12 C 237/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Urbánkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození část obce a číslo , PSČ obec zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem ulice a číslo PSČ obec a číslo 2. celé jméno žalovaného bytem adresa žalovaného o náhradu nemajetkové újmu

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému ad) 1 byla uložena povinnost zaplatit jí nemajetkovou újmu ve výši 35 000 Kč, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému ad) 2 byla uložena povinnost zaplatit jí nemajetkovou újmu ve výši 35 000 Kč, se zamítá.

III. Ve vztahu mezi žalovaným ad) 1 a žalobkyní se určuje, že žalobkyně má povinnost nahradit žalovanému ad) 1 účelně vynaložené náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného ad)

1. IV. Ve vztahu mezi žalovaným ad) 2 a žalobkyní se určuje, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovaným byla každému uložena povinnost zaplatit částku 35 000 Kč (celkem 70 000 Kč) z titulu náhrady nemajetkové újmy. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný ad) 1, který byl [anonymizována dvě slova] žalobkyně a jejího druha pana [příjmení] [příjmení]. Žalobkyně poté, co žalovaný ad) 1 ukončil [anonymizována dvě slova] pana [příjmení], přestože stále vykazoval příznaky [anonymizována dvě slova], navštívila žalovaného ad) 1 s tím, že panu [příjmení] vystavil [anonymizována dvě slova]. Žalovaný ad) 1 se k žalobkyni dle jejího tvrzení [anonymizována dvě slova], vyhrožoval jí [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a vykázal ji z ordinace. Dále žalobkyni i panu [příjmení] nařídil, aby si našli nového [anonymizováno]. Žalobkyni jednáním žalovaného ad) 1 vznikly [anonymizována dvě slova], zhoršily se jí [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], kdy žalobkyně je [anonymizováno] a trpí [anonymizováno]. Svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy po žalovaném ad 2) žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný ad) 2 je nadřízeným žalovaného ad) 1 a na základě jejich spolupráce se stalo, že žalovaný ad) 1 nevystavil panu [příjmení] pokračující [anonymizována dvě slova]. Žalovaný ad) 2 dále zapřel pravou [anonymizováno] pana [příjmení] a odmítal s žalobkyní telefonicky jednat a pana [příjmení] odeslat na úřad práce. Žalobkyně se musela rozčilovat a tímto se také zhoršil její [anonymizováno] stav.

2. Žalobkyně žádala, aby jí byl pro dané řízení ustanoven zástupce z řad advokátu k ochraně jejich zájmů. Dne [datum] bylo vydáno usnesení č.j. [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto, že se žalobkyni zástupce k ochraně jejich zájmů neustanovuje. Z obsahu písemných podání žalobkyně a z protokolu o výslechu mimo jednání, který byl proveden za tím účelem, aby soud zjistil, čeho se žalobkyně vlastně domáhá, bylo možné učinit závěr, že jde zřejmě o bezúspěšné uplatňování práva (sama žalobkyně v průběhu řízení uznala, že je v důkazní nouzi). Žalobkyně také byla poučena, že pokud žádá jiné nároky za jinou osobu, musí takto činit oprávněná osoba u místně příslušného. V dané věci by bylo ustanovení zástupce z řad advokátů zcela bezúčelné a také v rozporu s procesní ekonomií, na což byla žalobkyně upozorněna. V zákonné lhůtě pro odvolání proti tomuto usnesení zaslala žalobkyně písemné podání, které dle obsahu soud vyhodnotil nikoliv jako odvolání proti danému usnesení, ale jako návrh na změnu (rozšíření) rozšíření žaloby, neboť tímto podáním žalobkyně nově požadovala po žalovaném ad) 1 zaplatit [částka] a po žalovaném ad) 2 částku [částka]. Soud změnu žaloby nepřipustil.

3. Žalovaný ad 1) ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, když nebyla schopna tvrdit, natož prokázat jakékoliv skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že by se měl žalovaný dopustit jednání uvedeného v žalobě, a příčinnou souvislost mezi tímto údajným jednáním a [anonymizována dvě slova] žalobkyně. Žalobu považuje za [anonymizováno] a navrhoval její zamítnutí.

