9 C 471/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. Kateřinou Perthenovou sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. Bedřichem Fialou sídlem Politických vězňů 98/0, 280 02 Kolín o zaplacení 803 181 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 119 264 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 119 264 Kč od 19. 6. 2021 do zaplacení, b) částku 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení a) částky 579 812 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 699 076 Kč od 11. 1. 2021 do 18. 6. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 579 812 Kč od 19. 6. 2021 do zaplacení, b) částky 104 105,04 Kč, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 37 270,41 Kč k rukám zástupce žalovaného advokáta Mgr. et Mgr. Bedřicha Fialy, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 803 181 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění platebních povinností, vyplývajících ze smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo] kterou žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 13. 5. 2019. Konkrétně žalobkyně odůvodnila žalobu takto: na základě smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo] byly žalovanému dne 15. 5. 2019 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 220 000 Kč, a to bezhotovostně na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 384 416 Kč v 48 měsíčních splátkách po 12 592 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2019 Smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Zápůjčka byla poskytována pro podnikatelské účely žalovaného, což bylo výslovně uvedeno v uzavřené smlouvě. Žalovaný v souladu se zák. č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, využil ochrannou dobu od 1․ 5. 2020 do 31. 10. 2020, žalobkyni za tuto dobu vznikl nárok na úroky z úvěru ve výši repo sazby vyhlášené ČNB zvýšené o 8 procentních bodů. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, na svůj dluh uhradil celkem 8 splátek v celkové výši 100 736 Kč. Před zesplatněním celé zápůjčky v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 4 280 Kč, neboť dle smluvního ujednání v případě prodlení dlužníka s každou splátkou o délce 15 dnů, vznikne věřiteli právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 007,36 Kč; žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátky č.

18. Dále bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 636,96 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů; žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u dvou splátek, a to č. 11, 18. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátky o více jak 60 dnů u splátky č. 11 následně došlo automaticky k zesplatnění celé zápůjčky, a to k datu 20. 12. 2020. V souladu se smlouvou se při zesplatnění zápůjčky veškeré, v tom okamžiku nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jak jistinu zápůjčky, tak běžný úrok zápůjčky, stanou součástí nové jistiny zápůjčky; výše této nové jistiny zápůjčky činila částku 568 876,48 Kč a žalovaný byl povinen dle uzavřené smlouvy částku uhradit nejpozději v den následujícím po dni, kdy ke zesplatnění zápůjčky došlo, tedy nejpozději do 21. 12. 2020. Žalobkyně je oprávněna požadovat v případě prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny zápůjčky zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení z celé této nově vzniklé zvýšené jistiny a dále, pokud žalovaný neuhradí novou jistinu zápůjčky ve lhůtě 10 dnů ode dne zasplatnění, smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky ke dni vzniku povinnosti žalovaného zaplatit tuto smluvní pokutu. Žalovaný zesplatněnou částku včas neuhradil a je tak povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 125 920 Kč. V neposlední řadě si strany sjednaly pro případ, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině zápůjčky ani v den následujícím po dni, kdy k zesplatnění došlo, povinnost dlužníka zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení s její úhradou; z tohoto titulu požaduje žalobkyně rovněž zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z 568 876,48 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, počínaje dnem 22. 12. 2020, kapitalizovanou žalobkyní ke dni 31. 10. 2020 částkou ve výši 104 105,04 Kč. S ohledem na výše uvedené tak žalobkyně požaduje aktuální zbývající dlužnou novou jistinu zápůjčky ve výši 568 876,48 Kč s příslušenstvím, neuhrazené smluvní pokuty v celkové výši 4 280 Kč s příslušenstvím, neuhrazenou smluvní pokutu v celkové výši 125 920 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 104 105,04 Kč a v neposlední řadě částku ve výši 1 200 Kč jako náklady spojené s uplatněním každé pohledávky ve vztahu mezi podnikateli. Přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu neuhradil.

