12 C 59/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní Mgr. Renatou Urbánkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 6 500 EUR s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 6 500 EUR se zákonným ročním úrokem z prodlení z dlužné částky od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech řízení částku 56 047 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum se žalobce domáhal zaplacení částky 6 500 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalované od března rok do září rok posílal každý měsíc na její účet peníze, přičemž se mělo jednat o peníze, které si žalobce chtěl na účtu žalované spořit a následně pak naspořenou částku chtěl na konci roku rok vybrat a použít na splátky svých exekucí. Žalobce tvrdil, že peníze posílal na základě smlouvy o úschově peněz, kterou s žalovanou uzavřel ústně na začátku března rok s tím, že v prosinci rok žalovaná naspořené peníze vybere a žalobci vyplatí. Protože se žalobce a žalovaná, kteří žili v partnerském vztahu, rozešli, požádal o výplatu peněz dříve, a to už v září rok. Žalobce uvedl, že v ČR nemá účet, resp. tento účet má zablokovaný exekutorem, a pokud by peníze měl na svém účtu, tak by hrozilo, že je utratí (dále dodal, že jeden účet má veden v země, kde je anonymizováno), důvěřoval tedy žalované a zvolil tuto cestu ve formě spoření, s čímž žalovaná souhlasila. Žalobce pověřil svého zaměstnavatele právnická osoba příjmení anonymizováno, aby na účet žalované (č. účtu: číslo), který je veden u anonymizována dvě slova, posílal každý měsíc částku 1 000 EUR. Takto bylo žalované na daný účet zasláno celkem 6 500 EUR v období od března rok do září rok (v březnu rok žalobce poslal pouze 500 EUR, poté posílal částku 1 000 EUR). Žalovaná žalobci naspořené peníze nevrátila, naopak ho podvedla, neboť ho donutila k podpisu Dohody o neexistenci pohledávek. Žalobce uvedl, že s žalovanou žili jako druh a družka, a kromě spoření peněz nechal žalobce zaregistrovat na její jméno i dva anonymizována dvě slova Tyto anonymizováno však kupoval žalobce a jsou jeho vlastnictvím. Po jejich rozchodu nejprve žalovaná odmítala převod anonymizováno na žalobce, následně pak souhlasila s jejich převedením a mezi účastníky bylo dohodnuto, že se sejdou na poště, kde ověří plné moci. Následně se dne datum sešli na poště v obec anonymizována dvě slova k ověření podpisu na plné moci. Při této příležitosti měla žalovaná žalobci předat částku 6 500 EUR, kterou měla v mezidobí vybrat. Když se žalobce na poště dotazoval, kde jsou peníze, řekla mu žalovaná, že mu je předá doma a donutila ho k podpisu listiny, přičemž žalobce vůbec nevěděl, co podepisuje. Teprve dodatečně žalobce zjistil, že podepsal Dohodu o neexistenci pohledávek a v rámci daného řízení namítá neplatnost tohoto právního jednání, tedy uzavření dohody o neexistenci pohledávek ze dne datum. Žalobce má za to, že mu žalovaná způsobila úmyslně škodu ve výši 6 500 EUR. Žalobce se domnívá, že žalovaná použila uschované peníze pro sebe, čímž mu vznikla škoda v dané výši. Pokud žalovaná peníze na účtu stále má, ale pouze je nechce vydat, žaluje žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovanou vyzval k navrácení částky v rámci předžalobní výzvy ze dne datum, nicméně žalovaná částku nevrátila, proto od datum požaduje žalobce zákonné úroky z prodlení z dlužné částky.