13 C 20/2019

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky ve výši 370 568 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 355 740 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ode dne 6. 12. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se částečně co do 14 828 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ode dne 18. 11. 2016 do zaplacení a co do úroku 8,05 % z částky 355 740 Kč ode dne 18. 11. 2016 do 5. 12. 2018 zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech celého řízení částku 107 849 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, tyto k rukám advokáta žalobce, JUDr. [jméno] [příjmení].</b> <b>IV. Žalobci se prostřednictvím České republiky – Okresního soudu v Liberci vrací část soudního poplatku z odvolání zaplaceného v důsledku nesprávné výzvy ve výši 4 634 Kč.</b> 1. Žalobce žalobou podanou soudu dne [datum] zahájil řízení o náhradu škody původně ve výši 680 119 Kč s příslušenstvím s tím, že jej žalovaný jako advokát zastupoval ve dvou řízeních vedených před [název soudu], konkrétně pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], kde se domáhal po své bývalé přítelkyni [jméno] [příjmení] vydání bezdůvodného obohacení vzniklého jí při jejich soužití. Žalovaný neodstranil vady první žaloby, která tak byla odmítnuta, a došlo k promlčení, když druhou žalobu podal opožděně. Je proto povinen odškodnit nejen marné náklady řízení ale i očekávatelný nárok žalobce v řízení proti paní [příjmení]. Jelikož žalovaný přes výzvy nevyřešil pojistnou událost z výkonu své advokátní činnosti a neuhradil ani k předžalobní výzvě, nárokoval žalobce od lhůty v ní stanovené i zákonný úrok z prodlení 8,05 % ročně, z částek vynaložených investic ve prospěch družky pak ale již od 18. 11. 2016, kdy marně uplynula lhůta k odstranění vad žaloby.

2. Z původních konkrétně uplatněných nároků jsou již pravomocně dle rozsudku zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 5. 12. 2019, který ve výrocích I, II, V, a částečně co do 217 962 včetně příslušenství i ve výroku III ve spojení s rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne 21. 1. 2021 nabyl právní moci, vyřešeny nároky žalobce z titulu zaplacených soudních poplatků ve výši 91 589 Kč včetně příslušenství, zde byl žalobce úspěšný, a dále pak platby ve výši 167 000 Kč na hypotéku a platby za elektřinu 50 962 Kč, kde žalobce úspěšný nebyl. Po částečném zrušení zamítavého výroku III a navazujícího nákladového výroku IV, byla věc pro odlišný právní názor na promlčení vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení co do částky 370 568 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ode dne 18. 11. 2016 do zaplacení, které měly být vynaloženy na nemovitosti paní [příjmení]. Zde pak odvolací soud uložil, aby tyto položky byly dotvrzeny, provedeno k nim dokazování a nárok žalobce posouzen s tím, že promlčen není, odpovědnost advokáta dána je, musí však být zjištěn rozsah škody, za kterou odpovídá.

3. V celkové částce 370 568 Kč, která tak zůstala předmětem řízení, konkretizoval žalobce jednotlivé nárokované investice do nemovitostí bývalé družky tak, že 28. 5. 2012 pořídil materiál na výrobu„ kadibudky“ pro řemeslníky na stavbě ve výši 2 200 Kč, kdy tento venkovní záchod s nádobou uvnitř, nepřipojený na rozvody, sám na louce postavil, a dne 29. 5. 2012 nakoupil další materiál na jeho stavbu za 532 Kč. Při posledním jednání pak doplnil, že stavba domu bývalé družky byla tzv.„ na zelené louce“, a neměla generálního dodavatele, který by v rámci dodávky zajišťoval i technické zázemí pro stavbu, proto se dle dohody se zedníky museli postarat alespoň o to, aby měli k dispozici právě záchod. Po dohodě s družkou toto zrealizoval sám svépomocí, nárokuje pouze výdaje za materiál, kdy šlo o provizorní řešení, po ukončení stavby domu nebyl tento záchod nijak dále použitelný a likvidoval se.

4. Dále tvrdil, že dne 31. 5. 2012 zaplatil 15 000 Kč za skládací plechovou garáž z [země], která dosud na pozemku žalované je, sestavila ji tam firma a ukotvila, nemá zděné základy, ale jak žalobce při posledním jednání doplnil, nepořizovala se primárně jako garáž pro vůz, ale pro potřeby stavby, kdy se musel na stavbě bývalé družky zajistit materiál a nářadí bezpečně uskladnit. Později pak ještě zakoupil kabel a chráničku dne 11. 8. 2012 za 466 Kč, a garáž propojil, když už to šlo, se stavbou domu, aby v ní bylo světlo a elektřina. Takhle to zůstalo, garáž byla vždy příslušenství stavěného domu, dosud je takto užívána, a s domem je funkčně propojena. I když jde tedy o relativně samostatnou věc, od počátku souvisela se stavbou a domem, takto byla budována, propojena, a je i užívána.

5. Dne 2. 6. 2012 vynaložil 300 Kč půjčovného za nivelační přístroj, kdy při posledním jednání doplnil, že povrchy vyrovnával svépomocí, proto si potřeboval půjčit jen nivelační přístroj pro práci na stavbě. Téhož dne ještě nakoupil barvy a štětce, které se použily se na stavbě, za částku 500 Kč, byly potřeba pro natírání v domě. Protože neměli žádného generálního dodavatele stavby a řemeslníky si brali jen na práce, které nebyl schopen sám svépomocí zajistit, proto i tento materiál potřeboval. Spotřebovala se nejen barva, ale štětce pak také, protože natírání bylo hodně a musely se kupovat i opakovaně, šlo o obou případech o spotřební materiál, ne o nějaké nářadí, které by bylo v budoucnu dále využitelné.

6. Dne 10. 6. 2012 nakoupil nářadí, které už si nevybavuje, o co šlo konkrétně, a to za částku 2 526 Kč. Dále 15. 6. 2012 nakoupil nářadí jako pilu a brusku na sádrokarton za 3 080 Kč. U posledního jednání pak doplnil, že v prvním případě, si ani v mezidobí nevybavil, o co se jednalo, a spíše šlo než o spotřební materiál o nějakou movitou věc. Obdobné je to v případě druhého nákupu, který se uskutečnil v [země] v [anonymizováno] a kupovalo se ještě i něco jiného, protože celkem stál nákup 3 413 Kč, ale družka jako výdaj zaznamenala jen 3 080 Kč. I když nářadí z [země] asi moc nevydrželo, nebyl to spotřební materiál, ale nářadí, které by mělo být využitelné i v budoucnu.

7. Dále dne 19. 6. 2012 zakoupil vodní čerpadlo pro provizorní čerpání vody, než bude zprovozněn systém ze studny, za částku 1 078 Kč a 20. 6. 2012 zakoupil k čerpadlu ještě hadice a spojky za částku 1 269 Kč, kdy u posledního jednání žalobce osvětlil, že nejprve šlo o jediný způsob, jak zajistit na stavbě přístup k vodě a nadále jde o použitelný záložní zdroj pro zásobování domu vodou.

8. Dne 22. 6. 2012 převedl přítelkyni částku 60 000 Kč, kterou jí předal na nákupy materiálu, proto si i družka poznačila, že šlo o peníze, nikoliv za co byly vynaloženy, jako kdyby to zaplatil. Současně, jak doplnil žalobce při posledním jednání, družka hradila 171 000 Kč za skelet domu, takže je zřejmé, že on jí poskytl peníze na tento výdaj.

9. Dne 29. 6. 2012 zakoupil další nástroj pro použití na stavbě, a to olovnici za částku 69 Kč, kdy u posledního jednání uvedl, že k této položce už nemá žádný doklad a s ohledem na to, že šlo o nástroj, je srozuměn, že mu nebude přiznána.

10. Dne 7. 7. 2012 zakoupil spojovací materiál, který není schopen již specifikovat blíže, za částku 342 Kč a za částku 68 Kč pak dřevěné latě, kdy si již nepamatuje, na co měly být přesně použity, ale šlo o spotřební materiál, použitý při jeho svépomocných pracích na stavbě družky.

11. Dne 28. 7. 2012 zakoupil laserovou vodováhu za částku 990 Kč a tentýž den strunovou sekačku za částku 680 Kč, šlo o nářadí, které si při svém stěhování z domu, nevzal s sebou, a nemá jak prokázat, že v domě zůstalo a dostalo se při jejím nastěhování do dispozice bývalé družky, která to odmítá potvrdit.

12. Dále dne 9. 8. 2012 zakoupil barvu na natírání krovu a štětce za částku 1 618 Kč, jde rovněž o spotřební materiál, který on pořídil v Domě barev.

13. Dne 11. 8. 2012 pak zakoupil nářadí, kdy konkrétně už neví, o co se jednalo, za částku 1 556 Kč a rovněž 25. 8. 2012 zakoupil nářadí, kdy už také neví, o co se jednalo, za 164 Kč. Při posledním jednání žalobce doplnil, že ani jedno nářadí není schopen již identifikovat, a je proto srozuměn, že na tento výdaj v řízení nedosáhne.

