9 C 90/2026

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Esslerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Martou Ondačkovou sídlem Thunovská 192/27, 118 00 Praha 1 proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 57 158 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se, co do částky 48 603 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 48 603 Kč od , datum, do zaplacení, částky ve výši 8 555,82 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 986,97 Kč a úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 38 922,57 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok dosáhne částky 192 096 Kč, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 57 158 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 46 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 83,56 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3 335 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dlužil částku 47 005,93 Kč s příslušenstvím s tím, že se tato částka skládá z jistiny ve výši 38 992,57 Kč a dlužného úroku přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 8 013,36 Kč. Žalobkyně dále požaduje uhrazení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč a také náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po tom, co byl žalobkyní vyzván k plnění. Co se týče posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tak žalobkyně si jednak prověřila žalovaného v interních i externích databázích, jednak si od něj vyžádala informace ohledně jeho příjmů a výdajů. Žalovaný uvedl, že jeho průměrný měsíční čistý příjem plynoucí z invalidního důchodu činí 13 746 Kč a výdaje činí 4 860 Kč jakožto životní minimum, přičemž náklady na bydlení uvedl žalovaný ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že k ověření těchto tvrzení nebylo třeba přistupovat, neboť žalovaný neuvedl částku nižší, než je životní minimum a za pravdivost uvedených tvrzení je zodpovědný klient, tedy žalovaný. Žalobkyně dále zjišťovala i skutečnost, zda žalovaný již má nějaké další závazky, kdy žalovaný uvedl, že nikoliv a žalobkyně toto ověřila prostřednictvím výpisů z externích systémů a databází.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že se dostal do finanční kaše, kdy se musel vystěhovat z bytu a musel si tak vzít finanční pomoc. Další vlastník ho v bytě také nenechal, musí žít v podstatě na ulici, bydlel také v , město, , ale to také nebylo ideální. Půjčku si vzal, žije v podstatě z důchodu, je zrakově handicapovaný a nemůže pracovat. Žalovaný vše shrnul tak, že má těžkou životní situaci, pobírá pouze důchod a příspěvek na mobilitu a dále musí přispívat některým známým, například 300 Kč. Je takřka bez střechy nad hlavou, neví, kde bude nocovat a úvěr se snažil splácet.

3. Z provedených důkazů bylo prokázáno, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 46 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně s včas splácet, a to v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 335 Kč. Smluvní úrok činil 83,56 % ročně, RPSN činilo 116,13 % a žalovaný se také zavázal hradit příslušné poplatky (oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, , předsmluvní formulář ke smlouvě č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, , dodatek č. , číslo smlouvy, k návrhu smlouvy o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, a návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, ).

4. Ze splátkového kalendáře bylo prokázáno, že měl být úvěr splatný v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 335 Kč s tím, že poslední splátka měla být splatná dne , datum, .

5. Z karty klienta bylo prokázáno, že žalovaný celkem uhradil částku 76 705 Kč.

6. Z oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne , datum, včetně dodejky bylo prokázáno, že žalobkyně oznámila dne , datum, žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala jej k uhrazení částky 48 603 Kč.

7. Z upraveného splátkového kalendáře ke smlouvě č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalovanému byla odložena 24. splátka, a to o měsíc.

8. Z žádosti o úpravu splátkového kalendáře bylo prokázáno, že žalovaný požádal dne , datum, o dočasný odklad splátek o dva měsíce, neboť 10. července byl nucen opustit své stávající bydliště a nemá zajištěné náhradní ubytování, je ve složité životní situaci a řeší základní životní potřeby.

9. Ze sdělení o odkladu splátek ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně vyrozuměla žalovaného o odkladu splátek.

10. Z výzvy k zaplacení ze dne , datum, a , datum, bylo prokázáno, že dne , datum, a , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužných splátek s tím, že pokud tak neučiní, dojde k zesplatnění celého úvěru.

11. Z potvrzení o licenci bylo prokázáno, že žalobkyně disponuje povolením od České národní banky.

12. Z popisu uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně disponuje dokumentem popisující proces uzavírání smluv s klienty.

13. Ze základních informací o klientovi bylo prokázáno, že jde o tabulku vytvořenou žalobkyní obsahující informace o žalovaném jako je jméno a příjmení, kontaktní e-mail či datum žádosti o úvěr.