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala ji v plném rozsahu zamítnout. Učinila nesporným pouze tvrzení, že žalobce na její účet zaslal v období od března rok do září rok částku v celkové výši 6 500 EUR. Žalovaná učinila sporným tvrzení žalobce, že by mezi nimi byla uzavřena ústní smlouva o úschově peněz a že předmětem této smlouvy byla výplata naspořených peněz žalobce v prosinci roku rok. Žalovaná poukazuje na nelogické tvrzení žalobce, že naspořené peníze na účtu chtěl použít na úhradu svých dluhů, neboť v ČR neměl účet, resp. tento měl zablokovaný exekutorem, a zároveň se bál, že by peníze na svém účtu utratil. K tomuto žalovaná uvedla, že o existenci dluhů žalovaného a o tom, že jsou na něj vedeny exekuce, se dozvěděla až ke konci jejich společného soužití, resp. tato skutečnost vedla k jejich rozchodu a důvodem zasílání peněz na účet žalované tak rozhodně nebylo řešení dluhové situace žalobce. Pokud by žalobce chtěl tuto situaci řešit, mohl se kdykoliv domluvit s příslušnými exekutorskými úřady na splátkovém kalendáři a posílat peníze přímo jim. Dále se žalovaná vyjádřila k důvodu ukládání příslušných částek na její účet, kdy uvedla, že s žalovaným se seznámila na jaře roku rok přes internetovou seznamku. Žalobce se pak k žalované postupně nastěhoval mezi srpnem a listopadem rok. Nejprve si u ní uskladnil své osobní věci (oblečení, nádobí, elektronika atd.), následně jí oznámil, že ve svém nájemním bytě dal výpověď a od listopadu rok bude bydlet u žalované. Během listopadu a prosince se pak kompletně s dalšími věcmi k žalované přestěhoval. Žalobce sám navrhl žalované, že jí bude platit částku v paušální výši 1 000 EUR, když v obec v té době měl platil za nájem dle svého tvrzení částku ve výši 30 000 Kč. příjmení, kterou se rozhodl posílat žalované měla sloužit jako příspěvek na nájemné, a dále na uskladnění osobních věcí žalobce, příspěvek na jídlo, neboť žalovaná pro žalobce vařila, dále mu prala, žehlila a zajišťovala další domácí servis a v neposlední řadě se starala o jeho domácí zvířata (anonymizováno) v době žalobcově nepřítomnosti. Peníze tedy sloužily nejen pro potřeby žalobce (žalovaná během jejich společného soužití průběžně platila žalobcovy výdaje (nákup cigaret, oprava auta, nákup pohonných hmot atd.), ale měly rovněž sloužit pro osobní spotřebu žalované, přičemž žalovaná peníze používala s vědomím žalobce. Domluvenou částku začal žalobce tedy posílat v březnu rok (500 EUR) a následně pak od dubna rok do září rok ve výši 1 000 EUR měsíčně. Přes zimu roku rok rok, tj. od prosince rok do začátku března rok žalobce nepracoval a pobýval v bydlišti žalované. Dále žalovaná učinila nesporným, že žalobce zakoupil za své peníze anonymizována tři slova a tyto nechal anonymizováno na jméno žalované. Jeden z anonymizováno měl být darem žalobce pro žalovanou, nicméně žádnou darovací písemnou smlouvu účastníci neuzavřeli. Po rozchodu žalobce s žalovanou tak vznikl rozpor o tom, komu má daný anonymizováno připadnout. Žalobce se pak s žalovanou domluvil, že žalovaná na žalobce přepíše oba předmětné nákladní přívěsy a strany si potvrdily neexistenci vzájemných pohledávek prostřednictvím písemné dohody, která byla stvrzena podpisy dne datum. Žalovaná tedy odmítla tvrzení žalobce, že byl k podpisu předmětné smlouvy donucen. Zároveň učinila sporným, že by byl ze strany žalobce podpis této dohody podmiňován vrácením žalované částky, s tímto přišel žalobce až následně. Tvrzení žalobce, že při podpisu Dohody o neexistenci pohledávek byl na jeho osobu vyvíjen nátlak, kterému podlehl, neboť potřeboval v registru vozidel přepsat předmětné přívěsy na sebe, není věrohodné. Dále žalovaná uvedla, že společné soužití s žalobcem ukončila v září rok. Důvodem byla skutečnost, že se dozvěděla o existenci jeho exekučních řízení, o kterých do září rok nevěděla. Žalobce pak následně opustil bydliště žalované na konci září rok a odvezl si uskladněné věci během října rok. Účastníci se finálně dohodli ohledně přepisu anonymizováno a před podpisem Dohody o neexistenci pohledávek žalobce požadoval po žalované vrácení údajné říjnové platby ve výši 1 000 EUR, kterou žalobce evidoval jako strženou na své výplatní pásce, ale žalovaná tuto platbu neobdržela a doložila mu, že jí žádné peníze v říjnu rok na účet nepřišly. Po přepsání anonymizováno a podpisu Dohody o neexistenci pohledávek pak začal žalobce žalované vyhrožovat a v místě jejího bydliště jí neohlášeně navštěvovat s požadavky na vrácení peněz, které mu měla údajně žalovaná dlužit, vždy se ale jednalo o částku 1 000 EUR, tj. spornou říjnovou platbu, nikdy se žalobce nezmiňoval o tom, že by mu žalovaná měla dlužit 6 500 EUR, s tímto požadavkem žalobce přišel až v prosinci rok v rámci předžalobní výzvy. Chování žalobce žalovaná považovala za invazivní a narušující její soukromí, proto jej nahlásila na policii.