12 C 383/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Urbánkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození trvale bytem adresa žalovaného t.č. adresa 2. celé jméno žalovaného , datum narození trvale bytem adresa žalovaného t.č. adresa o zaplacení částky 9 609 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku ve výši 9 609 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 609 Kč od 14. 7. 2017 do zaplacení, a to v pravidelných splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek až do úplného zaplacení.

II. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 6 934 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, a to v pravidelných splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek až do úplného zaplacení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 9 609 Kč a příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný č. 1 způsobil dne 27. 2. 2017 ve [údaj o čase] hodin v [obec] vozidlem Škoda Felicia, [registrační značka], jehož vlastníkem a provozovatelem je žalovaný č. 2, škodu na vozidle [příjmení] [jméno], [registrační značka] (dále též jen„ poškozené vozidlo“). Ke škodě došlo tím, že žalovaný č. 1 nedal při couvání pozor a narazil do stojícího poškozeného vozidla, v důsledku čehož na něm vznikla škoda. Žalovaný č. 1 přitom porušil povinnost plynoucí z ustanovení § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. K datu dopravní nehody přitom nebylo ke škodnému vozidlu sjednáno povinné smluvní pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve smyslu § 1 odst. 2, zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Za takové situace vznikla podle ust. § 24 odst. 2 písm. b) výše citovaného zákona, České kanceláři pojistitelů povinnost poskytnout plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, a to za současného vzniku regresivního nároku proti žalovaným. Výše škody byla likvidační zprávou stanovena na 9 609 Kč, sestávající se z výše škody na poškozeném vozidle vyplacené z garančního fondu ve výši 7 189 Kč a poplatku za zpracování škodní události ve výši 2 420 Kč. Původní věřitel, Česká kancelář pojistitelů, nárokoval zaplacení regresivní náhrady ve lhůtě do 13. 7. 2017, ze strany žalovaných však nebylo zaplaceno ničeho. Původní věřitel následně postoupil tuto pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2017 současné žalobkyni, která žalované rovněž upomenula a oznámila jim postoupení pohledávky.

2. Oba žalovaní jsou občany cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobkyně je právnickou osobou zřízenou podle práva České republiky a žalovaní jsou státními občany České republiky. Pravidla soudní příslušnosti v tomto případě upravuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které vstoupilo v účinnost dnem 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Oba žalovaní mají poslední známé bydliště v České republice. Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci. Podle čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Žalovaní nejsou státními příslušníky České republiky, mají zde však své poslední známé bydliště.

3. V souladu s článkem 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde vznikla škoda. V uvedeném případě vznikla škoda na území České republiky, a proto se užije českého práva.

4. Žalovaný č. 1 k věci uvedl, že si na dopravní nehodu vzpomíná. Odehrála se na parkovišti a poškozené vozidlo nebylo nijak zásadně poškozeno. Škodní vozidlo bylo ve vlastnictví žalovaného č. 2, což je syn žalovaného č.

1. Žalovaný č. 1 v době autonehody nevěděl, že škodní vozidlo není pojištěno. Pro případ, kdy by soud žalobě vyhověl, požádal žalovaný č. 1 vzhledem k obtížné sociální situaci obou žalovaných o možnost plnění ve splátkách. Žalovaní jsou schopni splácet maximálně částku 2 000 Kč měsíčně.

5. Jednání ve věci dne 3. 5. 2021 se uskutečnilo v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez přítomnosti žalobkyně a žalovaného č.

2. Oba se z jednání omluvili a byli srozuměni s tím, že jednání proběhne v jejich nepřítomnosti.

6. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Dne 27. 2. 2017 žalovaný č. 1 zavinil vozidlem, jehož vlastníkem a provozovatelem byl žalovaný č. 2, dopravní nehodu, kterou způsobil na automobilu [automobil] [značka], [registrační značka] škodu ve výši 7 189 Kč. Poplatek za zpracování škodní události činil 2 420 Kč. Tuto škodu uhradila Česká kancelář pojistitelů, protože k vozidlu nebylo sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a následně ji uplatňovala po žalovaných. Když se jí nedostalo úhrady, postoupila pohledávku za žalovanými na žalobkyni.

7. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“), poskytuje Kancelář (Česká kancelář pojistitelů) z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona. Podle § 24 odst. 9 zák. č. 168/1999 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2017 výplatou plnění z garančního fondu vzniká kanceláři nárok na náhradu toho, co plnila poškozenému podle odst. 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Podle § 24 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona kancelář poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona.

8. Podle § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o. z. postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje.

9. Žalobkyně na základě předložených důkazů prokázala, že žalovaný č. 1 způsobil dopravní nehodu vozidlem, jehož vlastníkem a provozovatelem byl žalovaný č.

2. Tento závěr potvrdil také žalovaný č.

1. Vzhledem k tomu, že k tomuto vozidlu nebylo sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vznikla původnímu věřiteli, České kanceláři pojistitelů, na základě výše uvedených ustanovení zákona o pojištění odpovědnosti povinnost z garančního fondu poskytnout poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem (nepojištěného) vozidla. Následně mu na základě téhož zákona vznikl tzv. regresní nárok na náhradu toho, co poškozenému plnil, a to jak vůči řidiči (žalovaný č. 1), který nehodu zavinil, tak vůči provozovateli a vlastníkovi škodícího vozidla (žalovaný č. 2). Původní věřitel svoji povinnost splnil, uhradil poškozenému dopravní nehodou vzniklou škodu a s ní spojené poplatky a vyzval k její náhradě oba žalované. Žalovaní však ničeho neuhradili a to ani žalobkyni, na kterou nárok řádně přešel. Ani jeden ze žalovaných netvrdil ani neprokázal, že by vzniklý dluh uhradil, že jejich povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud z těchto důvodů považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky za oprávněný, a uložil žalovaným společně a nerozdílně povinnost tuto částku žalobkyni uhradit.

10. Protože žalovaní svoji povinnost k úhradě dlužné částky nesplnili řádně a včas, jsou v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o.z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 609 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé se základním skutkovým a právním rozborem, písemné podání nebo návrh ve věci samé – podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč.

12. Soud umožnil oběma žalovaným zaplatit dlužnou částku, jakož i náklady řízení v souladu s § 160 odst. 1 věta druhá o. s. ř. ve splátkách s ohledem na návrh žalovaného č. 1, jeho postoj k žalované částce, a především ochotu žalovanou částku uhradit, a zároveň s ohledem na majetkové poměry obou žalovaných. Výši splátek soud stanovil na jedné straně s ohledem na reálné možnosti žalovaných předmětný dluh splácet a na straně druhé soud přihlédl k výši dlužné částky a jejího příslušenství. Soud má v daném případě za to, že žalovaní nejsou schopni zaplatit celou částku najednou, své povinnosti však budou schopni dostát v případě možnosti uhradit dluh po částech. Ve výroku uvedená výše splátek se jeví přiměřená výši plnění přisouzené žalobkyni a tím i době, po kterou budou žalovaní po právní moci rozsudku dluh splácet. Stanovením úhrady dluhu ve splátkách nedochází ani k neúměrnému znevýhodnění žalobkyně jakožto věřitele. Vymezená částka není vůči celkové výši dluhu disproporční, umožní žalovaným, budou-li splátky řádně dodržovat, vyhnout se exekuci, ovšem aniž by toto neúměrně znevýhodnilo žalobkyni Při rozhodování o výši splátek, tudíž soud vzal na zřetel nejen situaci žalovaných, nýbrž i zájem žalobkyně, aby žalovaní svůj dluh splnili v rozumné době. Nadto oprávnění žalovaných zaplatit dluh ve splátkách je podmíněno dodržením splátkového kalendáře, neboť v případě prodlení s jakoukoli jedinou splátkou byť o jediný den může žalobkyně po žalovaných žádat zaplacení celého zbývajícího dluhu najednou (ztráta výhody splátek). Z uvedených důvodů soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že žalovaní mohou dluh zaplatit ve splátkách za současného určení jejich výše a podmínek splatnosti.

13. Protože jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).