9 C 377/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. Janem Altem sídlem Havlíčkovo náměstí 512/16, 284 01 Kutná Hora – Vnitřní Město o zaplacení částky 73 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobci po žalované domáhají zaplacení částky ve výši 73 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 73 000 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 33 976,80 Kč k rukám zástupce žalované advokáta Mgr. Jana Alta, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kutné Hoře soudní poplatek za rozšíření žaloby ve výši 912 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci jako nájemci se žalobou, datovanou ke dni 30. 4. 2021, podanou prostřednictvím pošty dne 30. 4. 2021 a doučenou [název soudu] dne 3. 5. 2021, domáhají zaplacení pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, za prodlení žalované jako pronajímatele bytu [číslo] v domě na adrese [adresa žalobce a žalobkyně], a to ve vztahu k zúčtovacímu období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017, což odůvodnili následovně. Žalobci bydlí v předmětném bytě již od roku 1993, přičemž v roce 2004 nebo v roce 2005 dům od [územní celek] koupila žalovaná, ta za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 neposkytla žalobcům vyúčtování, žalobci neobdrželi od žalované žádné faktury za předmětné období. K výzvě soudu učiněné při jednání soudu dne 7. 3. 2022 týkající se toho, zda je žalovaná částka 54 750 Kč a 18 250 Kč splatná, kdy nastala její splatnost, kdy žalobci žalovanou vyzvali k zaplacení uvedených částek a kdy byla výzva vůči žalované učiněna a žalované doručena, žalobci doplnila svá tvrzení tak, že k zesplatnění došlo ve chvíli, kdy se žalovaná dozvěděla z návrhu, který byl podán k soudu, tedy 30.

4. Na tomto tvrzení žalobci setrvávají i v replice ze dne 26. 5. 2022, když mají za to, že pokuta za rok 2017 je splatná dle žaloby ze dne 30. 4. 2021 a poté i ve vztahu k rozšíření žaloby této žaloby dnem 7. 3. 2022.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí, neboť má za to, že služby spojené s užíváním bytu pravidelně a řádně vyúčtovává. Ve vztahu k vyúčtování, které je předmětem tohoto soudního řízení, tedy za rok 2017 žalovaná uznala, že vyúčtování neučinila včas, když faktury jsou vystaveny dne 1. 5. 2018; dále uvedla, že vyúčtování jsou žalobcům i ostatním nájemníkům zasílána obyčejným dopisem v průběhu května roku 2018, což pro žalovanou zajišťovala její zaměstnankyně [jméno] [příjmení]. Žalovaná dále namítá, že žalobci nikdy žalovanou k úhradě pokuty nevyzvali, a tedy nenastala její splatnost. V neposlední řadě pak žalovaná vznesla s ohledem na okamžik podání žaloby dne 3. 5. 2021 námitku promlčení.

3. V podání ze dne 11. 7. 2023 žalovaná namítá promlčení práva žalobců vyzvat žalovanou k plnění a má za to, že původní žaloba o zaplacení 54 750 Kč byla žalované doručena dne 21. 7 2021 a došlo tak k promlčení práva vyzvat k úhradě plnění, na který vznikl nárok do 20. 7. 2018, tj. nárok ve výši 4 050 Kč nelze soudem přiznat. Současně má ve vztahu k zákonnému úroku z prodlení z částky 73 000 Kč za období od 20. 3. 2020 do zaplacení za to, že pokud se stal nárok ve výši 54 750 Kč splatným ihned, tedy do pěti dnů od doručení výzvy žalované dne 21. 7. 2021, stal se splatným až 26. 7. 2021 a žalobci tak mají nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 54 750 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení. Dále uvádí, že při jednání soudu dne 22. 6. 2022 žalobci rozšířili předmět žaloby o dalších 18 250 Kč, splatnost by tak nastala ihned, tj. 27. 6. 2022 s tím, že od 28. 6. 2022 by tak žalovaná byla v prodlení s úhradou částky 18 250 Kč a žalobci by tak měli nárok na zákonný úrok z prodlení od 28. 6. 2022 do zaplacení. Na základě uvedeného má žalovaná za to, že pokud by žalobci byli úspěšní, soud by jim mohl s ohledem na promlčení části nároku přiznat plnění ve výši 68 950 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 50 700 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 250 Kč od 28. 6. 2022 do zaplacení. Přestože žalovaná nárok žalobců neuznává, má za to, že ke dni 19. 7. 2023 činí maximálně částku 79 760 Kč a započítává proti nároku žalobců v uvedené výši částku 66 019 Kč jako zůstatek nároku žalované na náhradu nákladů řízení z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 9. 7. 2021, č. j. [číslo jednací], který tak trvá ve výši 66 019 Kč, a dále částku 13 741 Kč jako nárok na zákonný úrok z prodlení přiznaný rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 9. 7. 2021, č. j. [číslo jednací], jehož kapitalizovaná výše ke dni 11. 7. 2023 činí pouze 114 490,45 Kč s tím, že tímto započtením žalobou uplatněný peněžitý nárok v rozsahu, v němž není promlčen, zaniká.

