9 C 421/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 1 059 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 059 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 059 Kč od 2. 5. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kutné Hoře do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.

1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř.

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 059 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaná neuhradila dle § 7b zákona č. 64/1986, o České obchodní inspekci (dále jen „zákon o ČOI“), náklady spojené se skladováním a likvidací výrobků, které porušují práva duševního vlastnictví a které byly žalované žalobkyní odebrány při kontrole dne 15. 5. 2018. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě těchto nákladů; žalovaná ničeho neuhradila.

3. Ve věci dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

4. Žalobkyně dne 15. 5. 2018 provedla u žalované kontrolu, při níž bylo zjištěno 73 kusů výrobků porušujících práva duševního vlastnictví; tyto žalobkyně zajistila uskladněním a následně dne 12. 12. 2019 zlikvidovala. Fakturou ze dne 15. 4. 2020, se splatností dne 1. 5. 2020, žalobkyně náklady žalované vyúčtovala, žalovaná přes výzvy ničeho neuhradila.

5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní:

6. Podle § 7b odst. 2 zákona o ČOI, účinného do 30. 6. 2020, je Česká obchodní inspekce oprávněna uskladnit zajištěné výrobky, které neodpovídají zvláštním právním předpisům, mimo dosah kontrolované osoby. Kontrolovaná osoba je povinna zajištěné výrobky inspektorovi vydat. Odmítá-li vydání, budou tyto výrobky kontrolované osobě odňaty. O vydání nebo odnětí sepíše inspektor úřední záznam. Náklady na skladování hradí kontrolovaná osoba, u které bylo nabízení, prodej nebo skladování takovýchto výrobků zjištěno. Kontrolovaná osoba není povinna uhradit náklady na uskladněné výrobky, jestliže se prokáže, že výrobky zvláštním právním předpisům odpovídají.

7. Podle § 7b odst. 7 zákona o ČOI, účinného do 30. 6. 2020, je-li rozhodnutí podle odstavce 5 pravomocné a určil-li ředitel inspektorátu, že zabrané nebo propadnuté výrobky budou zničeny, zničení se provede úředně pod dohledem tříčlenné komise jmenované ředitelem inspektorátu. O zničení sepíše komise protokol, který podepíší všichni tři členové komise. Zničení se provede na náklad kontrolované osoby, která tyto výrobky nabízela, prodávala nebo skladovala.

8. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně uskladnila výrobky žalované, jež jí byly při kontrole dne 15. 5. 2018 zabrány, a následně byly uskladněné výrobky žalobkyní zničeny. Žalované tak dle shora citovaného § 7b zákona o ČOI vznikla povinnost uhradit žalobkyni náklady, jež jí v souvislosti s tím vznikly.

9. Žalovaná se včasným neuhrazením dlužné částky dostala do prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat dle § 1970 o. z. úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena dle § 2 NV č. 351/2013 Sb. (v platném znění) způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí.

10. Žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto zcela vyhověno.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, byla jí proto přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč. Náhradu nákladů řízení tvoří paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 1 úkon po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (návrh ve věci samé).

12. Jelikož je ve věci úspěšná žalobkyně osvobozena od soudního poplatku, přechází dle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (v platném znění), poplatková povinnost na žalovanou. Výše soudního poplatku činí dle položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku poplatků 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že výrok o zaplacení soudního poplatku v původním rozhodnutí chyběl, soud z výše uvedených důvodů doplnil tento rozsudek, který dosud nenabyl právní moci, dle § 166 odst. 1 o. s. ř. o výrok III., kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit soudní poplatek.

13. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.