2. Žalovaný nárok uplatněný v žalobě neuznal a navrhl zamítnutí žaloby, neboť má za to, že předmětná smlouva o zápůjčce je neplatná pro její rozpor s dobrými mravy. K tomuto uvedl, že nelze poskytovat ochranu lichvářským praktikám žalobkyně, za které považuje právě poskytnutí peněžních prostředků ve výši 220 000 Kč a následný požadavek na vrácení 604 416 Kč. Je třeba v této souvislosti postupovat v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019 a poskytnout ochranu slabší straně, byť se jedná o podnikatele. Dále uvedl, že celkový propočet žalované částky je nesprávný s ohledem na zapracované úroky z období pandemie a žaloba je z tohoto důvodu neurčitá. V neposlední řadě pak má za to, že smluvní ujednání obsažené v bodě 8. smlouvy jsou nesrozumitelná.

3. Soud vzal v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za svá nesporná tvrzení účastníků, která učinili při soudním jednání, konkrétně tato: žalovaný byl ke dni 13. 5. 2019 podnikatelem, zapsaným pod [IČO], žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 13. 5. 2019 smlouvu o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo] žalobkyně žalovanému dne 15. 5. 2019 poskytla peněžní prostředky ve výši 220 000 Kč na účet č. [bankovní účet], žalovaný na svou pohledávku doposud žalobkyni uhradil celkem 100 736 Kč.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Žalovaný se smlouvou o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo] ze dne 13. 5. 2019 (dále jen jako„ Smlouva“) zavázal za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 220 000 Kč zaplatit žalobkyni úrok ve výši 384 416 Kč v 48 měsíčních splátkách po 12 592 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2019 Smlouva byla uzavřena mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, pro podnikatelské účely žalovaného (investiční zápůjčka). Dle 8.1 a) Smlouvy vzniká v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti dlužníkovi povinnost zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné splátky. Dle 8.1 b) Smlouvy vzniká v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů po termínu splatnosti dlužníkovi povinnost zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dlužné splátky. Dle 8.4 Smlouvy při zesplatnění zápůjčky se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jak jistinu zápůjčky, tak běžný úrok zápůjčky, stávají součástí nové jistiny zápůjčky; tuto novou jistinu zápůjčky je dlužník povinen zaplatit zapůjčiteli nejpozději v den následujícím po dni, kdy zesplatnění zápůjčky došlo. Zapůjčitel je oprávněn požadovat v případě prodlení dlužníka s úhradou nové jistiny zápůjčky zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení z celé této nově vzniklé zvýšené jistiny Dle 8.5 Smlouvy pokud dlužník neuhradí novou jistinu zápůjčky ve lhůtě 10 dnů ode dne zesplatnění, vznikne dlužníkovi povinnost zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky ke dni vzniku povinnosti dlužníka zaplatit tuto smluvní pokutu. Dle 8.7 Smlouvy v případě, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistiny zápůjčky ani v den následujícím po dni zesplatnění vznikne dlužníkovi povinnost zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výš 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení dlužníka s její úhradou (zjištěno ze Smlouvy).

6. Dne 16. 5. 2019 žalobkyně oznámila žalovanému schválení vyplacení zápůjčky ve výši 220 000 Kč a zaslala žalovanému splátkový kalendář (zjištěno z listiny Oznámení o schválení zápůjčky ze dne 16. 5. 2019).

7. Dne 24. 4. 2020 žalovaný oznámil žalobkyni využití ochranné doby dle zákona č. 177/2020 Sb. (zjištěno z listiny Oznámení o využití ochranné doby ze dne 24. 4. 2020).

8. Dne 19. 5. 2020 žalobkyně sdělila žalovanému, že ochranná doba dle zákona č. 177/2020 Sb. začíná dnem 1. 5. 2020 a končí dnem 31. 10. 2020 a zaslala žalovanému nový splátkový kalendář (zjištěno z listiny ze dne 19. 5. 2020).

9. Dne 2. 11. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dosud neuhrazených splátek (zjištěno z výzvy ze dne 2. 11. 2020).

10. Dne 2. 11. 2020 žalobkyně žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 13 % z výše splátky za období od 17. 4. 2020 do 2. 11. 2020 ve výši 1 636 Kč, se splatností 12. 11. 2020 (zjištěno z faktury [číslo]).

11. Dne 20. 12. 2020 žalobkyně vyúčtovala žalovanému k zaplacení částku 2 644 Kč z titulu smluvní pokuty ve výši 8 % z výše splátky za období od 17. 11. 2020 do 3. 12. 2020 a z titulu smluvní pokuty ve výši 13 % z výše splátky za období od 3. 12. 2020 do 18. 12. 2020, splatnost faktury byla stanovena do 30. 12. 2020 (zjištěno z faktury [číslo]).

