9 C 48/2026

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Esslerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Markem Lošanem sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 – Nové Město proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 55 645,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 215,21 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně z částky 47 215,21 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 8 430,75 Kč, úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 50 923,26 Kč od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 52 029,24 Kč od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 814,03 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 553,47 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 55 645,96 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, , dále jen právní předchůdkyně, s žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, , na jejímž základě poskytla žalovanému částku 54 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 7,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se dále ve smlouvě zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně sjednané poplatky. Žalovaný však neplnil své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně a včas, byl právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně vyzýván k nápravě a upozorňován na možné zesplatnění celého úvěru, k čemuž právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila ke dni , datum, . Ke dni podání žaloby žalovaný dlužil částku 55 645,96 Kč s příslušenstvím s tím, že se tato částka skládá z jistiny ve výši 50 923,26 Kč, poplatků v celkové výši 1 105,98 Kč, úroku ve výši 1 599,40 Kč a úroku z prodlení ve výši 2 017,32 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po tom, co byl žalobkyní vyzván k plnění. Co se týče posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tak žalobkyně si jednak prověřila žalovaného v interních i externích databázích, jednak si od něj vyžádala informace ohledně jeho příjmů a výdajů. Žalovaný uvedl, že jeho průměrný měsíční čistý příjem činí 26 766 Kč, čistý příjem domácnosti činí 30 000 Kč, nepodílí se na ničí výživě, je svobodný, žije u rodičů a jeho dosavadní interní splátky činí 9 663,99 Kč. K ověření těchto tvrzení využila žalobkyně bankovní účet žalovaného a také učinila dotaz na zaměstnavatele žalovaného, přičemž zjistila, že minimální měsíční příjem žalovaného činil 26 766 Kč a za pomocí své metodiky vypočítala úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z provedených důkazů bylo prokázáno, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 54 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně s včas splácet, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 944,16 Kč. Smluvní úrok činil 7,9 % ročně, žalovaný se také zavázal hradit příslušné poplatky, které jsou detailně uvedené v Ceníku. RPSN činilo 8,18 % a úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Přílohou smlouvy byly kromě sazebníku i změny smluvních podmínek (smlouva o úvěru ze dne , datum, , žádost č. , číslo smlouvy, , příloha – přehled změn, změna smluvních podmínek a sazebník).

4. Z potvrzení o přijetí úplaty soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně přijala od žalobkyně úhradu za postoupené pohledávky.

5. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami na žalobkyni je i pohledávka za žalovaným.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že byla mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva o postoupení pohledávek.

7. Z upozornění před prohlášením úvěru za splatný ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného, aby do , datum, uhradil částku 3 684,03 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude přistoupeno k zesplatnění celého úvěru.

8. Z upozornění před prohlášením úvěru za splatný ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného, aby do , datum, uhradil částku 2 506,47 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude přistoupeno k zesplatnění celého úvěru.

9. Z upozornění před prohlášením úvěru za splatný ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného, aby do , datum, uhradil částku 1 915,07 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude přistoupeno k zesplatnění celého úvěru.

10. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval dne , datum, žalovaného k úhradě celkové dlužné částky 55 645,96 Kč, a to do sedmi dnů.

11. Z podacích archů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a zástupce žalobkyně zasílali žalovanému doporučené zásilky ve dnech odpovídajících výzvám k úhradě.

12. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného soud zjistil, že ke dni , datum, činila dlužná částka 55 645,96 Kč a z toho jistina 50 923,26 Kč.

13. Z oznámení o zesplatnění dluhu ze dne , datum, soud zjistil, že toho dne oznámila předchůdkyně žalobkyně žalovanému zesplatnění celého úvěru a vyzvala jej k uhrazení dlužné částky 53 711,72 Kč do , datum, .

14. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.

15. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný uhradil na úvěr celkem 3 076,74 Kč a jakým způsobem byly naúčtován poplatky.

16. Z potvrzení o podání soud zjistil, že dne , datum, byla žalovanému zaslána zástupcem žalobkyně doporučená zásilka.

17. Z dokumentu s názvem , banka, – vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Expres půjčku soud zjistil, že jde o dokument vytvořený právní předchůdkyní žalobkyně obsahující vysvětlení některých pojmů použitých ve smlouvě o úvěru.

18. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že jde o dokument obsahující detaily poskytnutého úvěru.

19. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni.

20. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne , datum, soud zjistil, že k tomuto dni činila dlužná částka 55 645,96 Kč, přičemž jistina dluhu byla 50 923,26 Kč.

21. Z upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že byl žalovaný dne , datum, vyzván k úhradě částky 1 545,81 Kč.

22. Z upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že byl žalovaný dne , datum, vyzván k úhradě částky 2 717,55 Kč.