4. Soud vzal v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za svá nesporná tvrzení účastníků, která učinili při soudních jednání, konkrétně tato: žalovaná byla v období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 vlastníkem a pronajímatelem bytové jednotky [číslo] v domě [adresa], [ulice], [obec], žalobci byli v období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 nájemníky bytové jednotky [číslo] v domě [adresa], [ulice], [obec], zúčtovacím obdobím byl kalendářní rok, žalovaná na základě nájemní smlouvy zajišťovala pro žalobce v období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 plnění spojená s užíváním bytové jednotky [číslo] v domě [adresa], [ulice], [obec], a to dodávky vody a odvoz odpadních vod, dodávky tepla a TUV.

5. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Z žádosti o vystavení vyúčtování všech energií ze dne 2. 2. 2018, včetně podacího lístku a dokladu o doručení (č. l. 3) se podává, že žalobci mj. požádali žalovanou o vyúčtování za rok 2017, konkrétně vodného a stočného a ohřevu tepla a teplé užitkové vody za byt [číslo] tak, aby mělo veškeré náležitosti a čísla v něm uvedená, aby byla podložená; žalovaná dopis dne 5. 2. 2018 převzala.

7. Z předžalobní výzvy k uhrazení pokuty za neplnění povinností ze dne 18. 1. 2018, včetně podacího lístku a dokladu o doručení (č. l. 39 – 40) se podává, že žalobci vyzvali žalovanou k zaplacení 64 100 Kč do konce ledna 2018 s tím, že v opačném případě budou dluh vymáhat soudní cestou; žalovaná výzvu převzala dne 19. 1. 2018. Ve výzvě žalobci upozorňují žalovanou na skutečnost, že je ode dne 1. 5. 2016 v prodlení, když vypracovala chybné a neúplné vyúčtování vodného a stočného za období od 10. 12. 2014 do 16. 2. 2016 a dále chybné vyúčtování dodávky tepla pro ohřev TUV a dodané vody pro TUV za období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015.

8. Z úřední činnosti (ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], z rozsudku [název soudu] ze dne 22. 9. 2022, [číslo jednací] [spisová značka], či v rámci tohoto řízení z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2023, č. j. [číslo jednací]), je soudu známo, že u [název soudu] v současné době probíhá řízení pod sp. zn. [spisová značka] o žalobě žalobců na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu předmětného bytu, a to jednak ve vztahu k výpovědi sepsané dne 24. 10. 2016 a jednak k výpovědi ze dne 2. 5. 2017 [název soudu] rozhodl rozsudkem ze dne 22. 9. 2022, č. j. [číslo jednací], tak že výpověď z bytu sepsaná žalovanou dne 24. 10. 2016 není oprávněná, žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu ze dne 2. 5. 2017 pak zamítl. Tento rozsudek není dosud v právní moci, protože proti němu bylo podáno odvolání.

9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

10. Žalovaná byla v období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 vlastníkem a pronajímatelem bytové jednotky [číslo] v domě [adresa], [ulice], [obec], žalobci v uvedeném období užívali tento byt. Žalovaná na základě nájemní smlouvy zajišťovala pro žalobce v tomto období plnění spojená s užíváním bytu, a to dodávky vody a odvoz odpadních vod, dodávky tepla a TUV; zúčtovacím obdobím byl kalendářní rok. Žalobci vyzvali žalovanou dopisem ze dne 2. 2. 2018 k vystavení vyúčtování všech energií za rok 2017, konkrétně vodného a stočného a ohřevu tepla a teplé užitkové vody za byt [číslo]. U [název soudu] v současné době probíhá řízení pod sp. zn. [spisová značka] o žalobě žalobců na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu předmětného bytu, a to jednak ve vztahu k výpovědi sepsané dne 24. 10. 2016 a jednak k výpovědi ze dne 2. 5. 2017; řízení není dosud pravomocně skončeno.