14. Dne 27. 8. 2012 zakoupil barvu na krovy za částku 462 Kč, šlo o spotřební materiál pro svépomocnou stavbu.

15. Dále 28. 8. 2012 zaplatil [právnická osoba] [anonymizováno] částku 114 000 Kč za dodávku střechy na klíč, šlo o krovy i krytinu střechy a oplechování, kdy tato úhrada byla jen za jednu část z dodávky. Žalobce platil přímo řemeslníkovi, nešlo o poskytnutí peněz družce.

16. Dne 3. 9. 2012 zaplatil zednické práce [právnická osoba] [příjmení] ve výši 22 500 Kč, kdy firma vyzdila všechny příčky v domě a udělala vnitřní štuky, tato úhrada však byla také jenom na část prací, platil přímo, nešlo o poskytnutí peněz.

17. Dne 16. 9. 2012 zakoupil žebřík za částku 2 697 Kč a ještě 16. 9. 2012 zakoupil nářadí, kdy konkrétně už neví, o co se jednalo, za částku 191 Kč, kdy při posledním jednání žalobce už nebyl schopen nic doplnit, připustil, že jde o movité věci, nikoliv spotřební materiál, a je tak v důkazní nouzi.

18. Dne 20. 9. 2012 zakoupil spojovací materiál k fasádě, šlo o upevňování hromosvodu za částku 131 Kč, a tentýž den zakoupil trubku, už neví, k čemu přesně se použila, za částku 91 Kč, oba výdaje zaznamenala družka, šlo o materiál na stavbu.

19. Dne 23. 9. 2012 zakoupil umyvadlo do spodní koupelny, klasicky bílé za částku 2 940 Kč, kdy při posledním jednání uvedl, že hradil nákup v [anonymizováno], odkud umyvadlo bylo, a který byl větší. Nárokovaná částka je přímo za umyvadlo a takto také byla zaevidována do výdajů jeho bývalou družkou.

20. Dne 11. 10. 2012 zakoupil trubku, která se zabudovala jako vedení do zdi pro rozvod vody za částku 331 Kč, šlo o spotřební materiál, rovněž byl družkou zaevidovaný. Tentýž den zakoupil ještě pilu na porobeton za částku 406 Kč, jedná se však o nářadí, kde je v důkazní nouzi.

21. Dne 13. 10. 2012 zakoupil venkovní halogenové světlo za částku 445 Kč, při posledním jednání doplnil, že bylo osazeno na garáž u domu a tam trvale slouží.

22. Dne 30. 11. 2012 zakoupil brikety na topení v krbu a lepidlo, kdy ví jen celkovou částku, paragon už nemá, a šlo o 433 Kč, s tím, že se takhle topilo řemeslníkům na stavbě. U posledního jednání vysvětlil žalobce, že aby řemeslníci mohli i během zimy dělat omítky, nesměla stavba promrznout, proto bylo potřeba, aby se vytápěla, a z toho důvodu kupoval, a to opakovaně, brikety. Nešlo tedy přímo o investice do domu jako takového, ale byl to nezbytný výdaj, aby stavba mohla probíhat. Další brikety proto kupoval i 4. 12. 2012 za 623 Kč a za 130 Kč, poté 11. 12. 2012 za 570 Kč, dále pak 15. 12. 2012 za 490 Kč, dne 2. 3. 2013 kupoval brikety společně s nářadím, které už není schopen identifikovat, za 868 Kč celkem, čistě brikety ještě zakoupil 8. 3. 2013 za 666 Kč, 23. 3. 2013 za 243 Kč a 13. 3. 2013 pak za 318 Kč.

23. Dne 4. 12. 2012 zakoupil dřevěné latě na uchycení parotěsu ve stropě za 959 Kč v [anonymizováno] a dne 15. 12. 2012 pak spojovací materiál pro uchycení sádrokartonu ve výši 230 Kč a 22. 3. 2013 rouru k vnitřnímu krbu za částku 192 Kč.

24. Dne 27. 3. 2013 zaplatil zálohu na dodávku krbové vložky u firmy [příjmení] [příjmení], kdy do té doby se topilo jen v provizorním krbu, a to ve výši 40 000 Kč přímo dodavateli.

25. Dne 24. 4. 2013 není schopen specifikovat, co přesně zakoupil za částku 616 Kč, šlo však podle evidence družky o spotřební materiál z [anonymizováno], proto ho označila položkou„ různé“ do tabulek. Při posledním jednání uvedl žalobce, že družka vše pečlivě evidovala, a pokud na paragonu bylo velké množství malých položek, které se do tabulky nevešly, zachytila to právě s údajem„ různé“, což dokládá, že šlo o materiál na dům.

26. Dne 26. 4. 2013 zakoupil plachty na zakrývání, protože bylo potřeba něco na domě přikrýt, za částku 468 Kč, kdy i družka zaevidovala, že šlo o výdaj pro dům, musel se ochránit materiál a stavba.

27. Dne 28. 4. 2013 zakoupil sádrokarton za částku 765 Kč, a téhož dne zakoupil fólie pro uložení inženýrských sítí, konkrétně rozvodů vody ze studny ve výši 481 Kč, kdy v obou případech šlo o družkou zaevidované nákupy spotřebního materiálu.

28. Dne 29. 4. 2013 zakoupil nářadí, které si již nevybavuje, za částku 194 Kč. Při posledním jednání pak uvedl, že se položkou již zabývat nechce, protože k ní nic bližšího neví a nemá.

29. Dne 5. 5. 2013 zakoupil sádrokarton za 159 Kč, šlo o spotřební materiál pro stavbu, stejně jako 11. 6. 2013, kdy zakoupil háčky v [anonymizováno] k uchycení osvětlení za částku 69 Kč.

30. Dne 15. 6. 2013 zakoupil vybavení do koupelny, konkrétně pákovou baterii, za 1 416 Kč, v [příjmení].

31. Dne 20. 6. 2013 zakoupil spojovací materiál, kdy si již přesněji nevybavuje, o co šlo, za 164 Kč, družka ji takto označila. Také dne 24. 6. 2013 něco kupoval, neví však co už to bylo, za 73 Kč a ještě 24. 6. 2013 něco kupoval, také neví však co už to bylo, za 378 Kč, existuje k tomu jen evidence družky, mělo by jít o spotřební materiál.

32. Dne 5. 7. 2013 kupoval lepidlo, možná spárovací hmotu, větrací mřížku, ta byla ke krbu, za částku 419 Kč a dne 22. 7. 2013 zakoupil spojovací materiál, který se mu už nevybavuje přesněji, za částku 107 Kč, šlo o hotovostní nákup u [anonymizováno], který družka zapsala.

33. Dne 26. 7. 2013 zakoupil betonovou stěrku za částku 1 132 Kč, tentýž den zakoupil ztracené bednění, aby se mohly vybetonovat schody, za částku 805 Kč a dne 29. 7. 2013 zakoupil aktivační kal do ČOVky za 968 Kč.

34. Partnerce pak ještě 2. 7. 2013 převedl na účet částku 40 000 Kč a stejně tak i dne 12. 7. 2013, kdy při jednání samém doplnil, že když neměla partnerka peníze, tak jí částku, o které mluvila, poslal, případně zaplatil řemeslníky. Při porovnání s tím, co následně družka sama hradila, je zřejmé, na co konkrétně byly peníze použity, a že šlo o výdaje za stavbu bývalé družky.

35. Ohledně movitých věcí, nespotřebních, jako nářadí, pak žalobce doplnil při posledním jednání, že věci byly v nemovitosti bývalé družky, a to i v druhé polovině roku 2014, kdy tam už bydlel on sám. Stěhoval se na přelomu roku, s nářadím tam pracoval, protože dům ještě nebyl dokončený, něco si vzal s sebou, zbytek tam zůstal. Nemá to ale jak prokázat, že tam ty věci, jejichž vypořádání si nárokuje, zůstaly, když se do domu nastěhovala zpět bývalá družka. O to, aby mu je vrátila, si neříkal, jak se to má řešit právně se žalovaným neřešili, prostě za ním šel s tou tabulkou, kde i tyto věci byly uvedené. Že mu tam jím zakoupené věci v době, kdy se stěhoval, zůstaly, nebyl schopen asi nijak prokázat ani, když šel za žalovaným, s družkou v té době nebyli schopní normálně komunikovat.

