12 C 251/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Urbánkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o snížení výživného na zletilé dítě

I. Rozsudek Okresního soudu v Liberci č.j. 11 P 57/2006-158 ze dne 13. 5. 2014 se mění tak, že s účinností od 16.7.2019 do 5.4.2020 se snižuje výživné z částky 4 000 Kč na částku 2 000 Kč měsíčně a s účinností od 6. 4. 2020 se snižuje výživné na částku 1 000 Kč měsíčně. Snížené výživné je žalobce povinen platit k rukám žalovaného vždy do každého 15. dne v daném měsíci, za které výživné náleží.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba, kterou se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému za období od 20. 7. 2017 do současné doby, nebo snížení vyživovací povinnosti z částky 4000 Kč měsíčně na 1 libru měsíčně za období od 20. 7. 2017 do současné doby, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 7. 2020 (ve znění jejího doplnění) se žalobce domáhal zrušení své vyživovací povinnosti k žalovanému, a to tři roky zpětně. Pokud soud výživné nezruší, navrhl žalobce snížení výživného na jednu libru měsíčně, také tři roky zpětně. Žalobu odůvodnil tak, že má od ledna 2017 problémy se zády (degenerace lumbárního disku), které se postupně zhoršují, a žalobce přestává cítit jednu nohu. Výživné na žalovaného bylo stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 5. 2014, č.j. 11 P 57/2006-158, částkou 4 000 Kč měsíčně. Tuto částku si žalobce nemůže dovolit, jelikož v důsledku zdravotních problémů nemůže od léta 2017 pracovat jako malíř - natěrač, čímž se vyučil.

2. Žalobce pobírá pouze invalidní důchod ve výši 338 liber měsíčně. Na rodinné výdaje vydělává jeho manželka. Na výživném má žalobce od roku 2017 dluh přesahující 100 000 Kč, dále má dluh 4 tisíce liber na kreditních kartách a 4 tisíce liber z půjček na zařízení domácnosti. Dále musí měsíčně vynaložit 745 liber měsíčně na nájem a má další výdaje na elektřinu, místní poplatky, automobil atd. Na druhé straně žalovaný již dosáhl 20 let, žije u své matky a přivydělává si na brigádách.

3. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Pro snížení výživného nevidí důvod, jelikož aktuálně studuje [anonymizováno 6 slov] [obec] a žije u své matky. Je tedy stále odkázán na výživu rodičů. Částku výživného 4 000 Kč měsíčně považuje žalovaný za přiměřenou.

4. Jednání ve věci dne 25. 1. 2021 a 8. 4. 2021 proběhla v souladu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) bez přítomnosti žalobce, neboť žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby řízení proběhlo bez jeho přítomnosti (e-mail ze dne 7. 12. 2020).

5. Vyživovací povinnost žalobce k tehdy nezletilému žalovanému byla naposledy stanovena rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 5. 2014, č.j. 11 P 57/2006-158, částkou 4 000 Kč měsíčně. Rozsudkem soudu ze dne 28. 11. 2017, č.j. 11 P 57/2006-229, byl zamítnut návrh žalobce na snížení výživného. Ohledně výše vyživovací povinnosti vycházely soudy z potenciálních příjmů osob se základním vzděláním a pracovních nabídek pro malíře - natěrače. (prokázáno uvedenými rozsudky OS Liberec ze dne 13. 5. 2014, č.j. 11 P 57/2006-158, a ze dne 28. 11. 2017, č.j. 11 P 57/2006-229).

6. Proti žalobci je u zdejšího soudu vedeno trestní řízení pod spisovou značkou 7 T 81/2018, jelikož v období od února 2017 do září 2017 neměl zaplatit výživné v plné výši, čímž mu měl vzniknout dluh na výživném ve výši 25 939 Kč. Dluh na výživném žalobci stále narůstá, ke dni 26. 11. 2020 dluh na výživném činil 184 636 Kč. V roce 2017 uhradil žalobce na výživném celkem částku 24 826 Kč (průměr 2 068,83 Kč), v roce 2018 částku 43 853,76 Kč (průměr 3 654,48 Kč), v roce 2019 pak částku 15 091,10 Kč (průměr 1 257,59 Kč) a v roce 2020 částku 13 021,24 Kč (průměr 1 085,35 Kč). Výživné žalobce platí prostřednictvím Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí. Výživné úřad poukazuje na účet matky žalovaného. Žalovaný s tím takto souhlasí, neboť bydlí u matky, která zajišťuje jeho výživu. (prokázáno obžalobou na čl. 118 přiloženého trestního spisu vedeného u OS Liberec, sp. zn. 7 T 81/2018, sdělením matky žalovaného na č.l. 78, výpisy z matčina b.ú. na č.l. 74-77, souhrnem plateb na č.l. 79 a výpovědí žalovaného).

