13 C 215/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A b) Jméno žalobce B c) Petra Šírová všichni trvale bytem Adresa žalobce B všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta A se sídlem Adresa advokáta A 2 proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno U Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta B se sídlem Adresa advokáta B o náhradu škody ve výši 7 220 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) , jméno FO, částku 3 479 743 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do dalších 130 257 Kč se žaloba žalobkyně a) , jméno FO, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni a) , jméno FO, náklady tohoto řízení ve výši 300 325 Kč, tyto k rukám advokáta , jméno FO, , rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) , Jméno žalobce B, a žalobkyni c) , jméno FO, částku 3 479 743 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Co do dalších 130 257 Kč se žaloba žalobce b) , Jméno žalobce B, a žalobkyně c) , jméno FO, zamítá.

VI. Žalovaný je povinen nahradit žalobci b) , Jméno žalobce B, a žalobkyni c) , jméno FO, náklady tohoto řízení ve výši 300 325 Kč tyto k rukám advokáta , jméno FO, , rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit prostřednictvím České republiky – Okresního soudu v Liberci soudní poplatek z tohoto řízení ve výši 240 666 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Liberci nezálohované náklady státu ve výši 28 007 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci dne , datum, zahájili řízení o náhradu škody, kdy částku ve výši 3 610 000 Kč nárokovali společně manželé , jméno FO, , a stejnou výši pak , Jméno žalobce A, . Tvrdili, že jsou podílovými spoluvlastníky st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , jejíž součástí byl i rodinný dům č. p. 315, , jméno FO, patří jedna polovina parcely, druhou pak mají , jméno FO, ve společném jmění manželů. Rodinný dům měl ve třech nadzemních podlažích dvě bytové jednotky s příslušenstvím, žalobkyně užívala jednu, druhou pak žalobci , jméno FO, , a u žalovaného si , Jméno žalobce A, objednala rekonstrukci domu. Uzavřela s ním tak , datum, dvě smlouvy o dílo, kdy podle první měl žalovaný opravit fasádu domu a soklu. Druhou smlouvou se pak zavázal provést klempířské práce včetně hromosvodu a dále odvodnění domu a jeho zaizolování. Právě při těchto činnostech však porušil žalovaný předpisy, když po zahájení výkopových prací se v jejich průběhu dne , datum, zřítily nosné konstrukce domu, zejm. obvodové zdivo. Vzhledem ke stavu domu bylo rozhodnuto o nutnosti strhnout i jeho zbytek, a to dle pokynů hasičského sboru a stavebního úřadu.

2. Dům žalobců tak byl zdemolován, a jelikož žalobci o dům přišli vinou žalovaného, domáhali se náhrady škody odvozené od nákladů, které je třeba vynaložit na výstavbu nového náhradního objektu. Připomněli, že žalují pouze nutné náklady na výstavbu nového domu, kdy ale byli poškozeni i v řadě jiných ohledů, nejen na osobních a movitých věcech, a celkově si nesou různé následky celé situace. Reprodukční hodnota domu byla zjišťována v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , kdy , tituly před jménem, , jméno FO, v odhadu uvedl tržní hodnotu 4 595 000 Kč, reprodukční však spočítal na 7 216 486 Kč, a tuto tedy žalobci zaokrouhlili na celkovou nárokovanou částku 7 220 000 Kč, kterou zažalovali.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zcela odmítl její důvodnost a navrhoval, aby byla zamítnuta, neboť mu pád stavby nelze přičítat. Žalobci si zvolili stavební dozor, kterým byl pan , právnická osoba, takto ho žalovanému představili s tím, že on bude na stavbě zajišťovat dodržování všech předpisů. , Jméno žalobce A, po žalovaném požadovala, aby dbal na jeho instrukce, a dodržoval jeho pokyny, protože pan , jméno FO, měl zajistit správné provádění prací podle požadavků objednatele díla. To také činil, a celou akci dozoroval a konzultoval průběh se žalobci. Pro žalovaného tak byl autoritou, protože žalobci se jeho pokyny řídili. Jaký smluvní vztah s ním měli, ani jakými oprávněními v oboru pan , jméno FO, disponuje, žalovanému známo nebylo. Veřejně však vystupoval jako odborník v profesi a za těchto okolností důvěřoval žalovaný sdělení žalobců, že je stavebním dozorem, a že je nutné respektovat jeho pokyny.

4. Současně žalovaný potvrdil, že se v rámci smlouvy o dílo uzavřené s paní , jméno FO, zavázal mj. k provedení drenáže okolo stavby, jejíž funkcí je zabránění kumulace vody okolo základů budovy. Sám do smlouvy nacenil drenáže hluboké do 70 cm pod povrchem okolo předmětné stavby, což je standardní hloubka, kam je ukládá. V pondělí , datum, se však dostavil mezi půl , Anonymizováno, . a , Anonymizováno, . hodinou na stavbu pan , právnická osoba, oznámil, že je třeba kopat hlouběji, výkop vyměřil, nakreslil rysky a zadal hloubku pro kopání 200 cm. Žalovaný ho ústně upozornil na nebezpečí a rizika (zde, tj. ve vyjádření k žalobě, toto nebylo blíže konkretizováno), pan , jméno FO, ale hloubku označil za nutnou, a uvedl, že výkop žádné nebezpečí neskýtá. I žalobci následně požadovali přes upozornění žalovaného výkop až do hloubky 200 cm. Bylo tak nutné provést kalkulaci víceprací, a žalobkyně , jméno FO, o to žalovaného ve středu , datum, požádala. Tentýž den se žalobce žalovaného dotazoval, zda je vhodné provádět výkop zároveň po celém obvodu domu. Za účelem posouzení této otázky se na stavbu dostavil pan , jméno FO, , aby jako dozor rozhodl o způsobu provádění výkopu. Ten potvrdil všem zúčastněným jak hloubku, tak i to, že výkop podél celého obvodu stavby je v pořádku, základy stavby jsou celistvé. V pondělí , datum, si pan , jméno FO, v poledne zkontroloval stavbu, potvrdil, že je vše v pořádku a žalovaný může pokračovat, ještě téhož dne však došlo k poškození stavby, a jeho navazující demolici.