23. Z výpisu z účtu ze dne , datum, až , datum, soud zjistil, že jde o výpisy z běžného účtu žalovaného za uvedená období, v březnu 2024 přišel žalovanému příjem od zaměstnavatele ve výši 24 396 Kč, další příjmové transakce byly nahodilé, nejčastěji šlo o vklady nebo převody z jiného účtu, dále se objevovaly platby od jiných fyzických osob, několikrát i ve výši vyšších desetitisíců označené jako truhlářské práce. Vysledovat lze také výplaty za různá pojištění či dávky ve výši tisícikorun. Výdaje jsou pak především platby u obchodníků (potraviny, čerpací stanice, papírnictví, autoservis či chovatelské potřeby). Objevují se i internetové platby a platby za různá předplatná, nejčastěji ve výši stokorun. Mnohé odchozí platby v různé výši jsou pak na jiné účty žalovaného.

24. Z informace o pojištění vkladů soud zjistil, že jde o neadresovaný dopis, obchodní sdělení, informující klienty právní předchůdkyně žalobkyně, že vklady v jejich bance jsou pojištěny do výše 100 000 EUR.

25. Z informačního přehledu o systému pojištění pohledávek z vkladů pro klienta soud zjistil, že jde o dokument shrnující údaje o pojištění vkladů klientů právní předchůdkyně žalobkyně.

26. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

28. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

31. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

33. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

34. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

35. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.

36. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, a to na poskytnutý úvěr ve výši 54 000 Kč zaplatit 944,16 Kč měsíčně. Ověřen měl být pouze příjem žalovaného, který měla žalobkyně ověřit dotazem na zaměstnavatele žalovaného, kdy měl měsíční příjem činit alespoň 26 766 Kč (což však nepodložila) a také z výpisu z účtu žalovaného, kde však figuruje pouze za měsíc březen 2024 ve výši 24 396 Kč. Co se týče výdajů žalovaného, zde žalobkyně tvrdila pouze existenci dosavadních splátek klienta, kdy žalovaný uvedl měsíční splátky ve výši 9 663,99 Kč, avšak dle žalobkyně mělo jít již o téměř splacený úvěr. Žádné další zkoumání výdajů pak tvrzeno nebylo, byť z výpisů z účtu některé výdaje plynou. Jde však především o výdaje na potraviny, pohonné hmoty, potřeby pro domácí mazlíčky či nákupy v papírnictvích, na e-shopech a výběry z bankomatů. Zcela pak absentuje jakékoliv zkoumání výdajů na bydlení (žalovaný měl uvést, že je svobodný a bydlí u rodičů, ale žalobkyně nezkoumala, zda a jak se podílí na nákladech na bydlení). Konečně pak je nutné zmínit, že velkou část příjmů a výdajů na účtu žalovaného tvoří interní přesuny peněz mezi účty žalovaného, potažmo vklady a výběry a vklady hotovosti. Toto, spolu se skutečností, že žalovaný hospodařil na svém účtu vedeném u právní předchůdkyně žalobkyně tak, že se příjmy téměř rovnaly výdajům ukazuje, že právní předchůdkyně žalobkyně měla, při potřebné míře obezřetnosti, kterou po ni zákonodárce vyžaduje, přinejmenším chtít od žalovaného vysvětlení některých položek jeho hospodaření. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy měla po žalovaném chtít informace o jeho výdajích, potažmo si vyžádat vysvětlení některých položek, které se objevovaly na jeho účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně však na řádné zkoumání výdajů žalovaného rezignovala. Uvedený postup žalobkyně v tomto případě lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

37. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Způsob dosavadního finančního hospodaření žalovaného, kdy z výpisů z účtu plyne, že se příjmy přibližně rovnají výdajům, tedy objektivně vedl k důvodné pochybnosti o jeho schopnostech dostát svým závazkům řádně, což znamená, že žalobkyně jako odborně způsobilá osoba měla tuto pochybnost odstranit, což zjevně neučinila. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu tak měly vést žalobkyni při odborné péči k důkladnějšímu prověřování úvěruschopnosti žalovaného, zejména jeho výdajů. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného.

38. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť toto odporuje smyslu a účelu zákona a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 54 000 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 47 215,21 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 47 215,21 Kč a ve zbývajícím rozsahu, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

39. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Soud dospěl k závěru, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dnem doručení žaloby žalovanému, tedy , datum, a do prodlení se žalovaný dostal dnem následujícím, tedy dne , datum, .

40. Písařská chyba ve výroku III. oproti protokolu o vyhlášení rozsudku, spočívající v uvedení chybné částky nákladů řízení ve výši 7 632,18 Kč, byla opravena ve výroku III. na částku 7 553,47 Kč opravným usnesením ve smyslu § 164 o. s. ř., jehož písemné vyhotovení bylo zapracováno do písemného vyhotovení tohoto rozsudku uvedením správného údaje.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 553,47 Kč, přičemž tato částka představuje 54,66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,33 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 22,67 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 082 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 55 645,96 Kč sestávající z částky 3 340 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 670 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 700 Kč ve výši 2 037 Kč.

42. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.