13 C 173/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 84 150 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 84 150 Kč s příslušenstvím se v celém rozsahu zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady tohoto řízení ve výši 11 616 Kč, tyto k rukám advokáta žalované, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce dne [datum] zahájil řízení, ve kterém se domáhal, aby mu žalovaná jako matka jejich společné dcery [jméno] [příjmení], narozené [datum], vyplatila polovinu příspěvku na péči, který pro svůj zdravotní handicap dcera čerpá, a jenž je vyplácen k rukám matky, která za dceru tento příspěvek i vyřizovala. Konkrétně předmětem tohoto řízení učinil období od března [rok] do února [rok], za které byla k rukám žalované vyplacena částka 168 300 Kč a od [datum] pak nárokoval ze žalované poloviny i zákonný úrok z prodlení, kdy žalovaná mu ani přes výzvy polovinu příspěvku nevyplatila.

2. V žalobě tvrdil, že dcera byla po rozchodu účastníků a ukončení společné domácnosti svěřena rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] do péče matky a jemu určen styk. Účastníci se však poté dohodli odchylně od režimu určeného soudem, kdy se v péči o dceru po týdnu střídají. Příspěvek, na který dceři vznikl nárok, je právě příspěvkem na péči o ni ve smyslu ustanovení § 7 a následující zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění. Jestliže je tak primárně určen na zajištění pomoci nezletilé dceři třetí osobou při zvládání každodenních potřeb, náleží žalobci polovina tohoto příspěvku, na který nezletilé dceři vznikl nárok, a jehož příjemcem je žalovaná, neboť podle § 21 odst. 2 písm. d) zákona o sociálních službách, je příjemce příspěvku povinen využívat jej na zajištění potřebné pomoci třetí osobou. Taktéž správní orgán, který rozhoduje o poskytnutí této dávky, vyslovil závěr, že žalobce jako otec nezletilé dcery [jméno] má za situace, kdy se na péči nezletilé dcery [jméno] podílí, nárok na část vyplaceného příspěvku.

3. Žalovaná odmítla, že by nárok byl důvodný. Potvrdila, že výše uvedeným rozsudkem byla svěřena dcera účastníků do její péče, kdy k jeho změně nedošlo, a není pravdou, že by se domluvili odchylně od něho, dohoda byla jen ohledně krátkého úseku o prázdninách. Žalobce sám a svévolně porušuje soudní rozhodnutí, nedbá ani zájmů dcery, a ještě z toho tímto způsobem chce těžit. Pokud dceru odmítá dle rozsudku vracet, pak sice o ni fakticky pečuje, ale jedná v rozporu se závazným soudním rozhodnutím, což nemůže požívat právní ochrany a požadavek je tak i v rozporu s dobrými mravy. Dále zdůraznila, že příspěvek, který dcera pobírá, je dávkou dcery, dcera je jejím příjemcem, a je určen na zajištění péče o ni. Podle rozsudku je dcera svěřena do péče žalované, kdy svěření dcery je jediné pro věc rozhodné kritérium, žalobce má určen toliko styk s nezletilou. Žalovaná primárně o nezletilou pečuje i nezletilou zastupuje, a ta je jí svěřena do výlučné péče. Jde také o dávku měsíční, která náleží i při splnění podmínek pro nárok jen za část měsíce, dělení považuje žalovaná tedy za vyloučené, kdy jakékoliv jiné závěry správního orgánu jsou irelevantní.

4. Soud provedl důkaz opatrovnickými rozhodnutími, která jsou pro věc podstatná, a kdy mezi účastníky nebylo sporné, že předmětnou dávku čerpá nezletilá dcera účastníků, jí samotné dávka náleží, a že nárok na ni uplatnila a ve správním řízení v zastoupení dcery vyřizovala žalovaná. [příjmení] rovněž bylo to, že dávka za předmětné období byla vyplácena k rukám žalované, která ji v rámci soužití s dcerou spotřebovává při zajišťování péče o ni, kdy tvrzení žalobce v tomto směru při nařízeném jednání žalovaná potvrdila. Doplnila, že péči zajišťuje sama, není uzavřena smlouva s asistentem či zařízením, a potvrdila rovněž, že za uvedené období žalobci prostředky ani z části nepředávala.