5. Žalobci v žalobě opomenuli i to, že žalovaný dostal pokyn po provedení výkopu nechat odkopanou stavbu, dokud nebude uložen zemnící kabel k hromosvodu, který měl položit jiný dodavatel. Stavba proto zůstala odkopaná po delší dobu z důvodů, které nebyly na straně žalovaného. Toto se mohlo projevit na kolapsu stavby, a nelze to přičítat žalovanému. Stejně tak mu nelze přičítat zcela nevhodné podsklepení domu, kde byla dodatečně zřízena sklepní místnost, aniž by však původní základový pas stavby byl prohlouben pod její podlahu. Právě pan , jméno FO, dal žalobci pokyn hloubit drenáž do 200 cm podél pouze domnělých základů stavby. Kolaps tak souvisí i s tímto nekvalitním dodatečným podsklepením, kdy při řádném podsklepení by k němu nemohlo dojít. V době kolapsu stavby byla ve sklepě také umístěna kupa uhlí opřená částečně o stěnu stavby, kdy uhlím způsobený tlak v souvislosti s nekvalitním podsklepením mohl být významnou příčinou kolapsu. O podsklepení nebyl žalovaný informován, a bylo prakticky nezjistitelné.

6. Dále žalovaný upozorňoval na komunikaci, která proběhla od odpoledních hodin dne , datum, , kdy žalovaný zaznamenal praskání stavby a telefonoval proto panu Štěpánkovi, aby přijel. Namísto pokynů, které od něj žádal a očekával, se na něho domlouvali žalobci sami s panem Štěpánkem, a poté se začali chovat diametrálně odlišně než dříve. Nátlakově se domáhali, aby žalovaný účelově převzal odpovědnost za havárii stavby, aby se mohli zhojit z jeho pojistky. V této souvislosti si začal pořizovat žalovaný nahrávky, na které se tak odvolával, kdy z nich vyplývá, že se žalobci na pana Štěpánka a jeho úsudek spoléhali, a že on jako stavební dozor z této pozice sdělil, že stavbu lze odkopat do jím požadované hloubky, což žalobci akceptovali a souhlasili s tím. Rovněž z hovorů plyne, že ani žalobci, ani pan , jméno FO, nevěděli o nekvalitně zhotovené sklepní místnosti, a začali organizovat svůj postup proti žalovanému. Rovněž z nahrávek vyplývá, že pan , jméno FO, byl přesvědčený, že v této hloubce se kope podél základové konstrukce, a jeho pokyny, a tedy i pokyny žalobců, tak vycházely z nesprávného předpokladu, a ve svém důsledku způsobily pád stavby.

7. Na nahrávkách se účelově pan , jméno FO, pokouší zbavit své odpovědnosti za kolaps stavby, přestože spolu se žalobci v žalovaném vyvolali dojem, že plní funkci stavebního dozoru. Žalovaný proto poukazoval i na § 5 o. z., kdy jde k tíži pana Štěpánka, pokud jednal bez odborné péče, ke které se přihlásil. Stavební dozor podle § 153 odst. 4 stavebního zákona sleduje způsob a postup provádění stavby, působí k odstranění případných závad, a pokud se mu to nepodaří, má je neprodleně oznámit stavebnímu úřadu. Z toho žalovaný dovozuje, že taková osoba odpovídá za dodržení požadavků na výstavbu a technických předpisů. Za situace, kdy žalovaný všechny žalobce i pana Štěpánka opakovaně ústně upozorňoval na rizika s požadovanou hloubkou rýhy a s odkopáním stavby, a žalobci na tom trvali, splnil žalovaný povinnost upozornit na nevhodný postup, a k jejich tíži jde, že na svém pokynu trvali, případně to jde k tíži pana Štěpánka, který se vydával za stavební dozor kontrolující soulad stavby s právními předpisy.

8. Žalovaný rovněž poukazoval na to, že proti němu nebylo zahájeno trestní stíhání, a tedy policejní orgán neshledal, že by v této věci žalovaný spáchal trestný čin. I kdyby snad měla být dovozena odpovědnost žalovaného, měla by být určena míra jeho odpovědnosti v korelaci s mírou, kterou se na škodlivém následku podílel i pan , jméno FO, . Rovněž žalovaný odmítl nárokovanou výši škody, kdy by se mělo nahradit to, oč se majetek poškozeného snížil, což mohla být pouze hodnota stavby v den jejího kolapsu, a ta byla určena Ing. , jméno FO, ve znaleckém posudku na 4 400 000 Kč. Reprodukční hodnotu nelze přiznat, neboť by na tom žalobci vydělali skoro 3 mil. Kč a odpovídá ceně novostavby. I toto je účelový postup žalobců, kdy se snaží získat maximální plnění, které navýšili i tím, že částku ještě zaokrouhlovali směrem nahoru bez zákonného důvodu.

9. V reakci na vyjádření žalovaného žalobci podáním doručeným 28. 4. 2022 popřeli, že by pan , jméno FO, měl vykonávat stavební dozor či, že by byl žalovanému takto představen. Jeho role byla čistě poradenská, kdy vypomáhal žalobcům, či když nemohli být sami na stavbě k dispozici. To zjistila i policie v rámci vyšetřování, a je nesmyslné tvrzení, že by pan , jméno FO, měl dávat žalovanému jakékoliv pokyny, s ním se radili sami žalobci. Drenáž byla sjednaná v rámci smlouvy, konkrétní hloubka se však neřešila, a až během konzultací s panem Štěpánkem zjistili žalobci, že 70 cm není dostačujících, protože drenáž se musí vykopat až po základovou spáru, což sami nevěděli, zdůraznili však, že by to měl vědět žalovaný, kde předpokládali odbornost a profesionalitu. Žalovaný je nikdy neupozornil, že by se mělo kopat po částech, byl to naopak žalobce, který , datum, , když se s výkopem začalo, sděloval žalovanému, aby kopal po částech, ale žalovaný to odmítl s tím, že k tomu není důvod, a že ví, co dělá. Ještě tentýž den jeho dělníci překopali betonové patky, zapírající nosnou zeď, kdy na dotazy žalobce, zda to nevadí, žalovaný sdělil, že beton neplnil žádnou funkci, a byl k ničemu, ovšem právě v tomto místě došlo k prvnímu zborcení zdiva. Stejně tak, když se , datum, žalobce dotazoval, zda by nebylo vhodné začít provádět zásyp, žalovaný reagoval tím, že ve stavebnictví podniká léta, ví, co dělá, aby dům neohrozil, a i kdyby se něco stalo, má pojistku na 30 mil. Kč. Jako kvalifikovaná osoba pro provádění dohodnutých prací se označoval i ve vztahu k policii při vyšetřování s tím, že jinak by nemohl vykonávat živnost, a že stavařinu dělá 30 let.

