13 C 133/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 33 608,44 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do jistiny 23 869 Kč, co do smluvní pokuty 4 630,71 Kč, jakož i co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně:- z částky 32 869,00 Kč od 10.05.2025 do 12.05.2025- z částky 31 869,00 Kč od 13.05.2025 do 10.06.2025,- z částky 30 869,00 Kč od 11.06.2025 do 10.07.2025,- z částky 29 869,00 Kč od 11.07.2025 do 11.08.2025,- z částky 28 869,00 Kč od 12.08.2025 do 10.09.2025,- z částky 27 869,00 Kč od 11.09.2025 do 10.10.2025,- z částky 26 869,00 Kč od 11.10.2025 do 10.11.2025,- z částky 25 869,00 Kč od 11.11.2025 do 10.12.2025,- z částky 24 869,00 Kč od 11.12.2025 do 12.01.2026,- z částky 23 869,00 Kč od 13.01.2026 do zaplacení,a co do úroku z úvěru ve výši 26,91 % p. a.:- z částky 29 350,04 Kč od 10.05.2025 do 10.06.2025- z částky 28 772,04 Kč od 11.06.2025 do 03.07.2025,a ve výši 12,00 % p. a:- z částky 28 772,04 Kč od 04.07.2025 do 10.07.2025,- z částky 27 772,04 Kč od 11.07.2025 do 11.08.2025,- z částky 26 772,04 Kč od 12.08.2025 do 10.09.2025,- z částky 25 772,04 Kč od 11.09.2025 do 10.10.2025,- z částky 24 772,04 Kč od 11.10.2025 do 10.11.2025,- z částky 23 772,04 Kč od 11.11.2025 do 10.12.2025,- z částky 22 772,04 Kč od 11.12.2025 do 12.01.2025,- z částky 21 772,04 Kč od 13.01.2025 do zaplacení,maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 10. 05. 2025 dosáhne částky 103 334,00 Kč, zamítá.

II. Řízení se částečně zastavuje co do smluvní pokuty 303,73 Kč, co do jistiny 4 805 Kč s úrokem z prodlení 12 % ročně:- z částky 1 805,00 Kč od 10.05.2025 do 12.05.2025,- z částky 1 805,00 Kč od 13.05.2025 do 10.06.2025,- z částky 1 805,00 Kč od 11.06.2025 do 10.07.2025,- z částky 1 805,00 Kč od 11.07.2025 do 11.08.2025,- z částky 1 805,00 Kč od 12.08.2025 do 10.09.2025,- z částky 1 805,00 Kč od 11.09.2025 do 10.10.2025,- z částky 1 805,00 Kč od 11.10.2025 do 10.11.2025,- z částky 2 805,00 Kč od 11.11.2025 do 10.12.2025,- z částky 3 805,00 Kč od 11.12.2025 do 12.01.2026,- z částky 4 805,00 Kč od 13.01.2026 do zaplacení,a co doúroku z úvěru ve výši 34,15 % p. a.:- z částky 29 350,04 Kč od 10.05.2025 do 10.06.2025- z částky 28 772,04 Kč od 11.06.2025 do 03.07.2025,a co do úroku z úvěru ve výši 61,06 % p. a.:- z částky 578,00 Kč od 11.06.2025 do 03.07.2025,a co do úroku z úvěru ve výši 12 % p. a.:- z částky 578,00 Kč od 04.07.2025 do 10.07.2025,- z částky 1 578,00 Kč od 11.07.2025 do 11.08.2025,- z částky 1 805,91 Kč od 12.08.2025 do 10.09.2025,- z částky 1 805,91 Kč od 11.10.2025 do 10.11.2025,- z částky 2 805,91 Kč od 11.11.2025 do 10.12.2025,- z částky 3 805,91 Kč od 11.12.2025 do 12.01.2025,- z částky 4 805,91 Kč od 13.01.2025 do zaplacení, zastavuje.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady tohoto řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala v řízení nároků ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené se žalovanou 5. 2. 2024, na základě které jí poskytla úvěr ve výši 32 000 Kč s tím, že se žalovaná zavázala uhradit smluvní úrok 61,06 % ročně, vše ve splátkách 1 794 Kč splatných ke 4. dni v měsíci, počínaje březnem 2024. Dostala se ale do prodlení, nezaplatila již v plné výši splátku č. 12, 13 a č. 14, kde tak žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu za prodlení se splátkou delší jak třicet dnů 3x 499 Kč, splatnou do deseti dnů ode dne vzniku nároku, a po 15 dnech prodlení se splátkou dále nárok na smluvní náklady spojené s prodlením, tj. 3x 200 Kč za tytéž splátky a se stejnou splatností. Po 65 dnech prodlení se úvěr automaticky zesplatnil a k datu 8. 5. 2025 tak vznikla tzv. nová jistina, když k nevrácené jistině 29 350,04 Kč přirostl úrok 61,06 % do data zesplatnění 3 227,91 Kč. Současně ale žalovaná uhradila postupně 6 000 Kč, žalobkyně nárokovala jen 28 674 Kč (úvěrová jistina 26 577,95 Kč spolu se smluvními pokutami 1 497 Kč a náklady 600 Kč). Z nové jistiny pak nárokovala dále smluvní pokutu 0,1 % denně ode dne 10. 5. 2025 vyčíslenou podle postupných plateb na dalších 4 934,44 Kč do podání žaloby 27. 10. 2025 a úrok z prodlení (celkem 1 605,75 Kč) za období od 10. 5. 2025 do 10. 10. 2025 a od následujícího dne pak žalovala 12 % ročně z 28 674 Kč do zaplacení, a předmětem řízení učinila ještě úrok z úvěru (celkem 32 092,29 Kč) do 10. 10. 2025 a od následujícího dne z 26 577,95 Kč ode dne 11. 10. 2025 do zaplacení sazbou 12 % ročně, maximálně do 103 334 Kč.

