12 C 23/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní Mgr. Renatou Urbánkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 48 174 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 47 625 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 47 625 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 144,18 Kč, a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se částečně zastavuje co do částky 9 508 Kč.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 710 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit částku 47 625 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 144,18 Kč, dále pak kapitalizovaný úrok ve výši 8 959 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 4 73Kč a částku 549 Kč.

2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že [právnická osoba] (dále označený též jako předchozí věřitel nebo poskytovatel úvěru) na ní postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Předchozí věřitel uzavřel se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) dne [datum] smlouvou úvěru [číslo] Touto smlouvou přenechal předchozí věřitel dlužníku částku 50 000 Kč. Žalovaná strana se zavázala celou částku uhradit formou 36 měsíčních splátek splatných vždy k 24. dni příslušného měsíce. Celková měsíční splátka byla sjednána ve výši 2 916,41 Kč. Žalovaná se spolu s jistinou úvěru zavázala splatit i smluvní kapitalizovaný úrok ve výši 54 990,76 Kč. Celkově se tak žalovaná zavázala uhradit částku ve výši 104 990,76 Kč, a to nejpozději ke dni splatnosti poslední splátky úvěru, tj.. ke dni [datum]. Jistina úvěru byla žalované poskytnuta bezhotovostně, převodem na bankovní účet.

3. Žalovaná strana dluh neuhradila, a proto se žalující strana domáhá jeho úhrady, kdy vedle dlužné jistiny nárokovala i zákonný úrok z prodlení, smluvní úrok, paušální náhradu nákladů, náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokutu.

4. Žalující strana vzala žalobu co do částky 9 508 Kč zpět představující požadované příslušenství, resp. kapitalizovaný úrok ve výši 8 959 Kč s smluvní pokutu ve výši 549 Kč. Řízení proto bylo v tomto rozsahu částečně zastaveno výrokem II., když podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř., může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela, soud pak podle odst. 2 věty řízení v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odst. 4 není třeba vyžadovat stanovisko protistrany, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než ve věci začalo jednání.

5. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila.

6. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 o.s.ř., podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.

7. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002).

8. Podle § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní.

9. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán.

10. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], ve spojení s obchodními podmínkami, bylo zjištěno, že poskytovatel úvěru se zavázal poskytnout žalované straně částku 50 000 Kč a ta ji vrátit ve sjednané lhůtě splatnosti. [příjmení] byla poskytnuta žalované straně na ve smlouvě sdělený bankovní účet, jak bylo prokázáno výpisem z účtu a dále potvrzením o provedené platbě.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že poskytovatel úvěru postoupil na žalující stranu pohledávku, která je předmětem tohoto řízení. Postoupení pohledávek bylo následně žalované straně oznámeno poskytovatelem úvěru v Oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], které bylo dle podacího archu žalované řádně odesláno.

12. Z dopisů ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ve spojení s podacími archy, bylo zjištěno, že žalovaná strana byla o úhradu dluhu opakovaně upomenuta.

13. O úhradu dluhu upomínal žalovanou stranu i právní zástupce žalující strany, jak soud zjistil z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] a [datum], která byly dle připojeného podacího archu odeslány.

14. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.

15. Na žalující stranu byla postoupena vymáhaná pohledávka. Dlužníkovi bylo postoupení pohledávky předchozím věřitelem oznámeno (§ [číslo], § 1882 zákona č. 89/2012 Sb.). Tím bylo založeno oprávnění žalující strany vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007).

16. Protože se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, bylo povinnosti poskytovatele, aby posoudil schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.). Žalující strana prohlásila, že doklady k této skutečnosti nedisponuje a vzala žalobu částečně v rozsahu částky 9 508 Kč zpět. Požadovala nadále přiznat jistinu, úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky.

17. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by poskytovatel úvěru posoudil úplně, pečlivě a spolehlivě, a tedy řádně schopnost dlužníka úvěr splácet.

18. Z rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne [datum], OPR- [právnická osoba], C [číslo], ECLI:EU:C: [číslo] plyne: Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. Vzhledem k tomu, že poskytovatel neposoudil schopnost dlužníka úvěr splácet, je s ohledem na to, aby případná sankce za to byla dostatečně účinná ve smyslu výše uvedeného rozhodnutí, takovou smlouvu posoudit jako neplatnou dle § 580 odst. 1, § 588 o.z., § 87 odst. 1 z.s.ú. S ohledem na § 87 odst. 1 věta třetí z.s.ú. pak soud uložil dlužníku poskytnutou jistinu, která nebyla dosud splacena, vrátit (srov. NS 33 Cdo 3675/2021). V daném případě se jedná o částu 47 625 Kč. K jiným případným platbám ve smlouvě s ohledem na neplatnost smlouvy nemohlo být přihlédnuto. Kromě jistiny byly přiznány pouze základní náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a zákonné úroky z prodlení /viz. níže/.

20. Žalovaná strana byla vyzvána k vrácení peněz. Vzhledem k tomu, že žalovaná strana byla v řízení nečinná, nebylo možné zjistit, v jaké době je schopna dluh splatit (§ 87 odst. 1 z.s.ú., srov. NS 33 Cdo 3675/2021). Je proto třeba vycházet z obecných pravidel tak, že od okamžiku vyzvání je v prodlení a věřiteli vznikl nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.

21. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.

22. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Protože předmětem řízení (věcí samou) bylo vedle jistiny i příslušenství, počítá se procesní úspěch z celého předmětu řízení, tedy i z příslušenství (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalující strana byla úspěšná v rozsahu 82 %, náleží jí proto náhrada nákladů řízení v rozsahu 83 % - 17 %, tj. 66 % účelně vynaložených nákladů.

23. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Při určení tarifní hodnoty soud vycházel jen z jistiny, upomínek a smluvní pokuty. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT ve výši 500 Kč. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Zástupce poskytl celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění). Pokud jde o zpětvzetí, nevyhodnotil soud tento úkon jako potřebný k účelnému uplatňování práva (žalobce bral částečně žalobu zpět ze své vůle, neboť nebyl schopen určitou skutečnost v řízení prokázat).

24. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěrech mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Žalobce požadoval náklady řízení ve výši 4 106 Kč, přiznána byla částka 2 710 Kč, představující 66 % úspěchu ve věci samé.