10. Žalobci rovněž popřeli, že by měl žalovaný vyčkávat na osazení hromosvodu jinou osobou, protože instalovat ho měl on sám, jeho provedení však neprošlo revizí, a proto se musel předělávat. I technik, který to připravil, čekal naopak na pokyn žalovaného, aby mohl kabel uložit. V průběhu vyšetřování nebylo zjištěno, že by dodatečná sklepní místnost měla vliv na pád domu, právě naopak. V této části zůstala konstrukce zcela zachována bez poškození. Podle statického posouzení se dům zřítil v důsledku odkopání celé stěny souběžné s ulicí Novou, kdy zmiňovaný sklep se nachází úplně mimo tuto část. Žalovaný byl také řádně informován, při přebírání staveniště si prošel celý sklep i další prostory, a od sklepa měl klíče. Když se dům začal bortit, žalovaný pobíhal kolem domu, nadával svým zaměstnancům a zakazoval jim, aby něco komentovali, protože se stal průšvih, namísto toho, aby zabezpečil okolí, kdy se o vše museli postarat sami žalobci. Všichni pak jednali ve vypjaté situaci, kdy i z nahrávek vyplývá, že pan , jméno FO, žádný dozor nebyl, a že žalovaný naopak argumentoval tím, že je pojištěný, a kromě spoluúčasti bude věc pokryta pojistkou. To, že průběh prací k žádosti žalobců kontroloval pan , jméno FO, , z něj nedělá stavební dozor. Dokumentace o průběhu prací není k dispozici, neboť žalovaný ani nevedl stavební deník či záznam stavby, kam by se mohlo zapisovat.

11. Žalobci dále zdůraznili, že žalovaný jim způsobil škodu a trestní stíhání nebylo zahájeno jen kvůli poklesu limitu výše škody pro posouzení odpovědnosti, kdy u obecného ohrožení se horní hranice zvýšila z 5 na 10 mil. Kč, jen proto byla věc postoupena do přestupkového řízení. Žalovaný je jako škůdce povinen uvést poškozenou věc do původního stavu, kdy nemůže jít k tíži žalobců, že náklady na to jsou vyšší než tržní hodnota původního domu. Žalovaný polemizuje se dvěma stěžejními důkazy, kdy závěry znalců ohledně příčin pádu domu jsou ale jednoznačné. V této souvislosti již v předchozím podáním shrnovali, že příčinou pádu byl nesprávný technologický postup žalovaného při provádění díla, kdy příčinou kolapsu bylo podkopání základů domu, a to v celé délce dvou stěn objektu bez provedeného pažení svislých stěn výkopu a zajištění jeho základových konstrukcí.

12. Při přípravném jednání doplnili žalobci, že žalobkyně v domě užívala v 1. NP byt o velikosti 1+3, a ve 2. a 3. NP pak žalobci , jméno FO, mezonetový byt 1+4, kdy v domě pak byla ještě o poschodí výš neobyvatelná půdička. Dům si nechávali opravovat, aby v něm mohli nadále trvale bydlet, proto se domáhají nákladů na jeho opětovné vybudování, aby se dostali do stavu jako před škodní událostí. Smlouvy, které uzavřela žalobkyně , jméno FO, se žalovaným, si přinesl on sám, byly předtištěné. Žalobci doplnili jen své údaje, a od sebe se smlouvy téměř neliší, specifikace díla byla vždy jen v protokolu, který měl být přílohou k faktuře. Žalovaný měl na domě hotovou celou novou fasádu, která byla i uhrazená, se soklem se čekalo na dokončení drenáží, a podle druhé smlouvy se ještě měla provést klempířina, kdy před zřícením byly osazené okapy, a zaplacena faktura za ně. Hromosvod měl dodávat žalovaný, ale dodala ho jiná firma, a byl do zborcení kromě páskování v zemi celý osazený, hotový, a uhrazený.

13. Rozhodné skutečnosti ohledně smluv žalovaný potvrdil, jakož i to, co bylo provedeno do doby zřícení domu, kdy tvrdil, že ještě provedl na tzv. budníku vícepráce, které mu nebyly zaplaceny. Že chystal i hromosvod, který nesplňoval normy, a předělával to jiný člověk, potvrdil také, kdy mu ale žalobci nezaplatili jím instalovaný původní drát, a nakonec tak pro případné ponížení, jako obranu proti žalobě, konkretizoval částku 16 280 Kč za budník, a 8 010 Kč za hromosvod, kde mu žalobkyně , jméno FO, řekla, že mu to nezaplatí, a nefakturoval to, a ohledně budníku pak byla neshoda mezi stranami v tom, že vše provedené měl žalovaný mít vyfakturované, a mělo to tak být zahrnuté v účtované částce. Ohledně domu žalovaný uvedl, že vlastnické poměry ani plány žalobců se stavbou do budoucna mu známé nebyly, nicméně žalobci nijak nezmiňovali, že by dům chtěli prodávat. V bytové části pak nebyl, takže o ní žádné informace nemá.

14. Rovněž při přípravném jednání žalovaný osvětlil, že v případě pana , Anonymizováno, nešlo o stavební dozor v právním slova smyslu, kdy by žalovaného musel při stavbě realizované svépomocí hlídat, nikoho takového nepotřeboval. , jméno FO, dělal žalobcům jakýsi technický dozor investora, kdy za ně po odborné stránce hlídal, co žalovaný konkrétně dělá, a i kdyby nikdo takový nebyl, tak žalovaný sám měl oprávnění celou stavbu provést, nikoho dalšího k tomu nepotřeboval. Je držitelem příslušných oprávnění, aby předmět díla mohl dodat.

