017, jež byla také shledána soudem neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že plnění poskytnuté na základě této smlouvy bylo ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ plněním z právního důvodu, který odpadl, žalovaný je tak povinen žalobkyni dle § 2991 odst. 1 OZ vydat, oč se obohatila, a to konkrétně částku 34 602 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud žalobkyni uhradil částku 39 057 Kč, vzal soud za prokázané, že žalovaný svůj dluh zcela splatil, žaloba byla v této části z uvedených důvodů shledána jako nedůvodná.

42. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

43. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem.

44. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, avšak v souvislosti se soudním řízením mu žádné náklady nevznikly; soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.