12 C 360/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní titul Renatou Urbánkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 611 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 611 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 611 Kč od 3. 1. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Liberci soudní poplatek za žalobu ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal zaplacení 611 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne 23. 10. 2017 se žalovaný podrobil na vlastní žádost odběru krve ve zdravotnickém zařízení za účelem zjištění přítomnosti alkoholu v organismu, neboť u něho bylo podezření ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Žalovaný byl do zdravotnického zařízení dopraven příslušníky [obec] [anonymizováno], kteří předtím u žalovaného provedli opakovanou dechovou zkoušku s pozitivním výsledkem na alkohol. Výsledkem provedeného laboratorního vyšetření krve bylo zjištění přítomnosti alkoholu v krvi žalovaného. Převoz žalovaného do zdravotnického zařízení za účelem odběru krve si vyžádal jízdu služebního vozidla žalobce, kdy služební vozidlo najelo celkem 12 km. Za pohonné hmoty žalobce účtoval částku 47 Kč. Za provedený odběr uhradil žalobce poskytovateli zdravotních služeb – [anonymizována dvě slova] [obec] – částku 564 Kč. Žalobce tedy vyúčtoval žalovanému částku 611 Kč, tj. náhradu nákladů vynaložených na provedení rozboru krve a dopravu do zdravotnického zařízení, fakturou [číslo] se splatností 2. 1. 2018. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil.

2. Žalovaný je občanem cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobkyně je právnickou osobou zřízenou podle práva České republiky a žalovaný je státním občanem Ukrajiny. Mezi uvedenými státy nebyla uzavřena smlouva, která by upravovala příslušnost soudů pro rozhodování sporů vyplývajících z mimosmluvních závazkových právních poměrů, které však nejsou nárokem na náhradu škody (srov. znění smlouvy o právní pomoci uzavřené mezi Českou republikou a Ukrajinou, vyhlášené pod č. 123/2002 Sb. m. s.). Nejprve je tedy nutné zkoumat, zda otázku soudní příslušnosti neřeší přímo aplikovatelné předpisy Evropské unie, jež mají aplikační přednost před zákonem č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Takovým přímo aplikovatelným právním předpisem je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které vstoupilo v účinnost dnem 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má poslední známé bydliště v České republice, a to na adrese [adresa žalovaného]. Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci. Podle čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Žalovaný není státním příslušníkem České republiky, má zde však své poslední známé bydliště.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě.

4. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný se dne 23. 10. 2017 podrobil dechové zkoušce, kterou u něho provedli příslušníci [stát. instituce], neboť u něho spatřovali podezření ze spáchání přestupku v dopravě při řízení motorového vozidla. Po třech pozitivních výsledcích na přítomnost alkoholu v krvi žalovaného, požádal žalovaný o provedení vyšetření žilní krve. Následně jej příslušníci [stát. instituce] zavezli do zdravotnického zařízení, kde bylo provedeno laboratorní vyšetření krve žalovaného, a to opět s pozitivním výsledkem. Laboratorní vyšetření bylo vyúčtováno žalobci na částku 564 Kč, který jej uhradil. Náklady na dopravu do zdravotnického zařízení činily 47 Kč. Jelikož byla u žalovaného přítomnost alkoholu prokázána, vyúčtoval žalobce žalovanému náklady odborného vyšetření fakturou [číslo] na částku 611 Kč, splatnou 2. 1. 2018.

6. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 67 odst. 4 věty prvé zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o policii“), odběr krve musí být proveden, požádá-li o to osoba podezřelá z přestupku. Dle odst. 4 věty čtvrté části před středníkem téhož ustanovení náklady spojené s dopravou osoby do zdravotnického zařízení, odběrem krve a jejím následným rozborem hradí osoba, která o něj požádala.

7. Dle § 24 odst. 1 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o zdraví“), náklady na odborné lékařské vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Dle odst. 2 věty prvé části před středníkem téhož ustanovení prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly. Dle odst. 3 věty prvé části před středníkem téhož ustanovení náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba.

8. Jelikož byla u žalovaného zjištěna přítomnost alkoholu v krvi, vznikla mu povinnost uhradit žalobci náklady za odborné lékařské vyšetření a dopravu do zdravotnického zařízení. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobci účtovanou částku uhradil, že jeho povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně uplatněné částky důvodnou a uložil žalovanému povinnost k její úhradě.

9. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě fakturované částky nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobci proto vznikl v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nárok na úrok z prodlení. Protože žalobce požadoval výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Náklady řízení tvoří hotové výdaje účastníka nezastoupeného právním zástupcem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. Žalobce ve věci učinil dva úkony dle vyhl. č. 254/2015 Sb. (písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění), za které mu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 200 Kč (2 × 100 Kč).

11. Výrokem III. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Liberci soudní poplatek z podané žaloby ve výši 1 000 Kč. Dle § 2 odst. 3 věty prvé zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění (dále jen„ zákon o SOP“), je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona o SOP se Česká republika a státní fondy od poplatku osvobozují. Protože navrhovatel je od poplatku osvobozen, jeho návrhu soud vyhověl, a žalovaný není od poplatku osvobozen, uložil soud povinnost nahradit soudní poplatek právě žalovanému v souladu s uvedenými ustanoveními.