12 C 330/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní Mgr. Renatou Urbánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 37 274,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím představovaným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne , datum, distančně prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až od výše , částka, s možností postupného čerpání, součástí smlouvy byly i VOP a Sazebník, se kterými se žalovaný seznámil. Úvěruschopnost byla ověřena na základě prohlášení žalovaného o jejho poměrech a v Centrální evidenci exekucí (dále jen „CEE“), insolvenčním rejstříku (dále jen „ISIR“), výpisu z registru PČR hledaných osob, výpisu z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpisu katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interního registru historie klienta a podle interní metodiky schválené Českou národní bankou. ISIR a CEE byly ke dni , datum, negativní, CNCB (databáze NRKI, BRKKI) umožňovala splácení při ověření , datum, . Žalobkyně ověřila platnost dokladu v totožnosti v databázi MV ČR. Žalobkyně měla doložené příjmy a výdaje výplatními páskami a výpisem účtu, ověřená výše měsíčního příjmu činila , částka, . Úvěr byl žalované vyplacen dne , datum, v částce , částka, a dne , datum, v částce , částka, , celkem , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a poplatky za volitelné služby v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně (dále jen „VOP“), přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny. Mezi účastníky byla sjednány volitelné služby, a to služba Presto za poplatek ve výši , částka, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy Žalobkyně vypověděla Smlouvu, o čemž Žalovaného informovala emailem ze dne , datum, , přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne , datum, . Ke dni sepisu žaloby činila jistina , částka, , poplatek za poskytnutí tranší úvěru , částka, , smluvní úrok , částka, a poplatek za službu Presto , částka, . Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou žalobkyně požaduje za období od , datum, do , datum, v celkové výši , částka, .

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. b) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění; mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ve které se žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Nedílnou součástí smlouvy byly mj. Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník, ve smlouvě bylo obsaženo prohlášení žalované o seznámení se a souhlasu s nimi. Mezi účastníky byly sjednány volitelná služba, a to služba Presto za poplatek ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu úrokem v sazbě 0,93 % denně a s poplatkem za vyplacení tranše úvěru: 1,99 % z čerpané částky a poplatky za doplňkové služby v pravidelných denních splátkách, ve výši určené dle čl. 5 VOP. Splatnost první denní splátky nastala 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Každá denní splátka byla splatná 29. den následující pod dni výpočtu dané denní splátky (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, ). Výše denní splátky činila , částka, (prokázáno předpisem splátek). Pro případ prodlení s úhradou dlužné splátky byla ve Všeobecných obchodních podmínkách sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ohledně částky z níž je žalobce v prodlení. Všeobecné obchodní podmínky dále obsahovaly mechanismus pro výpočet denní splátky (prokázáno všeobecnými obchodními podmínkami). Žalobkyně poskytla dne , datum, žalované částku , částka, a dne , datum, částku , částka, bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, , jehož majitelkou je žalovaná (prokázáno Přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a Autorizací ověření totožnosti). Žalovaná neuhradila závazky po splatnosti, kdy nejstarší neuhrazená splátka byla ke dni , datum, , Anonymizováno, dní po splatnosti a ze strany žalovaného nebyly přijaty žádné kroky k nápravě, žalobkyně proto vypověděla smlouvu o půjčce s okamžitou platností. Celková dlužná částka , částka, , včetně všech úroků z prodlení a smluvních pokut, se stala splatnou v plné výši (prokázáno výpovědí smlouvy). Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši , částka, s upozorněním na možné soudní vymáhání pohledávky výzvou ze dne , datum, (prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího lístku).

5. Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně vycházela ze skutečností, že v domácnosti žalované žijí , Anonymizováno, osoby, oz toho , Anonymizováno, mající příjem, ověřeného čistého měsíčního příjmu ve výši , částka, , výše měsíčního příjmu uvedeného věřitelem ve výši , částka, a vypočítaných minimálních nákladů ve výši , částka, . Příjem byl doložen výpisem z účtu. S rezervou pro výdaje ve výši , částka, činí disponibilní příjem žalované , částka, . Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vyhodnotila jako úspěšné (prokázáno Výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Anonymizováno, a listinou označenou jako identifikované příjmy). Výši příjmu žalovaného žalobkyně ověřila výpisem z účtu (prokázáno výpisem z účtu žalovaného).

6. Nebylo doloženo, že by žalobkyně jakkoliv ověřovala výdaje žalovaného a v tomto ohledu vycházela z vypočítaných minimálních výdajů, jak je uvedeno ve výpisu o posouzení úvěruschopnost. Rovněž nebylo doloženo, že by žalobkyně ověřila, zda má žalovaný nějaké závazky a zda provedla lustraci žalovaného v příslušných registrech.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Žalobkyně je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení, mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaná při uzavírá smlouvy měla postavení spotřebitele.

8. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Z výše citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně však ověřila pouze příjmy žalovaného. Ohledně výdajů se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, přičemž dle výpisu o posouzení úvěruschopnost vycházela z vypočítaných minimálních výdajů. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022). Podstatné rovněž je, že žalovaná měla jiné závazky, na jejichž splácení šla více než polovina jejího příjmů, přičemž žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, tuto skutečnost nijak nereflektovala.

11. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před 29.5.2022 však je dovozována judikatorně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 sp. zn. 22 Co 244/2021 nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne 20.5.2021 sp. zn. 27 Co 38/2021. Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.

12. V posuzované případě se žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spokojila s pouhými prohlášeními žalovaného ohledně jeho výdajů, aniž by si tyto skutečnosti jakkoli prověřila. Požadavek na to, aby si žalobkyně vyžádala například nájemní smlouvu či inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit alespoň výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Skutečnost, že žalobkyně toto neučinila, pak svědčí o tom, že úvěruschopnost žalované fakticky posuzována nebyla, právní předchůdkyně žalobkyně pouze zjistila příjem žalovaného a dál jeho majetkovou situaci nehodnotila. Soud tak uzavírá, že žalobkyně resp. její právní předchůdkyně neposuzovala poměry žalované tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o zápůjčce jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.

13. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaná v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.

14. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky , částka, představující vyplacenou jistinu, kterou žalovaný žalobkyni nevrátil, proto soud žalobě v daném rozsahu vyhověl. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.

15. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná lhůta dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná měla v řízení větší úspěch a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení v poměru svého úspěchu. Protože však žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.