2. Jelikož po podání žaloby uhradila žalovaná další 3 000 Kč, žalobkyně tak ponížila jistinu z tohoto důvodu a současně k upozornění soudu přepočítala úrok a kapitalizované částky, ve kterých se nějak promítl, kdy nadále nárokovala sazbu 26,91 % ročně. Tedy setrvala na žalobě nadále co do částky 1 422 Kč namísto původně žalovaných 3 227,91 Kč a onu novou jistinu tak ponížila na 23 869 Kč po celkem zaplacených 9 000 Kč, a oproti žalobě ji vzala zpět celkem o 4 805 Kč. Po přepočtu smluvní pokuty tak, aby byla vypočtena z nové jistiny s nižším úročením setrvala na nároku na pokutu 4 630,71 Kč namísto původních 4 934,44 Kč a vzala zpět částku 303,73 Kč. Současně setrvala na úrocích tak, jak jsou uvedeny ve výroku I, a vzala zpět žalobu co do úroků v rozsahu uvedeném ve výroku II. V rozsahu učiněného zpětvzetí soud řízení podle § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) částečně zastavil výrokem II, neboť do zahájení jednání ve věci žalobkyně ještě mohla se žalobou nakládat bez ohledu na stanovisko žalované. Soudní poplatek nebyl vracen, neboť částka rozdílu (1 681 – 1 425 Kč) nepřesahuje minimum 1 000 Kč, které vždy musí státu zůstat dle § 10 zák. č. 549/1991 Sb. v akt. znění.

3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, že byl zjištěn její příjem z důchodu, kdy zbývalo životní minimum i rezerva. Konkrétní údaje, zejména jakékoliv konkrétní výdaje však v rozporu s výzvou soudu žalobkyně žádné nedoplnila. Příjem dle doplnění byl ověřen z výpisu z účtu za leden 2024, ze kterého také plyne, že jde o účet žalované, kam byl tedy úvěr poskytnut, a jaké má výdaje. Údaje žalovaná podepsala ve smlouvě jako úplné a správné, včetně ujištění o dluzích, a že je schopna úvěr splácet. Žalobkyně ověřila její OP a lustrovala v registrech, žalovaná nebyla v insolvenci, nebyla žalována. Podání, ač velmi obsáhlé, se nijak blíže konkrétními údaji a srovnáním konkrétního příjmu a konkrétních výdajů žalované nezabývalo, přestože je soud výslovně žádal.

4. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, potvrdila, že částku 32 000 Kč obdržela, a úvěrovou smlouvu sjednávala. Došlo k tomu ale v problematické situaci, kdy neměla dostatečný náhled na sjednávaný vztah, a k čemu se vlastně zavázala, zjistila vzhledem ke složité konstrukci smlouvy, až když si obstarala pomoc v dluhové poradně. Poukazovala na to, co vše a v jakých výších žalobkyně nárokuje a má ve smlouvě, jakož i na její dlouhodobě kritizovanou a pokutovanou praxi, která není v souladu se zákonem ani dobrými mravy. Uvedla, že žalobkyně po ní chtěla jen doklad o příjmu, nabízené výpisy (další) ji nezajímaly, a odmítla je, výdaji se nijak nezabývala, přesto s ní smlouvu uzavřela, ač byla žalovaná předlužená. Namítala i formální nedostatky, smlouva dle ní nebyla ani řádně podepsaná, nemohla být sjednána platně, a na pokusy vyřešit situaci smírně žalobkyně nereflektovala. V době před jednáním již bylo uhrazeno celých 32 000 Kč, na které má žalobkyně jako jediné nárok, neboť se jedná o bezdůvodné obohacení, a nikoliv platně sjednaný smluvní vztah. Na svém stanovisku setrvala i při jednání, navrhovala, aby žaloba byla zamítnuta, neboť vše vrátila.

5. Soud v prvé řadě řešil, zda před uzavřením smlouvy byla a nakolik řešena úvěruschopnost žalované. Žalobkyně zmiňovala důchod, kdy z výpisu z účtu žalované, který si opatřila žalobkyně za jediný měsíc, a zjevně tedy spíše k výši příjmu a vlastnictví účtu, nikoliv k řešení úvěruschopnosti jako takové, plyne, že žalovaná má starobní a vdovský důchod, celkem ve výši 24 908 Kč. Přesto, že nejde o nízkou částku, se dle účtu její hospodaření dostává do záporného zůstatku.

6. Z výpisu z běžného účtu žalované za leden 2024, který předložila sama žalobkyně, vyplývá, že počáteční zůstatek činil mínus 2 939,59 Kč, a do plusového zůstatku, ovšem pouze 991,17 Kč, se dostal jen díky tomu, že 2. 1. 2024 byla na účet vyplacena dle smlouvy č. , hodnota, částka 20 000 Kč od , právnická osoba, a , Anonymizováno, 23. 1. 2024 poskytl zápůjčku 8 558,79 Kč. Tedy mimořádné příjmy, se kterými nelze v dalších měsících počítat, činily 28 558,79 Kč, přesto na konci měsíce žalované zbylo ani ne tisíc korun po úhradě závazků. Poskytnuté nové zápůjčky nutně vygenerovaly další nové splátky.

7. Přitom už na tomto lednovém výpisu z účtu je přitom zřejmé, že žalovaná splácela až stěží uvěřitelné množství splátek, a evidentně si půjčovala na samotné splácení, dluhová spirála byla evidentní. Půjčku , Anonymizováno, ve výši 716 Kč (odepsáno 3. 1. 2024), , Anonymizováno, 450 Kč (odepsáno 4. 1. 2024), , Anonymizováno, 1 110 Kč (odepsáno 11. 1. 2024), Anonymizováno, další půjčku , Anonymizováno, 450 Kč (odepsáno 11. 1. 2024), Zaplo 1 462 Kč (odepsáno 17. 1. 2024), další , Anonymizováno, 450 Kč (odepsáno 18. 1. 2024), , Anonymizováno, pod číslem „4“ částku 1 061 Kč( odepsáno 18. 1. 2024), Creditportal 5 524 Kč (odepsáno 18. 1. 2024), , právnická osoba, půjčka „14“ odepsáno 3 628 Kč (19. 1. 2024), , právnická osoba, půjčka 15 odepsáno 110 Kč (19. 1. 2024), , Anonymizováno, , a. s. 360 Kč (odepsáno 19. 1. 2024), další , Anonymizováno, splátka 450 Kč (odepsáno 25. 1. 2024). Tyto splátky dávají částku 15 771 Kč, ve kterých pak nejsou splátky v ten měsíc nově pořízených úvěrů.

8. Na účtu, kdyby alespoň tento jediný vzala skutečně žalobkyně v potaz, a nezabývala se jen a pouze příjmem, vyplývá, že žalovaná již v té době byla zadlužená celou řadou úvěrů a zápůjček, které splácela, a to nikoliv v drobných částkách, přesto si stále znovu půjčovala. V každém případě i onen jediný výpis jasně signalizoval, že žalovaná je předlužená, nedostává se jí i tak prostředků, a jen si půjčuje dále. I těsně před tvrzeným vztahem je vidět čerpání od dalších poskytovatelů půjček. Jediné, co je z výpisu zjevné, že žalovaná úvěruschopná nebyla, nikoliv, že by o tom byly pochybnosti.