4. Žalovaný ad) 2 ve vyjádření k žalobě uvedl, že mezi ním a [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] není vztah podřízenosti, při vystavování pracovní neschopnosti spolu nespolupracovali a neměl na vystavení [anonymizována dvě slova] žádný vliv. Nemá přístup ke [anonymizováno] dokumentaci a s žalobkyní i panem [příjmení] několikrát hovořil pouze telefonicky, jen jednou osobně. Od pana [příjmení] obdržel žádost o zpětné uznání [anonymizována dvě slova], kterou vystavil žalovaný ad) 1 od [datum], žádost byla zamítnuta, neboť neexistovala biologická odůvodněnost k jejímu schválení. K odeslání pana [příjmení] na úřad práce uvedl, že pracuje jako [anonymizováno] a nemá oprávněná řešit pracovněprávní spory. Není si vědom toho, že by s žalobkyní měl nějaké konfliktní jednání. Pracuje na částečný úvazek, není každý den dostupný na telefonu. Nárok žalobkyně považuje za neoprávněný a rovněž navrhoval žalobu zamítnout.

5. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

6. Z čestného prohlášení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ředitelky [stát. instituce] ze dne [datum] bylo zjištěno, že [anonymizováno] [příjmení] byla přítomna konzultace, která proběhla za přítomnosti [celé jméno žalovaného], paní [celé jméno žalobkyně] a pana [příjmení]. Jednání proběhlo v roce [rok], a to pouze jednou. Jednání probíhalo v klidné atmosféře, nedošlo k žádnému konfliktu ani slovní rozepři mezi účastníky.

7. Z výslechu svědka [příjmení] [příjmení], narozeného [datum] bylo zjištěno, že [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] se choval k žalobkyni neuctivě, když u něho byli v ordinaci vyřizovat [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] žalobkyni [anonymizováno] z [anonymizována dvě slova] hlas na žalobkyni i na něho. Jiného fyzického útoku se nedopustil, nemluvil vulgárně. Žalobkyně volala policii, u toho tam svědek nebyl. Po incidentu změnili se žalobkyní praktického [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] viděl jednou, nebyl svědkem toho, že by se [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] dopustil nějakého [anonymizováno] nebo [anonymizováno] jednání vůči žalobkyni.

8. Soud zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování listinnými důkazy předloženými při jednání dne [datum] pro nadbytečnost, neboť tyto listinné důkazy nesouvisí s předmětem řízní.

9. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle §120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 118 odst. 1 o.s.ř.; ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle § 118a odst. 3 os.ř.; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

10. Podle ustanovení § 2894 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

11. Podle ustanovení § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

12. Podle ustanovení § 2951 odst. 2 o. z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

13. Podle ustanoven § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené [anonymizováno] útrapy.

14. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy, která jí měla vzniknou jednáním žalovaných. Žalovaný ad) 1 se měl protiprávního jednání dopustit tím, že žalobkyni, která navštívila jeho ordinaci ve věci vystavení [anonymizována dvě slova] pro pana [příjmení], vyhodil z [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Následkem tohoto ujednání [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] mělo být zhoršení [anonymizováno] stavu žalobkyně, která dlouhodobě trpí [anonymizováno]. Žalovaný ad) 2 se měl protiprávního jednání dopustit tím, že se jako nadřízený žalovaného ad) 1 podílel na nesprávném vystavení [anonymizováno], určil panu [příjmení] [anonymizována dvě slova] neposlal pan [příjmení] na Úřad práce a žalobkyně se kvůli tomu musela rozčilovat na Úřade práce a tato jednání žalovaného 2) mělo rovněž za následek zhoršení [anonymizováno] stavu žalobkyně.

15. Předpoklady vzniku povinnosti nahradit nemajetkovou újmu jsou porušení právní povinnosti škůdce, existence škody, příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody a zavinění. Právo na náhradu nemajetkové újmy musí být buď mezi stranami sjednáno, anebo je musí výslovně stanovit zákon. Povinnost hradit nemajetkovou újmu zákoník stanoví v případě protiprávního zásahu do přirozených práv člověka, poškození věci ze svévole nebo škodolibosti, osob, které újmu (třeba i ne vlastní) důvodně pociťují jako osobní neštěstí, zájezdu a porušení základních členských práv člena spolku závažným způsobem. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že se žalovaní měli dopustit protiprávního zásahu do jejích přirozených práv, neboť jejich jednání směřovalo k osobě žalobkyně a mělo způsobit újmu na jejím [anonymizováno] a [anonymizováno] stavu.

16. Vzhledem k povaze tohoto řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací, je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení, a proto je žalobce povinen tvrdit veškeré pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a k jejich prokázání označit důkazy. V řízení o náhradu nemajetkové újmy tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní poškozeného. Konkrétní žalobní tvrzení je vždy třeba prokázat vhodnými důkazy.

17. Žalobkyně byla v rámci účastnického výslechu mimo jednání konaného dne [datum] poučena dle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že k prokázání svých skutkových tvrzení musí označit důkazy (listinné důkazy). Listinné důkazy zaslat soudu v kopii, event. navrhnout další důkazy, např. svědecké výpovědi.

