13 C 19/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 13 795 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 795 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 7 440 Kč ode dne 1. 3. 2020 do zaplacení, a s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 6 355 Kč ode dne 3. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení částku 1 768 Kč, tuto k rukám advokátky žalobkyně, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně zahájila dne [datum] formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, později doplněného, řízení o zákonný příspěvek celkem 13 195 Kč do garančního fondu [anonymizováno] za období od [datum] do [datum] ve výši 7 140 Kč a za navazující období od [datum] do [datum] ve výši 6 055 Kč, tj. celkem 377 dnů po 35 Kč, kdy žalovaná coby provozovatelka osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 1 350 cm3, rg. zn. [anonymizováno] [číslo], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno], neměla sjednáno povinné pojištění odpovědnosti k vozidlu. Dále žalobkyně nárokovala dvakrát poplatek za mimosoudní uplatnění po 300 Kč za zaslané výzvy k úhradám příspěvků za každé jednotlivé žalované období, konkrétně za výzvu odeslanou [datum], která byla doručena dne [datum] a dále odeslanou [datum] a doručenou [datum]. Jelikož žalovaná ve stanovených lhůtách dlužné příspěvky neuhradila, nárokuje žalobkyně od každého prvního dne prodlení s úhradou každého příspěvku, tj. pro částku 7 440 Kč splatnou [datum], a pro částku 6 355 Kč splatnou [datum], i zákonný úrok z prodlení až do zaplacení.

2. Žalovaná se k věci v průběhu řízení nijak nevyjádřila, nepřebírala zásilky a zůstala tak zcela pasivní. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž žalobkyně souhlasila s takovým postupem již v samotné žalobě. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník k této výzvě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Na výzvu žalovaná nijak nereagovala, zásilku si na zákonné doručovací adrese nevyzvedla a nevyjádřila se tak ani k věci samotné.

3. Soud provedl důkazy navržené žalobkyní, kdy z vyžádané zprávy [stát. instituce], odboru dopravy zjistil, že během tvrzených obdobích byla vlastníkem a provozovatelem vozidla rg. zn. [anonymizováno] [číslo] zapsána žalovaná. Dle výpisu z databáze jde o vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru 1 149 cm3. K úhradě dlužného příspěvku za období [datum] do [datum] ve výši 7 140 Kč byla žalobkyní žalovaná vyzvána doporučeným dopisem sepsaným dne [datum], kdy tato zásilka byla dle sdělení pošty doručena žalované [datum]. Dále byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dlužného příspěvku za období od [datum] do [datum] ve výši 6 055 Kč, a to doporučeným dopisem sepsaným dne [datum], kdy tato zásilka byla dle sdělení pošty doručována žalované dne [datum], přičemž téhož dne byla i navrácena zpět odesílateli, neboť zásilku nebylo možné na uvedené adrese doručit, když žalovaná se z adresy odstěhovala. Ve výzvách, které byly zasílány na adresu trvalého bydliště žalované, byla žalovaná vždy vyzvána k úhradě příspěvku, a to v případě prvního žalovaného období ve lhůtě do 30 dnů a v případě druhého žalovaného období pak ve lhůtě 60 dnů, vždy od doručení výzvy. Současně jí bylo vždy osvětleno, za co je povinna uhradit příspěvek, a jak vznikla jeho výše, rovněž jí byl vyčíslen náklad za uplatnění, a byla poučena o zákonné úpravě, jakož i možnostech doložit, že povinnost k úhradě nemá, a o tom, že v případě nesplnění povinnosti budou nároky vymáhány soudně. Kromě těchto výzev předložila žalobkyně v řízení i upomínky s daty [datum] a [datum]. Advokátka sepsala předžalobní upomínky také, jako doklady o jejich odeslání pak předložila vždy jen tabulky o jednom řádku, které patrně sama vytvořila, které však nedokládají, že by zásilky byly předány k poštovní přepravě, neboť nejsou poštou potvrzeny, a dále printscreeny ze systému [obec] [anonymizováno] pro sledování zásilek obsahující však vždy jen číslo podané zásilky a postup jejího doručování, kdy z tohoto nelze dovodit, co a především kým, ale ani komu konkrétně bylo zasláno.

4. Podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, odst. 1, jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2, tj. sjednat k vozidlu zapsanému v registru silničních vozidel a po celou dobu, kdy je zapsáno, mít pojištění odpovědnosti jeho provozu. Dle odst. 3 § 4 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výše denní sazby příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel je stanovena ustanovením § 2 Vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., dále jen„ vyhláška“. V případě osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3 činí podle § 2 odst. 1 písm. f) denní výše příspěvku 35 Kč.

5. Žalobkyně v řízení uplatnila jak tento nárok, tak nárok podle § 4 odst. 4 téhož zákona, dle kterého je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit [anonymizováno] i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše předmětných nákladů je stanovena § 2a vyhlášky ve výši 300 Kč. Aby žalobkyně mohla nárok na příspěvek uplatnit u soudu, musí žalované dát možnost uhradit jej právě mimosoudně.

6. Dle § 4 odst. 7 zákona musí výzva k zaplacení příspěvku obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu. Podle odst. 6 téhož ustanovení povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] podle odstavce 4 zaniká, pokud [anonymizováno] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se [anonymizováno] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

7. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žalovaná byla ze zákona povinna mít za tvrzená období sjednaná pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem výše uvedeného vozidla, když bylo prokázáno, že byla v žalovaných obdobích evidovaným vlastníkem a provozovatelem vozidla. Jelikož neprokázala, že tuto povinnost splnila, byla povinna uhradit žalované příspěvky i náklady mimosoudního vymáhání, a to pro žalované období od [datum] do [datum] nejpozději [datum], a dále pro žalované období od [datum] do [datum] nejpozději [datum], kdy těmito dny skončila vždy žalobkyní poskytnutá lhůta v souladu s § 607 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“. Neboť neprokázala ani to, že by zaplatila žalované nároky, nebyl důvod, proč je žalobkyni nepřiznat.

8. Neuhrazením příspěvků v uvedených lhůtách se žalovaná podle § 1968 o. z. dostala vždy následujícím dnem do prodlení. Soud proto žalobkyni podle § 1970 o. z. přiznal i úroky z prodlení, na které má v takovém případě nárok ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje jejich výše, kdy sazba u každého žalovaného nároku byla nárokována ke dni vzniku prodlení správně, a pokud o časový rozsah, zde bylo nárokováno vždy méně, až od data pozdějšího.

9. Plně úspěšné žalobkyni náleží dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) náhrada nákladů řízení, které jsou konkrétně tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za zastupování žalobkyně advokátkou ve výši 600 Kč (za dva úkony právní služby po 300 Kč; konkrétně převzetí věci a sepis žalobního návrhu, podle § 14b odst. 1 bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhlášky MS č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o tzv. formulářovou žalobu) a dále dvěma paušálními náhradami po 100 Kč jako náhradami advokátových hotových výdajů, náležejícími k úkonům právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky. Advokátka jako plátce DPH má rovněž nárok na náhradu této daně a tedy 21 % z uvedených částek (s výjimkou soudního poplatku) podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady řízení činí 1 768 Kč. Splatné jsou podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky.

10. Žalobkyně nárokovala náhradu nákladů i za úkon advokátky spočívající v zaslání písemných výzev před podáním žaloby. Sama žalobkyně však žalovanou k úhradě dlužného poplatku vždy vyzvala tak, jak jí ukládá i samotný zákon, a to doporučeně, neboť v návaznosti na doručení výzvy musí prokázat uplynutí lhůty, aby se s nárokem mohla vůbec obrátit na soud. Právě na soudní uplatnění pak i zákon v této výzvě ukládá žalovaného upozornit, a za každou tuto výzvu má také žalobkyně předpisy přiznánu dokonce odměnu, která je i dvakrát předmětem tohoto řízení. Žalobkyně tak speciální zpoplatněnou předžalobní výzvou má současně splněnu i podmínku pro přiznání náhrady nákladů v souladu s § 142a o. s. ř. Žalobkyně rovněž předložila i výzvy obyčejné, tedy došlo opakovaně k vyzývání žalované o zaplacení, a v případě advokátky byla činěna vždy nejméně třetí výzva ke každému žalovanému období, kterou pak nevyžadují ani zvláštní předpisy citované výše, ani samotné procesní předpisy (o. s. ř.).

