12 C 73/2019

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Urbánkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený evropským údaje o zástupci pro zaplacení částky 72 360,25 EUR s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 72 360,25 EUR spolu se zákonným úrokem ve výši 8,05 % počítaným z částky 13 822,50 EUR od 27. 10. 2015 do 21. 1. 2016, z částky 11 522,50 EUR od 22. 1. 2016 do zaplacení, z částky 30 587,22 EUR od 6. 3. 2016 do zaplacení, z částky 5 599,68 EUR od 8. 5. 2016 do zaplacení, z částky 24 650,85 EUR od 24. 2. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 61 324 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5.3.2019 se žalobce domáhal zaplacení částky 72 360,25 EUR s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobce je podnikatel, fyzická osoba, státní příslušník [země], kde podniká a má bydliště. Žalovaný je fyzické osoba, státní příslušník [země], bydliště má v ulici [ulice a číslo] v [obec] v ČR. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že na základě ústní objednávky (smlouvy o dílo) z [anonymizováno] [rok] prováděl práce na objektu [ulice a číslo] v [obec], který je ve vlastnictví žalovaného. Ústní objednávka prací souvisela s předchozím dílem, a to výstavbou domu [adresa] zakončenou v roce 2012, na které se vyskytly vady, které však dle tvrzení žalobce nebyly v jeho odpovědnosti. Dle dohody z října 2015 měl žalobce odstranit zjištěné vady díla a vzniklou škodu, což učinil a žalovanému dne 22.4.2016 předal dokončené dílo, resp. dílo s odstraněnými vadami. Žalobce provedl reinstalaci sanitárního zařízení ve třech koupelnách dané nemovitosti a úpravu topného systému v obytném pokoji, což řádně vyúčtoval. Jednotlivé pracovní výkony a materiál účtoval žalobce žalovanému svými fakturami takto: faktura [číslo] ze dne [datum], fakturovaná částka 13 822,50 EUR, splatná 26.10.2015, faktura č. [rok] ze dne [datum], fakturovaná částka 30 587,22 EUR, splatná 5.3.2016, faktura č. [rok] ze dne [datum], fakturovaná částka 5 599,68 EUR, splatná 7.5.2016 a faktura č. [rok] ze dne [datum], fakturovaná částka 24 650,85 EUR, splatná 23.2.2017. Na těchto fakturovaných částkách žalovaný uhradil žalobci pouze částku 2 300 EUR dne 21.1.2016 s tím, že žalobce započetl tuto platbu na úhradu faktury [číslo] v původní výši 13 822,50 EUR.

