12 C 391/2020

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Urbánkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím, I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], která fúzí sloučením zanikla, přičemž nástupnickou společností je [právnická osoba] [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] dle §63 zákona č. 127/2005 Sb., zákona o elektronických komunikacích a změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“) a to dne 3. 12. 2014 (dále jen„ Smlouva“). Součástí Smlouvy byly všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společností [právnická osoba] pro domácnosti (dále jen„ VOP“), se kterými se žalovaný seznámil a souhlasil s jejich zněním, což potvrdil svým prohlášením, jenž je součástí Smlouvy. Předmětem smlouvy byl závazek právního předchůdce žalobkyně poskytovat sjednané služby elektronických komunikací žalovanému a povinnost žalovaného platit za sjednané služby cenu ujednanou ve Smlouvě. V rámci Smlouvy byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným sjednán pronájem zařízení MODEM TECHNICOLOR TC7200 ED3 WIFI EMTA ([anonymizováno]: [příjmení] [anonymizováno]); [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov]: [číslo] [název]) (dále jen„ Zařízení“). Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením ceny za sjednané služby, a proto mu právní zástupce právního předchůdce žalobkyně zaslal dopisem ze dne 25. 8. 2015 výzvu k úhradě celé dlužné částky a zároveň ho vyzval k vrácení Zařízení ve lhůtě 7 dnů od ukončení Smlouvy. Žalovaný byl upozorněn na skutečnost, že pokud Zařízení ve stanovené lhůtě nevrátí, bude právní předchůdce žalobkyně oprávněn nárokovat smluvní pokutu dle VOP ve výši 4 000 Kč. Žalovaný na výzvu nereagoval a Zařízení nevrátil, a proto právní předchůdce žalobkyně nárokoval na žalovaném smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč.

2. Žalovaný je občanem cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobkyně je právnickou osobou zřízenou podle práva České republiky a žalovaný je státním občanem Slovenska. Pravidla soudní příslušnosti v tomto případě upravuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které vstoupilo v účinnost dnem 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má poslední známé bydliště v České republice, a to na adrese [adresa žalovaného]. Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci. Podle čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Žalovaný není státním příslušníkem České republiky, má zde však své poslední známé bydliště.

3. Soud žalovanému zaslal usnesení ze dne 24. 3. 2021, ve kterém mu dle § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”) uložil povinnost, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení vyjádřil ve věci samé k přiložené žalobě. Uvedené usnesení se žalovanému nepodařilo doručit. Usnesením ze dne 27. 4. 2021 vyzval soud žalovaného, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení vyjádřil dle § 114a odst. 2 písm. a) o.s.ř. k rozhodným skutečnostem v dané věci a označil důkazy k prokázání těchto skutečností. Ani na tuto výzvu žalovaný nereagoval a v řízení zůstal nečinný 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila podáním ze dne 4. 5. 2021. Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] to dne 3. 12. 2014. V rámci Smlouvy byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným sjednán pronájem zařízení MODEM TECHNICOLOR [anonymizováno] ED3 WIFI EMTA a zařízení [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova]. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením ceny za sjednané služby, a proto právní předchůdce žalobkyně dopisem ze dne 20. 7. 2015 odstoupila od smlouvy. Právní zástupce právního předchůdce žalobkyně zaslal dopisem ze dne 25. 8. 2015 výzvu k úhradě celé dlužné částky a zároveň ho vyzval k vrácení Zařízení ve lhůtě 7 dnů od ukončení Smlouvy, k čemuž se žalovaný zavázal přijetím všeobecných obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně. S ohledem na to, že zapůjčená zařízení žalovaný nevrátil řádně a včas, je povinen uhradit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu dle ceníku ve výši 2 000 Kč za každé ze dvou zařízení. Právní předchůdce žalobkyně následně svoji pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno písemně dopisem.

6. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“).

7. Dle ustanovení § 2201 o. z., se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle ustanovení § 2202 odst. 1 o. z., lze pronajmout věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou.

8. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Dle ustanovení § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

10. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně tedy byla uzavřena o smlouva poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, v níž byl mimo jiné sjednán pronájem přijímacích zařízení, které byly žalované poskytnuty. Žalovaná však řádně a včas nehradila nájemné, na které vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo. Právní předchůdce žalobkyně tedy od smlouvy odstoupil a žalovanému vznikla povinnosti obě zařízení vrátit. To však neučinila, načež jí vznikla povinnost uhradit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu dle ceníku ve výši 2 000 Kč za každé zařízení. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo v souladu s ustanovením § 1879 o. z., k postoupení na žalobkyni. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by dlužné nájemné uhradil a zařízení vrátil, nebo že by uhradil smluvní pokutu. Netvrdil ani, že by tyto povinnosti zanikly na základě jiné skutečnosti, nebo vůbec nevznikly. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.