11. Sama žalobkyně je právnickou osobou, která byla zřízena zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jakožto profesní organizace pojistitelů. Její činností je právě a přímo správa garančního fondu, do kterého tedy [anonymizováno] rovněž zajišťuje vybírání příspěvků, nejde o jakousi vedlejší činnost vymáhání, kterou by byla navíc mimo předmět své činnosti zatěžována, ale přímo o plnění jejích úkolů, a na ty má k dispozici potřebný aparát a rozpočet. Jestliže jsou její úředníci schopni vystavovat ony zpoplatněné kvalifikované výzvy, pak by nepochybně byli schopni i doplňovat formulářové žaloby a překládat je soudu. Postavení žalobkyně je srovnatelné s postavením České televize, která je rovněž zřízena zákonem a zodpovídá za řádné odvody telekomunikačních poplatků, kde je výzvu rovněž nutné učinit, ale na rozdíl od žalobkyně ani není ze zákona zpoplatněna. Soud má v této souvislosti značné pochyby o tom, zda by měla být vůbec žalobkyně zastupována advokátem, když právě mezi postavením, financováním a úkoly České televize a žalobkyně nelze najít naprosto žádný rozdíl, a tento nebyl nikde, ani Ústavním soudem, nijak vysvětlen a rozebrán, přestože se objevilo rozhodnutí, ve kterém bez bližšího zdůvodnění či vysvětlení bylo uvedeno, že zde rozdíl je, a na toto rozhodnutí pak další dvě rozhodnutí odkazovaly jako na vyřešenou otázku, přestože odůvodnění a vysvětlení není ale nikde vůbec žádné.

12. V souvislosti s přiznávanými náhradami soudních sporů bylo u České televize judikováno, že se jedná o subjekt s výsadním postavením, kterému nepřísluší, aby byl v typových sporech zastupován advokátem, neboť pro tyto spory není třeba uplatňovat specializované znalosti, a zvládnou to tak sami zajistit pracovníci České televize. Nejenže tedy České televizi nepřísluší nechat se zastupovat advokátem, je navíc povinna dlužníkům zasílat povinné výzvy k plnění, za které nemá přiznánu žádnou náhradu. Za situace, kdy doposud nebylo judikováno u žalobkyně obdobně výsadní postavení, jako tomu je v případě České televize, a je akceptováno, aby se žalobkyně nechala v naprosto typových věcech a ve své hlavní agendě činnosti zastupovat advokátem, odmítá soud přiznávat ještě další odměnu a další upomínku jím činěnou, opakovaně a nad rámec zákonných povinností, jak z práva hmotného, tak procesního.

13. Pokud by žalobkyně neměla advokáta, nikdo by nepochyboval o tom, že placená upomínka stanovená zákonem by sama o sobě, i bez jakýchkoliv dalších, byla dostatečná k tomu, aby se žalobkyně mohla obrátit na soud, aniž by činila výzvy další a nárokovala za ně odměnu. Výzvu by nepochybně soud akceptoval jako splnění podmínky dle § 142a o.s.ř., když za povinnou upomínku upozorňující žalovaného, že dojde k soudnímu řízení, má žalobkyně navíc přímo zákonem přiznánu náhradu ve výši 300 Kč. Požadavky na další upomínku a platby se tu odvíjí jen od advokátního zastoupení, které je samo o sobě diskutabilní, a soud tak shledává za plně odůvodnitelné, aby si žalobkyně alespoň sama zvládala upomínací proces, bez vzniku dalších nákladů advokáta, který pak přebírá vedení soudního řízení. Tento další úkon, navíc opakovaný a neúčelný, tak soud nepřiznal.

14. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.