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: - z potvrzení zaměstnavatele žalobce firmy jméno příjmení anonymizováno, kontrolních listů plateb a dokladu z banky, bylo zjištěno, že na účet žalované byly v období od března rok do září rok provedeny platby ve anonymizováno 6 500 EUR (toto žalovaná nesporovala); - z výpisu z Centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že na žalovaného bylo v únoru rok vedeno celkem anonymizováno pravomocných exekucí na základě rozhodnutí soudu (v červnu rok je evidováno již anonymizováno pravomocných exekucí); - z messenger korespondence vyplývá, že se žalobce a žalovaná dohadovali ohledně přepisu anonymizováno, které byly registrovány na žalovanou, o dlužné částce 6 500 zde není žádná zmínka. Pokud mezi sebou účastníci probírali finanční vztahy, pak z kontextu zpráv vyplývá, že jde o spornou platbu v říjnu rok ve výši 1 000 EUR, která měla být z účtu žalobce stržena a žalované zaslána, ačkoliv k této platbě nebyl důvod, neboť účastníci již spolu nežili v partnerském soužití; spor a dohady byly ohledně toho, zda žalované peníze skutečně došly, neboť tato tvrdila, že platbu neobdržela. Z korespondence také vyplývá, jaké byla skutečná vůle žalobce, tedy že zaslané peníze měly sloužit k zajištění chodu domácnosti žalované, ve které žalobce bydlel a měl uložené své věci, ale i domácí zvířata (konkrétní zpráva žalobce zaslaná žalovaná dne datum: („ Dostavala si, na účet, dost peněz, abys pro mě něco udělala. Ale tím už tě nebudu zatěžovat, teď ty peníze dostávají jiný, co mě znají a mají me rádi. Jsem zvědaví, kde si vyděláš číslo mesicne a byla přitom doma….Myslim, že jsem tě zabezpečil…..“); - z Dohody o neexistenci pohledávek vyplývá, že byla podepsána oběma účastníky dne datum, listina obsahuje úředně ověřené podpisy a jedná se o potvrzení, že účastníci vůči sobě nemají žádné majetkové ani jiné závazky a pohledávky, které by mohli vůči sobě navzájem v budoucnu, jakkoliv nárokovat. K danému soud dodává, že se jedná o jeden list papíru, kde je tučný nápis Dohoda o neexistenci pohledávek a následně kromě identifikace účastníků dva řádky dohody, pokud žalovaný opatřil tuto listinu podpisem, musel si všimnout jejího stručného obsahu a tučně zvýrazněného nadpisu, nejeví se tedy pravděpodobná jeho tvrzení, že nevěděl, co podepisuje, rovněž se jeví lichá jeho tvrzení o tom, že byl k podpisu donucen. Z časového kontextu celého případu je zřejmé, že dohoda o neexistenci pohledávek se vztahovala ke sporné říjnové platbě. S verzí dlužné částky 6 500 Kč přišel žalobce poprvé až v rámci předžalobní upomínky, která byla sepsána jeho právní zástupkyní dne datum. Pokud by říjnu rok žalobce vůči žalované uplatňoval nárok na zaplacení částky 6 500 EUR, určitě by tuto dohodu nepodepisoval; - z Úředního záznamu o podání vysvětlení vyplývá, že dne datum se a žalovaná dostavila na OOPČR anonymizováno k podání vysvětlení, které bylo požadováno z důvodu objasnění skutečnosti důležitých pro odhalení trestního činu nebo přestupku a jeho pachatele ve věci celé jméno žalobce – občanské soužití. Paní žalovaná zde figurovala jako poškozená, kdy sdělila, že se jedná o spor, který začal koncem září rok, kdy se s panem celé jméno žalobce /žalobcem/ rozešla z důvodu zjištění exekucí vůči jeho osobě, od té doby ji neohlášeně navštěvuje, zazvoní a vyžaduje osobní věci, které měl u ní uložené a peníze, ale žádné mu nedluží. Žalovaná dále uvedla, že jeho jednání jí způsobuje psychické problémy a má z pana celé