5. Z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vyplývá, že nezletilá dcera účastníků byla svěřena do péče žalované a žalobci určen styk s dcerou. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo dále zjištěno, že návrh žalobce na změnu péče podaný dne [datum] byl zamítnut, kdy z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] dále plyne, že tento zamítavý rozsudek byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Toto nebylo dle soudní evidence dosud skončeno, rodiče jsou ohledně případné změny péče ve sporu, nyní je zadáván znalecký posudek ohledně toho, jaká forma péče je pro nezletilou vhodnější. Žalobce pak v řízení netvrdil, že by spor rodičů o finanční prostředky nezletilé, na rozdíl od úpravy péče, někdy opatrovnický soud řešil, kdy žalovaná uvedla, že jí nic takového známo není, a z úřední činnosti a vnitřních evidencí soudu nic takového také neplyne. Neshody rodičů, které byly soudem řešeny, jako otázka školky nebo trvalého bydliště, byly předmětem opatrovnických řízení, nakládání s finančními prostředky nezletilé dcery, ani konkrétně dávka, která je předmětem tohoto řízení, nikoliv.

6. Další důkazy soud neprováděl, neboť pro rozhodnutí ve věci nebyly potřebné. Spor, který byl vyvolán, je primárně v právní rovině, kdy ohledně skutkového stavu není mezi účastníky v podstatě žádná neshoda, s výjimkou toho, zda rodiče pečují o nezletilou oba jako výsledek jejich dohody, či zda jde o stav nastolený žalobcem v rozporu se soudním rozhodnutím. Ze stavu dosud neskončeného opatrovnického řízení je zřejmé, že rodiče jsou ve sporu, kdy se žalovaná brání návrhu žalobce, aby byla její dosud výlučná péče a právo žalobce na styk s nezletilou, změněna na péči střídavou. Z odůvodnění rozsudku č. j. [číslo jednací] vyplývá z bodu 1, že právě až podáním z [datum] se pak žalobce pokoušel o změnu péče, tj. teprve po uplynutí období, za které byla dávka, jejíž poloviny se domáhá, čerpána. Toto se mu nepodařilo dosud, a nezletilá dcera účastníků je stále svěřena, naposledy rozsudkem ze dne [datum], do péče žalované, kdy ke změně tohoto rozhodnutí nedošlo.

7. Žalobce si v žalobě na jedné straně nárokuje část dávky dcery, neboť má za to, že (i on) poskytuje plnění (péči), k jehož úhradě tato dávka slouží, ale na straně druhé chce tuto dávku vydat nikoliv od dcery, která ji na péči čerpá a o jejíž dávku se jedná, ale od matky, která má dceru svěřenu do péče, a proto za ni i o dávku žádala, a k jejímž rukám je tak dávka dceři v souladu s rozhodnutím o svěření do péče vyplácena. V prvé řadě je čerpaná dávka dávkou právě a jen samotné nezletilé dcery a nikoliv žalované nebo žalobce. Jak i sám žalobce uvádí, jde podle § 107 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, o příspěvek, který se poskytuje osobám závislým na péči jiné osoby, od 1 roku věku, nikoliv jejich rodičům. Rodič, opatrovník, nebo jiná osoba, které byla oprávněná osoba svěřena rozhodnutím příslušného orgánu do péče, je podle § 19 odst. 2 tohoto předpisu pouze příjemcem této dávky. Sami rodiče kromě toho, že nezletilé dítě zastupují, a to jak při vyřizování této dávky, tak při nakládání s ní, kdy ji i pro dítě spravují, k této dávce žádná vlastní práva nemají.

8. Schází tu tak tzv. pasivní věcná legitimace žalované, a tedy správná volba žalované osoby ve vztahu k povinnosti zaplatit prostředky nezletilé dcery, kdy ani, pokud by snad měla mít povinnost vydat prostředky žalobci dcera, o jejíž peníze se jedná, nelze o to úspěšně žalovat žalovanou, ale právě jen dceru, a které by čistě teoreticky mohlo být jediné uloženo je tak zaplatit. Pokud totiž žalobce v podstatě tvrdí, že dcera čerpá dávku určenou na péči o ni, a přitom dávka na žalobcem vynaloženou péči není poskytována, aniž by si ohledně dávky a péče spolu něco ujednali (pak by šlo o plnění ze smlouvy, které tu ale tvrzeno není), obohacuje se na úkor žalobce, který tuto péči poskytuje, aniž by za ni něco dostával, a jde o nárok z bezdůvodného obohacení na úkor jiného podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Takto by se ovšem mohla, byť i jen teoreticky, obohacovat jen dcera, která žalobci jím v řízení nárokovanou dávku neposkytuje. Jestliže by z toho důvodu mělo být žalobě vyhověno proti žalované matce, pak by se nejednalo v případě vyhovění žalobě o prostředky dcery, které by žalovaná vydávala, a jak žalobce i nárokuje, ale žalovanou odsuzující rozsudek by jí ukládal, aby sama ze svého, nikoliv z přijímané dceřiny dávky, o kterou se zde ale žalobce soudí, platila. Žalobce se však domáhá, aby mu byla vyplácena polovina dávky dcery, jejích prostředků, a takovou povinnost nelze nikomu jinému, pokud by snad měla být odůvodněná, uložit.

