9 C 88/2026

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Esslerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Michaelou Patočkovou sídlem Čechyňská 419/14, 602 00 Brno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 20 379 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 395 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 395 Kč od , datum, do zaplacení, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 9 984 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 379 Kč od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 10 395 Kč od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 984 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalované zaplatit částku 20 379 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen právní předchůdkyně) s žalovanou smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, , na jejímž základě poskytla žalované částku 14 000 Kč. Tuto částku měla žalovaná vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 279,83 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Ke dni podání žaloby žalovaná dlužila částku 20 379 Kč s příslušenstvím s tím, že se tato částka skládá z jistiny ve výši 14 000 Kč a smluvního úroku ve výši 6 379 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po tom, co byla zástupkyní žalobkyně vyzvána k plnění. Co se týče posuzování úvěruschopnosti žalované, tak žalobkyně netvrdila ničeho.

2. Žalovaná uvedla, že nesouhlasí s některými tvrzeními uvedenými v žalobním návrhu, kdy si žalobkyně sama sobě odporuje, především co do tvrzených částek. Za nesporné považuje, že ji žalobkyně poskytla částku 14 000 Kč. Žalobkyni vrátila částku 3 605 Kč. Nárok neuznává, tvrdí, že jde o nárok z titulu bezdůvodného obohacení, kdy má dle žalované žalobkyně nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalovaná dále uvedla, že smlouva je absolutně neplatná, a to jednak z důvodu hrubého rozporu smlouvy s dobrými mravy a jednak tím, že žalobkyně nesplnila své povinnosti, konkrétně řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. V době sjednání smlouvy žalovaná nedokázala správně vyhodnotit své možnosti, byla tehdy zaměstnána na snížený pracovní úvazek, na jaře 2025 byla z důvodu péče o onkologicky nemocnou maminku na ošetřovném. Při uzavírání smlouvy nebyla nijak upozorněna na rizika spojená s plněním závazku. Po konzultaci s dluhovým poradcem neziskové organizace se domnívá, že smlouva je neplatná, a to jednak pro hrubý rozpor dobrými mravy, jednak pro nesplnění povinnosti žalobkyně posoudit řádně schopnost žalované splácet, kdy žalobkyně vůbec nezkoumala výdaje žalované, pouze jí předložila formulářový dotazník a nijak nezjišťovala jednotlivé výdajové položky. Žalovaná dále uvedla, že smlouva byla navíc uzavřena na dálku a nedokáže posoudit, zda je předkládaná smlouva ve zcela totožném znění, v jakém ji podepisovala.

3. Soud z provedených důkazů zjistil, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet, a to v měsíčních splátkách, přičemž splatnost celého úvěru byla sjednána na den , datum, . Smluvní úrok činil 279,83 % ročně, RPSN činilo 660 % a úvěr měl být poskytnut na účet žalované č. , č. účtu, (smlouva o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, ).

4. Z detailu platby – 3 605 Kč bylo prokázáno, že dne , datum, zaslala žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně částku 3 605 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky, dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a žalovaná byla o tomto vyrozuměna.

6. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , číslo smlouvy, bylo prokázáno, že jde o tabulku vytvořenou žalobkyní shrnující platby k příslušné úvěrové smlouvě.

7. Z potvrzení o platbě bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne , datum, žalované částku 14 000 Kč.

8. Z výzvy k úhradě ze dne , datum, s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 3 601 Kč.

9. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky s tím, že pokud tak neučiní, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.

20. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, a to poskytnutý úvěr ve výši 14 000 Kč splatit. Žalobkyně netvrdila ani neprokazovalo nic, čím by podkládala skutečnost, že její právní předchůdkyně jakkoli zkoumala úvěruschopnost žalované. Uvedený postup žalobkyně v tomto případě lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

21. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k jakékoliv stránce hospodaření žalované v daném případě nemohlo dojít. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného.

22. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť toto odporuje smyslu a účelu zákona a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 14 000 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 10 395 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 10 395 Kč a ve zbývajícím rozsahu, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

23. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Soud dospěl k závěru, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dnem doručení žaloby žalované a do prodlení se žalovaná dostala den následující, tedy dne , datum, .

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějšímu žalovanému, žádné náklady nevznikly (výrok III.).

25. Povinnost k plnění byla stanovena v prodloužené pariční lhůtě 60 dnů (§ 160 odst. 1 věta druhá za středníkem o. s. ř.).