36. Žalovaný při posledním jednání uvedl, že žádný z nároků již jen proto, že nakonec bude plnit pojišťovna, uznat nemůže, aby neohrozil poskytnutí pojistného plnění. Obecně uvedl, že tam, kde to byly podstatné částky, a kde měl žalobce výpisy z účtu, takto viděl jako reálné, že žalobce nároky prokáže. Jinak tam byly i položky nekonkretizované a drobné, které se uváděly spíše v rámci strategie, aby se suma, které chtěl žalobce při vypořádání dosáhnout, nějak odůvodnila a i navýšila, protože byla potřeba částka vyšší k vyjednávání, aby bylo kam ustoupit. Pozornost pak věnovali oněm větším položkám, malé nevyjasňovali, protože tvořily jen jakousi výplň toho podstatného. Ohledně movitých věcí jako nářadí atp. pak žalovaný během jednání doplnil, že ohledně jejich vydání se se žalobcem vůbec nebavili, zahrnul je právě, aby navýšil částku, neměl žádné informace o tom, zda je jejich vydání možné či nikoliv, to neřešil. Až v rámci debaty stran si měli účastníci říci, co kdo využije, a nechá si. Vzhledem k realitě to neřešil právně, že ten, kdo věc koupil, je vlastníkem a měla by mu být vydána, zdůvodňoval prostě částku, kterou chtěl žalobce získat z vypořádání a žalobce chtěl peníze.

37. Soud provedl ve věci ohledně nárokovaných položek dokazování, a to oběma tabulkami se zachycenými výdaji na stavbu, kdy jedna byla elektronicky zaslána žalobcem již se žalobou, druhou poskytla k vyžádání paní [příjmení]. Dále pak vycházel z toho, co vypověděla paní [příjmení] zejména ohledně vytváření těchto tabulek před odvolacím soudem, a co doplnila k výzvě soudu, když sama poskytovala tabulku druhou. [jméno], kde byly k dispozici výpisy z účtu o platbách kartou nebo účtenky, pak k jednotlivým položkám bylo doplněno dokazování i těmito doklady. K poskytovaným finančním prostředkům pak bylo dokazování doplněno nejen výpisy z účtu žalobce o provedených platbách, ale i výpisy z účtu bývalé družky, aby bylo doloženo, jak s těmito prostředky bylo naloženo, a mailovou korespondencí účastníků, která k některým platbám byla k dispozici.

38. První tabulka, která byla zaslána soudu žalobcem již v květnu 2019, je ve formátu„ .xls“, a pokud jde o její údaje, které lze o souboru zjistit v elektronické podobě (soud zfotil a do spisu založil snímek obrazovky s těmito zobrazenými údaji), pak jde o soubor vytvořený 19. 1. 2011 v 11.19 hodin, naposledy vytištěný 25. 7. 2012 ve 12.49 hodin, naposledy upravený 24. 3. 2015 ve 20.53 hodin, kdy jako autor je uveden [anonymizována dvě slova], a jako autor poslední změny pak [jméno].

39. Druhou tabulku, kterou k opakované žádosti soudu zaslala paní [příjmení] emailem, je ve stejném formátu, obsahově naprosto shodná co do zaevidovaných položek s výjimkou posledních tří záznamů, které v této druhé tabulce oproti první schází. Tato tabulka končí doplatkem 27 000 Kč za okna [anonymizováno], a neobsahuje tak oproti dříve citované již záznam„ různé“ z [anonymizováno] s datem 4. 8. 2013 a částkou 749 Kč, a dále pak ani další dvě položky o převodu 2x 40 000 Kč s daty 2. 7. 2013 a 12. 7. 2013. Kromě toho má méně sloupců, resp. zaslána byla v podobě pouze samotné ohraničené tabulky, končící sloupcem„ částka“, zatímco v první předložené tabulce jsou za sloupci ještě volně vyplňované další sloupce bez ohraničení, kde je uvedeno u každé platby buď údaj„ [jméno]“ anebo„ [jméno]“, v dalším sloupci je pak poznačeno, zda šlo o převod či hotovost, anebo tento údaj není vyplněný, a ve sloupci„ důkaz“ následuje u některých položek údaj„ [anonymizováno] výpis“, v dalším sloupci se zaznamenává stav hotovosti – zůstatek a u položek„ [jméno]“ pak i částky a dny výběru. Tuto druhou tabulku paní [příjmení] poskytla k urgenci soudu se sdělením, že jde o tabulku, kterou vytvářela v letech 2012 2014, podařilo se jí nalézt toliko tuto verzi, neboť mezitím vyměnila několik počítačů.

40. Dříve k ní již uvedla, že tabulka vznikala postupně, v závěru pak v rámci sporu se žalobcem, měla ji jako pomůcku, kterou nikdy nikde neprezentovala, to až žalobce. Ten ji žaloval opakovaně, ale protože jeho nároky dle jejího zástupce byly promlčené, neměla v úmyslu provést konkrétní vypořádání. Částka 400 000 Kč, kterou na vypořádání nabízela, tedy není výsledkem nějakého výpočtu či součtem seznamu položek, ale byl to její návrh na smírné urovnání věci se žalobcem, šlo o sumu, která jí přišla akceptovatelná.

41. Před odvolacím soudem v rámci výpovědi ještě dříve uváděla, že od počátku si evidovala takto formou tabulky veškeré výdaje ke stavbě, co do ní bylo investováno. Nejdříve nezaznamenávala, kdo co hradil, toto se snažila zjistit až po rozchodu, které platby hradila sama, a tabulku proto doplňovala. V částce, kterou nabízela žalobci jako vyrovnání, brala v potaz hlavně faktury, které uhradil žalobce, byly to platby za střechu, trámy, materiál, hypotéka v tabulce nebyla, takže tu do toho nezahrnovala. Po nahlédnutí do tabulky ze spisu, kde je přehled žalobcem nárokovaných položek, které měl on uhradit, potvrzovala, že jde o část jí vedeného seznamu, který počínal koupí pozemku až po poslední hřebík, který se investoval, kdy tabulku vedla jen proto, aby se vědělo, kolik stavba celkem stála. Až když začal řešit žalobce, co investoval, tak vytáhla to, o čem si byla jistá, že jsou platby z jeho strany, přesný přehled jen jeho plateb si nevedla. Bylo to také pro její potřebu, aby věděla, o jaké sumě s ním jednat, žalobci to neposkytovala, neví ale, jestli to korespondovalo s částkou 400 000 Kč, kterou mu pak nabídla, ta měla být na vyrovnání celkově, nebyla ale přijata. Údaj„ [jméno]“ k výdajům do tabulky zadávala zpětně, až po rozchodu, když se řešilo vypořádání, tabulku takto upravovala, doklady měla ona v šanonu. Tabulku si z úložiště stáhnul žalobce bez jejího vědomí. Pokud by ji upravil na jejím počítači, nebylo by vidět, že změnu provedl on. Sama se takto snažila vytvořit si hrubý odhad, kolik žalobce investoval, a kolik je ochotna mu na vyrovnání nabídnout. Dům se kolaudoval až po rozchodu v roce 2015, k definitivnímu rozchodu a rozstěhování se žalobcem došlo již v září 2014.