12. Dne 20. 12. 2020 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění zápůjčky a vyzvala ho k úhradě zbývající částky ve výši 568 876,48 Kč dle původního splátkového kalendáře a částky 4 280 Kč, neuhrazené penalizační faktury [číslo] [číslo] (zjištěno z oznámení ze dne 20. 12. 2020).

13. Dne 3. 6. 2021 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne 3. 6. 2021, včetně kopie poštovního podacího archu z téhož data).

14. Na základě shodných tvrzení účastníků a provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

15. Dne 13. 5. 2019 žalobkyně sjednala s žalovaným jako podnikatelem za podnikatelským - investičním účelem smlouvu o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo] na základě které dne 15. 5. 2019 poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 220 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 384 416 Kč, celková dlužná částka tak činila 604 416 Kč a žalovaný se zavázal ji vrátit ve 48. měsíčních splátkách po 12 592 Kč, splatných vždy k 17․ dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem červen 2019. Pro případ prodlení s úhradou splátky nebo její části strany sjednaly v článku 8. jednotlivé sankce. Dne 24. 4. 2020 žalovaný oznámil žalobkyni využití ochranné doby dle zákona č. 177/2020 Sb. s tím, že dne 19. 5. 2020 žalobkyně sdělila žalovanému, že ochranná doba začíná dnem 1. 5. 2020 a končí dnem 31. 10. 2020. Žalovaný nehradil jednotlivé splátky řádně a včas, uhradil pouze souhrnnou částku 100 736 Kč, což učinily obě strany nesporným, proto žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění zápůjčky k datu 20. 12. 2020 a vyzvala ho k úhradě zbývající částky ve výši 568 876,48 Kč dle původního splátkového kalendáře a částky 4 280 Kč (neuhrazené penalizační faktury [číslo] [číslo] kterými byly vyúčtovány smluvní pokuty dle článku 8.1. písm. a) a b) Smlouvy). Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky, a to dopisem ze dne 2. 11. 2020 a poté předžalobní výzvou ze dne 3. 6. 2021, jejíž odeslání žalobkyně prokázala kopií poštovního podacího archu z téhož data. Žalobkyně požaduje smluvní pokuty dle bodu 8.1. písm. a) a b), dále 8.4., 8.5. a 8.

7. Smlouvy.

16. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, tj. ve znění účinném do 30. 6. 2020. <i>17. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázaná jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.</i> <i>18. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.</i> <i>19. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.</i> <i>20. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>21. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>23. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>25. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>26. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>27. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.</i> 28. „ I podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 platí, že smluvní volnost stran, včetně vztahů mezi podnikateli, podléhá korektivu dobrých mravů, bylo na odvolacím soudu, aby vzhledem k procesní obraně žalované a skutkovým zjištěním soudu prvního stupně o okolnostech uzavření smluv posoudil, zdali je namístě aplikovat ustanovení občanského zákoníku o tzv. ochraně slabší strany, nikoli pouze primárně korektiv dobrých mravů, který je korektivem výjimečným, vždy odůvodněným pouze mimořádnými okolnostmi daného případu, a to s popsanými důsledky absolutní neplatnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019) .” 29. „ Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů však přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany), srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, č. j. 23 ICdo 56/2019“ 30. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel Smlouvu jako fyzická osoba podnikatel se žalobkyní, rovněž podnikající společností, která se specializuje na poskytování tzv. nebankovních úvěrů. V souladu se shora citovanou judikaturou lze obecně konstatovat, že zákonodárce zavedením zvláštní úpravy v ustanovení § 433 o. z. v rámci ochrany slabší strany zjevně nezamýšlel rozlišovat mezi subjekty slabší strany a ochranu poskytuje všem subjektům, které definici slabší strany splňují. Slabší stranou může být jak spotřebitel, tak i osoba v postavení podnikatele. Dovolává-li se tedy slabší strana své právní ochrany a budou-li prokázány zákonné předpoklady takové její právní ochrany, posuzuje soud primárně možnou aplikaci zejména ustanovení § 433 o. z., které představuje dekompozici a konkretizaci zásady poctivosti (§ 6 o. z.), dobré víry (§ 7 o. z.) a zákazu zneužití práva (§ 8 o. z.). Spotřebitelem může být i fyzická osoba podnikatel, protože se předpokládá, že určitá osoba koná mimo rámec své podnikatelské činnosti. Není vyloučena ochrana těch podnikatelů, kteří se za určité situace ocitnou v postavení slabší strany (typicky uzavírá-li smlouvu právnická osoba nebo podnikatel v pozici neprofesionála s osobou, která je v daném oboru profesionálem). Taktomu je i v daném případě, kdy Smlouva byla uzavřena mezi žalovaným – podnikatelem fyzickou osobou a mezi žalobkyní podnikající společností, která je v daném oboru profesionálem a která jednala se žalovaným v rámci své podnikatelské činnosti.

