9 C 461/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1 proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 81 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 47 000 Kč, b) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 52 075,66 Kč, c) zákonný úrok z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 47 000 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, d) zákonný úrok z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 47 000 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, e) zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 47 000 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, f) zákonný úrok z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 47 000 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 34 800 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 33 618,47 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 34 800 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 34 800 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 34 800 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 34 800 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 687,32 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Ing. Karla Goláně, Ph.D., a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhá zaplacení částky 81 800 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o půjčce číslo kterou s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel dne 20. 11. 2006. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce“) přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal půjčku řádně a včas splácet v 53 pravidelných týdenních splátkách ve výši 1 600 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 26. 11. 2007. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit souhrnný poplatek ve výši 34 800 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně využil svého oprávnění a půjčku zesplatnil. Pohledávka byla dne 5. 1. 2021 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí 81 800 Kč s příslušenstvím, z toho na jistině 48 231,13 Kč a na souhrnném poplatku 33 568,87 Kč; přes výzvy žalovaný toto neuhradil.

2. Žalovaný se k věci ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud v této věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.“), a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Žalovaný byl vyzván usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 10. 2021, aby se k navrženému postupu vyjádřil; žalovaný se nevyjádřil, soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti tomuto postupu nemá námitky.

4. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 20. 11. 2006, sjednané mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, se podává, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal přenechat žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal půjčku řádně a včas splácet v 53 pravidelných týdenních splátkách ve výši 1 600 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. kalendářní den po uzavření smlouvy. Celková dlužná částka činila 84 800 Kč a sestávala se z jistiny 50 000 Kč a souhrnného poplatku 34 800 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 se podává, že pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 5. 1. 2021 postoupena právním předchůdcem na žalobkyni.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, se podává, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil postoupení předmětné pohledávky.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2021 a podacího archu soud zjistil, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění.

8. Z příloh žaloby, jakož i z tvrzení žalobkyně, jimž žalovaný neodporoval, vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 20. 11. 2006 smlouvu o půjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč; poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 34 800 Kč, a to v 53 pravidelných týdenních splátkách ve výši 1 600 Kč. Celková dlužná částka činila 84 800 Kč. Soud vzal za prokázané, že žalovaný předchůdkyni žalobkyně zaplatil celkem 3 000 Kč. V neposlední řadě má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020 a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k plnění.

9. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. Podle § 657 an. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen„ obč. zák.“), přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

11. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.

12. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

13. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

14. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

15. Podle § 56 odst. 1, 2 obč. zák. nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2).

16. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků za použití § 3028 odst. 3 o. z. jako smlouvu o půjčce podle § 657 an. obč. zák. Současně vzhledem k tomu, že žalovaný vystupuje v tomto vztahu jako spotřebitel, je na místě také aplikovat i příslušná ustanovení obč. zák. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.

17. Na základě shora uvedeného soud shledal, že mezi účastníky sice došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák., sjednaný souhrnný poplatek byl však ve smlouvě sjednán neplatně. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč přenechal a žalovaný se zavázal věřiteli vrátit předmět půjčky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 34 800 Kč. Pojem souhrnný poplatek není ve smlouvě nijak blíže specifikován, definován; není zřejmé, za co je tento poplatek sjednáván, co konkrétně obsahuje, za co je tedy hrazen. Pokud ve smlouvě mající formu adhezní smlouvy, jako je tomu v daném případě, poskytuje žalobkyně, resp. její právní předchůdce, obdobné půjčky opakované za účelem dosažení zisku a ve smlouvě není sjednána žádná jiná odměna, nelze ujednání o souhrnném poplatku hodnotit jinak, než jako ujednání o pevném úroku ve smyslu odměny za poskytnutou půjčku (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003).

18. Soud tak při posuzování povahy souhrnného poplatku vycházel ze shora citovaného ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. Při sjednávání úroků z peněžité půjčky jedná v souladu s dobrými mravy věřitel, který požaduje přiměřené úroky. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst.1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. 21 Cdo 1484/2004). Vzhledem k tomu, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami domácnostem činila v době uzavření smlouvy maximálně 13,27 % ročně a v daném případě výše ujednaného souhrnného poplatku odpovídá cca 98,54 % z poskytnuté jistiny, což podstatně (téměř osminásobně) přesahovalo horní hranici obvyklé úrokové míry peněžních ústavů, dospěl soud k závěru, že ujednání o úroku je tak absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Obč. zák. moderaci nepřiměřené výše sjednaného úroku z půjčky neupravoval, nelze proto shledat neplatným jen tu část ujednání o úroku z půjčky, která přiměřený úrok přesahuje.

19. Je třeba také zdůraznit, že s ohledem na skutečnost, že se v daném případě jedná o vztah spotřebitele a podnikatele, nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem„ souhrnný poplatek“ se bude, byť i jen zčásti, skrývat smluvní úrok. Ujednání o souhrnném poplatku tak soud hodnotil jako pro spotřebitele klamavé, a proto na něj nedopadá omezení přezkumu požadavku zachování dobré víry při uzavírání spotřebitelských smluv ve smyslu § 56 odst. 2 obč. zák.

20. V dané věci byl tedy úrok smluven neplatně a plnění žalovaného je třeba považovat za určené na splacení jistiny. Proto soud žalobkyni přiznal částku představující dosud neuhrazenou jistinu z uzavřené smlouvy, tj. 47 000 Kč (50 000 Kč – 3 000 Kč) a dále úrok z prodlení ve smyslu § 517 odst. 2 obč. zák., jehož výše vychází z § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2010, a to ode dne následujícího po splatnosti tak jak s ní strany původně počítaly. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

21. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); místo k plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř..

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 687,32 Kč, přičemž tato částka představuje 18,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,1 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,9 %) s tím, že pro účely toho výpočtu kapitalizoval soud požadované příslušenství běžící do zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08, a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015. Žalobkyně byla úspěšná do částky 102 740,35 Kč (součet částky 47 000 Kč, částky 52 075,66 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 47 000 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 47 000 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 47 000 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 47 000 Kč od 1. 1. 2022 do 7. 1. 2022); žalovaný byl úspěšný co do částky 71 131,92 Kč Náklady řízení, které vznikly žalobkyni, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 272 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 81 800 Kč (výše peněžitého plnění v době započetí úkonu) sestávající z částky 13 140 Kč za tři žalobkyní požadované úkony právní služby po 4 380 Kč uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (výzva k plnění, převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) spolu se třemi paušálními náhradami výdajů po 300 Kč dle §13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 040 Kč ve výši 2 948 Kč, neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.