42. Ohledně evidence formou tabulky tak soud skutkově učinil závěr, že soubor založila za účelem evidence všech výdajů v souvislosti se stavbou domu a pořízením pozemku bývalá družka žalobce, a to již dne 19. 1. 2011, kdy tento soubor dle jeho elektronicky evidovaných vlastností vznikl. Tento soubor byl uložen v úložišti, o kterém sám žalobce připustil, že jej odtamtud stáhl, a kam ze svých počítačů měli přístup oba účastníci, když po něm chtěl žalovaný dodat doklady, hovořila o tom při svém výslechu i paní [příjmení]. Soubor původně neměl více sloupců, než šest, které nyní v druhé fázi řízení před okresním soudem svědkyně poskytla, když vysvětlila, že to byl soubor, kde měli evidované výdaje stavby jako takové, neměl sloužit jako evidence pro jejich vypořádání, ani jako evidence výdajů samotného žalobce. Vzhledem k tomu, že se žalobce s družkou rozešli již v září 2014, odpovídají změny tabulky v roce 2015 v březnu tomu, že si v souvislosti s nárokovaným vypořádáním po rozchodu účastníků dělala paní [příjmení] přehled, co jsou její výdaje, a co žalobce. Ten v domě bydlel od září 2014 do konce roku sám, a měl za to, že se k sobě ještě vrátí, než se definitivně na přelomu roku stěhoval. Do té doby tak neměl důvod vypořádání žádat a bývalá družka do doby, než ve vztahu k ní začal žalobce vznášet nároky, důvod takto konat neměla. V tabulce jsou pak doplňované údaje„ [jméno]“ nebo„ [jméno]“ a odkazy na výpisy z účtu u [právnická osoba], který zde měla vedený právě paní [příjmení], jak vyplynulo z dalšího dokazování. [příjmení] [příjmení] pak také uvedla, že údaje doplňovala podle dokladů a účtenek, které byly v šanonu, a kterým disponovala ona, jak shodně i tvrdí žalobce a poukazuje právě na to, že je ve složité situaci, protože doklady zůstaly bývalé družce a kromě svých výpisů z účtů jich naprostou většinu nemá k dispozici. Kdyby jimi disponoval, v řízení by je ve svůj prospěch nepochybně předložil. Podle shodného tvrzení účastníků pak spolu již od září 2014 nebydleli, a tedy žalobce k počítači družky neměl přístup, tj. změny tabulky, doplňování, ke kterému se sama paní [příjmení] hlásí, a potvrzuje, že ho prováděla, a vysvětluje i proč a podle čeho jej prováděla, nemohl žalobce provést z jejího počítače. S přihlédnutím k tomu, že celá řada takto poznačených položek pak souhlasí i s platbami kartou, které má žalobce zachyceny na svých výpisech z účtu, jak bude dále u konkrétních položek uvedeno, a u nákupů dalších sám nepředkládá účtenky, přestože by nemělo nejmenší logiku, aby tak ve svůj prospěch neučinil, pokud by je měl, a současně ale bez nich by záznam v rozsahu v tabulce uvedený nebylo možné učinit, a které tak musela mít k dispozici paní [příjmení] v jí zmiňovaném šanonu, lze dospět k jedinému možnému závěru, že údaje o tom, co kdy měl zaplatit žalobce, jsou údaje zaznamenané právě paní [příjmení], a to podle dokladů, které měla k dispozici a ve svém držení ona, tak jak tvrdí shodně oba bývalí partneři. Kromě toho se ona sama na tabulku i odvolávala, když vypovídala před odvolacím soudem a vysvětlovala, že v částce nabízené ve výši 400 000 Kč hypotéka nebyla zahrnutá, protože ta v tabulce evidovaná nebyla. [příjmení] v této výši pak byla hrubým odhadem toho, co bylo pro svědkyni akceptovatelné jako celkové a konečné vypořádání, kdy nelze přehlédnout, že jde o částku o něco vyšší než součet plateb vyznačených jako platby žalobce, lze říci, že zaokrouhlenou, která jejich spor z vypořádání soužití měla definitivně uzavřít. Poslední změna tabulky je pak vyznačena 24. 3. 2015, žalobce se ale za žalovaným kvůli vypořádání dostavil až v srpnu 2015, kdy na konci tohoto měsíce bylo převzato zastoupení a podepsána plná moc, první soudní spor byl zahájen až v roce 2016, přesto soubor nebyl nijak a především nikým od března 2015 upraven. Byť jde tedy o celou řadu nepřímých důkazů, lze je pospojovat v jediný logický a do sebe zapadající řetězec, ze kterého pak vyplývá soudem učiněný závěr, že tabulka předložená žalobcem, s údaji o tom, kdo a co platil, je evidencí paní [příjmení], které takto doplnila podle dokladů, kterými disponovala jen ona sama, čímž současně i potvrdila, které výdaje v souvislosti s její stavbou učinil žalobce. Ve spojení s tím, co bylo zjištěno dále, a jaké další důkazy žalobce předložil, se pak tento závěr jen dále utvrzuje.

43. K výdajům za nákup materiálu na stavbu kadibudky ve výších 2 200 Kč a 532 Kč bylo zjištěno kromě toho, že jsou oba zaneseny v obou dvou výše zmíněných tabulkách výdajů, že dle bankovního výpisu žalobce mu byly strženy dvě platby za nákup hrazený kartou v [anonymizováno], a to ve výších 532 Kč dne 31. 5. 2012 a dne 29. 5. 2012 pak 1 834 Kč. Nebyla tedy doložena úhrada rozdílu 366 Kč, kdy žalobce uvedl, že ještě něco v [anonymizováno] dokupoval, ale pravděpodobně to platil hotově, účtenku už nemá, družka to však sečetla a sama doplnila celkový výdaj. Pravda je, že u obou těchto položek je v obsáhlejší tabulce s údajem„ [jméno]“ a v obou pak shodně uvedeno, že jde skutečně o nákupy z [anonymizováno], jakož i to, že se jedná o materiál a„ kadibudku“. Soud zde proto dospěl k závěru, že oba výdaje z tvrzeného důvodu skutečně ve výši 2 732 Kč celkem uskutečnil žalobce.

44. Co se týká plechové garáže a souvisejícího materiálu, kdy jde o propojovací kabel a chráničku, pak žalobce již nedisponoval dokladem přímo na úhradu garáže, pouze předložil účtenku na nákup kabelu a chráničky z [anonymizováno] ze dne 11. 8. 2012, kdy z obou tabulek plyne, že garáž zakoupil žalobce za 15 000 Kč v [země], a nákup propojovacího materiálu uskutečnil 11. 8. 2012 v [anonymizováno] ve výši 466 Kč, kdy předložená účtenka zní na 465,60 Kč. K její úhradě kartou žalobce předložil i bankovní výpis, kde je odepsání částky za platbu v této výši dne 12. 8. 2012 patrné. I částku 15 466 Kč má soud za prokázanou jako výdaje žalobce.

45. K půjčovnému za nivelační přístroj ve výši 300 Kč již přímo účtenku žalobce neměl, ale výdaj je zaznamenán v obou tabulkách, s tím, že se hradilo půjčovné v půjčovně JB, a to právě za nivelační přístroj. Jelikož takto a zcela konkrétně zaznamenala do tabulek bývalá družka, má soud za prokázanou jak výši, tak i důvod platby, a její provedení žalobcem.

46. Nárokované barvy a štětce za částku 500 Kč byly zapsány v obou tabulkách s tím, že jde o nákup žalobce ze dne 2. 6. 2012 z [anonymizováno]. Přímo účtenku už žalobce neměl, dokládal ale stržení částky 518 Kč za nákup kartou v [anonymizováno], kdy dne 1. 6. 2012 mu byla zaúčtována tato položka na bankovním výpise. Vzhledem nejen k částce, ale i jinému datu se patrně nejedná přímo o tento nákup, protože platba kartou se zaúčtovává naopak se zpožděním, ne předem, nicméně žalobce uplatnil položku, která byla do tabulky bývalou družkou zanesena, a byla i zcela konkrétně označena, kdy je tak i zde nepochybné, že jde o nákup spotřebního materiálu v souvislosti se stavbou bývalé družky.

47. V případě nářadí za částku 2 526 Kč zakoupeného dne 10. 6. 2012 se nepodařilo zjistit, o co se konkrétně vůbec jednalo, a i dle žalobce šlo o nějakou movitou věc. Jediným dokladem tak je zápis, ovšem v tomto případě zcela neurčitý v tabulkách. Další nárokované nářadí pořízené v Polsku za 3 080 Kč, konkrétně pila a bruska na sádrokarton, bylo kromě tabulek dokládáno i výpisem z účtu, nesouhlasí však datum, kdy již 10. 6. 2012 byl dle výpisu stržen nákup v [anonymizováno], který se měl ale uskutečnit až 15. 6. 2012. V prvé řadě ale jde o movité věci, nikoliv spotřební materiál na stavbu, jak i sám žalobce připustil.

48. Ohledně vodního čerpadla a hadic a spojek, kterými byl systém na čerpání vody ze studny propojen, neměl už žalobce další doklady, oba výdaje jsou ale v obou tabulkách zcela konkretizovány. Propojovací materiál je zanesen jako nákup žalobce 20. 6. 2012 ve výši 1 269 Kč a [anonymizováno] a nákup čerpadla za 1 078 Kč obchodě [jméno], což koresponduje s tvrzením žalobce, že bylo objednáno z e-shopu, a přišlo na dobírku. Jelikož oba nákupy byly konkrétně zapsány bývalou družkou, tj. musela tak učinit podle dokladů, a poznamenány jako výdaje žalobce, má je soud za prokázané.

49. Ohledně nároku na úhradu olovnice za 69 Kč žalobce dokazování vzdal, kdy jde o nástroj, a další doklady již nemá. Srozuměn byl se svou důkazní nouzí i v případě pořízení vodováhy za 990 Kč a sekačky za 680 Kč dne 28. 7. 2012, kdy nemá jak prokázat, že si nářadí neodstěhoval a dostalo se do držby bývalé družky, která mu to odmítla potvrdit, opak nemá a neměl jak prokázat.

50. K výdajům uskutečněným dne 7. 7. 2012 za spotřební materiál, který pro svépomocné práce žalobce pořídil, a družka zaznamenala do obou tabulek, kdy i konkretizovala, že šlo o spojovací materiál, prkénko a latě, předložil žalobce i výpis z účtu, kde je odepsání částky 342 Kč (341,74 Kč) dne 9. 7. 2012 v [anonymizováno] zachycené, k hotově placené částce 68 Kč pak již doklad nemá, ale družka uvedla, co bylo nakoupeno konkrétně a i kde v tabulkách. I tyto výdaje žalobce a jejich důvod má soud za prokázané.

51. Barvy za 1 618 Kč nakoupené v [anonymizována dvě slova] dne 9. 8. 2012 byly zapsány v obou tabulkách, a na bankovním výpisu je vidět stržení této úhrady u tohoto obchodníka dne 11. 8. 2012, tedy žalobce prokázal, co on a za kolik koupil.

