9 C 397/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc Alenou Šorčíkovou ve věci manžela: osobní údaje manžela zastoupený advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa a manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o rozvod manželství

I. Manželství manželů celé jméno manžela, narozeného datum, a celé jméno manželky, rozené příjmení, narozené datum, uzavřené dne datum před Úřadem městské části obec a číslo, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manžel se návrhem ze dne datum domáhá rozvodu svého manželství, které s manželkou uzavřel dne datum před Úřadem městské části obec a číslo a ze kterého se narodily dvě již zletilé děti. Má za to, že manželství je rozvráceno pro dlouhodobé neshody a značnou rozdílnost povah; manželství nefunguje a na jeho zachování nemá zájem. Dále uvádí, že v současné době si každý z manželů vede svůj soukromý život, společně netráví čas jako rodina, více jak osm let nesdílí společnou domácnost. Jejich manželství je jen formálním svazkem a nelze očekávat obnovení manželského soužití, neplní žádnou ze svých společenských funkcí a z tohoto důvodu navrhuje, aby manželství bylo rozvedeno. Jako příčinu rozvratu manželství označil vzájemné citové odloučení, nepochopení sebe navzájem a ztrátu manželské sounáležitosti.

2. Manželka s návrhem na rozvod manželství nesouhlasí, neboť má za to, že nedošlo k ochlazení citových vazeb, když jejich manželství naplnilo účel v dětech i v práci pro společnost. Ačkoli připustila, že od roku 2013 žijí s manželem odděleně, stalo se tak z důvodu jejího špatného zdravotního stavu, v důsledku čehož žije v sociálním ústavu. Dále uvedla, že manžel pravděpodobně trpí duševní poruchou, neboť již v době jejího stěhování trpěl živými představami, že ho chce připravit o majetek, vyvíjel na ni psychický nátlak a dále jí vyhrožoval fyzickým násilím. Pro tento duševní teror byla hospitalizována ve zdravotním ústavu v obec, odkud se s obavou o svůj život přesunula do domova důchodců ve obec. V této souvislosti proto navrhuje také důkaz znaleckým posudkem o duševním zdraví manžela, příp. obou účastníků řízení. Navzdory uvedenému pociťuje manželka k manželovi stále silnou citovou vazbu a ráda by, aby pobýval ve výše uvedeném sociálním ústavu společně s ní. Zdůraznila, že se manžel odmítá starat o společný majetek, kdy toto zakazuje i jejich potomkům, a současně odmítá jakékoliv pokusy o rozdělení společného majetku. S rozvodem pak nemůže souhlasit i z důvodu neukončeného finančního vypořádání, když manželovi po jejím odstěhování do domova důchodců zůstaly veškeré společné finanční prostředky. V průběhu řízení manželka připustila, že si manžel dělal celý život, co chtěl, a jeho nevěry provázely celé jejich manželství; i nyní žije manžel s přítelkyní a chová se tak, jak uzná za vhodné.

3. Manžel se ve své replice ohradil proti tvrzením manželky, že by byl duševně chorý. Má za to, že o rozvratu manželství svědčí i prohlášení manželky, v němž připustila, že se v roce 2013 odstěhovala a od té doby žijí odloučeně. Dále konstatoval, že to byla manželka, kdo přes snahy manžela v minulosti odmítal jakékoliv majetkové vypořádání.

4. Manželka ve své duplice shrnula, že dosud žádný majetkoprávní nárok neuplatňovala, avšak během téměř 50 let manželství přispěla nezanedbatelnou měrou k rozvoji majetkových poměrů manželů, a to prací okolo domu a zahrady, péčí o děti, a v neposlední řadě péčí o společný penzion. Manželka konstatovala, že do domova důchodců se ve obec se ze společné domácnosti odstěhovala pod vlivem zhoršujícího se chování manžela (psychický a fyzický nátlak), přičemž v chování manžela se často objevovala zloba a agrese.

5. Z provedených důkazů soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

6. Oddacím listem ze dne datum bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli manželství dne datum před Úřadem městské části obec a číslo.