11. Ačkoli byly v řízení provedeny další důkazy, soud z nich nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. Ve vztahu k návrhu žalobců na provedení důkazu listinou Výzva k zaplacení pokuty za nedodání řádného ročního vyúčtování služeb za rok 2017 ze dne 20. 3. 2020 (č. l. 90), učiněné žalobci v podání ze dne 11. 7. 2022, soud uvádí, že důkaz nebyl proveden, neboť soud vyšel z principu, že povinnost tvrzení předchází důkazní povinnosti a z provedených důkazů nelze zjišťovat obsah rozhodných skutkových tvrzení, nýbrž navržené důkazy slouží k prokázání tvrzených skutečností. Zjednodušeně lze toto pravidlo popsat tak, že aby mohl účastník řízení nějakou skutečnost prokazovat, musí ji nejprve tvrdit. Tvrdili-li žalobci, a to jak před zákonnou koncentrací, tak i po ní, že vyzvali žalovanou k zaplacení žalobou ze dne 30. 4. 2021 a poté ve vztahu k rozšíření žaloby návrhem předneseným při jednání soudu dne 7. 3. 2022, nebylo možné touto listinou tvrzenou skutečnost prokázat. Druhým, neméně podstatným důvodem, pro který soud neprovedl důkaz touto listinou, byla skutečnost, že návrh učinili žalobci dne 11. 7. 2022, ač byli při prvním jednání dne 7. 3. 2022 soudem poučeni o koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř., přičemž lhůta k doplnění tvrzení a označení důkazů žalobcům uplynula skončením prvního jednání ve věci samé, tedy dne 7. 3. 2022. <i>12. Podle § 7 odst. 1, 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění účinném v obě od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2020 (dále jen„ zákon o službách“) není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.</i> <i>13. Podle § 13 odst. 1 zákona o službách jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Podle odst. 2 téhož výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.</i> <i>14. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>15. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.</i> <i>16. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.</i> <i>17. Podle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.</i> <i>18. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.</i> 19. Předně soud podotýká, že zákon nestanoví splatnost požadované pokuty a je tedy nutné učinit právní jednání, aby se požadovaná pokuta stala splatnou, tedy vyzvat žalovanou k jejímu zaplacení. V této souvislosti je na místě odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 4074/2019, podle kterého„ nárok nájemce na pokutu za neprovedení vyúčtování podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. nezávisí na výsledku vyúčtování. Na pokutu se použijí ustanovení o smluvní pokutě obsažená v § 2048-2051 o. z.“ Pro posouzení splatnosti dluhu je tedy třeba uplatnit obecnou úpravu obsaženou v § 1958 o. z., dle které, pakliže není přesně ujednán čas plnění, vyvolává splatnost právě věřitel, tedy žalobci. Právní skutečností, která určuje čas plnění, je výzva věřitele.

20. Dle tvrzení žalobců při ústním jednání konaném dne 7. 3. 2022 došlo k zesplatnění pokuty ve výši 54 750 Kč podáním žaloby žalobci u držitele poštovní licence dne 30. 4. 2021. Žaloba byla žalované doručena společně s usnesením [název soudu] o vyslovení místní nepříslušnosti, č. j. [číslo jednací], dne 19. 7. 2021. Vůči tomuto jednání žalovaná vznesla námitku promlčení.

21. Soud dospěl k závěru, že právo domáhat se řádného vyúčtování služeb je právem s majetkovým reflexem, neboť jde o povinnost, která se projeví v majetkové sféře a podléhá proto promlčení. V této souvislosti je na místě připomenout, že institut promlčení má vést oprávněného k tomu, aby svá práva vykonal ve společensky přiměřené době (promlčecí době) tak, aby po časově neomezenou dobu nebyli dlužníci ohledně svých povinností vystaveni donucujícímu zákroku (tzv. vynutitelnosti) ze strany soudů. Tím institut promlčení v souladu s požadavkem právní jistoty brání existenci dlouhotrvajících občanských subjektivních práv a jim odpovídajících povinností. Za právo mající majetkový charakter, které je třeba uplatnit v tříleté promlčecí době stanovené v § 101 obč. zák., je třeba považovat i právo nájemce domáhat se po pronajímateli vyúčtování záloh na služby, které mu zaplatil (srov. 26 Cdo 3256/2015).

22. Současně podléhá promlčení i právo žalobců učinit výzvu k plnění, a to v obecné tříleté promlčecí době dle § 629 o. z. V případě práva učinit výzvu počíná běžet promlčecí lhůta zásadně ode dne vzniku závazku, tedy od prvního okamžiku, kdy mohli žalobci jako věřitelé platně vyzvat žalovanou jako dlužníka k plnění, tedy k zaplacení pokuty, počíná tříletá lhůta běžet dle § 619 odst. 2 o. z. Pokud by byli žalobci oprávněnými nájemci předmětného bytu po celou dobu zúčtovacího období a konec zúčtovacího období v předmětné věci nastal k 31. 12. 2017, což nebylo mezi účastníky sporné, čtyřměsíční lhůta k doručení vyúčtování služeb uplynula dne 30. 4. 2018. Pokud tedy žalovaná k 30. 4. 2018 nedoručila vyúčtování, tak ode dne 1. 5. 2018 vznikl žalobcům nárok na pokutu a měli žalovanou vyzvat k jejímu zaplacení tak, aby se jejich nárok stal splatným. Jestliže žalobci tvrdí, že touto výzvou byla žaloba ze dne 30. 4. 2021, musel by soud posuzovat povahu žaloby a hodnotit, zda-li žaloba má i hmotněprávní obsah a způsobuje tak hmotněprávní účinky. Přestože je tedy v obecné rovině možné, aby výzvou k plnění byla samotná žaloba, musela by žaloba splňovat náležitosti právního jednání, muselo by z ní být zřejmé, ke kterému závazku se vztahuje, kdo a vůči komu ji činí, musela by být určitá a srozumitelná. I přes splnění všech těchto nároků kladených na právní jednání by ale účinky výzvy k plnění provedené v žalobě nastaly až hmotněprávním doručením žaloby dlužníkovi, tedy žalované, což se stalo až dne 19. 7. 2021. Jestliže tedy žalobcům nebylo poskytnuto žalovanou řádně a včas vyúčtování služeb za rok 2017 do 30. 4. 2018, mohli žalobci vyzvat žalovanou k plnění dne 1. 5. 2018, přičemž tak učinili až žalobou, která byla žalované doručena dne 19. 7. 2021. Došlo tak k promlčení práva žalobců domáhat se po žalované vydání řádného vyúčtování služeb za rok 2017 (jako hlavního závazkového vztahu dle zákona o službách) a tedy i k promlčení práva domáhat se zaplacení pokuty dle zákona o službách jako vedlejšího, akcesorického závazku, který je na nedodání řádného vyúčtování navázán. S ohledem na námitku promlčení, uplatněnou žalovanou, a vše shora uvedené byl soud nucen žalobu žalobců zamítnout.

23. Pro úplnost je třeba dodat, že pro rozhodnutí soudu v dané věci je v obecné rovině zásadní otázka existence nájemního vztahu mezi účastníky řízení v rozhodném období (od 1. 1. do 31. 12. 2017), kterou řeší [název soudu] v řízení pod sp. zn. [spisová značka] o žalobě na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu Bytu z 24. 10. 2016 a výpovědi z 2. 5. 2017, neboť, jak již bylo konstatováno například v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2023, č. j. [číslo jednací], nárok na zaplacení pokuty dle § 13 zákona o službách přísluší pouze oprávněnému nájemci ve vztahu k oprávněnému pronajímateli (užíval-li by nájemce byt i po skončení nájmu, bez jeho případného obnovení, jednalo by se již o užívání bez právního důvodu a vzájemná plnění mezi pronajímatelem a nájemcem by byla už jen v rovině nároku na vydání bezdůvodného obohacení). S ohledem na výše uvedený právní názor, že je nárok žalobců promlčen, nebyl soud nucen zabývat se otázkou, zda byli žalobci po celou dobu zúčtovacího období, či pouze do uplynutí tříměsíční výpovědní lhůty od podání výpovědi z nájmu bytu ze dne 2. 5. 2017, oprávněnými nájemci bytu, neboť na právním závěru by to v celém kontextu ničeho nezměnilo.