52. Ve dnech 11. 8. a 25. 8. 2012 k tvrzenému nákupu nářadí ve výších 1 556 a 164 Kč, neměl žalobce žádný doklad, a ani zápis v tabulkách nebyl konkrétní, aby bylo zřejmé, o co se vůbec jednalo. Nelze tedy učinit závěr, za co bylo žalobcem placeno.

53. Barva na krovy zakoupená 27. 8. 2012 za částku 462 Kč byla zaznamenána družkou v obou tabulkách. I když tak žalobce nemá účtenku, družka podle ní platbu evidovala, a zcela určitý výdaj jako žalobcův poznačila, soud jej má proto za prokázaný.

54. Co se týká nákupu žebříku za 2 697 Kč dne 16. 9. 2012 a tentýž den pořizovaného nářadí za 191 Kč, zde žalobce i vzhledem k tomu, že šlo o movité věci, kde je v důkazní nouzi, sám vzdal.

55. Další nákupy, a to spojovacího materiálu k fasádě za 131 Kč a trubky za 91 Kč dne 20. 9. 2012 byly zapsány družkou v obou tabulkách, evidentně podle účtenek, tedy je soud má za prokázané, kdy co bylo pořizováno, za kolik a kdy, je zaevidováno zcela konkrétně jako výdaj žalobce.

56. K nákupu umyvadla 23. 9. 2012 v [anonymizováno] za 2 940 Kč byl k důkazu předložen i bankovní výpis, kde je následující den stržena žalobci platba 3 437 Kč v [anonymizováno]. Že šlo o umyvadlo, které stálo 2 940 Kč, a odkud umyvadlo bylo, do obou tabulek zaznamenala družka, soud má tak tento výdaj žalobce za prokázaný.

57. Stejně pak nákup trubky dne 11. 10. 2012 za 331 Kč, kterou jako výdaj na stavbu družka zaevidovala zcela konkrétně v obou tabulkách.

58. U nákupu pily 11. 10. 2012 žalobce sám připustil, že jde o nářadí, kde je ohledně částky 406 Kč, resp. jejího vydání v důkazní nouzi.

59. Venkovní svítidlo, halogen, pořízené 13. 10. 2012 za 445 Kč bylo zapsáno nejen v obou tabulkách jako nákup z [anonymizováno], ale žalobce k němu předložil i účtenku, z tohoto dne, kdy tato částka mu byla po odečtení zákaznické slevy stržena. Výdaj tak má soud rovněž za prokázaný.

60. Ohledně nákupů briket na topení na stavbě žalobce předložil účtenku z 11. 12. 2012, kde je mu ve shodě s tabulkovými záznamy družky účtován v tento den nákup dřevěných briket za 570 Kč, dne 2. 12. 2012 mu byl odečten nákup v [anonymizováno] placený kartou ve výši 432,43 Kč, kdy v této výši (433Kč) je v obou tabulkách zaznamenám výdaj žalobce dne 30. 11. 2012 za brikety. V tabulkách je zaznamenán i výdaj žalobce za brikety ve výši 490 Kč z 15. 12. 2012, kdy z bankovního výpisu žalobce je odečtení platby kartou v [anonymizováno] v této výši patrné 17. 12. 2012, dne 2. 3. 2018 je v tabulce zaznamenám výdaj 868 Kč z [anonymizováno] a učiněná platba v [anonymizováno] je pak právě ve výši 868 Kč stržena žalobci za platbu kartou dle výpisu následující den, nicméně v tabulkách je zaznamenáno, že tento nákup je společně za brikety a nářadí, kdy nelze zjistit, kolik byl výdaj za brikety a kolik za nářadí. K nákupu briket z 8. 3. 2013 kromě zápisu v tabulkách byl předložen i výpis z účtu, kde je nákup v [anonymizováno] ve výši 666 Kč placený kartou žalobci stržen dne 10. 3. 2013. Nákup briket 23. 3. 2013 zapsala družka ve výši 243 Kč do tabulek jako nákup z [anonymizováno], v tento den má pak na účtu žalobce odepsaný nákup v [anonymizováno] ve výši 336 Kč Poslední nákup briket za 318 Kč pak zapsala družka do tabulek a dle výpisu z účtu pak bylo 15. 7. 2013 strženo žalobci za platbu kartou 317,54 Kč. Nákupy za brikety ze dne 4. 12. 2012 ve výších 623 Kč a 130 Kč jsou sice zapsány jen v tabulkách, ale jsou tam zcela konkrétně označeny jako výdaje žalobce za tímto účelem, shodně jako ostatní. Soud tak nevidí důvod pochybovat o tom, že všechny tyto platby žalobce byly učiněny, a že šlo s výjimkou částky 868 Kč, kde toto byla společná položka, o brikety pro potřebu stavby, když takto byly družkou zaznamenávány.

61. Dřevěné latě za 959 Kč zakoupené dne 4. 12. 2012 jsou zapsané v obou tabulkách jako nákup z [anonymizováno]. Nákup placený kartou v [anonymizováno] byl žalobci stržen dle výpisu z účtu 6. 12. 2012 ve výši 1 565,84 Kč. Obdobně je doložen i nákup spojovacího materiálu, kdy v tabulkách družka zaznamenala dne 15. 12. 2012 nákup spojovacího materiálu v [anonymizováno] ve výši 230 Kč, žalobci pak byl dle výpisu nákup tam stržen 17. 12. 2012 ve výši 230,20 Kč.

62. Nákup roury za 192 Kč dne 22. 3. 2013 pro topení v [anonymizováno] zapsala družka do tabulek, evidentně tedy disponovala dokladem, ze kterého toto plynulo. Soud jej má proto za prokázaný. Nikoliv však již výdaj z 24. 4. 2013 z [anonymizováno], kde družka zapsala jen„ různé“, a není tak možné vyhodnotit, o co vůbec šlo, byť platba 616 Kč byla dle výpisu žalobci stržena 25. 4. 2013.

63. Na témže výpisu je pak dne 28. 4. 2013 stržena žalobci platba kartou 468 Kč v [anonymizováno], kdy v tabulkách je zaznamenán družkou výdaj za plachty právě v této výši. I další dva nákupy zaznamenané v tabulkách s datem 28. 4. 2013 – sádrokarton za 765 Kč a fólie za 481 Kč z [anonymizováno] jsou žalobci i strženy z účtu dne 30. 4. 2013, tj. všechny jsou prokázány. Na rozdíl od nijak nekonkretizovaného nářadí za 194 Kč, kde žalobce dokazování vzdal.

64. Nákup sádrokartonu za 159 Kč 5. 5. 2013 byl zaznamenán jen v tabulkách jako nákup z [anonymizováno], kdy při zápisu musela být ale účtenka k dispozici, a proto tento zcela konkrétně zapsaný výdaj žalobce družkou má soud rovněž za prokázaný. Taktéž pak nákupy háčků za 69 Kč v [anonymizováno] dne 11. 6. 2013 a pákové baterie za 1 416 Kč dne 15. 6. 2013 v [příjmení], které takto konkrétně družka zaevidovala, a kdy navíc platba 69 Kč v [anonymizováno] byla stržena žalobci 13. 6. 2013 a platba v [příjmení] ve výši 1 416 Kč pak 16. 6. 2013. I když na výpisu jsou pak dle žalobce další dva nákupy ze dne 24. 6. 2013 za materiál ve výších 73 a 378 Kč, zde ani z tabulek již nelze konkretizovat, o co se jednalo, když družka zapsala„ různé“, tyto položky tak nelze vyhodnotit. Konkrétně byl ale zapsán nákup žalobce ze dne 20. 6. 2013 v [příjmení] ve výši 164 Kč, kdy bylo i zaevidováno, že šlo o spojovací materiál. Tento výdaj tedy konkretizovat lze, a z tabulek jej má soud i prokázaný.

65. K nákupu ze dne 5. 7. 2013, kdy mělo jít o lepidlo, možná spárovací hmotu, a větrací mřížku dle žalobce, a zapsán byl družkou do tabulek jako„ různé“, pak žalobce předložil i účtenku. Dle ní však v tento den za 418,80 Kč celkem, což odpovídá zapsané částce 419 K, bylo dále zjištěno, že větrací mřížka činí toliko 79 Kč. Dále jsou účtovány pevné podpalovače, taška a [anonymizováno] hybrid, což je květina, a tyto další položky tak investicemi do stavby nejsou, nejde ani o lepidlo, ani spárovací hmotu. Žalobce tak prokázal toliko 79 Kč, zbývajících 340 Kč nikoliv, kdy mj. z tohoto si soud potvrdil svůj závěr, že položky„ různé“ prostě nelze bez dalšího akceptovat, ale musí být zřejmé, o co se konkrétně jedná.

66. Nákup spojovacího materiálu pro stavbu u [anonymizováno] za 107 Kč ze dne 22. 7. 2013 byl zapsán družkou v tabulkách, kdy bylo i zaevidováno, že šlo o spojovací materiál a odkud, tj. družka měla k dispozici doklad a nákup zapsala jako žalobcův, soud jej má tak za prokázaný.