15. Všichni se pak shodli na tom, že o hloubce 70 cm hovořil žalovaný ústně, napsané to nikde nebylo, a až když se mělo s těmito pracemi začít, řešila se hloubka. Žalobci tvrdili, že si s tím nevěděl žalovaný rady, proto chtěl, aby to pan , jméno FO, posoudil, a oni nechtěli platit práce, které by pro ně neměly smysl, kdy drenáže, které nejdou po základovou spáru, by nefungovaly. Žalobci však trvali na tom, že ohledně hloubky se k návrhu pana , Anonymizováno, s ním žalovaný ztotožnil, a domluvili se. Žalovaný uváděl, že s tím nesouhlasil, tvrdil, že je to hloupost, a že když tam navezli žalobci uhlí, mohlo by se na ně něco vyvalit, měl strach o sebe a ty, co tam pracovali. Uhlí viděl přes okénko do sklepa, ale pan , jméno FO, říkal, že nic takového nehrozí, že je to v pořádku. Také pan , jméno FO, tvrdil, že se dá jít do hloubky po částech, ale může se to udělat i celé, že se klidně můžou odkopat najednou všechny čtyři stěny baráku. Hloubku stanovil pan , jméno FO, , vyměřoval ji, a byl kvůli tomu i ve sklepě. Sám žalovaný má vyzkoušené, že když je řádně podsklepený dům, že to není žádný problém odkrýt a vykopat kolem dvou stěn domu, a nechat to volné bez dalšího zajištění. Protože se měly odkopávat právě jen dvě stěny, věřil to panu , Anonymizováno, , a také to neměly být čistě dva metry, to bylo od soklu, takže se kopalo jen asi 1,8 m ze dvou stran. Konkrétně měl sám obavu, že by některá zeď mohla prasknout, že by se mohla vysypat část zdiva, tedy že by mohlo dojít k nějakému dílčímu problému, takže na to upozorňoval. Že by hrozilo zřícení domu jako takového se rozhodně neobával. Bohužel svá upozornění si nedal podepsat. Šlo o jeden hovor, řešilo se to, když se s pracemi začínalo, a považoval to za blbost, protože by 70 cm stačilo.

16. Při dalším termínu přípravného jednání, kdy se v něm pokračovalo, odmítli žalobci, že by mohlo mít vliv na pád domu uhlí, protože stěny domu v místě, kde byl sklep s uhlím, zůstaly po pádu domu stát, a musely být cíleně odbagrovány. Žalovanému umožnili přístup do sklepních částí, které jsou volně průchozí, a kde si i skladoval materiál, prostor i se žalobcem několikrát procházel. Proto také žalovaný odmítl, aby žalobci sháněli dostupnou dokumentaci, protože to podle něho nebylo potřeba, když sklep zná. Dům koupili žalobci v roce 2012, nestavěli ho, a žádnou dokumentaci k němu nedostali. Sklep byl v této podobě již proveden, sami žádné úpravy kromě výměny kotle a oprav podlah od koupě nedělali. Připomínali, že oba znalci shodně uvedli, že se drenáž musí dělat po částech, a to nikoliv do hloubky, ale do délky, a to maximálně 1,5 m najednou. Rovněž se musí výkop zajistit, a než se kope dál, zhutnit zásyp, kdy bez ohledu na provedení sklepa, nepostupoval žalovaný správně, a situace ve výkopu byla už při započetí prací zjevná. Žalovaný se jí měl postupem prací přizpůsobit. Proto je za škodu odpovědný. I když mu sami nabízeli materiál na bednění, a žádali ho o zasypání, odmítal výztuhy, a tvrdil, že je to takhle v pořádku. Rozhodně není pravda, že by je na nějaké nebezpečí upozorňoval, jediné upozornění bylo na cenu, že to bude dražší. Práce jim naceňovaly dvě firmy, žalovaného si vzali, protože byl levnější, až poté zjistili, že to tak není, protože právě počítal s malým výkopem, a v nabídce to neuvedl, zatímco druhá firma plánovala výkop cca 1,6 m, nejde o žádný jejich výmysl, ale funkčnost drenáží. Na žádné riziko je rozhodně neupozorňoval, když odmítal i jejich nabídky na materiál k pažení výkopů. Naopak je ujišťoval, že se nic stát nemůže, a kasal se, jak tomu rozumí, a jak dlouho pracuje v oboru.

17. Žalovaný toto vše popřel, tvrdil, že sklep byl zamčený, ale on nepotřeboval zjišťovat, jak to tam vypadá, a prohlídku nežádal, protože tohle všechno si zjišťoval a kontroloval pan , jméno FO, . Ohledně dokumentace uvedl, že si ji nijak ověřovat nemusel, protože měl kopat jen do těch 70 cm, a tam se nic stát nemohlo, a když se rozhodlo o větší hloubce, tak to už řešil , jméno FO, . Žalobci proti tomu brojili, sjednali si odbornou firmu, a věřili tedy, že ví, co dělá, a bude dodržovat a znát předpisy. Samozřejmě pak řešili, jak a co má být provedeno, měli i dotazy, ale tohle všechno měla firma sama vědět, a argumentaci žalovaného tak odmítali. Označili za absurdní, aby je žalovaný vyrozuměl, byť o riziku popraskání zdí, protože za situace, kdy si nechali udělat novou fasádu, by s takovým postupem ani při tomto riziku nikdo pokračovat nechtěl.

18. Při jednání ve věci soud provedl k důkazu výpis z katastru nemovitostí, ze kterého zjistil, že jako spoluvlastníci parcely č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , jehož součástí je zapsána stavba čp. , Anonymizováno, , rodinný dům v části obce , adresa, , jsou s podílem o velikosti jedné poloviny zapsáni jak žalobkyně , Jméno žalobce A, , tak v rozsahu druhé poloviny a v režimu SJM , jméno FO, a , jméno FO, .

19. Dále byl proveden důkaz smlouvami o dílo uzavřenými se žalovaným, kdy s datem , datum, byly podepsány na straně zhotovitele žalovaným, a na straně objednatele , Jméno žalobce A, dvě obsahově v podstatě totožné smlouvy, které se liší až přílohou. V obou smlouvách je označen žalovaný jako , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , se sídlem v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , IČO: , IČO, , kterou zastupuje , jméno FO, . Předmětem jsou v rozsahu odkazovaného rozpočtu, který je nedílnou součástí smlouvy, stavební a fasádní práce, a to v obou případech s tím, že dílo zahrnuje jak provedené práce, tak i všechny materiály dle cenové nabídky. V případě jedné smlouvy nejsou u ceny vyplněny předtištěné údaje, které směřují k tomu, že by dílem skutečně měla být fasáda, a soklový marmolit, u druhé je doplněno, že plocha pro tuto dodávku činí 300 m2. Smlouvy jsou evidentně předtiskem, který ne zcela odpovídá na to, co vůbec mělo být mezi stranami sjednáváno, a také odkazuje i na již zrušenou právní úpravu. V obou vyhotoveních smlouvy je pak v čl. VI uvedeno, že zhotovitel je povinen při provádění díla postupovat podle stavebního řádu, jakož i to, že je povinen dodržovat předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, jakož i požární ochraně, pro kterou si zajistí i požární dohled. V čl. VIII se pak zavazuje k řádnému, kvalitnímu, bezvadnému a včasnému provedení díla, kdy zodpovídá za to, že dílo bude provedeno v souladu s platnými právními předpisy a technickými normami, a podle technologických předpisů, na což také poskytuje záruku 36 měsíců.