9. Žalobce se nedomáhá a ani netvrdí, že by mu měla přímo sama žalovaná tzv. ze svého něco platit, ale domáhá se poloviny příspěvku dcery, tj. zaplacení dceřiných peněz, a to proto, že má poskytovat onu péči, na kterou dcera příspěvek čerpá, resp. také poskytovat. Není zde rozdíl proti tomu, pokud by dcera nezaplatila za onu péči smluvenému asistentovi nebo zařízení. Ani tyto jiné fyzické či právnické osoby by se z titulu poskytované péče nemohly domáhat peněz její matky, ani nikoho dalšího, a úspěšně je žalovat o to, aby oni sami ze svého hradili (pokud by se k tomu samozřejmě oni sami, a nikoliv v zastoupení dcery, nezavázali), protože k jejich rukám je vyplácena dávka na to určená. Schází tu vztah mezi těmito osobami, ze kterého by toto plynulo. Není zde rozdíl oproti tomu, kdy by měl být odsouzen opatrovník osoby umístěné v pečovatelském zařízení, aby ze svého zaplatil za péči, protože je opatrovníkem a dávku spravuje. Zatímco zde by to patrně i laikovi přišlo nepatřičné, zvlášť když by opatrovníkem byla osoba cizí, právně jde o situaci shodnou, pokud dávku nezletilého dítěte přijímá rodič, přestože je i sám poskytovatelem takto státem finančně podporované péče.

10. Žalobce je ten, který dceři, ne její matce, poskytuje onu péči namísto asistenta či zařízení, a který za to nedostává prostředky poskytované na takovou péči dceři státem. Ten, komu dávka náleží, čí prostředky to jsou, je, stejně jako je příjemcem péče, dcera sama, nikoliv druhý rodič. Pokud by si pak ponechávala dcera prostředky, které by měla povinnost vynaložit na nadstandardní péči, kterou jí fakticky poskytuje jiná osoba, obohacovala by se právě dcera sama na úkor pečující osoby, nikoliv její druhý rodič.

11. I kdyby snad mělo být uvažováno v rovině bezdůvodného obohacení na úkor jiného podle § 2991 o. z. ve vztahu žalobce k matce dcery a tedy k žalované (neboť tu jinak žádná povinnost vyplývající ze zákona, kterou by žalovaná ve vztahu k žalobci k vydání této dávky (cizí dávky) či její části měla, a že by šlo o povinnost smluvní, jednak žalobce ani netvrdil, a jednak mezi nimi evidentně k žádné dohodě nedošlo, a nejde ani o nárok z porušení povinnosti), nemohla by být žaloba za stávajících okolností důvodná. I pokud by totiž soud opominul, že se žalobce domáhá vydání dávky dcery a zcela od toho odhlédl, a řešil jen to, že žalovaná má stejně jako žalobce pečovat o dceru, ale k žalobci se žádná část prostředků na to spotřebovávaných nedostává, na což by mohlo být hypoteticky nahlíženo tak, že de facto žalobce vykonává část oné péče za žalovanou, kterou jí z dávky dcera proplácí (což znovu soud připomíná žalobce netvrdí, nestaví žalobu na tom, že žalovaná mu má platit za péči, kterou odvádí za ni, ale že mu má vydat dceřinu dávku), nelze opominout, že se na tom účastníci nejen nedohodli, ale že tuto svou„ službu“ zde žalobce žalované vnutil, a to porušováním soudního rozhodnutí, a vykonává ji z části za žalovanou, ale proti její vůli.

12. Dcera je svěřena do péče žalované, takto zní závazné soudní rozhodnutí, a žalovaná má jak povinnost, tak právo této péče. K jejím rukám je proto i v souladu s tím dle § 19 odst. 2 zákona o sociálních službách dávka placena, kdy tento předpis navazuje na soudní rozhodnutí o svěření dcery do péče, jak je v něm i promítnuto. Tato úprava zcela koresponduje s tím, že správní orgán rozhoduje o dávce dítěte, ovšem jen o tom, zda na ni je nárok, případně není. Kdo dávku přijímá, spravuje a vynakládá ale rozhoduje opatrovnický soud, a to právě svým rozhodnutím o tom, komu dítě do péče svěří, což zákon o sociálních službách respektuje a ve své úpravě přebírá. Jen opatrovnickému soudu přísluší, po řádně provedeném řízení, aby určoval, kdo a případně i jak, bude nejen pečovat o dítě, ale potažmo tak i spravovat a vynakládat prostředky dítěte na jeho potřeby a péči. Ať již jde o výživné druhého rodiče, nebo čerpané dávky, v tomto není žádný rozdíl. Kromě toho i poměry dítěte a rodičů, pokud jde o jejich příjmy včetně čerpaných dávek, se zohledňují při stanovení výše výživného, které se rodičům určuje, a opět je to jen opatrovnický soud, nikoliv správní orgán, který by měl tyto poměry hodnotit a činit z nich závěry.