67. K nákupu stěrky za 1 132 ze dne 26. 7. 2013, který byl zcela konkrétně jako nákup od [anonymizováno] coloru zapsán v tabulkách, byl předložen i daňový doklad vystavený na jméno žalobce dne 26. 7. 2013, a výpis z účtu, kde je úhrada stržena 28. 7. 2013, kdy tak není o tom, kolik kdy a za co žalobce zaplatil, žádných pochyb.

68. Výdaj za ztracené bednění za 805 Kč zakoupené v [anonymizováno] 26. 7. 2013 s těmito všemi údaji družka zapsala do tabulek, je zcela konkrétní, a lze ho mít za prokázaný, byť k němu není další doklad. Totéž pak platí pro nákup aktivačního kalu za 968 Kč téhož dne, kde žalobce i deklaroval emailem firmy [anonymizováno], kterou rovněž poznačila družka v tabulce jako místo nákupu, že nejsou schopni mu již poskytnout z roku 2013 účtenku.

69. Platby, které žalobce provedl přímo řemeslníkům, byly dokládány jeho výpisy z účtu a fakturou. Dne 30. 8. 2012 byla žalobci odepsána dle výpisu z účtu částka 114 000 Kč, a dne 4. 9. 2012 pak 22 500 Kč. V tabulkách družky pak byly tyto položky obě zaznamenány jako žalobcovy, kdy 114 000 Kč je označeno jako druhá platba za krov panu [příjmení], a 22 500 Kč celkem uhrazených žalobcem panu [příjmení] za příčky. Dále žalobce předložil fakturu [jméno] [příjmení] a krbová kamna družce na 40 000 Kč vystavenou 27. 3. 2013 s tím, že jde o zálohu na krbovou vložku do novostavby. V tabulkách pak družka zapsala s tímto datem, že žalobce vynaložil za krb panu [příjmení] 40 000 Kč. Tvrzené výdaje za náklady družky tak má soud za prokázané.

70. K poskytnutým finančním prostředkům, přímo prostředkům bývalé družce, byly soudem vyžádány bankovní výpisy žalované. Z nich soud zjistil, že žalobce v červnu 2012 převedl [jméno] [příjmení] částku 60 000 Kč, tato částka jí byla připsána dne 22. 6. 2012. V tentýž den pak družka platila tvrzenou částku 171 000 Kč, kdy tento měsíc to byla druhá platba v této výši, a obě byly poznačeny ve vedených tabulkách jako platby za skelet domu [právnická osoba]. Byť na účtu byl na začátku měsíce vcelku vysoký stav, byla prováděna ještě platba 114 000 Kč na krov domu, která je rovněž v tabulkách panu [příjmení] zaznamenána, a účet skončil s malým zůstatkem cca 10 tis Kč, je zjevné, že bez platby žalobce by nebylo možné doplatek skeletu domu realizovat.

71. V červenci 2013 byly žalobcem poskytnuty platby dvě, obě jak tvrdí po 40 000 Kč, které byly paní [příjmení] dle výpisu z jejího účtu připsány 2. 7. a 12. 7. 2013, ta pak z něho dne 2. 7. hradila 63 800 Kč zálohu panu [příjmení] na fasádu, a dne 11. 7. 2013 doplatek 42 700 Kč, kdy účet při jedné další větší platbě a jinak běžném hospodaření (připsána mzda, výběr hotovosti, trvalé platby) skončil se zůstatkem cca 5 tis Kč. Lze z toho dovodit, že tyto úhrady by si družka žalobce nemohla bez jeho přispění dovolit, neměla na ně dostatek prostředků. Dle emailu z 2. 7. 2013 žádala žalobce s uvedením čísla účtu, aby jí částku 40 000 Kč poskytl, konkrétně uvedeno na co, není. Obě platby jsou pak zapsány v tabulce, kterou předložil žalobce, v té podrobnější, jako poskytnuté částky na dům, souhlasí údaj o tom, že šlo o převody a jsou uvedena stejná data jako na výpisu z účtu paní [příjmení]. Celkově toto vede k závěru, že obě platby byly skutečně poskytnuty v souvislosti s domem paní [příjmení], když na úhrady jí prováděné, neměla dostatek prostředků. Tvrzení žalobce, že v červenci 2013 již v souvislosti se zálohou fasády musel družce doplnit prostředky, jinak by na účtu v podstatě nic neměla a jako rodina by nemohli fungovat, a stejně pak reagoval, když bylo potřeba fasádu doplatit, protože v součtu šlo o více jak 106 tis. Kč, zjištěným údajům z výpisu odpovídá.

72. Žalobce k tomu současně osvětloval, že se ještě kromě fasády doplácela i okna, na bankovním výpisu je to vidět, je přesvědčen, že jde o částku 29 500 Kč, a že do tabulky pouze omylem byla za [anonymizováno] zaznamenána částka 27 000 Kč, kdy jde o překlep. Tabulka dle žalobce už v závěru nebyla tak precizní a kolem oken byla určitá nesrovnalost v sumách, protože se řešila reklamace, a to byl i důvod, proč se okna nakonec doplácela až po samotné fasádě. Toto přímo z ničeho dovodit nelze, lze však přisvědčit dle stavu na účtu koncem měsíce, že v době, kdy finišovala stavba, skončil zůstatek účtu bývalé družky na naprostém minimu, a tedy jeho platby tak byly nezbytné, bez nich by exdružka nebyla schopná doplácet závazky s domem spojené.

73. K důkazu byly prováděny i emaily mezi žalobcem a žalovaným ohledně přijetí částky 400 000 Kč nabízených družkou na vypořádání. Jde o email z 21. 12. 2016, kde žalobce píše, že mu přijde vzhledem k investovaným prostředkům nepřiměřená, reálných se mu jeví 1 100 000 Kč, které lze snížit na 950 000 Kč, když v domě družka zůstala s dcerou. I on by si však potřeboval obstarat bydlení, když všechny úspory vložil do nemovitosti. Současně chtěl, aby žalovaný posoudil, na kolik jsou předložené důkazy použitelné. Žalovaný pak v dalším emailu, který je z 2. 2. 2017 žalobci píše, že bude zaslán druhou stranou návrh, výše uvedena zde není, a že primárně nechce z jeho nároků žádným způsobem slevovat. Tyto důkazy však interpretovat tak, že by žalovaný žalobci rozmlouval přijetí částky 400 000 Kč, ani že by v tuto chvíli měl žalovaný jednoznačně být schopen vyhodnotit, kolik žalobci bude přisouzeno. Jak žalobce v souvislosti s tím u jednání uváděl, i on věděl a počítal s tím, že tam jsou položky, které nedostane, a že suma je nadsazená. Současně však, jak argumentuje žalovaný, byly nárokovány v celkové sumě i jiné položky, jako tvrzené platby na hypotéku, a řešeno by při správném postupu bylo a mělo být v řízení v [příjmení], v době, kdy nároky promlčené nebyly, o co se vlastně jedná. Do celkového výsledku promlouvá soudní dokazování a i právní názor, který soudy zaujmou, lze tedy těžko v únoru 2017 požadovat oprávněně po žalovaném, aby určil výsledek či položky s procentuální pravděpodobností klasifikoval. Žalobce dle těchto emailů neujistil, že dostane více, ani ho neodrazoval od přijetí částky 400 000 Kč, toliko píše, že bude předložen druhou stranou návrh, a že primárně by neslevoval.

74. Nárok žalobce se řídí § 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, kdy advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Jedná se o odpovědnost objektivní, bez zřetele na zavinění, kdy rozhodující je, zda došlo k pochybení advokáta, vzniku škody klientovi, a zda mezi nimi existuje příčinná souvislost. Pochybení musí být podstatnou příčinou vzniku škody, kdy v rámci prejudice je nutno zkoumat, zda by žalobce se svými nároky u soudu uspěl při řádném výkonu advokacie, neboť příčinná souvislost je dána jen, pokud nebýt advokátova pochybení, by soud žalobci jím uplatňované nároky přiznal. Tedy, i pokud by k pochybení advokáta došlo, nicméně bylo zjištěno, že žalobci by plnění soudem nebylo přiznáno, nejde o újmu, za kterou by advokát odpovídal, neboť žalobce by takto o nic nepřišel. Jak uzavřel dříve v této věci i odvolací soud ve shodě s okresním soudem, odpovědnost žalovaného ve smyslu § 24 zákona o advokacii je co do porušení povinnosti advokáta dána, když neodstranil vady podané žaloby, a tato byla žalobci odmítnuta a nároky se mu promlčely, a v této části řízení se je třeba zabývat již jen samotnou škodou v rozsahu, ve kterém zůstala předmětem řízení.