jméno žalobce strach. Z daného listinného důkazu lze mít za to, že vztahy mezi účastníky byly po jejich rozchodu napjaté a byla to paní žalovaná, která měla z chování žalobce obavy, lze tedy těžko uvěřit žalobcovu tvrzení, že jej žalovaná donutila k podpisu Dohody o neexistenci pohledávek. Pro úplnost soud dodává, že výpověď žalované před orgánem policie považuje za věrohodnou i z toho důvodu, že byla učiněna tři měsíce před podáním této žaloby a žalovaná zde přesně popsala situaci a vztahy, které mezi ní a žalovaným panovaly, ani zde není zmínka o tom, že by po ní žalobce požadoval dlužnou částku 6 500 Kč, zmiňuje pouze to, že po ní žalobce požaduje peníze, z časového kontextu je opět nepochybné, že se jedná o spornou říjnovou platbu 1 000 EUR; - z čestného prohlášení pana jméno příjmení a paní jméno příjmení oba bytem adresa, že pan celé jméno žalobce datum narození se od srpna rok do září rok zdržoval na adrese ulice a číslo, obec – anonymizováno a od prosince rok měl na adrese uložené osobní věci. Od prosince rok do začátku března rok zde pobýval bez přestávky, neboť přes zimu v zahraničí nepracoval (jedná se o čestná prohlášení bývalého manžela žalované a jeho družky, kteří bydlí ve stejném domě na adrese bydliště žalované, je tedy zřejmé, že o pobytu žalobce u žalované měli přehled); pokud žalobce tvrdil, že u žalované bydlel až od ledna rok, že žalovaná po celou dobu věděla, že má exekuce a že to byl žalobce, kdo se s žalovanou rozešel, protože měl obavy, že bude zneužívat jeho peníze, soud těmto tvrzením neuvěřil, jeho tvrzení jsou velmi protichůdná a nelogická, navíc byla vyvrácena důkazy, které předložila žalovaná. Bylo prokázáno, že žalobce u žalované trvale bydlel, měl zde uskladněné své věci a mezi účastníky probíhalo klasické společné hospodaření, kdy se žalobce podílel na společných nákladech spojených s chodem domácnosti a jakožto muž se rovněž snažil finančně zajistit svou partnerku, přičemž využíval všechen„ domácí servis“. Toto vše fungovalo do doby, než se žalovaná dozvěděla o jeho faktické finanční situaci. Žalobce byl trvale byl hlášen na ohlašovně Úřadu územní celek, ale pošta mu dle jeho tvrzení měla chodit na různé poštovní úřady, podle toho, kam měl zaplacenu dosílku zásilek (i z tohoto chování vyplývá, že žalobce nechtěl, aby mu zásilky chodily na adresu k žalované, která by se mohla dozvědět o jeho exekucích); - ze svědecké výpovědi jméno příjmení bylo zjištěno, že je jeho bývalou přítelkyní, kterou si našel poté, co ukončil vztah se žalovanou, žalobce u ní bydlel od listopadu rok do července rok, kdy se rozešli a svědkyně ho vyhodila ze svého bytu /důvodem byla skutečnost, že se dozvěděla o jeho dluzích/. Svědkyně uvedla, že jí žalobce říkal o tom, že posílal žalované 1 000 EUR měsíčně, na co konkrétně to mělo být neříkal (svědkyně si sama domyslela, že to bude asi na domácnost a nájem, neboť i ona po něm chtěla, aby jí finančně přispíval, když u ní bydlel), žalobce se nikdy nezmiňoval o tom, že by si u žalované měl spořit peníze. Když se svědkyně a žalobce poznali, mluvil žalobce o tom, že mu žalovaná dluží 1 000 EUR, které mu strhli v říjnu rok z výplaty (to už s žalovanou nežil) a tyto chtěl po ní vrátit, ale finálně vyšlo najevo, že žalované tato částka v říjnu rok na její účet připsána nebyla. Dále svědkyně uvedla, že na začátku jejího vztahu s žalobcem se tento nikdy nezmínil, že by mu žalovaná dlužila ještě další částku, teprve později, tedy až v prosinci rok začal tvrdil, že mu dluží ještě 6 500 EUR. Svědkyně. Svědkyně nepotvrdila tvrzení žalobce, že byl s žalovanou dohodnut, že mu na poštu v den, kdy ověřovali plné moci, měla přinést nějaké peníze, dále nepotvrdila, že by měl mít žalobce u žalované naspořené peníze ve výši 6 500 Kč na základě jejich ústní dohody. Dále svědkyně nepotvrdila, že by na žalobce žalovaná vyvíjela nějaký nátlak, naopak to byl žalobce, co stále psal žalované.

