12 C 261/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Urbánkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 12. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 4 000 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela účastnickou smlouvu číslo jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné podmínky žalobkyně a Ceník služeb a tarifů. Žalobkyně žalovanému umožnila využívání veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran. V rámci této smlouvy byl také sjednán pronájem koncového zařízení IMEI číslo typu Huawei B525 (dále jen„ Zařízení“) na dobu neurčitou. Pro případ nevrácení Zařízení nejpozději do 30 dnů od ukončení smlouvy o pronájmu sjednala žalobkyně se žalovaným povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč. Žalovaný svému závazku nedostál a zařízení žalobkyni po ukončení nájemní smlouvy řádně a včas nevrátil. Vyúčtování smluvní pokuty za pronájem zařízení ve výši 4 000 Kč provedla žalobkyně vyúčtováním číslo splatným dne 11. 2. 2020.

2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Dne datum uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo Součástí smlouvy se staly i Všeobecné podmínky žalobkyně a Ceník. Na základě této smlouvy bylo žalovanému poskytnuto k pronájmu koncové zařízení IMEI číslo typu Huawei B525 (pevný internet do zásuvky). Dle smlouvy a Ceníku se žalovaný zavázal platit žalobkyni za poskytnutí tohoto Zařízení nájemné ve výši 30 Kč měsíčně včetně DPH. Na základě shora uvedené smlouvy umožnila žalobkyně využívat žalovanému služby elektronických komunikací a užívat pronajaté Zařízení, přičemž žalovanému bylo vyúčtováno nájemné společně se službami elektronických komunikací. Mezi stranami byla také sjednána povinnost vrátit Zařízení, a to v části smlouvy označené jako Smluvní ujednání ke smlouvě o pronájmu koncového zařízení, v níž je uvedeno„ Nejpozději do 30 dní od ukončení smlouvy o pronájmu koncového zařízení je Zájemce povinen vrátit pronajaté zařízení Operátorovi, a to způsobem uvedeným v článku 6. Obchodních podmínek pronájmu koncových zařízení.“ Pro případ porušení povinnosti obsahuje smlouva ceník smluvních pokut, kdy Smluvní pokuta za nevrácení pronajatého zařízení řádně a včas u zařízení Základ činí 4 000 Kč. Pro nezaplacení pohledávek žalobkyně vypověděla smlouvu dopisem ze dne 29. 10. 2019. Pro nevrácení zařízení byla žalovanému vyúčtována smluvní pokuta v částce 4 000 Kč, a to vyúčtováním služeb číslo splatným dne 11. 2. 2020.

5. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o elektronických komunikacích) a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2202 odst. 1 věty prvé o. z. pronajmout lze věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Podle § 2010 odst. 1 o. z. dluh lze zajistit, zaváže-li se třetí osoba věřiteli nebo ve prospěch věřitele za dlužníkovo plnění, anebo dá-li někdo věřiteli nebo ve prospěch věřitele majetkovou jistotu, že dlužník svůj dluh splní. Utvrdit lze dluh ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

6. Po právní stránce byla v souladu s výše uvedenými předpisy uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací s prvky smlouvy nájemní ve smyslu § 2201 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací, umožnit mu připojení k veřejné komunikační síti a poskytnout Zařízení, a žalovaný se na druhé straně zavázal za ně platit fakturované částky, včetně nájemného za poskytnutí Zařízení. Žalobkyně svoje povinnosti splnila, umožnila žalovanému připojení k veřejné komunikační síti a poskytla mu zařízení. Žalobkyni pak tím, že žalovaný nesplnil smluvní povinnost k vrácení zařízení, vznikl nárok na uhrazení smluvní pokuty. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by smluvní pokutu uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení shora uvedené částky po právu a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z.. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby: převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka s výší mimosmluvní hodnoty za jeden úkon právní služby 200 Kč a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč k uvedeným třem úkonům právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když advokátka žalobkyně je plátcem této daně.

8. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

9. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.) Nebude-li plněno, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí či exekuce.