10 C 1/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Svěženovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno zastoupená zmocněnkyní Anonymizováno Anonymizováno bytem Adresa žalobkyně , Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zvýšení výživného pro zletilé dítě

I. Žalovaný je povinen platit žalobkyni výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně vždy do každého 20. dne v měsíci s účinností od 1. 9. 2024.

II. Nedoplatek žalovaného na výživném za období od 1. 9. 2024 do 31. 1. 2025 ve výši 10 000 Kč je žalovaný povinen splácet žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč až do úplného zaplacení nedoplatku pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se co do požadavku na zvýšení výživného do částky 3 000 Kč měsíčně zamítá.

IV. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne , datum, č. j. , spisová značka, v části týkající se žalobkyně.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zvýšení výživného z důvodu studia na střední, potažmo na vysoké škole. Žalovaný hradí žalobkyni výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně, nad rámec nepřispívá. V závěru žaloby žalobkyně uvedla, že požaduje určit výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně.

2. Žalovaný s navrhovanou výší výživného nesouhlasil. Uvedl, že žalobkyně ho nenavštěvuje, a nepožádala ho o vyšší částku výživného. Konstatoval, že platí nájemné ve výši 4 600 Kč měsíčně, dále za vytápění 3 000 Kč měsíčně a cestovné do zaměstnání a zpět ve výši 1 000 Kč měsíčně.

3. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně bydlí u své matky, vztahy mezi žalovaným a žalobkyní jsou špatné a žalobce platí výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně.

4. Z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne , datum, č. j. , spisová značka, bylo zjištěno, že žalovanému byla uložena povinnost platit na tehdy nezletilou žalobkyni výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 5. 2009. Z odůvodnění rozsudku mimo jiné vyplývá, že žalovaný měl příjem 18 358 Kč čistého měsíčně.

5. Z potvrzení o výši příjmů žalovaného soud zjistil, že jeho čistý příjem je kolem 25 000 Kč až 26 000 Kč měsíčně.

6. Z poštovních poukázek bylo zjištěno, že za nájem platí žalovaný 4 600 Kč měsíčně.

7. Z potvrzení soud zjistil, že v roce 2023/2024 navštěvovala žalobkyně střední školu a náklady na ubytování byly kolem 3 000 Kč měsíčně.

8. Z potvrzení ze dne 12. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně je studentkou „vyšší školy“, obor , Anonymizováno, .

9. Z potvrzení zaměstnavatele žalobkyně soud zjistil, že její příjem je kolem 9 000 Kč až 10 000 Kč měsíčně.

10. Žalobkyně v účastnické výpovědi uvedla, že od 1. 9. 2024 nastoupila na vysokou školu s náklady 2 800 Kč měsíčně. Bydlí u matky.

11. Žalovaný v účastnické výpovědi uvedl, že má příjem 25 000 Kč čistého měsíčně, bydlí v domě s náklady 4 500 Kč měsíčně. Za dojíždění do zaměstnání platí 2 000 Kč měsíčně a 6 000 Kč za stravu. Výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně platí pravidelně.

12. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. S ohledem zejména na skutečnost, že naposledy bylo o výživném žalobkyně soudem rozhodováno v květnu 2009, kdy žalobkyni byly 4 roky, je nepochybné, že potřeby žalobkyně se od té doby podstatně měrou změnily. Žalovaný výživné ve stanovené výši platí, nemá jinou vyživovací povinnost. Žalobkyně žije s matkou. Od 1. 9. 2024 studuje na vysoké škole. Náklady za školné činí 2 800 Kč měsíčně. Příjem žalovaného je mezi 25 000 Kč až 26 000 Kč měsíčně, za nájem platí 4 600 Kč měsíčně. Cestovné do zaměstnání činí 2 000 Kč měsíčně.

13. Podle ustanovení § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit (§ 911 o. z.). Podle ustanovení § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle odst. 2 při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. Podle § 916 o. z. neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.

14. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování navrhovaný žalovaným, a to výslech , právnická osoba, a , právnická osoba, , neboť výslechy svědků by byly nadbytečné, neboť skutkový stav byl zjištěn dostatečně.

15. V daném případě se žalobkyně, zletilá dcera žalovaného, domáhala zvýšení výživného, kterým je na její výživu povinen přispívat její otec. Žalobkyně se studiem vysoké školy připravuje na výkon budoucího povolání, z tohoto důvodu se v souladu s ustanovením § 911 o. z. není schopna sama živit, a proto trvá vyživovací povinnost jejího otce, žalovaného. Studium žalobkyně na vysoké škole představuje zvyšování její kvalifikace, za které je současně nucena vydávat zvýšené náklady ve smyslu ustanovení § 913 odst. 1 o. z., které je třeba krýt výživným. Časové nároky předmětného studia vylučují možnost pravidelných příjmů dlouhodobě zajišťujících její odůvodněné potřeby. Co se týká rozsahu vyživovací povinnosti, tak ta je zásadně dána možnostmi, schopnostmi a majetkovými poměry rodičů a odůvodněnými potřebami zletilého dítěte, přičemž dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů, a tedy hledisko shodné životní úrovně předchází hledisku odůvodněnosti potřeb.

16. Soud dospěl k závěru, že za období ode dne 1. 9. 2024 je nepochybně na místě výživné zvýšit, neboť od posledního rozhodování se podstatně změnily odůvodněné potřeby žalobkyně i majetkové poměry žalovaného, když při posledním rozhodování soudu o výživném byly žalobkyni čtyři roky. Žalobkyně požadovala zvýšit výživné na 8 000 Kč měsíčně. Soud za odpovídající částku považuje výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně. Uvedenou částku považuje soud za plně odpovídající schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného a zejména poměrům a odůvodněným potřebám žalobkyně. Vedle otce je další osobou povinnou k výživě žalobkyně její matka, která se na zajišťování potřeb žalobkyně podílí rovněž tím, že zajišťuje její bytové potřeby. V rámci rozhodnutí o určení výše výživného bylo přihlédnuto k výdajům a potřebám žalobkyně, a zároveň bylo přihlédnuto k výši průměrného měsíčního příjmu žalovaného. Žalobkyně má výdaje v souvislosti se studiem ve výši 2 800 Kč měsíčně. Žalobkyně má dále běžné náklady na stravu, ošacení a věci denní potřeby. Soud přihlédl i k tomu, že žalobkyně má příjem ve výši 9 000 Kč až 10 000 Kč měsíčně. Výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně rovněž odpovídá majetkovým poměrům žalovaného, který dosahuje průměrného čistého měsíčního příjmu mezi 25 000 Kč až 26 000 Kč měsíčně.

17. S ohledem na výše uvedené soud přiznal žalobkyni výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně vždy do každého 20. dne v měsíci s účinností od 1. 9. 2024 a tím zároveň změnil původní rozhodnutí o výživném. V rozsahu požadavku na zvýšení výživného do částky 3 000 Kč měsíčně soud žalobu zamítl. Jelikož soud rozhodl o navýšení zpětně počínaje od 1. 9. 2024, za období od 1. 9. 2024 do 31. 1. 2025 žalovanému vznikl nedoplatek na výživném ve výši 10 000 Kč (září až prosinec 2024 – 4 x 2 000 Kč je 8 000 Kč a za leden 2025 – 2 000 Kč), který je žalovaný žalobkyni povinen uhradit. S ohledem na výši nedoplatku a majetkové poměry žalovaného soud uložil žalovanému splácet nedoplatek ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek.

18. Výrokem IV. rozsudku soud změnil poslední rozhodnutí ve věci výživného.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěch žalobkyně byl toliko částečný a zároveň žádnému z účastníků náklady řízení nevznikly.