2. Dále žalobce sdělil, že před německým soudem [anonymizována dvě slova] proběhlo řízení, kde žalobcem byl [celé jméno žalovaného] (ve věci [spisová značka] je žalovaným) a žalovaným byl [celé jméno žalobce] (ve věci [spisová značka] je žalobcem), kdy žalobce požadoval zaplacení částky 10 441,68 EUR z titulu odpovědnosti za vady. [příjmení] soud rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] pod č.j. 1 O 347/16, kdy žalobu zamítl. V důsledku tohoto rozsudku si pak účastníci mezi sebou dne 16.5.2018 ujednali, že se vzájemně vzdávají pohledávek, které mezi nimi vznikly, a které pocházejí ze stavebních prací v roce 2015 uskutečněných na objektu [ulice a číslo], [obec]. Strany konstatovaly, že nároky, které byly vyfakturovány, jsou nároky v odpovědnosti pana [jméno] [příjmení], který zapříčinil vzniklé vady při provádění svého díla, jakožto původní zhotovitel. Žalobce poukázal na to, že zvláštní podmínkou tohoto ujednání byl závazek poškozeného, v tomto řízení žalovaného, zažalovat skutečného viníka vad díla ohledně nároků, které pochází z označovaných vyúčtování žalobce a nést veškeré náklady takového sporu. Žalovaný však tento závazek nesplnil, žalobu v přiměřené době nepodal, proto žalobce považuje dohodu o vzdání se vzájemných nároků ze dne 16.5.2018 za nenaplněnou a vzhledem k riziku promlčení svých nároků podal tuto žalobu, kde uplatnil nároky proti žalovanému. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k zaplacení fakturovaných částek shora označených, a to podáním ze dne 11.12.2018.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, žádal, aby byla v plném rozsahu zamítnuta. Uvedl, že si žádné práce či služby od žalobce neobjednal. Nesporoval, že žalovaný provedl v předmětné době práce na jeho domě a tyto vyfakturoval, ale jednalo se o práce spočívající v odstranění vad, které byly způsobeny žalobcem při výstavbě rodinného domu žalovaného v roce 2012 tím, že při instalatérské práci, kterou žalobce prováděl jako subdodavatel, vadně nainstaloval těsnění ve sprchových koutech. Dne 27.11.2012 se strany dohodly, že smluvní vztah bude ukončen a že mezi sebou nemají žádné pohledávky s výjimkou nároků žalovaného z titulu odpovědnosti žalobce za vady na díle. V října 2015 pak žalovaný zjistil, že ve třech koupelnách domu jsou nesprávně nainstalované těsnění u sprchových koutů a z toho důvodu voda zatékala pod dlažbu a do zdiva. Byla nutná rozsáhlá oprava. Žalobce v říjnu/listopadu 2015 odstranil vady, ovšem ne zcela. V průběhu roku 2016 se vyskytly po uvedených opravách další vady, proto žalovaný žalobce vyzval k odstranění těchto dalších vad, ale na tyto výzvy žalobce již nereagoval. Výkony, za které žalobce nárokuje žalovanou částku, byly provedeny již v říjnu a listopadu 2015, jednalo se o odstranění vad, nikoliv o objednávku ze strany žalovaného. Jediný vztah mezi stranami byl zákonný nárok žalovaného vůči žalobci na odstranění vad na díle. Žalovaný má za to, že pokud žalobce vady skutečně odstranil, znamená to, že vady uznal. Protože mezi stranami neexistoval smluvní vztah. Žalovaný dále poukazuje na skutečnost, že dne 16.5.2018 se strany mimosoudně dohodly tak, že se vzdávají veškerých vzájemných nároků a pohledávek, tudíž i z této dohody plyne, že žalobce nemá žádnou pohledávku za žalovaným. Dále žalovaný poukazuje na to, že tím, že mezi stranami neexistoval smluvní vztah, je jediný nárok, který připadá v úvahu, nárok na vydání bezdůvodného obohacení, a to pouze za předpokladu, že by žalovaný neměl nárok na odstranění vad způsobených žalobcem a žalobce by odstranění vad provedl bez právního důvodu. Pokud by měl žalobce nárok na základě bezdůvodného obohacení, tak počala promlčecí lhůta běžet již bezprostředně po provedení prací, tedy v průběhu listopadu 2015 a tudíž by byl takovýto nárok promlčen již v listopadu 2018.

4. Protože oba účastníci jsou příslušníky cizího státu, jedná se o věc s cizím prvkem a soud se nejprve zabýval otázkou své příslušnosti a jakým právem se bude daná věc řídit. V daném případě soud postupoval podle Nařízení Evropského Parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). V článku 1 tohoto nařízení je řešena věcná působnost a dle odstavce 1. se toto nařízení vztahuje na smluvní závazkové vztahy podle občanského a obchodního práva v případě kolize právních řádů. V článku 2 je zakotvena univerzální použitelnost tohoto nařízení, kdy právo určené na základě tohoto nařízení se použije bez ohledu na to, zda je právem některého z členských států či nikoliv. Protože mezi účastníky nedošlo k volbě práva, je podstatný článek 4 tohoto nařízení, kde je řešeno rozhodné právo při neexistenci volby práva v odstavci 1., zde je zakotveno následující: v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotčeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno takto: b) smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. V daném případě žalobce prováděl pro žalovaného služby vyplývající z uzavřené smlouvy a následně po řádné reklamaci prováděl odstranění vad, které vznikly v důsledku špatně provedených prací. Poskytovatel má obvyklé bydliště v SRN, bylo by tedy na místě aplikovat německé právo. Soud má ale za to, že na danou věc je namístě aplikovat tzv. únikovou klauzuli, které je zakotvena v článku 4 v odstavci 3 daného nařízení – vyplývá-li ze všech okolností případu, že je smlouva zjevně úžeji spojena s jinou zemí, než je země uvedená v odstavcích 1 nebo 2, použije se právo této jiné země. V daném případě je tedy namístě aplikovat české právo s ohledem na skutečnost, že dílo bylo prováděno na nemovitosti, která se nachází na území ČR, objednatelem díla byl sice cizí státní příslušník, ale s trvalým bydlištěm v ČR. Pro vysvětlení soud dodává, že nejprve měl za to, že bude postupováno dle čl. 4 a 10 Nařízení EP a Rady ([příjmení]) [číslo] ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), ale po řádném prostudování všech doložených listinných důkazů má za to, že mezi účastníky nejde o mimosmluvní závazkový vztah, ale o závazek spojený s právem na odstranění vad, vyplývající z původně uzavřené smlouvy o dílo, proto bylo postupováno dle nařízení Řím I.

5. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: -z faktury [číslo] ze dne [datum] na částku 13 822,50 EUR, se splatností do 26.10.2015, soud zjistil, že se jedná o fakturu k 1. vypořádání škody způsobené vodou v [obec] v nemovitosti [ulice a číslo]; z dané faktury vyplývá, že účtované položky jsou práce provedené k hledání a odstranění závady a vzniklé škody. S ohledem na splatnost faktury a datum podání žaloby, má soud za to že uplatněná námitka promlčení ze strany žalovaného je oprávněná a soud se dále nezabýval oprávněností uplatněného nároku; - z faktury č. [rok] ze dne [datum] na částku 30 587,22 bylo zjištěno, že byla splatná dne 5.3.2016 a jednalo se o fakturu za zvláštní zboží, tj. zvláštní vybavení pro nemovitost v [obec] [anonymizována dvě slova] v ulici [ulice a číslo] – zde jsou účtovány položky za dodané zboží do koupelen; - z faktury č. [rok] ze dne [datum] na částku 5 599,68 EUR, se splatností do 7.5.2016 bylo zjištěno, že se jedná o fakturu za zakázku 21.03.2016 přes advokáty [příjmení] [příjmení] + [role v řízení], která byla provedena v [obec] [anonymizována dvě slova] v ulici [ulice a číslo] v ložnici, kdy byla provedena demontáž a nová izolace podlahy a položení desek s topnou rourou podle uznávaných pravidel z výčtu vyfakturovaných prací bylo zjištěno, že topný systém pro ložnici byl odborně odpojen, vše zlikvidováno do 30.3.2016, byl nakoupen nový materiál, odborně měřena vlhkost a provedeny čistící práce. Všechny tyto fakturované práce logicky souvisejí s odstraněním závady a vzniklé škody na dané nemovitosti; - z faktury č. [rok] ze dne [datum] na částku 24 650,85 EUR, se splatností do 23.2.2017 bylo zjištěno, že se jedná o vypořádání škody v nemovitosti v [obec], [ulice a číslo], kdy došlo k porušení povinností původce a podnik provádějící pokládaní obkladů [jméno] [příjmení] neprovedl utěsnění ve 3 místech sprchy a úroveň podlahy byla provedena bez těsnící kaše a těsnicích pásek, kdy veškeré fakturované práce souvisely s odstraněním závad a vzniklé škody; - z rozsudku [příjmení] soudu v [anonymizováno] ze dne 4.5.2018 sp. zn. 1 O 347/16 bylo zjištěno, že žaloba [jméno] [příjmení] o zaplacení částky 10 441,68 EUR byla zamítnuta. V daném sporu byly zjištěny skutečnosti týkající se provedených prací na nemovitosti v [obec] [anonymizována dvě slova] v ulici [ulice a číslo]. Z odůvodnění daného rozsudku je zřejmý skutkový stav a k tomuto soud přihlédl i v tomto řízení. Je nesporné, že [jméno] [celé jméno žalovaného] je majitelem domu v [obec] [anonymizována dvě slova] v ulici [ulice a číslo]. V roce 2012 si zde nechal vybudovat sanitární zařízení ve 3 koupelnách, kdy práce prováděl [celé jméno žalobce] jako subdodaval, který má odpovídající podnik pro instalační práce v [příjmení]. Dle objednatele byly práce provedeny chybně, vznikla škoda v koupelnách a v ložnici a bylo požadováno jejich odstranění. Za práce, které se týkaly odstranění škody, zaplatil objednatel 2 300 EUR Pan [celé jméno žalobce] nesporoval, že vznikla škoda, ale příčinou škody způsobené vodou bylo vadné utěsnění plochy spár mezi dlaždicovými obklady a tyto on neinstaloval a popíral i výši škody. Soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná, neboť panu [příjmení] nepřísluší vůči panu [příjmení] z postoupeného práva žádný nárok na náhradu škody ve výši 10 441,68 EUR. Dotyčný může uplatňovat jen nároky na záruku z postoupeného práva. Co bylo přesně obsahem zakázky ohledně zřízení 3 koupelen v předmětném rodinném domě, nebylo možné na základě přednesu stran zjistit. Soud nebyl přesvědčen o tom, že pan [celé jméno žalobce] provedl vadné zajištění sprchových žlábků, které byly předmětem sporu; ze závěrů německého soudu lze za podstatné považovat, že nebylo možno prokázat zavinění nedostatků ze strany pana [příjmení] a soud konstatoval, že příčina vzniklé škody mohla spočívat i v jiných důvodech (příčina škody nebyla rozhodnuta); - z Dohody mezi panem [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] [celé jméno žalobce] ze dne 16.5.2018 vyplývá, že obě strany se dohodly, že se vzájemně zříkají oboustranných pohledávek, které vyplývají ze stavebního záměru, obzvláště škody způsobené vodou z roku 2015 v bytovém domě [ulice a číslo], [PSČ] [obec], že neexistují žádné vzájemné pohledávky a všechny pohledávky a faktury (konkrétně byly vyjmenovány tyto faktury: faktura [číslo] z [datum] na 13 822,50 EUR, faktura [rok] z [datum] na 30 587,22 EUR, faktura [rok] z [datum] 24 650,85 EUR) a všechny další faktury a úroky z prodlení od vystavení faktury příp. splatnosti musí nést původce škody [jméno] [příjmení]. Dále bylo dohodnuto, že [právnická osoba] jsou tímto postoupeny veškeré platby, které jsou prováděny původcem [jméno] [příjmení] (soukromá osoba) a je třeba je ihned vyplatit panu [příjmení]. Poškozený [jméno] [celé jméno žalovaného] žaluje původce o veškeré pohledávky a nese plné náklady žaloby. Tento listinný důkaz považuje soud v dané věci za podstatný. Z daného je zřejmé, že strany uzavřeli dohodu o narovnání, kde se vzájemně zříkají oboustranný pohledávek s tím, že žádné vzájemné pohledávky mezi nimi, které vyplývají ze stavebního záměru a obzvláště škody způsobené v roce 2015 v souvislosti s prováděním stavby neexistují; - z Dohody uzavřené mezi panem [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] [anonymizováno] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne [datum] a účastníci se dohodly, že právní vztahy stran ve věci stavebního závěru [obec], [ulice a číslo] a jejich řemeslnické práce jsou ukončeny s účinností k 27.11.2012, dále bylo ujednáno, že vzájemné nároky, které vznikly ze stavebního záměru [obec], [ulice a číslo], jsou vyrovnány a neexistují již žádné vzájemné pohledávky, zachována zůstávají práva pana [jméno] [celé jméno žalovaného] z důvodu vad podle § 633 BGB (občanský zákoník), jakož i zákonná záruční povinnost; - z Upomínek 1.,2. a 3. bylo zjištěno, že pan [jméno] [celé jméno žalovaného] v průběhu měsíce října a prosince 2016 vyzýval [právnická osoba] [celé jméno žalobce] k odstranění vad (poškození vodou) v bytovém domě v [obec], [ulice a číslo].