31. Soud uzavírá, že v daném případě žalobkyně porušila § 433 odst. 1 o. z., tedy zneužila svého postavení odborníka k vytvoření či využití závislosti žalovaného – podnikající fyzické osoby k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran, a to přihlížeje ke sjednaným úrokům a zejména smluvním pokutám, které byly co do jejich rozsahu ujednány v rámci Smlouvy v rozporu s dobrými mravy. Je třeba přihlédnout především k výši úrokové sazby, která činí 62,73 %, ve spojení s tím, že žalobkyně již při uzavření Smlouvy předpokládala, že žalovaný svůj dluh neuhradí a na základě úroků, smluvních pokut a zesplatněných jistin žalobkyně svůj nárok navýší. Výše sjednané zápůjčky činila 220 000 Kč, celková částka, která měla být žalovaným splacena, činila takřka trojnásobek, a to bez sjednaných sankcí (smluvních pokut), které nakonec navýšily dlužnou částku na čtyřnásobek poskytnuté zápůjčky. Vše bylo tedy konstruováno tak, aby v případě zesplatnění se žalobkyni dostalo neúměrně vysokého plnění, což splňuje podmínky pro aplikaci § 433 odst. 1 o. z. Žalobkyně zneužila svého postavení na trhu nebankovních půjček a dlouhodobých zkušeností z podnikání v tomto oboru a využila špatné finanční situace drobného podnikatele, aby mu nabídla produkt, který ji jak v případě řádného splacení, ale především v případě předčasného zesplatnění přiřkl zcela neadekvátní výši plnění ve formě úroků a smluvních pokut. Právě výše úroků činila možnost předčasného zesplatnění úvěru vysoce pravděpodobnou. Soud tedy dospívá k závěru, že v daném sporu došlo k porušení korektivu dobrých mravů, což má za následek absolutní neplatnost Smlouvy (§ 588 o. z.).

32. Soud nemohl postupovat dle § 576 o. z. a posoudit předmětné právní jednání jako částečně platné, neboť nelze dost dobře vymezit část, která by nebyla popsanými důvody neplatnosti dotčena, jíž by se shora uvedený důvod neplatnosti nedotýkal, resp. bez níž by strany měly zájem smlouvu uzavřít, i pokud by neplatnost rozpoznaly včas.

33. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni pouze to, co si půjčil (§ 2993 o. z.). V řízení bylo zjištěno a prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 220 000 Kč a žalovaný z toho zaplatil částku 100 736 Kč, měl by tedy dle § 2991 o. z. vrátit žalobkyni částku ve výši 119 264 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele. První výzvou k úhradě dluhu žalobkyni, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, byla předžalobní výzva ze dne 3. 6. 2021, v níž byla žalovanému stanovena lhůta plnění do 15 dnů od data odeslání tohoto oznámení, tj. do 18. 6. 2021. Ode dne následujícího je tak žalovaný s úhradou svého dluhu žalobkyni v prodlení. Soud proto uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení v jeho zákonné výši od 19. 6. 2021 do zaplacení (výrok I. písm. a).

34. Dále soud žalobkyni přiznal nárok za zaplacení částky 1 200 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť v dané věci šlo o vztah mezi dvěma podnikateli. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů spojená s uplatněním pohledávky v uvedené výši dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. písm. b).