75. Pokud jde o částky zaplacené žalobcem v souvislosti se stavbou nemovitosti [jméno] [příjmení], tak odvolací soud ve svém rozhodnutí po výslechu družky žalobce vyhodnotil, že měli dohodu, kdy investice žalobce měly být vyřešeny po sňatku převedením podílu na nemovitosti, s čím byli oba srozuměni, žalobce proto poskytoval plnění a družka je přijímala. Po rozchodu, kterým tento důvod žalobcova plnění odpadl, pak družka na celkové vypořádání navrhovala částku 400 000 Kč, kterou věc chtěla smírně uzavřít. Vzhledem k tomu, že k vynaložení výdajů nárokovaných žalobcem a ke shora uvedené dohodě došlo za účinnosti Občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák.), řídí se obecně vztah bezdůvodného obohacení vzniklý odpadnutím jejich dohody § 451 odst. 2 obč. zák., který stanoví, že bezdůvodným obohacením je mj. majetkový prospěch získaný plněním z právního důvodu, který odpadl a dle odst. 1, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí takové obohacení vydat. Podle § 457 obč. zák. byla-li smlouva zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Dohoda mezi žalobcem a bývalou družkou spočívala v tom, jak je uvedeno shora, že žalobce bude platit výdaje se stavbou družky, na kterých se dohodnou, naproti tomu měl, až v budoucnu získat podíl na nemovitosti. To se nestalo, a žalobce tak dle dohody očekávaný a stranami zamýšlený prospěch neobdržel, proto mu byla družka povinna dle této dohody jím vynaložené prostředky vrátit. Družka tak neučinila, a v řízení se ubránila námitkou promlčení, kdy nárok se promlčel pro profesní pochybení žalovaného v tomto řízení.

76. Proto je žalovaný povinen sám nahradit žalobci ty jeho výdaje dle dohody s družkou, kterých by se jinak proti ní byl schopen domoci, kdyby toto žalovaný nezmařil. Je tak třeba posoudit jednotlivé žalobcem nárokované položky, jejich povahu a výši, a tím stanovit, zda žalobce má proti žalovanému nárok na náhradu škody, tedy že šlo o položky proti družce jinak vymožitelné, a v tomto rozsahu mu skutečně vznikla škoda, které jde za žalovaným. Soud se tedy zabýval tím, zda byly poskytnuty finanční prostředky z dříve odpadnuté dohody o budoucím společném bydlení, ať již přímo úhradami materiálu či služeb za paní [příjmení] v souvislosti s jí vlastněnou stavbou anebo paní [příjmení] za tím účelem předávané, anebo zda žalobce zakoupil věci, které existují samostatně.

77. V tomto směru zde soud shledává rozdíl, neboť pokud byl žalobcem placen materiál a jiné spotřební věci, a toto se zpracovalo do stavby či při jejím vytváření zužitkovalo, nepochybně toto souvisí s dohodou o vytvoření bydlení, na kterém měl získat žalobce podíl, a tedy peníze žalobcem takto vynaložené po odpadnutí dohody musí být vráceny. To zapracované se pak i stalo součástí budované stavby ve smyslu § 120 odst. 1 obč. zák. Žalobce však ale uplatňoval i vrácení prostředků zaplacených za věci nadále samostatně (relativně samostatně) existující, kdy některé se stavbou a ohlední ní uzavřenou dohodou souvisely, některé se však samotného vybudování domu netýkaly. Pokud se konkrétní věc stala příslušenstvím věci hlavní, a která tedy byla pořízena pro vlastnici, později předpokládané oba vlastníky, budované stavby k trvalému užívání a s ní funkčně spojena ve smyslu § 121 odst. 1 obč. zák., a které by ani při vypořádání bývalých druhů neměly být z tohoto důvodu odnímány, neboť zůstávají příslušenstvím, sdílí stejný režim a byla jimi naplňována dohoda o společném budoucím bydlení. Např. čerpadlo ze studny, garáž spojená elektřinou a vodou s domem, a s ním je společně užívaná. Pokud jde ale o věci zcela samostatné, které takto ani funkčně propojeny se stavbou nejsou, nelze je pod dohodu žalobce a družky zahrnout. Nářadí jako pilu či brusku nebo vrtačku, kterou si i žalobce ostatně odvezl, lze použít kdekoliv, stejně tak sekačku nebo žebřík, aniž by se toto dotklo fungování a využitelnosti domu paní [příjmení], a především, aniž by toto sloužilo k jeho vybudování.

78. Tyto věci s vybudováním bydlení nesouvisející žalobce zakoupením nabyl, nesmísily se se stavbou domu, ani nebyly pořízeny jako jeho příslušenství k věci hlavní. To, že by pak mělo být jejich nakupování rovněž výdajem, za který si žalobce pořizoval budoucí podíl na nemovitosti, konkrétně dovodit z ničeho nelze. Zde je proto soud názoru, že pokud žalobce kupoval i takového samostatné věci, nabyl k nim vlastnictví, které mu zůstalo zachováno, aniž by za ně mohl žádat vrácení prostředků, které za ně zaplatil. Vydání se lze domáhat kdykoliv podle § 1040 odst. 1 o. z. Nemohla se na ně tedy vztahovat povinnost zaplatit za ně náhradu, pokud existovaly, a bylo je možné vydat. Proto zde ani nemohl v takovém případě žalovaný způsobit škodu, protože za ně zažalované peníze by žalobce proti družce nezískal, když vlastnické právo se na rozdíl od vyplacení náhrady nepromlčuje. Jak zmínil i odvolací soud, mohla by přijít do úvahy peněžitá náhrada, ovšem jen, pokud by věc družka ztratila či zničila, a žalobce by prokázal, že šlo o jeho věc a družka ji měla v držení, proto odpovídá za zničení či ztrátu.

79. Zde je rozhodné, jak vypověděl sám žalobce, že tyto věci měl u sebe, když v domě družky do konce roku 2014 sám bydlel, a již v době, kdy sjednal zastoupení, resp. nikdy nedisponoval žádným důkazem, že se tyto věci do držení družky dostaly. Žalobce tvrdil, že si je neodstěhoval, družka však ve vyjádřeních pro [anonymizováno] soud popřela, že by to byla pravda, zlobila se naopak, že po ní jsou nárokovány peníze za nářadí a vybavení, které si žalobce vzal. Jestliže tedy ani tehdy nebyl žalobce schopen prokázat primární podmínku, tj. že družka drží jeho věci a má tak povinnost je buď vydat, nebo pokud to není možné, zaplatit za ně náhradu, nebyly tyto jeho nároky reálně vymožitelné, a proto mu ani v tomto rozsahu žalovaný nemohl způsobit škodu.

80. Soud proto nepřiznal žalobci právě tyto položky, kde šlo o vybavení či nářadí, a dále pak to, co se nepodařilo nijak blíže identifikovat, protože to není možné ani nijak zhodnotit. Konkrétně nepřiznal za nářadí zakoupené dne 10. 6. 2012 částku 2 526 Kč, 3 080 Kč za nářadí z Polska, za úhradu olovnice 69 Kč, za vodováhu 990 Kč, za sekačku 680 Kč, ve dnech 11. 8. a 25. 8. 2012 za nákupy nářadí 1 556 a 164 Kč, za nákup žebříku 2 697 Kč, za dne 16. 9. 2012 pořizovaného nářadí 191 Kč, za nákup pily 11. 10. 2012 částku 406 Kč, 868 Kč za společný a neoddělitelný nákup briket a nářadí, výdaj z 24. 4. 2013 z [anonymizováno] označený jen jako„ různé“ ve výši 616 Kč, za nijak nekonkretizované nářadí pak 194 Kč, další dva nákupy ze dne 24. 6. 2013 ve výších 73 a 378 Kč označené opět jako„ různé“ a zbytek účtenky s větrací mřížkou (účtovány i podpalovače, taška a [anonymizováno]) pak 340 Kč. V součtu se jedná o 14 828 Kč, které byly zamítnuty, včetně celého nárokovaného příslušenství.

81. Ohledně zbývajících položek, které byly konkrétní, a u nichž žalobce prokázal, že je vynaložil, soud dospěl k závěru, že byly vynaloženy dle dohody s bývalou družkou a i v souladu s jejím účelem, kterým bylo vybudování bydlení, na němž měl za to získat podíl. Protože k tomu nedošlo a dohoda odpadla, měly mu být vráceny podle ní vynaložené prostředky na materiál, spotřebu stavby a řemeslníky, či příslušenství stavby vynaložené. A jelikož je odpovědností žalovaného, že se tak nestalo a nestane, je žalobci zbývající částku 355 740 Kč povinen žalovaný zaplatit, a to včetně úroku z prodlení, když ji neuhradil k výzvě. Není rozhodné, kdy žalovaný neodstranil vady žaloby, ale kdy se s povinností zaplatit škodu skutečně do prodlení dostal. Jelikož nejde o plnění smluvní, kde by byl termín úhrady sjednán, mohl žalobce dle § 1958 odst. 2 o.z. požadovat plnění ihned a dlužník je povinen bez zbytečného odkladu tak učinit. I pro tuto částku tak platí mezi stranami již dříve nesporná výzva žalobce a v ní stanovená lhůta pro plnění, která uplynula až 5. 12. 2018. Proto byl úrok přiznán až od následujícího dne a v nárokované výši, neboť tato nepřekročila výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob.