13. Za situace, kdy existuje rozhodnutí opatrovnického soudu o svěření dítěte do výlučné péče, jím ustanovený rodič dávku dítěte přijímá, a reálně i o dítě pečuje, nenachází zde soud jakoukoliv zákonnou možnost, aby správní orgán dávku„ přerozděloval“ podle svého uvážení těm, kdo se na péči podílí. Nejen, že konkrétně v tomto případě je toto zcela vyřešeno rozhodnutím o výlučné péči jednoho z rodičů, ale ani tam, kde by měli péči střídavou či společnou. I zde musí všechny aspekty péče, včetně finančních, posoudit opatrovnický soud, a podle toho, kdo dávku za dítě přijímá, nastavit výživné druhému z rodičů, případně rozhodnout jejich spor o tom, jak bude s dávkou a tedy penězi samotného dítěte konkrétně nakládáno. Pokud se rodiče neshodnou ohledně podstatné věci při péči o jmění dítěte, rozhodne podle § 897 o. z. na návrh rodiče soud. Tímto způsobem lze řešit konflikt, jak má být dávka nezletilého dítěte, a to v jeho nejlepším zájmu, vynaložena. Nakládání s částkou několika tisíc měsíčně je nepochybně podstatou věcí, ať již jde o výběr asistenta, zařízení, nebo o péči poskytovanou přímo rodiči. Jde však o soud opatrovnický, který chrání zájem dítěte, a jediný je k tomu povolaný, žaloba o zaplacení mezi samotnými rodiči před obecným soudem ani zde tím správným prostředkem není.

14. Jelikož žalované byla dcera svěřena do péče, kdy žalobci svědčí z tohoto rozhodnutí toliko právo na styk, jak i v řízení žalovaná namítala, je rozhodnutím opatrovnického soudu i rovnou stanoveno, kdo pečuje o dítě, a potažmo tak s dítětem onu dávku v rámci zvýšených výdajů a náročnější péče v domácnosti spotřebovává. Spor za výlučné péče ve smyslu § 897 o. z. si lze představit spíše jen, pokud by byl zvolen pro péči o dítě asistent nebo zařízení, a na tom by se rodiče neshodli, jak má být tedy jmění dítěte použito, anebo zda takto být použito vůbec nemá, a ne v čí domácnosti bude dávka spotřebovávána, což je svěřením dané. Jestliže je tedy nezletilá dcera, které prostředky náleží, svěřena do péče matky, a byla jí svěřena dříve, než nastalo období, za které se domáhá žalobce části dávky, nota bene jde o období, kdy žalobce ani nezahájil řízení o změnu péče, je nejen logické, že žalovaná matka dávku jak vyřizovala, ale že jí v souladu s pravomocným soudním rozhodnutím přísluší péče o dítě, a na tu je vyplácena i samotná dávka, kterou tak vynakládá na základě soudního rozhodnutí, po právu a rozhodně zde nejde o situaci, kdy by si bez spravedlivého důvodu ponechávala cokoliv na úkor žalobce, jak předpokládá § 2991 o. z. pro vznik povinnosti vydat bezdůvodné obohacení. Nejde o získání prospěchu na úkor žalobce bez právního důvodu, natož pak o takovéto obohacení, k jehož ponechání si nesvědčí ani žádný spravedlivý důvod, i kdyby k němu snad došlo. Žaloba je tak nedůvodná, a soud ji proto zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kdy nárok má ve sporu úspěšný účastník, tedy žalovaná. Jí proto soud přiznal účelně vynaložené náklady za právní zastoupení, které činí celkem 11 616 Kč. Advokát věc žalované převzal, podal vyjádření, které však bylo shodné s dříve rozsouzenou věcí, kde mu za ně byla přiznána náhrada, a zúčastnil se nařízeného jednání. Náleží mu zde tak odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění pozdějších předpisů (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 84 150 Kč ve výši 4 500 Kč za každý ze dvou úkonů činěných v tomto řízení, tedy za převzetí věci a účast u jednání, dle § 11 odst. 1 a. t. spolu se dvěma paušálními náhradami jeho hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a jelikož je plátcem, i náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 600 Kč ve výši 2 016 Kč.

16. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako základní zákonná pro peněžité plnění a podle § 149 o.s.ř. jsou náklady řízení, je-li účastník zastoupen, splatné k rukám jeho advokáta.