12 C 337/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní Mgr. Renatou Urbánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 37 860 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka, a to v pravidelných splátkách po částka měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek až do úplného zaplacení.

II. Ve zbytku nároku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu u soudu dne datum žalobkyně nárokovala ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené účastníky dne datum zaplacení dlužné částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení (jedná se o nesplacenou jistinu ve výši částka a smluvního úroku ve výši 40 % p.m z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši částka) a zaplacení částky částka představující smluvní pokutu. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný smlouvu uzavřel prostřednictvím webových stránek žalobkyně, žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který mu byl zaslán na jím uvedené telefonní číslo. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet č. č. účtu ve dnech datum až datum celkem částka (žalobkyně identifikovala platby úvěru uvedením VS č. var. symbol). Žalovaný se zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně, úrok přirostlý za uplynulé období měl splácet vždy k 3. dni v měsíci, jistinu úvěru mohl splatit zcela či zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením a byl informován o zesplatnění úvěru ke dni datum a vyzván k jeho úhradě. Žalobou k zaplacení žalobkyně konkrétně nárokovala dlužnou jistinu úvěru ve výši částka a úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši částka s tím, že tyto byly splatné nejpozději dne datum, ode dne následujícího nárokovala i úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucí do zaplacení celkové dlužné částky ve výši částka. Rovněž nárokovala zaplacení smluvní pokuty sjednané pro případ prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně z jistiny, a to za období od datum do datum ve výši částka.

2. Žalovaný podal proti elektronickému platebnímu rozkazu č.j. EPR č. účtu-Anonymizováno odpor, kde uvedl, že nesporuje, že mu byla zaslána na jeho účet částka částka, na kterou nic neuhradil. Z titulu bezdůvodného obohacení uznává, že tuto částku musí žalobci vrátit, kdy zažádal o splátkový kalendář s ohledem na své finanční a majetkové poměry. Ve zbytku žalobní nárok sporoval, kdy uvedl, že smlouvu považuje za absolutně neplatnou, odporující dobrým mravům, kdy úrok a RPSN, v daném případě Anonymizováno % je na hranici lichvy. Žalovaný upozornil na skutečnost, že žalobkyně řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost. V době sjednání smlouvy on sám nedokázal správně vyhodnotit svoje možnosti a ani podmínky velmi složitě konstruované smlouvy. Na rizika spojená s plněním smluvních závazků nebyl při uzavírání smlouvy nikterak upozorněn. Odborné posouzení úvěruschopnosti žalované tak v daném případě neproběhlo. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost pouze obecnou metodikou bez objektivních důkazů. Žalovaný odkázal na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu ČR a judikaturu Soudního dvora EU. Žalobkyně sice formálně zjišťovala příjmy žalovaného, údaj o příjmu si ověřila z transakční historie příjmů ze zaměstnání žalovaného za poslední čtyři měsíce, skutečné výdaje žalovaného však nijak nezjišťovala ani neověřovala. Provedla pouze lustraci žalovaného v registru SOLUS a v NRKI, přitom údaje zjištěné z NRKI správně nevyhodnotila, když žalovaný byl vyhodnocena a zařazen do kategorie I, tedy s nízkými body, vyšším rizikem a doporučením úvěr výrazně limitovat nebo odmítnout. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy další závazky s vysokými měsíčními splátkami (splátky částka, částka, částka a částka), účet žalovaného vykazoval záporné zůstatky, běžné výdaje žalovaného byly jistě vyšší než uvedené v hodnocení klienta i s ohledem na výši nákladů na bydlení, cen energií, vody, potravin, dopravy a léků atd. Bylo na žalobkyni, aby výdaje žalovaného prověřila. Vzhledem k výši čistého měsíčního příjmu žalovaného (částka), výši nové měsíční splátky (částka), již existujícího splátkového zatížení a výši nezbytných výdajů na život je zřejmé, že žalovaný v době poskytnutí úvěru nebyl schopen dostát svým závazkům z předmětné smlouvy o úvěru. Je tedy nepochybné, že žalobkyně nezjistila veškeré potřebné údaje k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zjištěné informace správně nevyhodnotila s neučinila z nich odpovídající kvalifikovaný závěr. Žalobkyně, jakožto profesionál, se v daném případě zodpovědně nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Dále žalovaný sporoval i samotnou skutečnost, zda úvěrová smlouva sjednaná prostřednictví elektronické komunikace na dálku byla vůbec uzavřena. S ohledem na způsob kontraktačního procesu nelze věrohodně poukázat, zda a jakou konkrétní smlouvu žalovaný uzavřel a v jakém textovém znění, tedy že vyslovil souhlas právě s textem smlouvy. V neposlední řadě pak žalovaný namítá rozpor smlouvy s dobrými mravy pro nepřiměřenou výši RPSN, která je přibližně Anonymizováno obvyklého RPSN požadovaného poskytovateli úvěrů v době uzavření smlouvy. Judikaturní strop se ustálil na maximálně čtyřnásobku navýšení obvyklé výši RPSN, aby šlo o dohodu v souladu s dobrými mravy. Rovněž tak další sankce uvedené ve smlouvě jsou nemravné a nezákonné, kdy žalobce poskytuje úvěry za velmi vysokou odměnu, plnění si dále zajišťuje dalšími sankcemi, které jsou při svém kumulativním uplatnění pro spotřebitele likvidační a při okamžitém zesplatnění úvěru nemůže být v silách spotřebitele dostát jejich úhradě. Výše účelně vynaložených nákladů podle dané smlouvy je blíže upravena v sazebníku, ale tento není součástí smlouvy samotné a žalovaný tvrdí, že s ním nikdy nebyl seznámen. Žalovaný doložil své majetkové poměry, je nemajetný, příjem ze zaměstnání má ve výši částka čistého (je vedeno několik exekučních srážek, kdy na živobytí mu zbývá částka, z toho platí další platby, kdy soud povolil splátkový kalendář, náklady spojené s bydlením, vyživovací povinností na dceru a dalšími měsíčními náklady činí dalších cca částka. Žalovaný uvedl, že je schopen splácet po částka měsíčně, kdy vyšší částky by pro něj opět znamenala finanční tíseň, kdy nebude schopen dostát svým dřívějším závazkům.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum vyplývá, že žalobkyně jakožto úvěrující se zavázala poskytnout žalovanému jakožto úvěrované osobě na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do výše částka a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit sjednané příslušenství. Úvěr byl sjednán jako nezajištěný, bezhotovostní s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání do výše úvěrového limitu až částka. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou s tím, že smlouva trvá do úplného splacení jistiny. Strany sjednaly, že nesplacené jistina bude úročena úrokovou sazbou 40 % měsíčně. Úrok přirostlý za uplynulé období úvěrovaná splácí vždy nejpozději k 3. dni v měsíci, jistinu úvěru může splatit kdykoliv. Pro případ prodlení úvěrované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je úvěrovaná v prodlení. Výše RPSN použitá na tento spotřebitelský úvěr činila 5 535,7 %.