9. To pak zcela koresponduje i s výpisy z úvěrových registrů, jejichž výstupy zjevně také žalobkyně zcela pominula, a pořizovala je toliko formálně. Žalovaná měla cca 777 tis Kč napůjčováno, vedle žalobkyně dlužila dalším pěti podobným institucím, a nebylo reálné, aby toto při výši důchodu, byla kdy schopná splatit. Sama žalovaná předkládala výpisy z účtu za delší období, kdy bylo zřejmé, že nezvládá vytvářet žádnou rezervu, dále se zadlužuje, přesto se pohybuje v záporných nebo jen zanedbatelných zůstatcích, a to včetně cizích prostředků, které čerpá. Z uvedeného lze skutkově bez pochybností dovodit, že žalovaná má dlouhodobě finanční problémy, resp. měla je ještě před sjednáváním žalovaného úvěru, a byla více než citelně zadlužená. Z výpisů z účtu je evidentní, že nezvládala hospodařit, v listopadu i prosinci měla účet přečerpaný do mínusu, žalobkyně se tím však nijak blíže nezabývala, nebylo vůbec zřejmé, že by žalovaná měla z čeho úvěr splácet. Žalobkyně se tím přesto nijak dále nezabývala, resp. toto netvrdila, a neprokazovala, množství půjček a splátek se nijak v doplnění nezabývala, stejně tak běžnými nezbytnými výdaji. Samotný jediný vyžádaný výpis měl být jistě „alarmem“, aby tak a velmi pečlivě učinila. Nelze ani předpokládat, že by ve svém věku měla možnost si žalovaná vydělávat, a z toho, co bylo v řízení tvrzeno a dokládáno, nelze dospět k závěru, že vůbec byly řádně zjišťovány, natož zjištěny žalobkyní reálné poměry žalované, a tedy že by mohla být dostatečně posouzena její skutečná situace.

10. Po právní stránce uplatnila žalobkyně nároky ze smlouvy o úvěru, dle které se podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Uzavřená smlouva dále podléhá v případě, kdy není uzavírána s podnikatelem, i regulaci zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

11. Podle jeho § 86 odst. 1 je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 z. s. ú. větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 neplatná. V současném znění účinném od 29. 5. 2022 je již výslovně uvedeno, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu, a spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Poskytovatel je pak povinen přezkoumat úvěruschopnost s odbornou péčí, řádně a v potřebném rozsahu tak, aby skutečně nebyl důvod pochybovat o schopnosti úvěr splácet. V usnesení ve věci sp. zn. 33 Cdo 922/2022 Nejvyšší soud vyložil, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Ústavní soud ČR pak v řízení sp. zn. III. ÚS 4129/18 dovodil, že pokud soud nezkoumal, zda poskytovatel úvěru při jeho poskytnutí prověřil schopnost úvěr splatit, pak zasáhl do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Tato povinnost je tak i v rovině ústavněprávní vnímána jako zcela zásadní, a nikoliv pouze formální, při které by poskytovatel úvěru mohl účinně argumentovat tím, že stačí, aby mu spotřebitel sdělil informace, na které by měl být oprávněn bez dalšího spoléhat. Povinnost aktivního přezkumu je nosnou myšlenkou evropské úpravy, která má legitimní a zcela pochopitelné cíle, a to vyhnout se dluhovým spirálám, které zatěžují nakonec celou společnost. Bez ohledu na to, že každý má jednat poctivě, tedy uvádět pravdu v závazkových vztazích, a nemá se samozřejmě dopouštět trestné činnosti včetně úvěrových podvodů, je tak dána zcela konkrétní a na takovém nepoctivém či nezákonném jednání zájemce o úvěr nezávislá povinnost jeho poskytovateli. Negovat ji případně poukazem na to, že ani druhá strana nesplnila své povinnosti ostatně nepřipadá v úvahu ani v jiných situacích, kdy každý, pokud poruší sám uložené povinnosti, musí počítat s následkem, a to svým vlastním, bez ohledu na to, že i jiný se provinil.