7. Z výslechu manžela bylo zjištěno, že se manželka na pokyn lékařky odstěhovala do sociálního zařízení, čemuž předcházely její mnohaleté potíže psychického rázu. Manželka byla v průběhu let v péči různých psychiatrů, užívala léky a injekce, často byla léčena v obec. V březnu roku 2013 byla z pokynu ošetřující lékařky odeslána do léčebny v obec, přičemž si s sebou sbalila pouze věci osobní potřeby a 200 000 Kč ze zrušeného stavebního spoření. Následně se z léčebny v obec přesunula do domova důchodců ve obec, s čímž manželce pomohly dcery. Manžel manželku navštěvoval, a to jak při jejím pobytu v léčebně v obec, tak v domově důchodců ve obec. Manželku vozil i domů do obec, kde společně trávili víkendy, nakupovali, hovořili, manželka uvařila jídlo. Naposledy se viděli na Vánoce roku 2013, pak už jí nezavolal a ona také nezavolala. Ukončilo se to samovolně v roce 2014, přestali se osobně stýkat a posléze i telefonicky komunikovat. Manžel o obnově manželství neuvažuje, zhruba od roku 2014 číslo má přítelkyni, která mu vypomáhá v domácnosti. Dále k případnému majetkovému vypořádání uvedl, že si je vědom, že manželka má nárok na ½ majetku a nemá s tím problém.

8. Z výslechu manželky, který byl proveden Okresním soudem v Havlíčkově Brodě prostřednictvím dožádání, a to mimo jednání v místě bydliště manželky, soud zjistil, že manželka nesouhlasí s rozvodem manželství, má manžela pořád ráda a chtěla by, aby se za ní manžel přestěhoval do domova důchodců ve obec. Dále uvedla, že je v domově 9 let, pročež jsou s manželem v telefonickém kontaktu 1-2x do měsíce, někdy 1x za čtvrt roku, volá převážně ona. První rok jejího pobytu ji manžel navštívil dvakrát, od té doby za ní nejezdí; jinak společně volný čas netráví. V minulosti jim veškerý čas zabralo podnikání, na společné dovolené byli naposledy asi v roce 1995. Manžel jí dělal hrozné věci, fyzicky ji napadal, psychicky týral ji i děti a vnoučata. příjmení se manžela po celé manželství, ustupovala mu. Manželství považuje za spokojené do roku 1990, poté začal manžel manželku a dcery urážet a slovně ponižovat. Od roku 1985 měl milenky, čímž se nijak netajil. V důsledku agresivity manžela odešla manželka z domácnosti v obec. Manželka se domnívá, že chování manžela je následkem deprese, kterou manžel trpí, a že při vhodné medikaci by spolu mohli opět žít a mít se rádi, neboť i přes psychické a fyzické týrání manželky, dětí i vnoučat, má manželka manžela pořád ráda a nechce zahodit společně prožité roky. Ohledně přínosu manželství uvedla, že v současné době žádný není, v minulosti spatřovala přínos ve společném podnikání manželů.

9. Z výslechu svědkyně jméno příjmení, dcery účastníků, bylo zjištěno, že v rodině měli hezké vztahy, ale mezi matkou a otcem určité problémy byly. Vztah fungoval z toho důvodu, že matka otci vždy ustupovala a zároveň sama obstarávala domácnost, zahradu, starala se o rodinu, chodila do zaměstnání a pomáhala i se stavbou domu. Otec byl dost náročný jak ve vztahu k manželce, tak i ve vztahu k dětem; byl ctižádostivý a dost nespokojený. Matka ho však měla vždy ráda a nikdy neměla nikoho jiného. Asi v roce 1991 v začátcích jejich podnikání byla manželka v kritickém psychickém stavu, bála se manžela. Svědkyně jí podala inzerát, odepsali nějací muži, ale matka se s nikým nesetkala. Už v té době svědkyně vnímala, že maminka je v těžkém psychickém stavu, stěžovala si, že jí tatínek stále něco vyčítá, uráží ji i babičku. Svěřila se svědkyni, že chce umřít, že má strach; měla pryč sebevědomí. V současné době má manželka manžela stále ráda, stále na něj myslí, tatínek ji ale nějak nenávidí. Posledních devět let spolu netráví žádný čas, téměř nekomunikují. V počátcích pobytu manželky ve obec jí manžel 1-2x navštívil, případnou telefonickou komunikaci iniciuje manželka. Manželka byla do shora citovaného zařízení umístěna před 10 lety, kdy vlivem výhrůžek manžela a jeho dlouhodobého týrání byla na vlastní žádost v péči psychiatričky. Svědkyně uvedla, že dle jejího povědomí byla manželka dlouhodobě týraná, selhávala s nervy a léčila se v obec již v době dětství svědkyně.