14. Z důkazu o odeslání 1,- Kč bylo prokázáno, že žalobkyně odeslala dne , datum, na účet č. , č. účtu, částku 1 Kč.

15. Ze zaslání SMS bylo prokázáno, že žalobkyně odeslala dne , datum, na telefonní číslo , tel. číslo, SMS informující o provedení verifikační platby.

16. Z podacího archu bylo prokázáno, že dne , datum, odeslala žalobkyně žalovanému doporučenou zásilku.

17. Z výpisu z registru SOLUS bylo prokázáno, že jde o tabulku shrnující lustraci žalovaného ohledně dlužných splátek s negativním výsledkem.

18. Z výpisu z NRKI bylo prokázáno, že byly zjištěny tři žádosti o úvěr a částka expozice žalovaného činila 0 Kč a součet celkového limitu kreditních karet 0 Kč.

19. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka 46 000 Kč.

20. Z prohlášení klienta ze dne , datum, bylo prokázáno, že jde o formulářový dokument vytvořený žalobkyní, jehož podpisem klienti potvrzují smluvní podmínky žalobkyně a dále například pravdivost uvedených informací.

21. Z ověření bankovního účtu bylo prokázáno, že účet č. , č. účtu, patří žalovanému a dne , datum, mu byla zaúčtována částka 13 746 Kč jakožto invalidní důchod třetího stupně.

22. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného bylo prokázáno, že jí žalobkyně disponuje.

23. Z hodnocení klienta bylo prokázáno, že jde o dokument shrnující informace o osobních a majetkových poměrech žalovaného, které sdělil žalobkyni. Celkové příjmy činí 13 746 Kč, výdaje 4 860 Kč jakožto životní minimum a 4 000 Kč na bydlení. Žalovaný uvedl, že pobírá invalidní důchod, je svobodný a žije u rodičů.

24. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo prokázáno, že dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky s příslušenstvím s tím, že pokud tak do 15 dnů neučiní, bude se žalobkyně nároku domáhat soudní cestou.

25. Z prohlášení o politické exponovanosti ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalovaný stvrdil žalobkyni, že není politicky exponovaná osoba.

26. Z oznámení ČSSZ o zvýšení vypláceného důchodu ze dne , datum, bylo prokázáno, že ode dne , datum, byl žalovanému zvýšen invalidní důchod na částku 13 746 Kč.

27. Z výpisu z účtu prokazující pobíraný důchod bylo prokázáno, že za období od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, pobíral žalovaný měsíční důchod ve výši 13 746 Kč.

28. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

29. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

30. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

32. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

33. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

34. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

35. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

36. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

37. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.

38. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, a to na poskytnutý úvěr ve výši 46 000 Kč zaplatit 3 335 Kč měsíčně. Ověřen byl pouze příjem žalovaného, který ověřila žalobkyně prostřednictvím dotazu na banku žalovaného a také dopisu od České správy sociálního zabezpečení. Tento (průměrný čistý) měsíční příjem činil 13 746 Kč. Co se týče výdajů žalovaného ve výši 4 860 Kč plus 4 000 Kč na bydlení měsíčně, nedošlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k dostatečnému ověření těchto tvrzení žalovaného. Žalobkyně se, co se týče výdajů jiných, než na bydlení opírala pouze o částku životního minima. Obezřetnost poskytovatele úvěru byla na místě jednak na nízký příjem žalovaného plynoucí z invalidního důchodu, jednak na nízké uvedené náklady na bydlení a skutečnost, že výdaje na další životní potřeby jsou brány z normativní částky životního minima. Uvedený postup žalobkyně v tomto případě při naprosté absenci ověřování jakýchkoliv výdajových položek hospodaření žalovaného lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

39. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Absence podložení výdajové stránky hospodaření žalovaného, uvedených výdajů a výše příjmu tedy objektivně vedla k důvodné pochybnosti o jeho schopnostech dostát svým závazkům řádně, což znamená, že žalobkyně jako odborně způsobilá osoba měla tuto pochybnost odstranit, což zjevně neučinila. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu tak měly vést žalobkyni při odborné péči k důkladnějšímu prověřování úvěruschopnosti žalovaného, zejména jeho výdajů. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného.

40. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 46 000 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 0 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Soud proto žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, žádné náklady nevznikly (výrok II.).