13 C 151/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 9 334 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 729 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 2. 2020 do 28. 8. 2020 ve výši dalších 329 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do dalších 3 605 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši dalších 208 Kč zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení 248 Kč, tyto k rukám advokáta žalobkyně, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Předmětem řízení zahájeného dne 28. 8. 2020 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož vady byly později odstraňovány, učinila nakonec žalobkyně dlužné pojistné ve výši 8 544 Kč z pojistné smlouvy uzavřené se žalovaným 27. 10. 2018 na komplexní pojištění vozidla pod [číslo] 790 Kč na nákladech spojených s jeho upomínáním a vymáháním. Dále pak i kapitalizovaný úrok z prodlení od 1. 2. 2020 do 28. 8. 2020 ve výši dalších 537 Kč.

2. Konkrétně tvrdila, že nárokované pojistné se skládá z částky 6 949 Kč dle vymáhacího předpisu pro období od 27. 10. 2019 do 26. 10. 2020 a z částky 1 595 Kč, kde jde o doplatek poskytnuté slevy [anonymizováno], aniž by však bylo současně tvrzeno a vysvětleno, za co tato sleva vůbec náleží, a především, v jakém případě je povinen žalovaný doplatit pojistné v jejím rozsahu do plné výše, kdy i v doplnění žaloby pouze uvedla obecně, že sleva byla dopočítána od počátku pojištění na základě„ rozhodné pojistné události“.

3. V nákladech na vymáhání pak nárokovala s odkazem na čl. 8 odst. 11 VPP R [číslo] částku 190 Kč za upomínku z 8. 1. 2019, dále pak 2 x 300 Kč za upomínku z 10. 12. 2019 a za pokus o smír z 10. 3. 2020. Argumentovala tím, že jde o částky, které vycházejí z aktuálního sazebníku a jsou dostupné na webové adrese žalobkyně.

4. Skutkově soud zjistil, že strany uzavřely tvrzenou pojistnou smlouvu, ve které bylo sjednáno roční pojistné od 27. 10. 2018 ve výši 5 729 Kč. K důkazu byl přečten z velice rozsáhlého dokumentu žalobkyní konkrétně označený čl. 8 odst. 11 VPP, ze kterého vyplývá v případě prodlení s úhradami toliko obecné právo žalobkyně na náhradu nákladů spojených s upomínáním a vymáháním pojistného. Z předloženého sazebníku bylo zjištěno, že není podepsaný žalovaným, který smlouvu podle obsahu neuzavíral jako podnikatel, a proto se jako spotřebitel formou na webových stránkách vyvěšovaných a žalobkyní jednostranně měněných sazebníků nemohl zavázat k žádné další úhradě. Ohledně tvrzeného zvýšení ročního pojistného pro druhý pojistný rok, který je i předmětem řízení, předložila žalobkyně dopis datovaný 31. 7. 2019, kde uvádí novou výši pojistného 6 628 Kč, nicméně i dle jeho textu až od doručení tohoto dopisu, které nebylo ani tvrzeno, ani ničím doloženo, by měla začít plynout žalovanému lhůta pro případný nesouhlas s touto úpravou, kterou není povinen přijmout.

5. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok pouze na původně sjednané pojistné dle smlouvy ve výši 5 729 Kč, kterou s žalovaným, jako spotřebitelem dle § 419 o. z. žalobkyně uzavřela, a to i pro dobu žalovanou, tj. od 27. 10. 2019 do 26. 10. 2020 podle § 2758 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 3 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v rozhodném znění. Tuto částku jedinou žalobkyně v řízení prokázala, její zvýšení po řádně dokončeném procesu a uplynutí potřebné lhůty žalovanému ani v potřebném rozsahu, jak je vyžadováno dle § 2786 odst. 1 a 2 o. z., netvrdila ani neprokázala, a proto ji soud na pojistném v souladu s § 2783 odst. 2 o. z. přiznal, další již nikoli. Podstatné je pak jedině smluvní ujednání, či řádné jednostranné zvýšení, nikoliv vymáhací předpis stanovící ještě jinou částku. Nebylo se také nutné zabývat tvrzeními, do kdy i přes pojistnou událost má žalobkyně nárok na pojistné, protože smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, a to, že případě skončila dříve a žalobkyně nemá nárok na celé roční pojistné, jsou argumenty, které by měl na svou obranu uplatňovat žalovaný.

6. Žalobkyně pak nejen neprokázala, že by se pojistné zvýšilo nad původně smlouvou sjednanou částku, ale neunesla již ani břemeno tvrzení, nejen důkazní, k tomu, za jakých konkrétních podmínek by měla mít nárok na doplacení pojistného do plné výše bez poskytnuté slevy. Tuto situaci nijak neosvětlila a stejně tak pouze obecně uvedla, že slevu žalovaný ztratil„ na základě rozhodné pojistné události“, co to však je, z čeho toto plyne, to žalobkyně nikde netvrdila a rovněž ani k tomu neoznačila důkazy. V příloze připojené oznámení o zániku práva je jen oznámení samotné žalobkyně a nemůže to nahradit její tvrzení v potřebném rozsahu o tom, za jakých podmínek je sleva poskytována a za jakých musí být i slevená částka zaplacena, kdy a jak tyto podmínky konkrétně nastaly, a prokázání všech těchto tvrzení.

7. Žalobkyně se pak jednání rozhodla neúčastnit, nemohla tedy při jednání vysvětlit nesoulady v tvrzeních a výpočtech (zvýšení na 6 628 Kč, vymáhací předpis ale na 6 949 Kč, 6 514+30= 6 949 Kč), ani doplnit pro věc podstatné skutečnosti a doplnit k nim návrhy důkazů, a tedy ani ustát za této situace nárok ve větším rozsahu, než na smlouvou sjednané roční pojistné.

8. Ohledně slevy [anonymizováno] nebylo osvětleno ani, co se tím konkrétně obsahově sjednává, natož pak, kdy a jak by měl skutečně vzniknout nárok na zaplacení pojistného i v tomto rozsahu, za splnění jakých podmínek. Proto soud přiznal pojistné pouze 5 729 Kč, jehož splatnost nastala 27. 10. 2019, od následujícího dne se tak žalovaný dostal do prodlení podle § 1968 o. z., neboť úhradu netvrdil a neprokázal, a při k tomuto datu platné sazbě úroku 10 %, dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., má za žalované období od 1. 2. do 28. 8. 2020 žalobkyně nárok z pojistného na úrok ve výši 329 Kč Tyto částky jí tedy soud přiznal, pro další nebyl v řízení prokázán titul, a to jak na další úrok, tak i v případě tvrzených nákladů.

9. Žalobkyně má proto nárok jen na poměrnou část nákladů řízení dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) v rozsahu 22 %, když od úspěchu 61 % žalobkyně při přiznaných 6 085 Kč celkem ze žalovaných 9 871 Kč celkem, se odečítá úspěch žalovaného 39 %.

10. Náklady tvoří soudní poplatek 400 Kč a odměna advokáta za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. v akt. znění (převzetí věci, a sepis žaloby) v sazbě po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1, když jde o tzv. formulářovou žalobu, tedy vzor s obměňovanými údaji. Ke každému úkonu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a). Součástí je i náhrada za DPH ve výši 21% z částek mimo poplatek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a náklady jsou splatné dle § 149 o.s.ř. k rukám advokáta. Žalobkyni přiznaná výše nákladů 22 % tak činí 248 Kč.

11. Žalobkyně nárokovala náhradu nákladů i za úkon advokáta spočívající v zaslání písemné výzvy před podáním žaloby. [jméno] žalobkyně však žalovaného k úhradě dlužného pojistného opakovaně vyzývala, a to navíc i v době, kdy již bylo splatné celé pojistné, kdy byly k dispozici s ohledem na doporučeně odeslané zásilky i dodejky dokládající jejich odeslání, jak vyžaduje § 142a o.s.ř. jako podmínku pro přiznání náhrady nákladů. Nebylo tedy důvodu žalovaného opětovně vyzývat advokátem, když tak už dříve žalobkyně sama učinila, proto soud náhradu za tento úkon jako neúčelný nepřiznal.

12. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.