10. Z výslechu svědka jméno příjmení bylo zjištěno, že od roku 2013 žije s dcerou manželů příjmení, jméno příjmení, a s jejím otcem se viděl pouze sporadicky 5-6x; komunikace ze strany celé jméno manžela a jeho dcery vázne. Svědek se s celé jméno manželky vídá pravidelněji, každé dva měsíce jí s přítelkyní jezdí navštěvovat do obec, kde je velmi spokojená. Informace ohledně vztahu manželů před odstěhováním manželky do obec má svědek pouze zprostředkované, osobně je v té době neznal. V současné době se manželé nevídají, v minulosti spolu telefonicky komunikovali. Má za to, že vztah manželů je momentálně velice špatný, kdy však manželka je na manžela stále fixovaná a má k němu citovou vazbu.

11. Z výslechu svědkyně jméno příjmení bylo zjištěno, že je dcerou účastníků, přičemž k oběma má kladný citový vztah, který je ovšem poznamenán chováním otce; ten je v poslední době odmítá a domnívá se, že jsou lháři. Před tím, než se maminka odstěhovala do zařízení, byl vztah rodičů velmi vyhrocený, ke zhoršení došlo po té, co maminka skončila s provozováním penzionu a po přestěhování do garsonky v ulice ulici v obec. Stěhování se uskutečnilo na popud manželky, která již v té době měla problémy s páteří a potřebovala spíše sprchový kout než vanu. V minulosti byl manžel často mimo domov, a proto se manželka nadto starala o domácnost, zahradu a starého otce manžela. V současné době se manželé nevídají, manželka snahu v minulosti projevila, ale byla ze strany manžela odmítnuta, když ten vyměnil i zámky od společného domu. Telefonický kontakt mezi manžely taktéž neprobíhá úspěšně.

12. Z výpovědi svědka jméno příjmení bylo zjištěno, že je manželem jméno příjmení a oba účastníky zná více než 30 let. Před odchodem manželky do ústavu byla manželka v domácnosti a manžel se staral o podnikání, jejich vztah byl konstruktivní a funkční. Svědek s manžely mezi lety 1989 – 1991 sdílel společnou domácnost, poté se odstěhoval a dojížděl na návštěvy. Vztah manželů může proto hodnotit pouze tak, že byli spolu. Z doslechu se svědek dozvěděl o problémech manželů ve společném soužití v ulice ulici a následně se manželka přesunula do zařízení v obec a posléze do obec.

13. Soud zamítl důkazy znaleckým posudkem k posouzení duševního stavu účastníků řízení a výslechy svědků jméno příjmení a jméno příjmení, neboť v řízení bylo dokazování provedeno v dostatečném rozsahu. Doplnění dokazování dalšími manželkou navrhovanými důkazy soud považuje za nadbytečné, neboť skutkový stav byl náležitě zjištěn. K návrhům manželky na provedení důkazu znaleckými posudky k duševnímu stavu manžela, případně účastníků pak soud pro úplnost dodává, že soud v řízení nezjistil žádné skutečnosti, na základě kterých by měl pochybnosti o duševním zdraví účastníků. Jak manžel, tak manželka byli v řízení vyslechnuti a při tomto nebyla zjištěna potřeba zkoumat duševní schopnosti kteréhokoliv z nich.

14. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

15. Účastníci uzavřeli manželství dne datum před Úřadem městské části obec a číslo. Z manželství se narodily dvě již zletilé děti, a to jméno příjmení a jméno příjmení. V manželství účastníků byly dlouhodobé problémy. Již v roce 1991 byla manželka ve špatném psychickém stavu, manžela se bála a stěžovala si dceři, že jí manžel stále něco vyčítá a uráží ji i babičku. Již od dětství dcer se léčila manželka s psychickými problémy, vše vyústilo v odstěhování manželky ze společné domácnosti v roce 2013. Manželství bylo poznamenáno opakovanými nevěrami ze strany manžela. Od roku 2014 se manželé nestýkají, jediná forma komunikace probíhá v rámci sporadických telefonických hovorů vyvolaných manželkou. V současné době má manžel přítelkyni. Oba manželé mají zdravotní obtíže přiměřené jejich věku, když nadto má manželka dlouhodobé zdravotní problémy, které vyžadují odbornou péči.

16. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně:

17. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

18. Podle § 755 odst. 2 o. z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

19. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

20. Podle § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

21. Na základě provedeného dokazování má soud za spolehlivě zjištěný mezi účastníky nastalý rozvrat jejich vztahu i manželství, který lze považovat ve smyslu citovaného § 755 odst. 1 o. z. za hluboký, trvalý a nenapravitelný. Manžel jednoznačně vyloučil možnost obnovení soužití. Manželka sama, která proti rozvodu brojila, nebyla schopna uvést v podstatě nic, co by svědčilo za nastalé situace pro zachování manželství. Důvod, pro který na zachování manželství trvala, byl především její majetkový zájem; tento důvod sám o sobě však zásadně nelze považovat za mimořádnou okolnost svědčící pro zachování manželství. Ve vztahu k citovému poutu mezi manžely, který měl být dalším důvodem manželky pro zachování manželství, pak je soud nucen konstatovat, že citový vztah mezi účastníky byl dlouhodobě složitý - již od roku 1991 si manželka stěžovala na špatné chování manžela, současně byl vztah poznamenán nevěrami manžela a veškeré problémy vygradovaly před více než devíti lety odchodem manželky ze společné domácnosti. Soud proto argument týkající se citového pouta mezi manžely považuje za vyvrácený.

22. Manželství účastníků neplní dlouhodobě žádnou ze svých funkcí. Za situace, kdy děti účastníků jsou již zletilé a plně soběstačné, v manželství absentuje funkce výchovná. Již devět let v manželství absentuje též funkce ekonomická, neboť od této doby manželé nevedou společnou domácnost, nebydlí spolu. Pokud spolu manželé komunikují, tak pouze prostřednictvím telefonu a to pouze z popudu manželky. Funkce biologická pak mezi manžely již také zanikla, když tito se více než devět let osobně nevídají.

23. Příčinu rozvratu manželství spatřuje soud v rozdílných názorech manželů na to, jak má jejich manželství fungovat a v dlouhodobě komplikovaném vztahu, což ve svém důsledku vedlo k odcizení manželů a ukončení jejich soužití. Rozdílné povahy a životní postoje jsou jen těžko odstranitelná příčina neshod mezi manžely, v současnosti navíc už jeden z manželů ani nemá na fungování manželství zájem.

24. Dále je třeba zdůraznit, že manželé spolu již fakticky nežijí nejméně devět let, a i z tohoto důvodu je proto vyloučeno výjimečné zachování manželství ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) o. z. Zmíněná tvrdostní klauzule je institutem výjimečným a dočasným. Právo na sebeurčení každého člověka je v konečném důsledku silnější než právo druhého manžela na ochranu uzavřeného manželství, a to zejména tam, kde citová pouta manželů již vymizela. Pozitivní citový vztah, na němž by mělo být každé manželství budováno, nelze ničím vynutit. Bez vzájemného respektu a úcty, důvěry a podpory ztrácí manželství podstatnou a zásadní část, na níž tento vztah stojí a o niž se opírá (resp. měl by). K tomu, aby se tvrdostní klauzule mohla vůbec uplatnit, musí být rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, s tím, že (navíc) mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství a že především pak stav ukončeného soužití manželů netrvá déle než tři roky. V dané věci došlo k definitivního rozpadu vztahu a soužití, završeného odchodem manželky z poslední společné domácnosti v roce 2013 a od tohoto již uplynula doba delší tří let (aktuálně již devět let), a i výjimečné, mimořádné odepření rozvodu manželství postupem dle § 755 odst. 2 o. z. je tedy v daném případě vyloučeno.

25. Soud tak neshledal naplněny zákonem kumulativně stanovené předpoklady pro výjimečné zachování manželství i přes nesouhlas jednoho manžela dle zmíněné úpravy, naopak dospěl k závěru, že veškeré předpoklady pro rozvod manželství splněny byly. Návrhu manžela na rozvod proto vyhověl a manželství rozvedl.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. dle ustanovení § 23 věta prvá z. ř. s., když soud v projednávané věci neshledal žádné okolnosti svědčící pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z manželů. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Manželé jsou povinni do 15 pracovních dnů od právní moci tohoto rozsudku požádat obecní (městský) úřad v místě svého bydliště o vydání nového občanského průkazu s vyznačenou změnou rodinného stavu. Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení.