9 C 37/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 27 840,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 11 362 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 362 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, b) částku 1 246 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 246 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení a) částky 10 107,40 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 12 555,18 Kč od 16. 2. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 555,18 Kč od 3. 2. 2018 do 30. 4. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 193,18 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, b) částky 5 125,26 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 3 829,93 Kč od 21. 7. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 829,93 Kč od 3. 2. 2018 do 30. 4. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 583,93 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. O odměně ustanoveného opatrovníka za zastupování žalovaného bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Kutné Hoře náhradu poměrné části nákladů státu ve výši 69,4 % za ustanoveného opatrovníka žalovaného v částce, o jejíž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení nejprve částky ve výši 21 469,40 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] ([IČO], dále jen„ právní předchůdce“), uzavřel s žalovaným dne 22. 12. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 2 504 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 888 Kč, poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 5 891 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 439 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal jeho závazek splatným v celém rozsahu. Žalovaný na svůj dluh dosud uhradil částku ve výši 2 638 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 6 371,26 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění platebních povinností vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou s žalovaným uzavřel právní předchůdce dne 8. 9. 2017 a na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 932 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 194 Kč, poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 204 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal jeho závazek splatným v celém rozsahu. Žalovaný na svůj dluh dosud uhradil částku ve výši 5 754 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 uzavřené mezi právním předchůdcem a žalobkyní došlo s účinností k témuž dni k postoupení uvedených pohledávek za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem. Přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“) je na místě nejprve uvést k otázce mezinárodní příslušnosti, že je v dané věci dána pravomoc českých soudů k projednání, o čemž bylo k námitce žalovaného týkající se mezinárodní nepříslušnosti rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 9. 2021, č. j. 9 C 37/2021-45, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2021, č. j. 30 Co 125/2021-60.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Žalovaný s právním předchůdcem chtěl dne 22. 12. 2017 uzavřít smlouvu o zápůjčce [číslo]. Ve smlouvě se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 2 504 Kč, odměnou za zpracování, doručení a flexibilní splácení 3 888 Kč, poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení 5 891 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 439 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí zápůjčky ve výši 14 000 Kč v hotovosti (prokázáno smlouvou o zápůjčce [číslo] smluvní podmínky smlouvy). Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 20. 1. 2020 převedena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, včetně seznamu, a oznámením ze dne 20. 1. 2020 včetně podacího lístku). K zaplacení zbývající dlužné částky, a to nejpozději do 30. 4. 2020, byl žalovaný řádně vyzván upomínkou před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 23. 4. 2020 včetně podacího lístku). Žalovaný zatím na svůj dluh uhradil celkovou částku 2 638 Kč (zjištěno tvrzením žalobkyně, prokázáno tabulkou umoření ze dne 27. 1. 2020).

6. Žalovaný s právním předchůdcem chtěl dne 8. 9. 2017 uzavřít smlouvu o zápůjčce [číslo]. Ve smlouvě se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 932 Kč, odměnou za zpracování, doručení a flexibilní splácení 2 194 Kč, poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení 2 204 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí zápůjčky ve výši 7 000 Kč v hotovosti (prokázáno smlouvou o zápůjčce [číslo] smluvní podmínky smlouvy). Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 20. 1. 2020 převedena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, včetně seznamu, a oznámením ze dne 20. 1. 2020 včetně podacího lístku). K zaplacení zbývající dlužné částky, a to nejpozději do 30. 4. 2020, byl žalovaný řádně vyzván upomínkou před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 23. 4. 2020 včetně podacího lístku). Žalovaný zatím na svůj dluh uhradil celkovou částku 5 754 Kč (zjištěno tvrzením žalobkyně, prokázáno tabulkou umoření ze dne 27. 1. 2020).

7. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce žalobkyně řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvy uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelské smlouvy ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvy neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem. <i>10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>12. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“</i> <i>14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.</i> <i>16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> <i>17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> <i>18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>19. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>20. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>22. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 24. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

25. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce, coby poskytovatele půjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.

26. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila pouze vlastní smlouvy o spotřebitelském úvěru a karty zákazníka. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdce ověřoval tvrzení žalovaného uvedené v zákaznických kartách, tedy že by dostatečně ověřoval výši příjmů, a zejména výdajů žalovaného. V kartě zákazníka ze dne 22. 12. 2017 je toliko zaškrtnutím jednotlivých kolonek vyznačeno, že právní předchůdce ověřil některé uvedené listiny (pracovní smlouva, 3 výplatní pásky); obdobně pak v kartě zákazníka ze dne 8. 9. 2017 je vyznačeno, že právní předchůdce ověřil některé uvedené listiny (pracovní smlouva, 3 výplatní pásky). Ve své podstatě se tak jedná pouze o tvrzení žalobkyně zaznamenané v písemné podobě, které není doloženo žádným relevantním důkazem, zejména předložením kopií ověřovaných listin. Takový postup právního předchůdce soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti údajů uvedených v kartě zákazníka lze mít důvodné pochyby.

27. V zákaznické kartě není nikterak specifikováno, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce ověřil„ čisté příjmy domácnosti“ ve výši 15 667 Kč, resp. 17 110 Kč a o jaké příjmy se vlastně jedná (a zda ohledně těchto příjmů se jedná o příjmy pravidelné či nikoliv, tedy zda se jedná o použitelné příjmy dle smyslu zákona o spotřebitelském úvěru). Dále není nikterak uvedeno, jakým způsobem byly ověřeny výdaje žalovaného, resp. ze zákaznické karty vyplývá, že výdaje byly pouze odhadovány. S ohledem na výše uvedené a na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně (zejména ohledně výdajů žalovaného, ale i ohledně dalších jeho příjmů) soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného v okamžiku uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru nesplnila. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

28. S ohledem na to, že dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny, k žalobě nebyly ani přiloženy, nepostupoval soud dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Při jednání dne 16. 3. 2022 soud poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení.

29. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdce ověřoval tvrzení žalovaného, tedy že by dostatečně ověřoval výši příjmů, a zejména výdajů žalovaného. Takový postup právního předchůdce soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.

30. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je uložena poskytovateli (žalobkyni, resp. právnímu předchůdci), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je na místě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

31. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávky, které by měly svůj právní základ ve smlouvě o zápůjčce [číslo] [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem a žalovaným, neboť má tyto smlouvy za neplatné, a to s účinky ex tunc.

32. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 22. 12. 2017 v hotovosti 14 000 Kč; žalovaný na tento úvěr před podáním žaloby uhradil 2 638 Kč, jeho bezdůvodné obohacení tak činí 11 362 Kč. Dále bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 8. 9. 2017 v hotovosti 7 000 Kč; žalovaný na tento úvěr před podáním žaloby uhradil 5 754 Kč, jeho bezdůvodné obohacení tak činí 1 246 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele. První výzvou k úhradě dluhu žalobkyni, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, byla předžalobní výzva ze dne 23. 4. 2020, v níž byla žalovanému stanovena lhůta plnění do 30. 4. 2020. Ode dne následujícího je tak žalovaný s úhradou svého dluhu žalobkyni v prodlení. Soud proto uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení v jeho zákonné výši od 1. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.).

33. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem.

34. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok III.). Po zohlednění těchto částek se podává, že úspěch žalobkyně ve věci je ve výši 30,6 % a úspěch žalovaného pak 69,4 %.

36. Jelikož žalovanému byl pro zastupování v tomto řízení ustanoven opatrovník z řad advokátů, rozhodl soud ve výroku IV. tohoto rozsudku o odměně za toto zastupování v souladu s § 140 odst. 2 o. s. ř. tak, že o přiznání konkrétní částky bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku.

37. Vzhledem k tomu, že opatrovníku žalovaného bude dle výroku IV. tohoto rozsudku přiznána odměna, jež bude uhrazena z účtu soudu, vzniknou státu v této souvislosti náklady, na které má stát následně nárok na jejich náhradu dle úspěchu ve věci po účastnících v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. Proto bylo žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 30,6 %, výrokem V. tohoto rozsudku uloženo uhradit státu náhradu poměrné části nákladů státu ve výši 69,4 % za ustanoveného opatrovníka žalovaného v částce, o jejíž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku.

38. Ve vztahu k nákladům státu v poměrné výši 30,6 % soud uvádí, že dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008, účastník, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, nebo jemuž byl ustanoven advokát, tyto náklady, i když neměl ve věci úspěch, neplatí; proto soud o zbylé výši nákladů státu nerozhodoval.