13 C 114/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 12 500 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení 12 500 Kč, jakož i co do kapitalizovaných i nadále plynoucích úroků, řádného i z prodlení, se v celém rozsahu zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> 1. Žalobkyně dne [datum] zahájila formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který později k výzvě soudu doplnila, řízení o nároky ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo]. Tvrdila, že tuto smlouvu se žalovaným [datum] uzavřela její právní předchůdkyně [právnická osoba], která jí smlouvou z [datum] pohledávku za žalovaným z výše uvedené úvěrové smlouvy postoupila.

2. Tvrdila, že v úvěrové smlouvě se banka zavázala poskytnout žalovanému ke kreditní kartě úvěrový limit a prostředky do výše 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň v minimální výši, která činila 2 % čerpaného úvěru. Výše splátky tak byla žalovanému vždy oznamována bankou následně v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Kromě splácení jistiny se žalovaný zavázal hradit i úroky a smluvní poplatky.

3. Původně nárokovala žalobkyně v žalobě dlužnou jistinu 9 800 Kč, smluvní poplatky 2 700 Kč, smluvní úrok ke dni splatnosti ve výši 1 512,41 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení k [datum] ve výši 1 319,43 Kč a od [datum] až do zaplacení nárokovala z jistiny 9 800 Kč jak zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně, tak smluvní úrok ve výši 22,99 % ročně.

4. V žalobě pouze obecně sdělila, že při schválení úvěru banka vycházela z údajů, které jí klient poskytl, a tyto individuálně hodnotila podle svých schvalovacích postupů. Rovněž obecně uvedla, že byly kontrolovány i interní a externí databáze, kdy banka porovnávala příjem klienta a jeho výdaje odhadnuté podle historických dat ČSÚ.

5. Přestože soud výslovně vyzval, aby žalobkyně doplnila tvrzení, jaké konkrétní příjmy a výdaje, a z jakých zdrojů byly zjištěny, a jakou učinil poskytovatel úvěru konkrétní úvahu o schopnosti žalovaného úvěr splácet, a aby k tomu byly navrženy důkazy, žalobkyně písemně tvrzení nedoplnila a z nařízeného jednání se omluvila. V doplnění žaloby, konkrétně čl. II, jen zopakovala, že předchůdkyně vycházela z údajů sdělených klientem, které byly individuálně hodnoceny. V podstatě opsala obecnou pasáž, která již byla uvedena v žalobě, a kterou soud žádal doplnit o konkrétní tvrzení, která by mohla být předmětem dokazování, kdy soud vyzýval i k označení důkazů.

6. V doplnění žaloby pak žalobkyně dále uvedla, že celkem vyčerpal žalovaný kartou částku 10 200 Kč, když z bankomatu vybral [datum] částku 3 000 Kč a částku 2 000 Kč. Z bankomatu rovněž vybral [datum] částku 3 000 Kč a [datum] pak částku 2 000 Kč. Dne [datum] vybral ještě 200 Kč, a protože [datum] bylo inkasováno 400 Kč, vyčerpaný úvěr se o ně snížil. Řádný úrok byl ve výši 22,99 % ročně sjednán smlouvou, a žalobkyně doplnila, že k úročení dochází denně, a přesto, že je rozhodující sazba dle úrokového lístku, ke změně sazby po dané období nedošlo. V tabulce rozepsala, z jaké částky a od kdy do kdy byl úrok vyčíslen, sumu však k těmto obdobím jednotlivě nedoplnila, celkově měly činit dlužné úroky 1 512,41 Kč od [datum] do [datum].

7. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v doplnění vyčíslila z částky 14 012,41 Kč sazbou 8,25 % ročně ode dne [datum] do [datum]. Toto s odkazem na upozornění předchůdkyně v dopise z [datum], že pokud nebude dluh uhrazen nejpozději do [datum] bude úročen zákonným úrokem z prodlení. Tímto dopisem pro nesplácení úvěru podle smluvních podmínek banka prohlásila úvěr za splatný v celé výši a dopis žalovanému [datum] odeslala.

8. Žalobkyně pak v doplnění žaloby ještě konkretizovala, že částka poplatků 2 700 Kč se skládá z poplatku 600 Kč za zaslání upomínky [datum] a ve stejné výši pak [datum], a z poplatků za přečerpání úvěrového rámce 5 x 300 Kč účtovaného podle sazebníku pro fyzické osoby, pokud je porušena smlouva a dojde k přečerpání. Žalovanému poplatek naúčtovala k [datum], [datum], 30. 4. 2020, [datum] a k [datum].

9. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, nemohl tak ani učinit žádná tvrzení žalobkyně nespornými. Soud s ohledem na omluvu žalobkyně jednal ve věci v nepřítomnosti obou stran, a prováděl důkazy navržené a předložené žalobkyní, žalovaný byl pasivní po celou dobu a žádné nenavrhl.

10. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovaným dne [datum]. Sjednán byl prostřednictvím kreditní karty čerpatelný úvěrový rámec 10 000 Kč, který měl být splácen minimální splátkou 2 % z vyčerpané částky, kdy bezúročné období činí až 50 dní, a roční úroková sazba 22,99 %. Datum splatnosti má být uvedeno na výpisu, které se zasílají dle smlouvy elektronicky, a splátky budou prováděny inkasem z účtu [číslo]. Ve smlouvě jsou uvedeny i poplatky, a to 600 Kč za zaslání každé upomínky, i 300 Kč měsíčně za přečerpání úvěrového rámce. Úrokové sazby i poplatky může banka dle textu měnit oznámeními, která pak platí.

11. Z platební historie k výše uvedenému číslu smlouvy a bankovnímu účtu bylo dále zjištěno, že žalovaný provedl všech 5 tvrzených čerpání žalobkyní, když vybíral z bankomatu ve tvrzených dnech. Inkasováno bankou bylo následně tvrzených 400 Kč, žádné jiné plusové platby na účtu, resp. v platební historii již vidět nejsou.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek podepsané žalobkyní a [právnická osoba] dne [anonymizováno] a [datum] soud zjistil, že banka se žalobkyní sjednala postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o úvěru či bankovních produktech, které jsou specifikovány v příloze [číslo] žalobkyně je přijímá tak, jak stojí a leží, a to zaplacením úplaty. V čl. IV smlouvy pak strany sjednaly, že celková úplata je splatná do [datum], kdy postupitel po připsání vystaví potvrzení o jejím připsání. V čl. II bod 7 je výslovně sjednáno, že k postoupení dojde v okamžiku připsání úplaty na účet postupitele a v čl. XIV, že jde o závazek fixní, kdy postupitel na opožděném splnění nemá zájem, proto v takovém případě podle bodu 15 nedojde, pokud nebude včas uhrazena celková úplata. Případné nižší plnění bude bezodkladně vráceno.

13. Z výše uvedeného skutkově vyplývá, že žalovaný a [právnická osoba] podepsali smlouvu o úvěru, podle které banka poskytla žalovanému k jeho účtu [číslo] kartu a umožnila mu vybírat prostředky, zpět z jeho účtu měla provádět inkaso splátek ve výši, která nebyla konkrétně určena, jen minimální částkou, a o které se žalovaný dozví až následně z elektronicky zaslaného výpisu. Ve splátkách měl uhradit kromě jistiny smluvený úrok. Žalovaný vyčerpal celkem 10 200 Kč, banka inkasovala 400 Kč, takže nevráceno z prostředků banky zůstalo 9 800 Kč.

14. Právně byla uzavřena mezi žalovaným a bankou smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., která dále podléhá zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.), když úvěrovou smlouvu žalovaný podepsal jako běžná fyzická osoba, a nikoliv podnikatel. Podle jeho § 86 odst. 1 je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 z. s. ú. větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 neplatná. V současném znění účinném od 29. 5. 2022 je již uvedeno, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu, a spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Do 28. 5. 2022 bylo sice v textu tohoto ustanovení, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti z tohoto důvodu v obecné promlčecí době tří let běžící ode dne uzavření smlouvy, nicméně šlo o chybnou transpozici evropské úpravy. Podle té byla vždy neplatnost z tohoto důvodu absolutní a z ní tak musí být vycházeno bez ohledu na to, zda smlouva byla uzavřena do 28. 5. 2022 anebo po tomto datu, kdy od následujícího dne byl i český zákon opraven a dán do souladu.

16. Zde soud odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. října 2021 ve věci sp. zn. Pl. ÚS 3/20, ze kterého jednoznačně plyne, že i pokud smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona ve znění do 28. 5. 2022, je obecný soud povinen k eurokonformnímu výkladu § 87 odst. 1 z. s. ú., jakož i k přímému použití směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru, podle které jde vždy o neplatnost absolutní.