7. Žalobce trpí chronickými bolestmi zad, podstupuje kvůli nim opakovaná lékařská vyšetření. Své zdravotní problémy s bederní páteří řešil žalobce již dne 11. 4. 2018. Zde mu byla doporučena fyzioterapie a zároveň mu bylo sděleno, že by se měl zaměřit na své problémy s astmatem. Žalobce však o vyšetření astmatu nejevil zájem, a to z důvodu nedostatku času. Nedostavil se ani na fyzioterapii, a proto byl vyřazen z příslušné evidence. (prokázáno lékařskými zprávami na č.l. 26 a násl. - zejména lékařskou zprávou ze dne 11. 4. 2018 na č.l. 28 PV a 29 a v překladu na č.l. 403 PV a 404 přiloženého trestního spisu a lékařskou zprávou na č.l. 46 PV a v překladu na č.l. 421 PV přiloženého trestního spisu). Dne 11. 3. 2019 se podrobil dalšímu vyšetření s bederní páteří. Odmítl však navštívit nabízenou fyzioterapii, neboť na ni nemůže chodit kvůli své práci. (prokázáno lékařskými zprávami na č.l. 26 a násl. - zejména lékařskou zprávou ze dne 11. 3. 2019 na č.l. 28 PV v překladu na č.l. 403 PV přiloženého trestního spisu). Z jednotlivých lékařských zpráv pak vyplynulo, že žalobce je od 16. 7. 2019 v pracovní neschopnosti. (prokázáno lékařskými zprávami na č.l. 26 a násl. - zejména lékařskou zprávou ze dne 16. 7. 2019 na č.l. 41 PV v překladu na č.l. 416 PV přiloženého trestního spisu).

8. Zdravotní problémy žalobce jsou dlouhodobého rázu, tudíž byl mu od 6. 4. 2020 přiznán invalidní důchod, který činí 83,3 liber týdně. Invalidní důchod je žalobci přiznán až do 5. 11. 2022, a to zejména z důvodu omezení hybnosti a pohyblivosti žalobce. (prokázáno rozhodnutími o udělení invalidního důchodu na č.l. 15 a 16).

9. Z prohlášení žalobce o příjmech a výdajích ze dne 15. 11. 2020 (na č.l. 23 a násl.) dále soud zjistil, že žije ve dvoučlenné rodinné domácnosti. Pouze jednomu členu domácnosti je vyplácena mzda, a to ve výši 1 400 liber měsíčně (zřejmě jde tedy o manželku žalobce). Dále je rodině, žalobci, vyplácen shora uvedený příspěvek ve výši 338 liber měsíčně (10 106 Kč). Celkem tak aktuální příjem rodiny dle prohlášení žalobce činí 1 738 liber měsíčně. Ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 51 964 Kč měsíčně. Dle prohlášení žalobce však výdaje rodiny přesahují její příjmy. Nejvyšším výdajem je částka nájemného 747 liber měsíčně (22 335 Kč), což vyplývá také z předloženého výpisu z bankovního účtu založeného na č.l. 54 a násl. V roce 2017 činilo nájemné částku 725 liber (zjištěno z prohlášení žalobce o příjmech a výdajích na č.l. 23 a násl. a prokázáno nájemní smlouvou na č.l. 51 a násl., výpisy z b.ú. žalobce na č.l. 54 a násl.). Dále rodinu tíží výdaje jako místní poplatek, platby za vodu, elektřinu a plyn, pojištění automobilu, náklady na benzín, na stravu, telefon, internet, domácí zvíře. Na domácí zvíře vynaloží rodina měsíčně 30 liber, tj. částku 897 Kč. Rodina také splácí dluhy, jedná se o dluh z předcházejícího nájmu, dluhy z nezajištěných půjček a kreditních a dalších karet. Na tyto dluhy rodina měsíčně zaplatí celkem 239 liber (7 146 Kč). (zjištěno z prohlášení žalobce o příjmech a výdajích na č.l. 23). Kromě výdajů na nájem a údajů o přiznaném invalidním důchodu však žalobce tyto údaje nijak nedoložil. Zároveň se mimo nájemné jedná pouze o aktuální výdaje žalobce, nikoli o výdaje jdoucí tři roky zpětně.