20. Kromě vyplněné plochy fasády a soklů v jedné ze smluv se pak liší příloha, kdy jde podle názvu o protokol č. , hodnota, - přílohu k faktuře, a o protokol č. , hodnota, – přílohu k faktuře. V případě prvního protokolu jde o rozpočtovou tabulku na objekt rodinného domu, kdy stavba je označená jako , jméno FO, – drenáž + okapy + svody + hromosvod. Z rozpisu v části „práce drenáž“ je zřejmé, že mělo dojít k odstranění stávajícího betonu v délce 10,5 běžných metrů (dále jen bm), odkopání podél domu v délce 27 bm, kdy v této délce mělo být položeno drenážové potrubí a geotextilie, trubky měly být napojeny do kanalizace, a geigry rovněž, a měl být instalován nový beton. V druhém protokolu je stavba označena jako Fasáda , adresa, .

21. Z odborného posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, z prosince 2020, který stanovoval příčinu havárie domu , adresa, /3 v , adresa, dne , datum, , který soud rovněž provedl k důkazu, zjistil, že dům stál původně na stavební parcele č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , a že jej zadala spoluvlastnice domu , Jméno žalobce A, , aby byla stanovena příčina havárie tohoto domu. V úvodu posudku zpracovatel, který je autorizovaným inženýrem ČKAIT pro obor Statika a dynamika staveb, popisuje stručně konstrukci domu, který byl zhruba čtvercového půdorysu o stranách 9,9 x 10,24 metrů, a měl dvě nadzemní podlaží, a podkroví s valbovou střechou. Postavený byl klasickou technologií odpovídající době stavby podle projektu z roku 1911, kdy zhruba na ¾ půdorysu byl podsklepený, nosné zdivo bylo cihelné, a budova tak byla dostatečně prostorově tuhá i celistvá. Založený byl na základových pasech z prostého betonu, v typických základových podmínkách pro tuto lokalitu.

22. Inženýrsko geologické podmínky v místě stavby byly dle posudku ověřeny geologickým průzkumem ve třech sondách vyhloubených po havárii stavby k základům domu. Všechny odkryly při havárii posunutý základ, a byla zrekonstruována poloha základové spáry před havárií v poloze tuhého jílu v hloubce 800-900 mm pod úrovní okolního upraveného terénu. V posudku popsal zpracovatel průběh havárie, vycházel z fotografií, jakož i dokumentace domu. Z prohlídky na místě zjistil, že dispoziční uspořádání nadzemních podlaží zhruba odpovídalo archivní dokumentaci, neodpovídalo však uspořádání suterénu. Podle projektu měla být podsklepená pouze jeho čtvrtina, ve skutečnosti však byly podsklepeny tři čtvrtiny, proto , tituly před jménem, , jméno FO, v rámci své činnosti provedl zaměření a vynesení stávajícího stavu suterénu. Sondami zjistil, že rýhou pro drenáž provedenou v rámci probíhajících prací byl podkopán základ obvodové zdi domu do hloubky asi 700-900 mm pod úroveň základové spáry, kdy vnitřní hrana výkopové rýhy lícovala s vnějším lícem základu. Základ JZ obvodové zdi se vysunul po havárii směrem ven téměř až k vnější stěně výkopové rýhy široké 50-60 cm. Základová spára havarovaného základu průčelní zdi byla zjištěna v místě podsklepení v hloubce asi 1,3 metru pod povrchem přilehlého terénu. Zrekonstruovaná původní základová spára v místě podsklepení v hloubce asi 0,9 metru pod okolním terénem neodpovídala očekávané výšce základové spáry domu v místě podsklepení.

23. Z průzkumu vyplynulo, že dům byl s vysokou pravděpodobností postaven s podsklepením pouze zhruba v polovině v JV části a SZ část nebyla podsklepena, proto zde byla zastižena spára v SV rohu jen v hloubce cca 0,9 metru. Sklepní místnost v SV rohu budovy byla zřízena dodatečně, s podlahou pod úrovní základové spáry přilehlé obvodové zdi, kdy správně by se měl základ prohloubit, stavitel však ponechal základ v původní poloze, a jen z vnitřní strany k němu přibetonoval nový, na kterém založil příčkou vnitřní povrch sklepa. Mezi příčkami vymezujícími vnitřní plochu nové sklepní místnosti a původními základovými zdmi pak ponechal vzduchovou mezeru sloužící k odvlhčení nového sklepa. Zpracovatel posudku nalezl i zbytky starých základů navazujících na uliční průčelí domu, kde byly odkryty těsně pod povrchem staré základové pasy z prostého betonu, navazující kolmo na základy průčelní JZ zdi. Patrně se jednalo o zbytky původního schodiště či verandy, které byly při pracích a hloubení drenážní rýhy vybourány. Tyto nijak nepřispívaly k únosnosti ani stabilitě základů průčelní zdi, ale po vyhloubení rýhy fungovaly jako boční opora, a po jejich vybourání tak nic nebránilo bočnímu pohybu základu zdi směrem ven z budovy. Po průběžném podkopání základů, které bylo zjištěno, muselo dle , tituly před jménem, , jméno FO, zákonitě dojít k havárii domu. První kolaps trhlinami poškozeného zdiva byl zjištěn u štítové JZ zdi, v základové spáře usmýkla zemina, a vyjela zeď směrem ven z objektu o 35 - 40 cm. Základ současně poklesl asi o 40 cm směrem dolů do přilehlého výkopu. V okamžiku, kdy narazil základ na vnější stěnu výkopové rýhy, došlo k náhlému zastavení pohybu základu, a v důsledku setrvačné síly se vyklonila a zřítila celá štítová zeď.

24. Za jednoznačnou příčinu zřícení domu zpracovatel posudku označil podkopání obvodových zdí domu při výkopu rýhy pro drenáže po obvodu domu. Vliv počasí vyžádanou zprávou vyloučil s tím, že příčinou zřícení bylo odkopání základů po třech stranách půdorysu budovy najednou. Při výkopu byl zboku odkryt základ obvodové zdi, kdy výkop zasáhl do hloubky 70 - 90 cm pod úroveň základové spáry, a to i v místě podsklepení. K podkopání základů došlo dle , tituly před jménem, , jméno FO, v důsledku zcela neodborného provádění výkopu pro drenáž, kdy nezapaženou rýhu nelze nikdy provádět současně v jednom záběru po celé délce zdi, natož pak současně po třech stranách domu. Správně je nutné hloubit postupně záběry o délce maximálně 1,5 metru, a s hloubením další části záběru začít až po zasypání a zhutnění zásypu záběru předchozího.