17. To, že dané povinnosti byly splněny, musí v prvé řadě, a to konkrétně, tak aby bylo možné tato tvrzení v průběhu dokazování ověřit, žalobkyně tvrdit. Žalobkyně však nevyhověla ani výslovnému požadavku soudu, aby doplnila tvrzení, jaké konkrétní příjmy a výdaje byly na straně žalovaného předchůdkyní zjištěny, z čeho konkrétně, a jakou konkrétní úvahu ohledně úvěruschopnosti, kterou by soud mohl přezkoumat, tedy předchůdkyně žalobkyně učinila. Taková její tvrzení se pak navrženými důkazy prokazují.

18. Jde o základní procesní břemena, tvrdit a prokazovat, která v řízení dle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), každý žalobce má. Jestliže žalobkyně, a to ani přes výzvu soudu, předem, a nad rámec jeho povinností, žádná konkrétní (a tedy přezkoumatelná) tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru neuvedla, neusnesla v tomto směru již břemeno tvrzení. Nemohla tedy ustát v řízení existenci platné smlouvy o úvěru, kdy v takovém případě zůstává jen povinnost žalovaného podle § 87 odst. 1 z. s. ú. vrátit poskytnuté plnění, a to v době přiměřené jeho možnostem, a žádné další nároky ze smlouvy přiznat nelze.

19. Taková situace by pak paradoxně byla pro žalobkyni lepší, neboť pokud by smlouva měla obstát, pak žalobkyně tvrdila, že úvěr měl žalovaný vracet v měsíčních splátkách, které však nebyly konkrétně vůbec ujednané, a které se měl teprve dozvědět na výpisu z účtu za předchozí měsíc. Za situace, kdy žalobkyně žádný takový výpis nepředložila a k důkazu nenavrhla, by nebylo možné dovodit, že by vůbec nějaká splátka byla dosud splatná, i pokud by takové ujednání mohlo obstát jako dostatečně určité. Pokud žalobkyně předkládala platební historii, pak toto není bankovní výpis, který klient banky dostává, a ze kterého by se tak měl nějakou informaci ohledně splátky dovídat. Ta tam ani, v souladu s tím, o jaký dokument se jedná, uvedena není. Na základě smlouvy samotné, by tak nebylo možné nic podle výsledků řízení přiznat, pokud by měla být shledána platnou po všech stránkách. Z platební historie lze toliko zjistit, že jde o výpis z bankovní databáze ke smlouvě [číslo] k bankovnímu účtu č. [bankovní účet], kdy jen a pouze tímto údajem pak byla označena pohledávka za žalovaným v příloze smlouvy o postoupení, číslo úvěrové smlouvy u jména a příjmení žalovaného vůbec uvedeno není.

20. Soud tak dospěl k závěru, že v řízení byla prokázána toliko existence pohledávky na vydání poskytnuté a dosud nevrácené jistiny z neplatné smlouvy ve výši 9 800 Kč, kterou lze přiznat tomu, komu pohledávka náleží. Pohledávka vznikla bance, z jejíchž prostředků žalovaný kartou čerpal, a podle smlouvy, na kterou se žalobkyně odvolávala, bylo mezi bankou a žalobkyní jednáno o jejím postoupení. Žalobkyně tvrdila, že k postoupení došlo samotnou smlouvou ze dne [datum]. Jak však vyplynulo z provedeného důkazu touto smlouvou, ve smlouvě bylo postoupení pohledávky navázáno nikoliv jen na samotné uzavření smlouvy, z čehož vycházela žalobkyně v žalobě, ale na plnou úhradu za postoupení, kterou si strany sjednaly, a to jen v případě, že bude uhrazena včas. Žalobkyně však nic takového nejen v žalobě, ale ani později, ani netvrdila. Co do své aktivní legitimace toliko odkázala na smlouvu z [datum] a její přílohu [číslo] s tím, že dle této smlouvy pohledávku nabyla. Tato smlouva také byla jediným důkazem, který žalobkyně ke své aktivní legitimaci vůbec navrhla.

21. Z provedeného důkazu touto listinou však vyplývá, že sama o sobě k prokázání aktivní legitimace stačit nemůže, když až včasným zaplacením úplaty, a jen jím, k postoupení dojde. Ohledně toho, že samotné uzavření smlouvy nestačilo, pak žalobkyně ani netvrdila žádné další rozhodné skutečnosti, tj. kdy provedla úhradu za postoupení a nenavrhla žádné důkazy, že uhradila skutečně celou sjednanou částku, když tato není ve smlouvě ani konkrétně uvedena, ani v tomto směru tedy smlouva sama o sobě nestačí, a odkazuje ještě na samostatnou dohodu, a rovněž nenavrhla žádný důkaz k tomu, kdy zaplatila, a toto také ani netvrdila.