15. Ústavní soud připomněl i dřívější závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale celé společnosti, na kterou mají vliv důsledky předlužení a případné insolvence. Je tomu tak proto, že nejen dlužník, ale i jeho blízcí se pak dostávají do postavení, které vyžaduje, aby stát začal plnit svou sociální roli, a celá společnost pak saturuje stav, který neměl vůbec nastat. Proto je na poskytovateli úvěru, aby náležitě před poskytnutím prověřil a posoudil schopnost žadatele ho splácet. Úvěr smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí úvěruschopnost posoudil, a z jeho zjištění je skutečně zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li toto dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

16. Porušení této povinnosti poskytovatele tak nejen odporuje zákonu, ale současně narušuje veřejný pořádek, neboť ochrana spotřebitele má předcházet negativním a nežádoucím celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti. Je třeba si uvědomit, že člověk v tíživé situaci často hledá jakékoliv řešení, a potlačuje informace, které mu ve vyřešení aktuálního problému brání. Řada osob pak nedokáže odhadnout ekonomickou situaci, zejména svoji vlastní objektivně, kdy jim chybí potřebné znalosti a zkušenosti, ale i schopnost určité kvalifikované ekonomické úvahy. Není tak na místě, aby poskytovatel mohl „rozdávat“ úvěry bez patřičného vyhodnocení, následně vymáhat plnění, a aby poté celá společnost nesla vzniklé následky na straně dlužníka a jeho rodiny na sociálních dávkách. Výše uvedené závěry tak mají jasné opodstatnění, a poskytovatel úvěru jako silnější a odborněji vybavená strana, podnikající v této sféře, musí nést potřebnou míru odpovědnosti, aby na následky jejího podnikání nedoplácela společnost jako celek. Ona na první pohled možná vysoká ochrana jednotlivce žádajícího o úvěr, je ve skutečnosti požadavkem a tlakem na podnikatele ve finančním odvětví, aby při svém podnikání neprofitoval v konečném efektu na úkor celé společnosti. Ostatně Ústavní soud ve výše citovaném nálezu připomněl i to, že porušení povinnosti ověřit úvěruschopnost, je mj. i správním deliktem poskytovatele, jak rozhodl Nejvyšší správní soud ČR ve věci sp. zn. 1 As 30/2015.

17. Mimo jakoukoliv pochybnost stojí závěr, že poskytovatel úvěru má aktivní povinnost nejen zjistit jak příjmy, tak výdaje žadatele o úvěr, ale tyto i prověřit, a provést zcela konkrétní a přezkoumatelnou úvahu, která obstojí, že odborně a pečlivě učinil vše pro to, aby neposkytl úvěr žadateli, u něhož nebylo řádně prověřeno, že je schopen úvěr splácet.

18. Soud proto neprováděl další důkazy navržené žalobkyní, neboť ty by na věci, že nebyly splněny podmínky pro platné uzavření smlouvy plynoucí přímo ze zákona, nemohly nic změnit. Jelikož žalobkyně svou povinnost řádně přezkoumat a posoudit úvěruschopnost jednoznačně nesplnila, a tedy smlouva, z níž žalobkyně nárokuje plnění, je podle § 87 odst. 1 z. s. ú. absolutně neplatná, žádné smluvní nároky nelze přiznat. Zůstává jen povinnost žalované podle § 87 odst. 1 z. s. ú. vrátit poskytnuté plnění, a to v době přiměřené jejím možnostem. Poskytnutí částky 32 000 Kč bylo mezi účastnicemi nesporné, stejně jako úhrady v době jednání soudu, kterými byla tato částka doplacena. Jelikož žalobkyní poskytnutých 32 000 Kč již bylo v celém rozsahu vráceno, žalobu žalobkyně, kterou bylo zahájeno toto řízení, v celém rozsahu soud zamítnul výrokem I.

19. Zákon výslovně v takovém případě jako sankci stanoví, že žalobkyně v souvislosti s takto uzavřenou smlouvou nedostane nic, pouze se jí vrátí to, co bylo její. Jde tedy o účel a smysl celé úpravy, ke kterému má být směřováno. Sankcionováno je pak nikoliv to, že dlužník nebyl schopen případně splácet, ale že žalobkyně jeho poměry v rozporu se zákonem nezkoumala, tj. až poté a po splnění této povinnosti by vůbec mohla být platně uzavírána smlouva. Jde o sankci za to, že nebylo zkoumáno, a musí být tedy nerozhodné, zda dlužník následně něco plnil či nikoliv, povinen k tomu vůbec nebyl, a nelze nalézt zákonný a spravedlivý důvod (v souladu se smyslem a účelem citované úpravy), proč by s dlužníkem, který alespoň něco hradil, mělo být zacházeno hůře než s takovým, který neuhradil nic a žalobkyni pak v řízení také není nic než vrácení samotné jistiny přiznáno.