35. Pro úplnost soud dodává, že předmětná Smlouva byla posuzována nikoliv jako smlouva o zápůjčce dle § 2390 o. z., nýbrž jako úvěrová smlouva dle § 2395 o. z., neboť z obsahu spisu je zřejmé, že Smlouva byla uzavřena dne 13. 5. 2019, částka 220 000 Kč byla převedena na účet žalovaného příkazem ze dne 15. 5. 2019, přičemž však celý kontrakt podléhal určitému schvalovacímu procesu, neboť žalovanému bylo dne 16. 5. 2019 zasláno oznámení o schválení zápůjčky. Lze tedy uzavřít, že nešlo o smlouvu reálnou, tedy smlouvu o zápůjčce uzavřenou při předání peněz, nýbrž o smlouvu konsenzuální, tedy smlouvu úvěrovou. Právní kvalifikace právního vztahu nemění však nic na tom, že došlo ke zneužití slabší strany a jednání žalobkyně je pro rozpor se zákonem absolutně neplatné.

36. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 37 270,41 Kč, přičemž tato částka představuje 70,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,34 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 14,66 %) s tím, že pro účely toho výpočtu kapitalizoval soud požadované příslušenství běžící do zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08, a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015. Žalobkyně byla úspěšná do částky 128 739,77 Kč (součet částky 119 264 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 119 264 Kč od 19. 6. 2021 do 21. 4. 2022, částky 1 200 Kč); žalovaný byl úspěšný co do částky 749 274,08 Kč Náklady řízení, které vznikly žalovanému, sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 803 151 Kč (výše peněžitého plnění v době započetí úkonu), sestávající z částky 23 080 Kč za dva úkony právní služby původního zástupce žalovaného - advokáta JUDr. Matějíčka po 11 540 Kč uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 4. 10. 2021) spolu se dvěma paušálními náhradami výdajů po 300 Kč dle §13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 680 Kč ve výši 4 972,80 Kč, neboť zástupce JUDr. Matějíček byl dle osvědčení o registraci plátcem DPH. Dále náklady řízení tvoří náklady zastoupení advokátem Mgr. et Mgr. Bedřichem Fialou, sestávající z částky 23 080 Kč za dva úkony právní služby po 11 540 Kč uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření ze dne 8. 3. 2022, účast na jednání soudu dne 12. 4. 2022) spolu se dvěma paušálními náhradami výdajů po 300 Kč dle §13 odst. 4 a. t., náhrada za ztrátu času za cestu k jednání soudu ze sídla advokáta a zpět za 2 půlhodiny po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. a náhrada cestovného ve výši 198,39 Kč, vynaložené v souvislosti s cestou zástupce k jednání soudu dne 12. 4. 2022 z Kolína do Kutné Hory a zpět v celkové délce 30 km při spotřebě paliva 5,3 l na 100 km, tarifní ceně paliva ve výši 36,10 Kč a sazbě náhrady za použití osobního silničního motorového vozidla ve výši 4,70 Kč za 1 km.

38. Pro úplnost soud dodává, že ačkoli žalovaný ve vyúčtování odměny za zastupování žádal také o náhradu nákladů za úkon nahlížení do spisu (prostudování) dne 1. 10. 2021, včetně cestovného a náhrady za ztrátu času, soud neshledal tento úkon ospraveditelným, účelným. Judikatura sice připouští, aby i nahlížení do spisu bylo považováno za samostatný úkon právní služby, za který náleží odměna (analogicky podle § 11 odst. 1 písm. f) a. t.), takový postup však musí být odůvodněn jeho nezbytností a účelností (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18, a v něm uvedenou judikaturu, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015). V dané věci soud tedy v souladu s citovanou judikaturou zkoumal, zda nahlížení do spisu odpovídalo prostudování spisu„ po skončení vyšetřování“ dle ust. § 11 dost. 1 písm. f) a. t. a dospěl k závěru, že se o obdobný úkon v dané věci nejednalo. K nahlížení sice došlo po doručení předvolání k prvnímu jednání, avšak rozsah spisu i nevelký rozsah navržených důkazních prostředků nezakládá dle soudu nutnost pro podrobné zkoumání obsahu spisu. Tento závěr soudu je podpořen navíc krátkou dobou trvání samotného nahlížení v rozsahu asi 10 minut, za kterou si zástupce žalovaného pořídil pouze kopie důkazních prostředků. Za tento úkon tedy soud žalovanému náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznal.

39. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.