10. Žalovaný aktuálně studuje [anonymizováno 6 slov] [obec]. Původně studoval na Střední průmyslové škole v [obec], následně přestoupil na školu do [obec] (prokázáno výpovědí žalovaného a potvrzením o studiu na č.l. 73). Žalovaný žije v rodinném domě se svou matkou, nevlastním bratrem (navštěvuje první třídu ZŠ) a matčiným přítelem. Dům byl pořízen na hypoteční úvěr. Průměrný měsíční příjem matky se v posledních třech letech pohybuje mezi 25 000 Kč a 26 000 Kč měsíčně čistého, rodinné příjmy se pohybují okolo 40 000 Kč měsíčně. Nejvyšším rodinným výdajem je splátka hypotéky ve výši 14 000 Kč měsíčně, ale rodina má také další běžné výdaje. Výdaje na oblečení, školní pomůcky a obědy jsou pohyblivé, ale běžně se pohybují kolem 4 000 Kč a 5 000 Kč měsíčně na obě děti. Částky, které takto matka dává přímo žalovanému, se každý měsíc liší. Např. v září 2020 poskytla žalovanému 3 000 Kč na nákup nových učebnic. Dále platila 1 900 Kč na dentální hygienu žalovaného, který má problém s dásněmi. Obecně je ale zdráv. Mimoto matka žalovanému zajišťuje běžnou výživu – bydlení, jídlo atd. (prokázáno výpovědí žalovaného, sdělením matky na č.l. 78, potvrzením o příjmech matky na č.l. 68 až 72 a prohlášením [jméno] [příjmení] na č.l. 82). Žalovaný se dále věnuje společenským tancům, kdy náklady činí 2 200 Kč za dva měsíce. Každá další individuální lekce s trenérem stojí 250 Kč Tyto výdaje si hradí žalovaný z brigád, na které chodí během letních prázdnin od svých patnácti let. Během školního roku musí docházet do školy a nemůže si tedy vydělávat. (prokázáno výpovědí žalovaného a výpisem z konverzace účastníků v aplikaci messenger na č.l. 50). Společenské tance jsou dlouhodobým koníčkem žalovaného, věnoval se jim již v roce 2014 (prokázáno rozsudkem OS [obec] ze dne 13. 5. 2014, č.j. 11 P 57/2006-158). Žalovaný také vypověděl, že se jeho poměry od posledního rozhodování o výživném příliš nezměnily, pouze se rodina přestěhovala do rodinného domu.

11. Ohledně vztahu účastníků žalobce ve svých podáních uvedl, že žije v zahraničí a se žalovaným se tedy nestýká. Tuto skutečnost při své výpovědi potvrdil také žalovaný. Účastníci udržovali kontakt přes sociální sítě, ale v prosinci 2020 si žalobce žalovaného na sociálních sítích zablokoval. Dle sdělení matky žalovaného se otec na výchově žalovaného nikdy nepodílel a nezajímal se o něj. (prokázáno výpovědí žalovaného a sdělením matky na č.l. 78).

12. Na okraj soud uvádí, že důkazy z trestního spisu, které při svém rozhodování vzal v potaz, prováděl zejména z toho důvodu, že důkazy překládané žalobcem nebyly předloženy v českém jazyce a žalobce neopatřil jejich překlad. Soud si však byl vědom vedeného trestního řízení, kde byly některé žalobcem navrhované důkazy přeloženy. Tyto důkazy (překlady) tedy soud provedl a zohlednil při svém rozhodování, byť jejich provedení žalobce výslovně nenavrhl. Soud tímto postupem poskytl ochranu právem chráněným zájmů žalobce, který nebyl v řízení právně zastoupen a z důvodu svého pobytu ve Velké Británii se neúčastnil ani jednoho konaného jednání.

13. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Výživné žalobce na žalovaného je stanoveno částkou 4 000 Kč, kterou žalobce v plné výši neplatí. V roce 2017 platil žalobce v průměru 2 068,83 Kč měsíčně, v roce 2018 v průměru částku 3 654,48 Kč měsíčně, v roce 2019 v průměru částku 1 257,59 Kč měsíčně a v roce 2020 v průměru částku 1 085,35 Kč měsíčně. Žalobce má zdravotní problémy s bederní páteří, na prohlídky s bederní páteří chodí již od roku 2018. V tu dobu při vyšetřeních uváděl, že pracuje a k fyzioterapii se pro nedostatek času nedostavoval. Práce neschopným se stal až v polovině roku 2019, konkrétně 16. 7. 2019. Od 6. 4. 2020 pak pobírá invalidní důchod ve výši 338 liber měsíčně, což odpovídá zhruba 10 100 Kč. Do té doby si žalobce zřejmě opatřoval prostředky na živobytí prací (byť byl práce neschopným) či jiným způsobem. Tomu odpovídá také skutečnost, že v roce 2019 zaplatil na výživném více než v roce 2020, kdy se stal příjemcem invalidního důchodu. Celkem činí aktuální měsíční příjem rodiny žalobce částku 51 964 Kč měsíčně. S ohledem na výše uvedené se však v letech předcházejících nutně muselo jednat o vyšší částku. Nejvyšší položku rodinného rozpočtu činí nájemné ve výši 22 335 Kč měsíčně, rodina splácí také dluhy při souhrnných splátkách ve výši 7 146 Kč měsíčně a na zvířecího mazlíčka vynaloží měsíčně částku 897 Kč. Nebylo zjištěno, že by rodina žalobce měla v dřívějším období vyšší mimořádné výdaje.

14. Na druhé straně žalovaný stále studuje střední školu a jeho majetkové poměry se od posledního rozhodování soudu o vyživovací povinnosti takřka nezměnily. Je však starší a s tím logicky vzrostly náklady na jeho výživu. Tu zajišťuje matka, u které žalovaný bydlí. I nadále se žalovaný věnuje svému koníčku, jímž je společenský tanec, na který samotný žalovaný vynaloží přinejmenším částku okolo 12 000 Kč ročně. Žalovaný si přivydělává na brigádách, ale vzhledem ke každodenní docházce na střední školu tak může činit takřka pouze o letních prázdninách. Příjmy matky žalovaného a jejího přítele činí okolo 40 000 Kč měsíčně. Výchovu a výživu žalovaného tedy zajišťuje jeho matka, žalobce jakožto otec se na výchově a výživě nepodílí.

15. Podle § 913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“), pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (odst. 1). Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (odst. 2).

16. Podle § 914 občanského zákoníku je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

17. Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

18. Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

19. Podle § 923 odst. 2 občanského zákoníku dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací. Nevrací se ani dávka výživného, která na takové dítě byla splněna na měsíc dopředu, ale dítě před uplynutím měsíce zemřelo.

20. Žalobce požadoval zrušení či snížení své vyživovací povinnosti tři roky zpětně od podání návrhu, tj. od 20. 7. 2017. Možnost domáhat se zrušení (snížení) výživného se zpětnou účinností vyplývá z ustanovení § 922 odst. 1 občanského zákoníku, jelikož vztah mezi žalobcem a žalovaným je vztahem rodiče a dítěte. V takovém případě je však na žalobci, aby prokázal splnění podmínek pro zrušení či snížení vyživovací povinnosti, a to pro celé časové období, za které se zrušení (snížení) vyživovací povinnosti domáhá.

21. Soud má sice za prokázané, že otec absolvoval vyšetření pro problémy s bederní páteří již v roce 2018, v té době však poukazoval na nemožnost účastnit se fyzioterapie pro své pracovní vytížení. Práce neschopným byl žalobce prohlášen až 16. 7. 2019. Žalobce soudu nenabídl jiné důkazy, ze kterých by vyplynula jeho snížená pracovní schopnost již od dřívějšího data. Stejně tak ani netvrdil a neoznačil důkazy k tomu, že by se od 20. 7. 2017 měly rapidně zlepšit majetkové poměry žalovaného. Soud by žalobci poskytl nezbytná poučení pro doplnění potřebných tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., nicméně žalobce se jednání neúčastnil a o uvedené privilegium se do značné míry sám připravil. Přesto soud žalovanému zaslal na jeho adresu do Velké Británie výzvu, jež patřičné poučení obsahovala, žalovaný však na výzvu nezareagoval. Proto soud při posuzování návrhu na zrušení (snížení) výživného vycházel z toho, že skutečnosti rozhodné pro zrušení (snížení) vyživovací povinnosti nastaly až dne 16. 7. 2019.