25. Zdůrazněno bylo, že postup provádění výkopových prací v blízkosti základů je popsán v mnoha odborných publikacích, a odborníkům je dobře znám. Riziko u nepodsklepené části domu u SZ rohu budovy bylo zjevné. Při hloubení v místě podsklepení sice mohl dodavatel prací předpokládat, že základová spára bude až pod úrovní podlahy sklepa, kdy konkrétní provedení dodatečného sklepa bylo velmi obtížné předpokládat, ale i zde se viditelně při výkopu dostával pod úroveň základové spáry základu, podle kterého dodavatel hloubil, což ho mělo i v takovém případě varovat. Dodavatel porušil celou řadu ustanovení technických norem, kdy při tomto postupu neměla základová spára šanci přenést zatížení z vnitřní strany bočním tlakem, a k havárii muselo nutně dojít.

26. Na žádost k dotazům žalovaného zpracoval , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, dodatek ke statickému posudku, ze kterého bylo zjištěno, že statik je schopen spolehlivě odpovědět a spočítat, zda konstrukce je bezpečná, zatímco pravděpodobnost zřícení stavby závisí na mnoha faktorech, a i pokoušet se pravděpodobnost vypočítat by nebylo spolehlivé. V dodatku uvedl, že podle jeho zkušeností s obdobnými případy podkopání základu jen jedné obvodové zdi by v případě řádně založeného podsklepení patrně nedošlo ke kolapsu stavby v rozsahu, který zde nastal. I tak by pravděpodobně byla stavba vážně poškozena, a případná demolice by závisela na skutečném stupni poškození, a na možnosti případné rychlé realizace provizorního statického zajištění stavby. Statik rovněž doplnil, že v místě dodatečného podsklepení části domu byla situace nejhorší, protože základ zde byl víceméně podkopán z obou stran. Proto také odtud vycházela iniciace havárie. Vzhledem k rozsahu podkopání nepodsklepených částí stavby pak nebylo podle jeho názoru možné vyloučit riziko havárie i v případě, že by základy v oblasti dodatečně vybudovaného sklepa byly provedeny správně. Neodborné podsklepení však mělo vliv na havárii, kdy pokud by průčelní zeď byla na levé straně dobře založena, pravděpodobně by došlo k jejímu vynesení opřením o základ podsklepené části, a zřejmě by nedošlo k celkové havárii. K těmto závěrům již v úvodu ale zdůraznil, že jde o odhad a názor, kdy nelze vyloučit i jiné odborné názory právě proto, že toto nelze spočítat a spolehlivě ověřit. Závěrem dodatku tak vyjasnil, že tímto nemění nic na závěrech původního posudku, které zní, že havárie stavby byla způsobena neodborně prováděnými výkopovými pracemi bez ohledu na to, kdo jejich provádění nařídil, a kdo je řídil.

27. Důkaz byl dále proveden znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , Anonymizováno, ., který byl vyžádán policií a zpracován dne , datum, pod č. , hodnota, -03/21, opatřeným doložkou podle § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Úvodem popsal rodinný dům v návaznosti na dostupnou dokumentaci i vlastní šetření, kdy toto se shoduje s popisem , tituly před jménem, , jméno FO, . Z hlediska průběhu havárie znalec z podkladů hasičů a policie popsal, že před 16. hodinou , datum, bylo hlášeno riziko havárie domu, velitel HZS okamžitě evakuoval, neboť dům měl na straně k , adresa, trhlinu, která se táhla od země až do dvoumetrové výšky. V 16:20 hod. pravá strana domu při čelním pohledu klesla přibližně o 1 m, a později se sesunula až k zemi. Znalec zjistil, že výkop rýhy podél objektu byl proveden v jednom závěru bez přerušení, kdy hloubka byla zjištěna sondami v rozmezí 1,6 až 1,8 m pod úrovni terénu, a šířka 0,5 až 0,6 m, a to bez jakéhokoliv pažení výkopu, kdy dno dosahovalo 0,7 až 0,9 m pod úroveň základové spáry domu. Uvedl, že jednoznačně lze určit příčinu havárie části JZ stěny a severního rohu domu. Stalo se tak, neboť se vyčerpala únosnost základové půdy, která při vyhloubení rýhy podél celé JZ a SZ stěny objektu nebyla schopna již přenášet zatížení horní stavby a zemní tlak z vnitřní strany základu, čímž došlo k usmýknutí zeminy pod základem obou těchto stěn i severního rohu, a to v důsledku podkopání základové spáry domu o 0,7 až 0,9 m v celé délce stěn bez jakéhokoliv pažení bočních stěn rýhy výkopu.

28. Zhotovitel, jak znalec poukázal, porušil celou řadu bezpečnostních ustanovení, kdy výkop nebyl např. zajištěn proti sesunutí pažením, které je dle předpisu vyžadováno při hloubce výkopu větší než 1,3 m, a které je třeba provést tak, aby spolehlivě zachytilo tlak zeminy a zajišťovalo bezpečnost osob ve výkopech a bránilo sesouvání. Zdůraznil, že i při realizaci pažením je v daném případě obvyklé provádět výkop podél základu šachovnicově jen po částech v záběru 1,2 až 1,5 metru, kdy s ohledem na charakter zemin ve výkopu lze akceptovat délku záběru maximálně 1,5 metru najednou v těchto konkrétních podmínkách. Následně po provedení drenáže se výkop musí postupně zaplňovat a řádně hutnit po vrstvách maximálně 30 cm, až poté lze realizovat další záběr.