82. Závěrem soud uvádí, že se hodnocením důkazů, včetně tabulek detailně zabýval, a položky, které se přesto nepodařilo nijak identifikovat, nepřiznal. Závěrečné argumenty žalovaného o neunášení břemene tvrzení, lze hodnotit až jako nemravné, když do této situace v podstatě žalobce dostal, nebo se na ní svým přístupem alespoň zcela zásadně podílel. Tabulka pak byla poskytnuta i přímo paní [příjmení], ke srovnání byly tedy dvě, a ani zápisy v nich nezohlednil soud bezvýhradně, když tam, kde nebyla jistota o tom, o co se jedná, žalobě nevyhověl, stejně tak pokud i nářadí a vybavení bylo v tabulkách rovněž zapsáno. Pospojováním nepřímých důkazů a jejich zhodnocením ve vzájemné souvislosti má výše uvedené závěry postavené na jisto, aniž by bylo třeba elektronický dokument dále zkoumat, jak navrhoval žalovaný. Měl přitom i na zřeteli apel odvolacího soudu, aby vzal do úvahy, že i důkazní situace žalobce je v tuto chvíli ztížená a přihlížel, jak byl zavázán, i k tomu, že sama paní [příjmení] nabízela na vyrovnání částku vyšší, jako odpovídající pro vypořádání se žalobcem.

83. O náhradě nákladů řízení, a to celého včetně prvního kola před okresním soudem a řízení odvolacího, rozhodoval soud nyní, kdy je vydáváno konečné rozhodnutí ve věci. Dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) byla tato náhrada přiznána podle výsledků řízení v jednotlivých etapách poměrně úspěšnějšímu žalobci.

84. Jeho náklady jsou tvořeny převzetím a přípravou zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen„ AT“), kdy takto původně převzal věc o 680 119 Kč, kdy z této částky činí hodnota úkonu dle § 7 AT částku 11 060 Kč. Z této částky pak náleží za předžalobní upomínku z 27. 11. 2018 poloviční hodnota dle § 11 odst. 2 písm. h) AT, neboť obsahově šlo jednoduchou výzvu k plnění, nikoliv výzvu dle odst. 1 písm. d), která by musela obsahovat nejen základní skutkový, ale i právní rozbor, aby za ni náležel úkon plný. Výzva pouze rekapituluje částky, o které je žalovaný vyzýván, s tím, že je má uhradit podle uzavřené dohody. Nejméně právní rozbor zde tak nelze nalézt. Další úkon v plné výši pak náleží za samotnou žalobu podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, jejíž nedostatky musely být k výzvě soudu opravovány – není zde tedy k náhradě úkon doplnění žaloby, neboť tímto podáním z 8. 3. 2019 pouze dával žalobce do pořádku původní podání. Pokud jde o účast při soudním jednání dne 30. 5. 2019, pak jednak šlo o jednání přípravné, za které náleží podle § 11 odst. 2 písm. g) AT odměna ve výši poloviny úkonu, toto přípravné jednání se však nekonalo a nebyla při něm řešena věc sama, proto je zde nárok na náhradu ztráty času podle § 14 odst. 2 AT, a to v rozsahu poloviny odměny, tedy v tomto případě ve výši ¼ plného úkonu. Další dva plné úkony pak náleží žalobci za účast při soudním jednání dne 21. 11. 2019, které délkou přesáhlo 2 hodiny, podle § 11 odst. 1 písm. g) AT.

85. Dříve, než začalo další jednání dne 5. 12. 2019, byla žaloba vzata zpět o uhrazených 20 000 Kč. Žalobce má proto za toto jednání, které přesáhlo 2 hodiny, rovněž nárok na 2 úkony, tentokrát však již z jistiny 660 119 Kč, kdy hodnota úkonu činí 10 980 Kč. Odvolání pak žalobce podával pouze do částky 587 530 Kč a za tento úkon má tak podle § 11 odst. 1 písm. k) AT, nárok na odměnu ve výši 10 660 Kč. Ve stejné výši mu pak náleží další 2 úkony za účast při odvolacím jednání podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, které se konalo 14. 1. 2021, a rovněž trvalo déle jak 2 hodiny. Ke všem úkonům, které byly takto učiněny, má pak žalobce nárok na paušální náhradu nákladů, podle § 13 odst. 4 AT ve výši 300 Kč.

86. Celkem se tak jedná o 4,75 úkonu ve výši 11 060 Kč, což činí 52 535 Kč, 2 úkony ve výši 10 980 Kč, což činí dalších 21 960 Kč a o 3 úkony po 10 666 Kč, což činí 31 980 Kč. Po připočtení celkem 11 režijních paušálů, které samy čítají 3 300 Kč, jde o náklady právního zastoupení ve výši 109 775 Kč celkem, bez DPH. Na její náhradu má žalobce nárok podle § 137 odst. 3 o.s.ř., kdy včetně 21 % tak jde o celkové náklady zastoupení ve výši 132 828 Kč a připočítat je třeba ještě zaplacený soudní poplatek ve výši 34 006 Kč a správnou výši poplatku z odvolání (přeplatek dle nesprávné výzvy soudu je vracen, viz níže) ve výši 29 372 Kč, kdy náklady žalobce za první instanci a odvolání činí celkem 196 206 Kč. Z nich má pak žalobce nárok na poměrnou část odpovídající jeho úspěchu ve věci.

87. Řízení bylo zahájeno o 680 119 Kč, v průběhu žalovaný uhradil 20 000 Kč, v tomto rozsahu tak žalobce dosáhl svého a jde o částku, kterou je třeba posoudit jako jeho úspěch, pravomocně již rozsudkem okresního soudu mu bylo přiznáno dalších 71 589 Kč, v důsledku odvolacího řízení pak vyplynul jeho neúspěch v rozsahu 217 962 Kč, když bylo potvrzeno v této části zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně, a z toho, co bylo odvolacím soudem zrušeno, byl v konečném výsledku žalobce ještě neúspěšný co do dalších 14 828 Kč a naopak úspěšný co do 355 740 Kč. Jeho celkový úspěch tak za první celkové kolo představuje částka 447 329 Kč, kdy jde o 66 % z předmětu řízení, a jeho neúspěch pak celkem 232 790 Kč, což činí 34 %, ve kterých tak byl úspěšný žalovaný. Žalobce má proto nárok za svůj poměrný úspěch, který v konečném výsledku po odečtení úspěchu z druhé strany, činí 32 %. Jde tak o částku 62 786 Kč z celkových nákladů 196 206 Kč, která mu byla přiznána za tuto část řízení.

88. Pokud jde o část řízení po vrácení věci odvolacím soudem, tak zde bylo předmětem řízení již jen 370 568 Kč celkem a žalobce se účastnil dvou soudních jednání před okresním soudem ve dnech 11. 3. 2021 a 8. 7. 2021, kdy obě přesáhla 2 hodiny a každý ze 4 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) AT činí částku 9 820 Kč. Při připočtení 4 režijních paušálů po 300 Kč se jedná bez DPH o náklady celkem 40 480 Kč a po připočtení DPH pak 48 981 Kč. I zde byl žalobce poměrně úspěšný, tentokrát v převážné části, kdy mu byla přiznána částka 355 740 Kč, ta činí 96 % aktuálního předmětu řízení a odečíst je třeba dílčí úspěch žalovaného v rozsahu 4 %, které představuje zamítnutých 14 828 Kč. Výsledný úspěch žalobce 92 % pak odůvodňuje jeho nárok na náhradu nákladů v rozsahu 45 063 Kč.

89. Žalobci byly proto přiznány za celé řízení náklady ve výši 107 849 Kč, které zohledňují jeho úspěch v obou samostatných fázích řízení, jedná se o součet částek 62 786 Kč a 45 063 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám jeho advokáta.

90. Soud pak dále vrátil žalobci přeplatek na soudním poplatku z odvolání, kdy žalobce byl nesprávně vyzván o úhradu 34 006 Kč i z odvolání, přestože toto nebylo podáno do celé původně žalované částky (které by odpovídala tato suma), ale jen co do 587 530 Kč. Poplatek z odvolání podle položky 22 Sazebníku k zákonu č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů činil 29 377 Kč. Žalobce tak v důsledku nesprávné výzvy soudní tajemnice uhradil o 4 629 Kč více, a tuto částku mu tak soud výrokem IV, podle § 10 odst. 2 citovaného předpisu, soud vrátil. V nákladech řízení proto již bylo počítáno s částkou, kterou v konečném výsledku žalobce skutečně na soudních poplatcích vynaložil.

91. Lhůty k plnění byly stanoveny jako základní zákonné dle § 160 odst. 1 o.s.ř., kdy není s ohledem na dobu, po kterou žalobce své plnění vymáhá, důvod k jejímu prodloužení.