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru: s ohledem na výše uvedené má soud za to, že si účastníci vzájemně a úplně vypořádali své vztahy dohodou ze dne 16.5.2018, žaloba tedy byla v plné rozsahu zamítnuta, neboť nárok žalobce je neoprávněný. Tuto dohodu soud nepovažuje za závazek žalovaného vůči žalobci k úhradě ceny díla, jak uvádí žalobce, ale považuje ji za dohodu o narovnání dle § 1903 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dle tohoto zákonného ustanovení lze dosavadní závazek nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednání upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné). Z této dohody je podstatné, že se strany vzdaly vzájemných nároků (vzájemně se zřekly oboustranných pohledávek). Pro úplnost soud dodává, že z dohody neplyne pro žalovaného žádná povinnost zaplatit žalobci konkrétní částku v konkrétním termínu, neplyne ani žádná sankce, pokud žalovaný nepodá žalobu proti domnělému původci škody [jméno] [příjmení]. Pokud žalobce chtěl po žalovaném zaplatit konkrétní částku, měl svůj nárok uvést do uzavřené dohody a právně si toto ošetřit.

7. Na žalobci by bylo břemeno tvrzení a břemeno důkazní, kdy musí být najisto postaveno, které fakturované práce byly provedeny v rámci odstranění vad díla a odstranění vzniklé škody a které práce, zboží a materiál byly účtovány nově, tedy dle tvrzené smlouvy o dílo uzavřené ústně mezi účastníky v říjnu 2015. Vzhledem k uzavřené dohodě soud považuje další skutková tvrzení a dokazování za bezpředmětné.

8. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 61 324 Kč Tyto náklady sestávají ze 3 úkonů právní služby dle advokátního tarifu vyhl. č. 177/1996 Sb. tj. 3 x 15 980 Kč, tj. 47 940 Kč, dále 3 režijní paušály po 300 Kč, tj. 900 Kč + 21 % DPH z částky 49 440 Kč, tj. 10 382,40 Kč, dále cestovné [obec] – [obec] a zpět v celkové výši 1 501,73 Kč (dle doloženého TP jízda vozem [anonymizováno] A6, spotřeba 441,10 Kč, náhrada za použití vozidla 800 Kč, celkem bez DPH 1 241,10 Kč + 260,63 DPH)