4. Celková tvrzení žalobce postrádají logické souvislosti, žalobce nevysvětlil, proč si měl spořit u žalované peníze, když měl dluhy a bylo na něj vedeno několik exekucí, kterým se úspěšně vyhýbal, neměl v ČR vedený účet, v země nebyl nikde hlášen k pobytu, bydlel v anonymizováno a číslo svého účtu v zahraničí exekutorům nenahlásil, rovněž tak si nechal anonymizováno zaregistrovat na žalovanou, aby exekutoři nemohli zjistit faktického majitele. Tvrzení žalobce, že nechtěl peníze utratit je zcela liché, stejně tak jako jeho tvrzení o tom, že naspořené peníze měla žalovaná žalobci předat v prosinci rok (to už žalobce neměl obavy z toho, že peníze utratí?). Žalobce tedy neprokázal, že by mezi ním a žalovanou byla uzavřena dohoda o spoření peněz na její účet. Naopak soud uvěřil tvrzení žalované, že se o exekucích žalobce dozvěděla až po několikaměsíčním soužití a následně se z daného důvodu rozhodla soužití ukončit. Žalobce u žalované příležitostně pobýval již od srpna rok, kdy si k ní stěhoval věci a od listopadu rok u ní bydlel. Od března pak žalované přispíval na domácnost a další věci spojené s chodem domácnosti a se správou jeho osobních věcí, kdy v březnu rok zaslal 500 EUR a následující měsíce (dubem až září rok) to bylo 1 000 EUR. Pokud by si měl žalobce platit nájem bytu nebo výdaje za uskladnění věcí, byly by měsíční částky srovnatelné. Jak vyplynulo z výpovědi svědkyně příjmení, žalobce si na seznamce vyhledával ženy, k nimž se pak stěhoval i se svými věcmi a tímto je v podstatě využíval. V daném případě byl zpočátku mezi žalobcem a žalovanou spor o částku 1 000 EUR (sporná říjnová platba), což vyplývá i z přiložené messenger korespondence, kde je vždy zmínka ohledně této částky, nikdy zde není zmínka nebo výzva k zaplacení částky 6 500 EUR. S touto verzí přišel žalobce až dodatečně. Dohoda o neexistenci pohledávek ze dne datum není podstatný klíčový listinný důkaz, nicméně k tomuto soud uvádí, že se nejedná o neplatný právní úkon. Žalobce je plně svéprávný, jeho argument, že nevěděl, co podepisuje, nelze přijmout. Nebylo prokázáno, že by byl uveden v omyl, nebo že by byl donucen k podpisu této dohody. Navíc z provedeného dokazování vyplynulo najevo, že dohoda o neexistenci pohledávek se měla primárně vztahovat na spornou platbu 1000 EUR, tj. platbu, která byla žalobci v říjnu rok stržena, ale na účet žalované nedošla. Podstatné v dané věci je to, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzené dohody o úschově peněz.