18. Žalovaná k prokázání svých tvrzení navrhla výslech svědka [příjmení] [příjmení], který byl svědkem incidentu mezi žalobkyní a žalovaným ad)

1. Svědek vypověděl, že žalovaný ad) 1 [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] na žalobkyni i na pana [příjmení] [anonymizováno]. K jinému [anonymizována dvě slova] dle svědka nedošlo. Svědek neuvedl, jakým způsobem měl žalovaný ad) 1 žalobkyni„ [anonymizováno]“ z [anonymizováno], naopak uvedl, že se žalovaný ad) 1 nedopustil vůči žalobkyni žádného jiného [anonymizováno] útoku. Pokud žalobkyně i svědek uvedli, že žalovaný ad) 1 žalobkyni„ [anonymizována tři slova]“, z použitého slovního spojení nevyplývá, že by se jednalo o útok dosahující takové intenzity, aby se jednalo o protiprávní zásah. Žalobkyně ani netvrdila, že by jí žalovaný ad) 1 způsobil nějaké [anonymizováno]. Z výpovědi svědka nevyplynulo, že by žalovaný ad) 1 žalobkyni [anonymizováno] do [anonymizováno], jak žalobkyně tvrdila. [anonymizována dvě slova] pak nepochybně není protiprávním jednáním. Policie ČR, která na místo přijela, o incidentu ani nesepsala žádný záznam, což nasvědčuje tomu, že k žádnému protiprávnímu jednání ze strany žalovaného ad) 1 nedošlo. Jiné důkazy než svědeckou výpověď [příjmení] [příjmení] k prokázání svých tvrzení, že by se žalovaný ad) 1 měl vůči ní dopustit protiprávního jednání, žalobkyně neoznačila. Z provedeného dokazování proto nelze učinit závěr, že by se žalovaný ad) 1 dopustil jednání, které by bylo možné kvalifikovat jako protiprávní zásah do přirozených práv člověka. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že se žalovaný 1) dopustil vůči žalobkyni protiprávního jednání. Nebyl tak ve vztahu žalobkyně a žalovaného 1) splněn předpoklad povinnosti nahradit újmu, a to porušení právní povinnosti škůdce.

19. Rovněž ve vztahu k žalovanému ad) 2 nebylo v řízení prokázáno, že by se žalovaný ad) 2 dopustil jednání, která žalobkyně popsala. Žalovaný ad) 2 sporoval, že by byl nadřízeným žalovaného ad) 1 a dále uvedl, že nemá vliv na rozhodnutí o [anonymizována dvě slova] a rovněž neurčuje [anonymizována dvě slova] a nemá přístup ke [anonymizováno] dokumentaci. Žalobkyně neoznačila žádný důkaz, ze kterého by bylo možné dospět k závěru, že mezi žalovanými je vztah nadřízenosti a podřízenosti a že by spolu diskutovali rozhodnutí o [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] pana [příjmení]. Rovněž v řízení nebylo prokázáno, že by se žalovaný ad) jakýmkoliv způsobem podílel na [anonymizována dvě slova] pana [příjmení]. Z provedeného dokazování pak vyplývá, že žalobkyně s žalovaným ad) 2 osobně jednala a toto [anonymizováno] proběhlo bez konfliktu, tudíž nelze dát za pravdu žalobkyni ohledně tvrzení, že by se žalovaný 2) vyhýbal jednání žalobkyní.

20. V projednávané věci nebyly ve vztahu k žádnému z žalovaných splněny předpoklady pro vznik povinnosti nahradit nemajetkovou újmu, neboť žalobkyně ani po poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. nepodařilo prokázat, že by se žalovaní dopustili vůči žalobkyni jednání popsaného v žalobě. Soud proto dopěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a to ani vůči žalovanému ad) ani vůči žalovanému ad) 2 a žalobu v celém jejím rozsahu zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným ad) 1 rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalovanému ad 1), jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají z nákladů za právní zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č.177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky [částka] za dva úkony, a to příprava a převzetí zastoupení a účast na jednání soudu dne [datum], tak jak vyplývají z ustanovení § 11 odst.1 a.t., dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč ve smyslu ustanovení § 13 odst. 3 a.t. a 21 % daně z přidané hodnoty z těchto částek ve výši [částka], když právní zástupce žalovaného ad) 1 je plátcem této daně.

22. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným ad) 1 soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ta, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení, neboť ve sporu zcela úspěšný žalovaný ad) 2 náklady řízení nepožadoval.