22. Žalobkyně ohledně postoupení nesplnila ani svou povinnost tvrzení, kdy rozhodné skutečnosti k tomu, jak mělo k postoupení dojít, neuvedla, a k nařízenému jednání, při kterém toto vyplynulo, se nedostavila. Nemohla být tedy ani vyzvána, aby doplnila tvrzení, kdy konkrétně úhradu zaplatila, a označila k tomu důkaz, což by soud učinil, pokud by byla přítomna při jednání, kde se takové poučení a výzva dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) udělují. Nepřítomností se pak účastník takové výhody vzdává. Žalobkyně, která smlouvu uzavírala, si přitom jejího obsahu musela být vědoma, a tedy i toho, že nejen samotné uzavření smlouvy, ale úhrada, a včasná a plná úhrada v dané lhůtě, k postoupení vede. Přesto nic takového ani netvrdila.

23. Soud pak nemůže v předložených listinám vyhledávat podklady, na základě kterých by stavěl žalobu a plnil břemeno tvrzení a důkazní za žalobkyni. Jde o její povinnosti, a stejně jako žalovaný případně nese břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, co by v řízení mělo přivodit jemu prospěch, musí tak učinit i žalobkyně. Soud se zabývá jen tvrzeními, která jsou uvedena, a důkazy, které jsou, a to konkrétně k prokázání té konkrétní tvrzené skutečnosti, označeny tak, aby i věděl, co jimi (jaká konkrétní skutečnost) má být prokázána. Je na účastnících, aby tvrdili vše pro věc potřebné, a aby k tomu označili konkrétní důkazy včetně vyjasnění, co jimi má být prokázáno. Pokud v průběhu jednání vyjde najevo, že některé skutečnosti chybí, pak soud vyzve účastníka, aby je doplnil, a poučí ho o následcích nesplnění výzvy, jestliže se však jednání účastní.

24. Protože žalobkyně v řízení tvrdila, že dle smlouvy z [datum] nabyla pohledávku, což bez dalšího není pravda, a smlouva je jen jednou z rozhodných skutečností, aby k tomu došlo, neprokázala, že pohledávku za žalovaným skutečně nabyla. K uzavření smlouvy muselo dle jejího obsahu přistoupit několik dalších skutečností, jako úhrada za postoupení, ohledně které nebylo nic tvrzeno, a to včasná úhrada, maximálně do konce sjednané lhůty, kdy žalobkyně netvrdila ani úhradu samotnou, natož kdy se tak stalo. Ani opožděné plnění by totiž dle textu smlouvy nestačilo, podle toho, co si strany sjednaly.

25. K postoupení pohledávky dochází na základě smlouvy, a věřitel, zde banka, může podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) své pohledávky, které skutečně existují, postoupit jako celek nebo i částečně i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Současně však jde o smlouvu jako kteroukoliv jinou, kde mají strany širokou smluvní volnost, a mohou ujednat konkrétní podmínky, včetně toho, kdy a na základě čeho k převodu pohledávky dojde. Vznik, změnu nebo zánik práva pak lze vázat podle § 548 odst. 1 o. z. na splnění podmínky, jako se v tomto případě i stalo. Pak ale musí být jak tvrzeno, tak prokázáno, že k naplnění podmínky došlo, aby nastaly účinky smlouvy.

26. Za situace, kdy na toto žalobkyně zcela rezignovala, a v důsledku absence u nařízeného jednání, ani během něho nejpozději nedoplnila pro věc potřebná tvrzení, a tato neprokázala, neprokázala, že je subjektem, který na vydání úvěrové jistiny v dosud nesplaceném rozsahu má skutečně nárok. Proto jí ani částka, kterou by jinak bylo možno přiznat, nemohla být rozsudkem přiznána, když neustála v řízení svou aktivní věcnou legitimaci.

27. Vzhledem k zamítnutí žaloby byl v řízení plně úspěšný žalovaný, a měl by tedy nárok na náhradu nákladů podle § 142 odst. o. s. ř. Jelikož mu v řízení žádné nevznikly, nebyly soudem ani přiznány.