22. Okamžikem prohlášení pracovní neschopnosti se tedy značně snížila schopnost žalobce zabezpečovat výživu žalovaného. Majetkové poměry žalovaného se naopak příliš nezměnily a navíc náklady na jeho výživu logicky vzrostly s tím, jak roste věk žalovaného. Při posledním určení výživného bylo žalovanému 14 let. Nyní dosáhl již 20 let věku, studuje denní studium a nemůže se tak samostatně živit. Žalovaný se i nadále věnuje společenskému tanci, kdy náklady na tento koníček si hradí sám z peněz vydělaných na brigádách. Zároveň v průběhu let došlo k nárůstu inflace. Lze tedy uzavřít, že byť od 16. 7. 2019 došlo ke skutečně výraznému zhoršení majetkových poměrů a schopností žalobce, došlo zároveň plynutím času ke zvýšení výdajů na výživu žalovaného. Proto soud nepřistoupil k úplnému zrušení vyživovací povinnosti, ale pouze k jejímu podstatnému snížení, a to nejprve v období od 16. 7. 2019 do 5. 4. 2020 z částky 4 000 Kč na částku 2 000 Kč měsíčně. Od 6. 4. 2020 pak přistoupil soud k dalšímu snížení výživného na částku 1 000 Kč měsíčně. Snížení a nikoli zrušení výživného odpovídá také skutečnost, že pohledávka výživného je dle § 279 odst. 2 písm. b) o.s.ř. pohledávkou přednostní. Musí tedy obecně mít přednost před jinými dluhy žalobce. Pokud žalobce (s manželkou) vynaloží měsíčně více jak 7 000 Kč měsíčně na splátky svých dluhů, mohl v uvedených obdobích hradit na výživném alespoň částku 2 000 Kč, resp. 1 000 Kč měsíčně. Tím spíš, pokud výdaje rodiny žalobce na domácí zvíře činí okolo 900 Kč měsíčně. Soud v tomto ohledu také musel zohlednit, že se žalobce žádným způsobem nepodílel a nepodílí na výchově žalovaného.

23. Rozdíl mezi nově stanoveným výživným v období od 16. 7. 2019 do 5. 4. 2020 a výživným stanoveným od 6. 4. 2020 vyplývá z dále uvedeného. Žalobce pobírá od 6. 4. 2020 invalidní důchod ve výši zhruba 10 000 Kč měsíčně. V období od 16. 7. 2019 do 5. 4. 2020 tedy žalobce nepobíral invalidní důchod, přesto zaplatil v roce 2019 na výživném více než v roce 2020, kdy po značnou část roku invalidní důchod pobíral. Žalobce také ke svým příjmům v roce 2019 ničeho neuvedl a své příjmy v uvedeném období nedoložil (k otázce poučení k doplnění rozhodujících tvrzení a označení důkazů se soud vyjádřil výše). Proto soud dospěl k závěru, že si žalobce musel nějaké prostředky na živobytí v roce 2019 opatřovat, a to v částce vyšší než činí jeho aktuální invalidní důchod. Z těchto důvodů činí stanovená výše výživného v období od 16. 7. 2019 do 5. 4. 2020 částku 2 000 Kč měsíčně a v období od 6. 4. 2020 částku 1 000 Kč měsíčně. Takto stanovené výživné odpovídá požadavkům uvedeným v ust. § 913 a násl. občanského zákoníku.

24. Ve zbývající části, tedy od 20. 7. 2017 do dne předcházejícímu prohlášení pracovní neschopnosti (15. 7. 2019), proto nezbylo soudu než návrh žalobce na zrušení (snížení) výživného zamítnout.

25. Pokud by žalobci v některém z období, ve kterých došlo ke snížení výživného, vznikl na výživném přeplatek, může žalobce v souladu s § 923 odst. 2 občanského zákoníku požadovat jeho vrácení, neboť se jedná o výživné na plně svéprávné dítě. Účastníci se také mohou dohodnout na zúčtování tohoto případného přeplatku na běžné výživné splatné v budoucnu. Vzhledem k dlužnému výživnému za uvedená období však takový postup zřejmě nebude nutný.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl ve věci poměrně více úspěšný žalovaný, nicméně dle jeho vyjádření mu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.