5. Ustanovení § 2405 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) upravuje náhradu škody za neoprávněné užití věci, konkrétně je zde uvedeno: užije-li schovatel převzatou věc pro sebe, umožní-li jinému užití věci nebo dá-li ji do úschovy jinému bez svolení uschovatele nebo bez nezbytné potřeby, nahradí uschovateli veškerou škodu, a to i nahodilou. To neplatí, prokáže-li uschovatel, že by škoda postihla věci i jinak.

6. Dle ustanovení § číslo odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že nárok žalobce na zaplacení částky 6 500 EUR není dán, a to ani z titulu náhrady škody, jak tvrdí žalobce, ani z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žalobci se nepodařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, zejména neprokázal uzavření ústní smlouvy o úschově peněz s žalovanou, na základě které by jí měla vzniknout povinnost vrátit na konci roku rok peníze zaslané žalobcem na její účet v období od března rok do září rok. Z dokazování vyplynulo, že peníze zaslané žalobcem na účet žalované byly paušální částkou, resp. příspěvkem na bydlení a další služby s tímto spojené (podíl na nájemném, platba za uskladnění věcí, za služby, které žalovaná poskytovala v rámci péče o domácnosti, tj. vaření planí a žehlení prádla, péče o domácí zvířata, která žalobce nechal u žalované a o které se starala v jeho nepřítomnosti, peníze měly rovněž sloužit pro osobní potřebu žalované, tyto tedy používala s vědomím žalobce pro svou i jeho potřebu (např. platba cigaret a pohonný hmot atd.), žalobce se podílel na společném hospodaření, jak je zvykem nejen v manželském, ale i partnerském soužití. Ostatně sám žalobce u soudního jednání uvedl, že s žalovanou plánoval společnou budoucnost. Zaslaná částka je přiměřená, tedy taková, kterou by běžně platil, pokud by si pronajmul byt.

8. Pokud soud v daném odůvodnění nehodnotí další důkazy, které provedl, je to z důvodu nadbytečnosti, neboť skutkový stav byl řádně prokázán výše uvedenými a hodnocenými důkazy. Pokud soud zamítl návrhy žalobce na další dokazování, zejména výslech svědka jméno příjmení, jméno jméno, tedy spolupracovníků žalobce, bylo toto opět z důvodu nadbytečnosti, neboť daní svědci mohou sdělit pouze to, co vědí od žalobce, nikdo z nich nebyl přímým svědkem rozhodných okolností, tj. nikdo nebyl přítomen při uzavření tvrzené ústní smlouvy s žalovanou, ani nebyl svědkem konkrétního soužití obou účastníků, svědci by tedy mohli sdělit pouze zprostředkované informace od žalobce, což by v dané věci nebylo žádným přínosem, pouze by se protáhlo řízení a zvýšily by se jeho náklady. Pokud jde o navržený výslech jméno příjmení, rovněž nebyl proveden z důvodů nadbytečnosti, neboť tento svědek měl pomáhat žalobci s rekonstrukcí bytu u žalované a potvrdit, že žalobce do rekonstrukce bytu žalované vložil více peněz, než tvrdí žalovaná (v daném případě není předmětem řízení částka vynaložená žalobcem na rekonstrukci bytu, tudíž i navržená svědecká výpověď je bezpředmětná).

9. O nákladech řízení ve vztahu mezi jeho účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, přiznal nárok na náhradu nákladů v celkové částce 56 047 Kč Tyto náklady jsou spojené s právním zastoupení žalované advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, konkrétně jde o odměnu právního zastoupení dle § 7, § 8 odst. 1 dané vyhlášky (tarifní hodnotou je částka 6 500 EUR), tj. v přepočtu 157 138 Kč, přičemž hodnota jednoho úkonu právní služby tak činí 7 420 Kč; bylo provedeno 6 úkonů v dané věci (1. převzetí a příprava věci, 2. vyjádření k žalobě ze dne datum, 3. příjmení advokáta s klientem dne datum – záznam o poradě s klientem byl řádně doložen, 4. – 6. zastupování při jednání u OS obec, konkrétně u jednání datum – přesahující 2 hodiny, a dále jednání datum), celkem tedy 44 520 Kč. Ke každému úkonu náleží režijní paušál (tj. 6 x 300 Kč = 1800 Kč) + 21 % DPH (částka ve výši 9 727 Kč; dle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobce povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.