20. Pokud by mělo být bráno v potaz, že žalovaná něco plnila, zvládla něco plnit, pak by to popřelo samotný smysl a účel právní úpravy, bylo by to v rozporu i s prostým jazykovým výkladem textu, a žádné zákonné ustanovení, ve kterém by pro to měla snad být opora, nelze nalézt. Ad absurdum, pokud by se tedy splnění zkoumání úvěruschopnosti mělo řešit až v návaznosti na to, zda se dlužník na nějaké platby zmůže, či nikoliv, neměli by poskytovatelé úvěru v podstatě žádný důvod toto činit, plnění by zažalovali, a v řízení by jim byla přiznána částka podle následně zjištěné situace. Jakýkoliv tlak na poskytovatele úvěru by odpadl, preventivní funkce by se nulovala, a zátěž by se přenesla do řízení o zaplacení.

21. I Soudní dvůr EU ve svém rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024 sp. zn. C-755/22 uzavřel, že Směrnice Parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách a spotřebitelském úvěru, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.

22. Shodně pak Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 13. 8. 2024, sp. zn. 9 As 127/2024, dovodil, že „dle judikatury Soudního dvora splnění úvěrové smlouvy uzavřené spotřebitelem nemůže porušení povinnosti věřitele spočívající v ověření úvěruschopnosti spotřebitele zhojit. Je tomu tak proto, že negativní důsledky uzavření této smlouvy (jako například nadměrné zadlužení či platební neschopnost) mohou nastat i po případném splacení úvěru. Zajišťování odpovědného jednání věřitelů a předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům nadto zásadním způsobem přispívá k řádnému fungování trhu spotřebitelských úvěrů. Opačný výklad by mohl věřitele motivovat k neplnění jejich povinnosti vyplývající z čl. 8 směrnice CCD, a mohl by tak zbavit toto ustanovení užitečného účinku“, když odkázal právě na Rozhodnutí SDEU 2024. Jde o princip právě dluhových spirál, kdy dlužník sice splatí, ale protože si na to půjčil jinde, neboť ze svých zdrojů toho nebyl schopen, a to není možné podporovat.

23. Žalobkyně porušila povinnost, která je sankcionována tím, že nic jiného než jistinu zpět nemůže dostat, a jestliže již byla vrácena, není důvodný nárok na cokoliv dalšího, a to včetně úroků z prodlení. Ani pokud jde o splatnost nelze totiž z absolutně neplatné smlouvy vycházet. Nejvyšší soud v rozsudku ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 uvedl, že již dle textu samotného zákona a tedy čistě gramatickým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. lze zjistit, že toto ustanovení upravuje speciálně dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, aniž by se tak uplatnila obecná pravidla pro vydání bezdůvodného obohacení.

24. Poukazuje dále i na důvodovou zprávu k ustanovení § 87 z. s. ú., která zohledňuje, že z neplatnosti smlouvy vyplývá obecně povinnost stran vzájemně si, a to bez zbytečného odkladu, vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož by ovšem pro spotřebitele (který nemusel být ani schopen úvěr vracet podle pravidel v neplatné smlouvě, když toto nebylo řádně zjišťováno) mohly vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru (a povinnost vracet jistinu ještě dříve než tomu mělo dle neplatné smlouvy dojít). Proto se stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem (které nebyly řádně posouzeny a zjištěny poskytovatelem, proto je zjistí soud a podle nich rozhodne). Spotřebitel je tedy povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, ale v takových splátkách, v jakých je skutečně schopen splácet. Text zákona „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.

25. Ve zde souzeném případě žalovaná neplatila, a nebyl veden dříve spor o to, kolik a kdy má z neplatné smlouvy hradit. Poskytnutá částka byla vrácena, jak žalovaná sehnala prostředky, patrně dříve, než to i její vlastní možnosti umožnily, tj. k žádnému prodlení ve vydání tohoto speciálního bezdůvodného obohacení nedošlo (kdyby zaplaceno nebylo, mohla by být ukládána splatnost teprve do budoucna). Ani úroky z prodlení tak nejsou důvodné, a žaloba ohledně obou úroků, které zůstaly předmětem řízení, tak byla zamítnuta.

26. V řízení byla dle § 142 odst. 1 o. s. ř. zcela úspěšná žalovaná, proto jí byla přiznána náhrada nákladů za písemné podání ve věci samé, přípravu účasti na jednání, a za účast na jednání před soudem, tj. tři paušální náhrady po 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a) – c) a ve spojení s § 2 odst. 3 dle vyhl. č. 254/2015 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.