12 C 106/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Urbánkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 2 201 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 201 Kč -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 050 Kč od 7. 5. 2018 do zaplacení, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 151 Kč od 10. 5. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 2 201 Kč a zákonného úroku z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaná dne 6. 5. 2018 a dne 9. 5. 2018 využila přepravních služeb společnosti právnická osoba, IČO ve vlaku číslo mezi stanicemi Kolín a Přelouč, a dále vlaku číslo mezi Prahou hl. n. a Tábor bez platné jízdenky v hodnotě 50 Kč a 151 Kč a nemohla se prokázat ani jiným dokladem opravňujícím k jízdě, čímž porušila smluvní přepravní podmínky. Vedle neuhrazeného jízdného je žalovaná dále povinna zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč za každý přestupek. Dne 29.11.2018 společnost právnická osoba postoupila svoji pohledávku za žalovanou právnická osoba anonymizována tři slova PSČ anonymizováno, která ji následně dne 28.3.2019 postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované řádně oznámeno. Postoupenou pohledávku žalovaná neuhradila.

2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalované, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala.

4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaná cestovala dne 6. 5. 2018 vlakem číslo provozovaným společností právnická osoba, IČO mezi stanicemi Kolín a Přelouč bez platné jízdenky v hodnotě 50 Kč; dále pak cestovala dne 9. 5. 2018 vlakem číslo mezi Prahou hl. n. a Táborem bez platné jízdenky v hodnotě 151 Kč (totožnost cestující byla zjištěna při přepravních kontrolách). Jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč neuhradila ani v jednom případě. Dne 29. 11. 2018 postoupila společnost právnická osoba právnická osoba anonymizována dvě slova pohledávky za žalovanou v celkové výši 2 021 Kč, která ji následně dne 28. 3. 2019 postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a žalovaná byla zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2250 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. o drahách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákona o drahách“) je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zákona o drahách výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů, nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1882 odst. 2 občanského zákoníku, dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

6. Soud na základě zjištěného skutkového stavu a provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaná tím, že cestovala dopravním prostředkem provozovaným společností právnická osoba bez platné jízdenky, porušila smluvní přepravní podmínky, tedy normu, která se pro žalované při použití hromadné dopravy stala závaznou, a současně nedodržela ustanovení § 2550 a následující občanského zákoníku upravující smlouvu o přepravě osob, která je pojmově smlouvou úplatnou a právu cestujícího na to, aby jej přepravce dopravil na určité místo, koresponduje pak její povinnost zaplatit za to jízdné. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku k postoupení pohledávky na právnická osoba anonymizována dvě slova a následně na žalobkyni. Z těchto důvodů bylo žalobě vyhověno.

7. Protože žalovaná svoji povinnost k úhradě dlužné částky nesplnila řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl.

8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby: převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka s výší mimosmluvní hodnoty za jeden úkon právní služby 200 Kč a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč ke třem úkonům právní služby – převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

10. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.