4. Pro opakované porušování smluvních podmínek žalobkyně úvěr zesplatnila a požadovala zaplacení celkové dlužné částky ve výši částka nejpozději do tří dnů od doručení, jak plyne z dopisu ze dne datum.

5. Z potvrzení o provedené platbě vyplývá, že na účet č. č. účtu vedeného u Anonymizováno Anonymizováno. byla s variabilním symbolem, jímž bylo rodné číslo žalovaného, dne Anonymizováno., Anonymizováno a Anonymizováno odeslána částka v celkové výši částka (vyplaceno částka, částka a částka – viz. výpisy ČSOB). Žalovaný dané skutečnosti učinil nespornými.

6. V dané věci jde o právní poměr ze smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jíž se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Je-li úvěr poskytován spotřebiteli, jak tomu je v dané věci, uplatní se dále úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru (úvěrující) byla povinna i při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovat s odbornou péčí (§ 75 zákona o spotřebitelském úvěru). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

13. Žalobkyně v dané věci uvedla, že úvěruschopnost posuzovala na základě údajů sdělených žalovanou a tuto mj. ověřovala lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že řádně zvážil své možnosti a je schopen úvěr splatit. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů.

14. Z uvedeného plyne, že žalobkyně netvrdila žádné konkrétní údaje o tom, jaké příjmy a výdaje a z jakých zdrojů byly zjištěny ani soudu nenabídla žádnou konkrétní úvahu o úvěruschopnosti žalovaného, kterou ze zjištěných údajů učinila, aby soud tuto mohl přezkoumat. Jaké údaje o svých poměrech sdělil žalobkyni sám žalovaný, z ničeho nevyplynulo. Předloženy byly toliko výpis z běžného účtu žalovaného vedeného u Anonymizováno žalobkyně měla k dispozici konkrétní údaje o výdajích žalovaného a tyto odpovídajícím způsobem ověřila a porovnala je s jeho příjmem, nelze než uzavřít, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, kterou jí ukládá § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V takovém případě je třeba na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru nahlížet jako na neplatnou, a to absolutně (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

15. Je-li smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, omezuje se nárok žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny úvěru v době přiměřené možnostem žalované (spotřebitele). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který rovněž odkazuje na komentářovou literaturu, podle níž důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

16. Žalobkyně poskytla žalovanému jistinu úvěru ve výši částka, žalovaný potvrdil, že půjčené prostředky nevrátil. Soud tudíž uložil žalovanému zaplatit (vrátit) žalobkyni celou poskytnutou jistinu ve výši částka. K jiným případně ve smlouvě o úvěru sjednaným platbám nemůže být, s ohledem na neplatnost smlouvy, přihlíženo. V rozsahu nárokovaného úroku a smluvní pokuty byla proto žaloba zamítnuta.

17. V rozsahu nárokovaného úroku z prodlení z jistiny byla žaloba rovněž zamítnuta. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru (její zbývající části) v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ta v daném případě byla stanovena výrokem I tohoto rozsudku a dosud tedy nezačala běžet, nemůže proto žalovaná být s plněním v prodlení.

18. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

19. V daném případě byl úspěch obou účastnic v zásadě obdobný, žalobkyni bylo přiznáno částka z celkově nárokovaného peněžitého plnění ve výši částka (včetně úroku z prodlení vyčísleného ke dni vyhlášení rozsudku). O nákladech řízení bylo proto rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.