12 C 373/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Urbánkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně IČO, sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 4 080 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni: a) částku 1 020 Kč -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 020 Kč od 24. 3. 2019 do zaplacení, b) částku 1 020 Kč -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 020 Kč od 20. 4. 2019 do zaplacení, c) částku 1 020 Kč -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 020 Kč od 26. 7. 2019 do zaplacení, d) částku 1 020 Kč -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 020 Kč od 10. 8. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 4 080 Kč s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že se žalovaný dne 23. 3. 2019 při jízdě autobusem žalobkyně číslo při přepravní kontrole neprokázal platným jízdním dokladem. Proto žalovanému vznikla povinnost uhradit jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Jízdné a přirážka byly splatné v den provedení přepravní kontroly. To stejné se stejnými důsledky se opakovalo dne 19. 4. 2019, kdy žalovaný bez platné jízdenky cestoval autobusem žalobkyně číslo dne 25. 7. 2019, kdy žalovaný opět bez platné jízdenky cestoval autobusem žalobkyně číslo dne 9. 8. 2019, kdy bez platné jízdenky cestoval autobusem žalobkyně číslo. Žalovaný na uvedený dluh ničeho neuhradil.

2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Dne 23. 3. 2019 se žalovaný bez platné jízdenky přepravoval autobusem žalobkyně na lince číslo. Žalovaný se na výzvu osoby pověřené žalobkyní neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovanému tedy vznikla na základě přepravních podmínek žalobkyně povinnost zaplatit jízdné 20 Kč a přirážku k jízdnému 1 000 Kč, neboť nevyužil možnost zaplatit přirážku do pěti pracovních dnů ve snížené výši. Uvedené částky byly splatné v den provedení kontroly. To stejné se opakovalo dne 19. 4. 2019 při cestě autobusem žalobkyně číslo dne 25. 7. 2019 při cestě autobusem žalobkyně číslo dne 9. 8. 2019 při cestě autobusem číslo Ani v těchto případech žalovaný nezaplatil jízdné ani přirážku.

5. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „občanský zákoník“, podle kterého smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné, a podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, kdy je povinností cestujícího, který se neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Podle § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.

6. Mezi žalovaným a žalobkyní tedy byly v souladu s výše citovanými ustanoveními uzavřeny čtyři smlouvy o přepravě osob, na jejichž základě vznikla žalovanému povinnost zaplatit jízdné, a v případě, že se neprokáže platným jízdním dokladem, též povinnost zaplatit přirážku k jízdnému dle přepravních podmínek žalobkyně. Jelikož se žalovaný ani v jednom případě neprokázal platným jízdním dokladem, vznikla mu v každém z těchto případů povinnost zaplatit kromě jízdného rovněž přirážku. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by nároky žalobkyně uhradil, že mu povinnost k úhradě žalované částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti.

7. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě nároků žalobkyně nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl.

8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby: převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby s výší mimosmluvní hodnoty za jeden úkon právní služby 200 Kč a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč k těmto třem úkonům právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

10. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.) Nebude-li plněno, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.