29. I bez realizované demolice lze předpokládat, že by se zřítily i další části konstrukce. Bezprostředně hrozilo zřízení SZ stěny, což vyplývá z trhlin a náklonu konstrukce domu, čímž by se tak zřítil celý severní roh domu, byť formou sesunutí, nikoli odpadnutím jako u JZ stěny. Nebyl schopen vyloučit, že by zůstala osamoceně stát zadní JV stěna domu, která by však ztratila veškeré původní funkce, a nebyla by dále využitelná. Dodatečně zřízená místnost sklepa v severním rohu objektu byla provedena zcela nevhodným způsobem, když původní základový pas rodinného domu nebyl prohlouben pod podlahu nově vznikající sklepní místnosti, ale hloubka tohoto neprohloubeného základu byla při výkopových pracích v daném místě zjistitelná, a z hlediska kolapsu tak neměla na příčinu havárie vliv. Příčinou kolapsu konstrukcí domu bylo podkopání základů v celé délce dvou stěn objektu bez provedeného pažení svislých stěn výkopu a zajištění základových konstrukcí stávajícího objektu rodinného domu.30. , právnická osoba, . , jméno FO, byl rovněž ve věci vyslechnut, kdy vysvětlil, že v daném případě došlo k tomu, že zemina byla odkopána pod základy objektu, čímž se ztratila její únosnost pod základem. Napětí se ze stavby roznáší od základů směrem dolů pod úhlem 40 - 60 stupňů do prostoru zeminy a pokud se zemina odebere, tak se tato únosnost ztrácí a napětí ve zbytku zeminy stoupá, což by všichni, kdo realizují stavby, měli znát, a znají. Pokud se s pracemi dostanou pod úroveň základové konstrukce, musí technologicky reagovat, měl by být přivolán odborník a práce zastaveny, rozhodně by to neměl posuzovat dělník na stavbě. Vychází to i z právní úpravy, protože pokud nejde o zásahy do nosné funkce objektu, což je odkopání jen nad úroveň základové spáry, tak není takto nic potřeba řešit, jsou to údržbové práce. Jakmile se ale při práci dostane až do základové spáry, kde je hranice, kterou se to láme, je třeba začít jednat i se stavebním úřadem, a to také všichni, kteří mají příslušné vzdělání a oprávnění provádět práce na stavbách, vědět mají.

31. K samotné základové spáře znalec uvedl, že ji jde poznat bez problémů, základy jsou vybetonované, nebo vyzděné, a když se na tento kraj a konec takového materiálu při výkopu pracovník dostane, tak spáru zjistí vizuálně. Vidí konec základů, a pokud si není jistý, ověří to poklepem zednického kladívka, žádný problém v tom znalec neshledává. I pokud si konec základů ověřuje, a dostane se tak kousek pod ně, potřebuje 10 nebo 20 cm, pro které žádný dům nespadne, a jde jen o lokální zjištění, sondu, v určitém místě. Ani hloubka v této lokální sondě, např. 2 m nic nezpůsobí, a to ani při potřebném prostoru pro dělníka, kdy 1 m či 1,5 m sondy na délku nepředstavuje riziko. Sond je možné udělat i více, ve více místech, pokud by základy nebyly ve stejné hloubce, ale takové zjištění právě indikuje potřebu posoudit statickou spolehlivost, a přestává jít o udržovací práce. Je tak třeba, a v rámci i řemeslnického vzdělání by takové informace měl zedník mít, aby se na to v takovou chvíli již podíval někdo s oprávněním. V momentu, kdy se něco takového zjistí, tak by měly být práce zastaveny, a ponechán další postup na odborníkovi, měl by se již i vyrozumět stavební úřad, který by mohl mít i další požadavky, kdyby se v pracích mělo dále pokračovat.

32. Jako onu sondu lze použít samotný začátek výkopu, a problém nenastává, pokud podle této sondy probíhají základy objektu ve stejné hloubce, problém nastane, pokud by se zjistilo, že základy jsou výše, protože se právě při pracích dostává pod ně. Než se začne pracovat, měla by proběhnout určitě prohlídka objektu, a seznámení s plány. Ty, které měl znalec k dispozici, a které byly, již indikují, že hloubka základů bude různá, když je na nich vidět, že i původně měla být podsklepená jen polovina objektu, a druhá nikoliv. Proto měl odborník předpokládat, že hloubka základů bude tedy různá, a stále záleží na tom, do jaké hloubky pak fakticky kope. Pokud by zůstalo původních 70 cm, tak tam by žádný problém nevznikal, ale pokud se šlo do hloubky větší, tak se tím bylo potřeba zabývat. Znalec současně připomněl, že u starších domů je časté, že dokumentace k nim není k dispozici, i pak ale lze zjistit informace porovnáním vnějšku domu a stavu uvnitř. Pokud by si to uvnitř ve sklepech řemeslník prošel, situaci by zjistil. Patrně ne, jak daleko je předsunutá zeď, vybudovaná navíc v dodatečném sklepě, což by jediné bylo třeba zaměřit a jen vizuálně zjistit nešlo. Kde jsou ale základy, a jakou hloubku lze očekávat, by tímto bylo možné ověřit. Rovněž znalec doplnil, že je běžné v našich podmínkách zakládat stavby minimálně v 80 cm, záleží na zemině a konkrétních podmínkách, 80 cm odpovídá našim poměrům, a odborník by to měl vědět. Nicméně je potřeba řešit vždy aktuální situaci, a zejména u starších objektů, protože se objevují případy, kdy jsou základy založené v menší hloubce. Čím je dům starší, tím je potřeba při postupu být opatrnější a zjišťovat situaci.

33. Znalec dále sdělil, že pokud by se dům odkopával, byť ze tří jeho stran, ale jen nad základy, ničemu by to nevadilo. Jakmile se jde ale pod tuto úroveň, tak bylo na místě čekat, že k sesunutí domu dojde, osoba řemeslně vzdělaná by takový následek očekávat měla, jde o něco, co by nastat reálně nejen mohlo, ale i v takovém případě mělo. Jakmile je tu pak sebemenší riziko, že by se něco takového mohlo stát, tak se do toho nesmí pustit. Podle znalce se samozřejmě dají zvažovat určitá rizika a různé postupy, ale jen tam, kde nejde o bezpečnost. Rozhodně nelze provádět činnost, pokud není jistota, že stavba nespadne, a tady by se toho znalec rozhodně obával, a měl se toho obávat ten, kdo na tom pracoval. Jde právě o bezpečnost, v otázkách statiky jde i o životy, a takhle k tomu musí přistupovat všichni. Není prostě možné hazardovat a říkat si, že to snad vyjde. Když se takhle obnažily strany domu, bylo určitě pravděpodobné, že dům spadne, nejméně, že se zásadně poruší. Ten, kdo takhle na místě pracoval, a má příslušné znalosti, tak to, co se stalo, měl očekávat, navíc jde i o starý objekt, a nikoliv železobetonovou konstrukci.

34. Konkrétně znalec na otázku odpověděl, že odborník si nemohl být při odkopání domu z více stran současně, bez pažení, jistý, že nehrozí usmýknutí a zřícení ani u řádně podsklepeného domu, proto jsou i takové postupy zavedené, a používají se, aby k tomu nedošlo. Není úplně běžné, že se provádí výkopy takhle hluboko, ale pokud je to z nějakých důvodů potřeba, pak je právě nutné řešit technologii, a zvolit buď šachovnici, postupné části, hutnění atd., anebo i jiná opatření, kde to právě ale odborně musí být prověřeno, aby k ničemu takovému nedošlo, a bez toho to není možné.

