13 C 131/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného žaloby o vydání věci

I. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni osobní motorové vozidlo zn. Volkswagen Sharan, VIN kód, a to včetně klíčů a tzv. velkého technického průkazu tohoto vozidla (osvědčení o registraci vozidla část II.), to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Liberci soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení zahájeného dne 22. 3. 2021 učinila žalobkyně vydání motorového vozidla značka automobilu, registrační značka, VIN kód. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 10. 2018 pod č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 11. 12. 2018, byl žalovanému uložen trest propadnutí věci, a to konkrétně výše uvedeného vozidla. Vlastníkem předmětného vozidla se tak stala Česká republika, kdy v tomto případě za ni podle § 11 odst. 1 písm. e) zák. č. 219/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů příslušné hospodařit výše uvedené a stát. instituce. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k vydání vozidla dopisem ze dne 4. 2. 2019, kdy lhůta pro vydání vozidla byla žalobkyní stanovena do 11. 2. 2019. Žalovaný si výzvu nevyzvedl a vozidlo ve lhůtě žalobkyni nevydal.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalobkyni i žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník k této výzvě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně s takovým postupem souhlasila. Žalovaný si výzvu na zákonné doručovací adrese nevyzvedl, a nereagoval tak nejen na ni, ale ani k věci samé, v řízení zůstal zcela pasivní.

3. Po skutkové stránce soud zjistil z trestního příkazu název soudu ze dne 8. 10. 2018 č. j. číslo jednací, že žalovaný byl uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem a současně byl žalovanému uložen trest propadnutí věci, konkrétně osobního motorového vozidla zn. Volkswagen Sharan, registrační značka, VIN kód Trestní příkaz dle doložky nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 11. 12. 2018. Z výpisu z Centrálního registru vozidel, soud dále zjistil, že majitelem a současně i provozovatelem předmětného vozidla je evidován žalovaný. Z výzvy žalobkyně ze dne 4. 2. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzývala k vydání předmětného vozidla, kdy tuto výzvu adresovala na jí známou adresu z trestního příkazu. Po žalovaném žádala, aby vozidlo vydal do 11. 2. 2019, kdy žalovanému sdělila, kde má být vozidlo předáno, případně jak toto jinak domluvit. Rovněž vyzývala i k tomu, aby byly vydány jak klíče, tak doklady od něho. Z vrácené zásilky bylo zjištěno, že se ji nepodařilo doručit a byla vrácena žalobkyni zpět.

4. Soud věc právně posoudil podle § 1 040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Podle § 1041 odst. 1 o. z., kdo se domáhá, aby mu vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu.

5. Žalobkyně prokázala, že má k vedení řízení tzv. aktivní věcnou legitimaci, tj. že je vlastnicí vozidla, které pak v souladu s § 1041 odst. 1 o.z. jednoznačně identifikovala. Z trestního příkazu vyplývá, že žalovanému byl uložen trest propadnutí žalovaného vozidla dle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, kdy v takovém případě, podle odst. 6 téhož ustanovení, propadlá věc připadá státu. Vlastnicí, které tak svědčí zákonná ochrana dle § 1040 odst. 1 o.z., je Česká republika. Za ni pak řízení zahájila správná organizační složka státu, neboť podle § 11 odst. 1 písm. e) v případě propadlých a zabraných dopravních prostředků přísluší hospodaření s nimi krajskému ředitelství policie, v jehož působnosti se nachází sídlo orgánu, který o takovém propadnutí rozhodl. Podle § 1 114 o. z. se vlastnického práva rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci nabývá dnem, který je v něm určen. Není-li v rozhodnutí takový den určen, nabývá se vlastnického práva dnem právní moci rozhodnutí. Dle tohoto ustanovení tak nabyla Česká republika vlastnické právo k vozidlu dne 11. 12. 2018.

6. Pasivní legitimace žalovaného, tedy že on je tou osobou, která byla povinna žalobkyni vozidlo vydat, a pokud tak neučinila dobrovolně, lze ji o to žalovat, vyplývá již z trestního příkazu, kdy právě žalovanému byl trest propadnutí věci uložen a uložit jej lze podle odst. 3 § 70 trestního zákoníku jen, jde-li o věc náležející pachateli, příp. podle odst. 4 osobě, která ji v rozporu s právními předpisy drží. Již trestní soud tak musel vyhodnotit, že vozidlo je v dispozici právě žalovaného, kdy toto pak plyne i ze zápisu v centrálním registru. Jelikož žalovaný v řízení ani netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni vozidlo vydal, či že to objektivně není možné (např. že vozidlo bylo zlikvidováno) nebylo důvodu žalobě nevyhovět. Žalobkyně má nárok, aby jí její vozidlo bylo vydáno, soud tak tuto povinnost žalovanému v základní zákonné lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. žalovanému uložil, kdy vydat vozidlo je samozřejmě třeba včetně všeho jeho příslušenství. Toto plyne z § 510 o.z., kdy v případě klíčů a dokladů od vozidla jde o tzv. vedlejší věci k vozidlu jako věci hlavní, jejichž účelem je, aby se trvale užívaly společně s ní. I když by byly přechodně odloučeny a jsou relativně samostatné, nepřestávají být příslušenstvím, a musí sdílet osud věci hlavní, kterou pak řádně ani bez nich užívat nelze.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na jejich náhradu. Žalobkyně splnila podmínku v § 142a odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaného o dobrovolné splnění povinnosti vyzvala na poslední jí známou adresu a to dříve, jak 7 dnů před zahájením řízení. K tíži žalovaného jde, že se nepodařilo zásilku doručit. Žalobkyně jako nezastoupený účastník, má pak nárok na náhradu v paušální výši 300 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb. ve znění pozdějších předpisů, § 2 odst. 3 za každý úkon uvedený v § 1 odst. 3, tj. za výzvu k plnění a sepis žaloby. Přiznány tak byly náklady v celkové výši 600 Kč výrokem III.

8. S ohledem na to, že žalobkyně je od zaplacení soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, osvobozena, byla dle § 2 odst. 3 povinnost zaplatit soudní poplatek uložena žalovanému, když žalobě soud zcela vyhověl, žalovanému právo na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni nevzniklo a sám není od poplatku osvobozen. Výše poplatku byla stanovena dle položky 4 bod 1. písm. c) Sazebníku, který je přílohou zákona, tedy ve výši 2 000 Kč.

9. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění v případě nákladů řízení i soudního poplatku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, lze nařídit soudní výkon rozhodnutí či exekuci.