24. S ohledem na výše popsané závěry se soud již nezabýval námitkou žalované, že pohledávka žalobců zanikla jejím započtením, a žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.). <i>25. Podle § 15a o. s. ř. účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí být soudem poučeni (odst. 1). Účastník je povinen námitku podjatosti soudce (přísedícího) uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce (přísedící), o jehož vyloučení jde; nevěděl-li v této době o důvodu vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do 15 dnů po té, co se o něm dozvěděl. Později může námitku podjatosti účastník uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců (přísedících), odst.

2. V námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán (odst. 3).</i> <i>26. Podle § 15b odst. 1o. s. ř. k rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.</i> <i>27. Podle § 15b odst. 2 o. s. ř. ustanovení odstavce 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná.</i> 28. V neposlední řadě je třeba se zaobírat i tím, že žalobci v průběhu jednání dne 19. 7. 2023 vznesli námitku podjatosti vůči osobě soudkyně, ač byli o tomto právu poučeni soudem již při prvním jednání ve věci dne 7. 3. 2022. Žalobci přes výzvu soudu blíže nespecifikovali tuto námitku, především pak neuvedli, v čem spatřují důvod pochybnosti o podjatosti, kdy se o něm dozvěděli a jaké důkazy navrhují k prokázání. Jelikož tato námitka byla uplatněna v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a soud ji nepovažuje za důvodnou (§ 15b odst. 2 o. s. ř.), nepředložil věc svému nadřízenému soudu dle § 15b odst. 1 o. s. ř.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 33 976,80 Kč (výrok II.). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty v době započetí úkonu právní služby, tedy nejprve z částky ve výši 54 750 Kč, sestávající z částky 3 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 16. 9. 2021 a účast na jednání soudu dne 7. 3. 2022), dále po rozšíření žaloby z tarifní hodnoty ve výši 73 000 Kč, sestávající z částky 4 020 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (vyjádření ze dne 8. 4. 2022 a 11. 7. 2023, sepis otázek na svědky předvolané k dožádanému výslechu, účast na jednání soudu dne 19. 7. 2023), včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle §13 odst. 4 a. t.; dále náklady tvoří náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 080 Kč ve výši 5 896,80 Kč, neboť zástupce žalované je plátcem DPH. Pro úplnost soud dodává, že nepřiznal žalované odměnu za jeden vyúčtovaný úkon právní služby, a to návrh na přerušení řízení ze dne 6. 5. 2022, když se nejednalo o návrh ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a.t.; v neposlední řadě soud konstatuje, že žalované nebyla přiznána odměna za účast na jednání soudu dne 8. 6. 2022, když odměnu za tento úkon zástupce žalované nepožadoval.

30. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. <i>31. Podle § 6a odst. 3 věty prvé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, rozšíří-li se po podání návrhu na zahájení řízení předmět řízení, je poplatník povinen doplatit poplatek.</i> <i>32. Podle § 9 odst. 4 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, došlo-li k rozšíření návrhu na zahájení řízení v téže věci nebo rozšíří-li poplatník odvolání nebo dovolání poté, co soud začal jednat o věci samé.</i> <i>33. Podle § 9 odst. 6 věty prvé zákona č. 549/1991 Sb., v případech uvedených v odstavci 4 rozhoduje soud o uložení povinnosti zaplatit poplatek spolu s rozhodnutím, jímž se řízení končí.</i> 34. Žalobci návrhem učiněným v průběhu řízení navrhli rozšíření žaloby o zaplacení částky ve výši 18 250 Kč, přičemž soud tento návrh připustil (viz usnesení ze dne 7. 3. 2022, č. j. 9 C 377/2021-45). S ohledem na to, že z tohoto návrhu žalobců nebyl dosud podle § 6a odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. vybrán soudní poplatek, postupoval soud podle § 9 odst. 6 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) citovaného zákona a rozhodl o povinnosti žalobců doplatit soudní poplatek dle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku poplatků tohoto zákona ve výši 912 Kč, jelikož soudní poplatek po rozšíření žaloby činil 3 650 Kč a dosud bylo uhrazeno 2 738 Kč (výrok III.).