12 C 441/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr Renatou Urbánkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 2 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 22. 1. 2016 se společností [právnická osoba] (dále také jen„ [anonymizováno]“) smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. V rámci smlouvy byl mezi [právnická osoba] a žalovaným sjednán rovněž pronájem zařízení, konkrétně modemu TECHNICOLOR TC7200 ED3 WIFI EMTA (SN: MAC: 88F7C71B2495), (dále také jen jako„ zařízení“). Žalovaný nehradil řádně a včas cenu za poskytnuté služby, pročež [právnická osoba] dopisem ze dne 7. 9. 2016 od smlouvy odstoupila. Žalovaný se dle všeobecných obchodních podmínek, jež jsou součástí smlouvy, zavázal zařízení vrátit do 14 dnů od ukončení smlouvy, což však neučinil. Protože žalovaný zařízení nevrátil, je povinen uhradit [právnická osoba] smluvní pokutu dle ceníku ve výši 2 000 Kč. Společnost [anonymizováno] následně svoji pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. V řízení zůstal nečinný.

3. Žalovaný je občanem cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobkyně je právnickou osobou zřízenou podle práva České republiky a žalovaný je státním občanem Rumunska. Pravidla soudní příslušnosti v tomto případě upravuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které vstoupilo v účinnost dnem 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má poslední známé bydliště v České republice, a to na adrese [adresa žalovaného]. Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci. Podle čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Žalovaný není státním příslušníkem České republiky, má zde však své poslední známé bydliště.

4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu ustanovení § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: žalovaný se [právnická osoba] dne 22. 1. 2016 podepsal smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Ve smlouvě byl mimo jiné sjednán pronájem přijímacího zařízení, konkrétně modemu TECHNICOLOR TC7200 ED3 WIFI. Žalovaný však neplatil pravidelná vyúčtování poskytnutých služeb, a proto [právnická osoba] dopisem ze dne 7. 9. 2016 odstoupila od smlouvy a spolu s tím žalovaného vyzvala k vrácení zařízení. Žalovaný se dle všeobecných obchodních podmínek zavázal vrátit zapůjčené zařízení do 14 dnů od ukončení smlouvy, to však neučinil. S ohledem na to, že zařízení nevrátil řádně a včas, vznikla žalovanému povinnost uhradit [právnická osoba] smluvní pokutu dle ceníku ve výši 2 000 Kč. Společnost [anonymizováno] následně svoji pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem.

6. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“).

7. Dle ustanovení § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle ustanovení § 2202 odst. 1 o. z. lze pronajmout věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou.

8. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Dle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

10. Mezi žalovaným a [právnická osoba] tedy byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, v níž byl mimo jiné sjednán nájem přijímacího zařízení, které bylo žalovanému poskytnuto. Žalovaný však řádně a včas nehradil poskytnuté služby, a proto [právnická osoba] od smlouvy odstoupila. Tím žalovanému vznikla povinnost zařízení vrátit. To však neučinil, načež mu vznikla povinnost uhradit [právnická osoba] smluvní pokutu dle ceníku ve výši 2 000 Kč za nevrácené zařízení. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo v souladu s ustanovením § 1879 o. z. k postoupení pohledávky na zaplacení smluvní pokuty na žalobkyni. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by zařízení při skončení smlouvy vrátil, nebo že by uhradil smluvní pokutu. Netvrdil ani, že by tyto povinnosti zanikly na základě jiné skutečnosti, nebo vůbec nevznikly. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby: převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka s výší mimosmluvní hodnoty za jeden úkon právní služby 200 Kč a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč k uvedeným třem úkonům právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když advokátka žalobkyně je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

12. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

13. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.