35. V tomto konkrétním případě podle znalce dodatečně vybudovaný sklep nepřispěl k tomu, co se stalo. Měl svůj vlastní základ, který šel ještě níže, a pod úroveň domu, a podle popisu toho, co se na místě stalo, tuto konkrétní situaci nijak neovlivnil. Plyne to i toho, že došlo k porušení v jiném místě, a z toho, co se na místě konkrétně stalo, a jak se to stalo. Dle znalce je zřejmé, že sklep situaci neovlivnil, když dům usmýkl směrem do výkopu, jinak by to šlo směrem dovnitř, pod dům, a ne o jeho „vyjetí“ směrem ven mimo původní obvod. Pokud by byly zmíněné postupy dodržené, pak by to dům vydržel, i pokud by tam bylo vadné podsklepení, nebo nějaké jiné problémy, a k ničemu by nedošlo, pokud by se postupovalo takto řádně.

36. Betonové patky ve výkopy byly podle znalce patrně zbytky nějakých dřívějších příčných základů, možná u původního vchodu. Za normální situace žádný význam neměly, neplnily statickou funkci. Ovšem v dané situaci, kdy došlo k havárii, tak tam mohly možná pomoci, ale až při tom, co se tam dělo. Znalec shrnul ohledně jejich překopání, že pokud na ně někdo ve výkopu narazil, neměl úplně důvod předpokládat, pokud by dodržel stanovené postupy, že když konkrétně toto odstraní, že právě tím něco způsobí. Ovšem přirozená reakce by byla začít řešit s osobou za stavbu zodpovědnou, co to je, a jestli případně tím něco neporuší, jakou funkci to plní.

37. Vše, co uvedl, platí i za stavu, kdy jedna z oněch tří odkopávaných stran už byla zasypaná, protože jakmile se poruší pravidla, tedy šachovnice a postup po částech, tak tady riziko usmýknutí a sesuvu vzniká. Zdůraznil, že nestačí zasypat, ale musí dojít k hutnění, a pokud to není provedeno, tak zasypání nemá téměř žádný význam.

38. Hloubka základu sama o sobě jako taková žádný vliv nemá, a ani není nijak špatně, pokud základy byly takhle hluboko. Hloubka hraje roli až ve vztahu k samotnému kopání, kdy pokud ten, kdo hloubí výkop, nenajde základovou spáru, a nejde až pod ni, tak se nic neděje, problém je její překročení, když se jde až pod ni, protože tato spára je právě ta hranice, u které je potřeba začít situaci řešit. Ona „stopka“, od které se odvíjí nutnost staticky posuzovat zásah do objektu, a toto řešit, je moment, kdy se dostane výkop pod základy, v tuto chvíli je potřeba na to reagovat, protože se to dotýká nosných konstrukcí, a samozřejmě poprvé, když to u objektu nastane, tam, kde se to prvně zjistí, byť by objekt sám o sobě měl různé hloubky základu.

39. Jestliže bylo třeba odvlhčit samotný sklep, nikoliv jen dům směrem od něho nahoru, tak pak se 70ti cm hloubky toto vyřešit nemohlo, a nedá se předpokládat, že by kopat jen takhle hluboko stačilo. Jaké však mělo být správné řešení, je v podstatě otázka projektu a posouzení všech faktorů komplexně, které mají vliv, jako druh zeminy a další. Pokud dříve hovořil o předsunuté stěně ve sklepě, že ta asi nešla jen vizuálně zjistit, tak to by platilo, pokud by v ní nebylo okno, protože pokud tam okno je, tak se tloušťka dá při prohlídce zjistit, a avizuje to to, že je tam nějaké atypické řešení, a je tomu třeba věnovat pozornost, byť tady v tom konkrétním případě to nakonec ničemu neublížilo.

40. K důkazu byla provedena i rozhodnutí přestupkových orgánů, které posuzovaly v první a druhé instanci činnost žalovaného, a jeho odpovědnost správně právní. Z rozhodnutí , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Stavebního úřadu – oddělení státního stavebního dozoru, o přestupku ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , bylo zjištěno, že žalovaný byl shledán vinným spácháním přestupku proti stavebnímu zákonu, kterého se dopustil v září , Anonymizováno, do , datum, , kdy jako zhotovitel osobně a s najatými pracovníky prováděl výkop rýhy pro novou izolaci a drenáž podél obvodových stěn domu čp. , Anonymizováno, v , adresa, , a to převážně hloubky 1,6 - 1,8 metru, kdy v rozporu s povinnostmi dle § 160 odst. 2 stavebního zákona a zákona č. 309/2006 Sb., ve spojení s nař. vl. č. 591/2006 Sb. nezabezpečil řádnou odbornou přípravu provádění výkopu, nezajistil žádným způsobem stěny výkopu pažením, ani neprovedl žádná opatření k zajištění stability odkopávaného domu, čímž ohrozil sebe i ostatní, neboť vykopaná rýha zásadně změnila základové poměry domu takovým způsobem, že došlo k usmýknutí základů domu do provedené rýhy, a následnému zřícení jeho obvodových stěn. Dále byl uznán vinným tím, že pro prováděnou drenáž nezabezpečil činnost stavbyvedoucího podle § 160 odst. 1 stavebního zákona, a dopustil se přestupku dle § 181 odst. 1 písm. b) stavebního zákona.

41. Odborně způsobilá osoba musí být schopná rozpoznat, určit a rozlišit jednotlivé stavebně technické parametry. Žalovaný prováděl stavební práce jako zhotovitel, na základě uzavřené smlouvy o dílo, kdy z fotodokumentace je bez pochybností seznatelné, v jaké hloubce se nachází původní základy domu, jakož i rozsah výkopu včetně zasypané části, ovšem nestandardním postupem, bez zhutnění. Orgán v rozhodnutí osvětloval, které práce jsou údržbou a nepodstatnými úpravami, kde není vyžadováno povolení ani ohlášení, a v návaznosti na posouzení stavby statikem , tituly před jménem, , jméno FO, na místě stavby , datum, shrnul, že se jednalo o práce „na mezi stavebního zákona“, kdy kritickým kritériem je vliv na stabilitu stavby, a zda absentuje zásah do nosných konstrukcí stavby, protože jen pro udržovací práce by k takovému zásahu nemělo dojít.

42. Prohlubováním výkopu podél domu pod úroveň základové spáry v délce rýhy víc než 1,5 m přestalo jít o údržbu a vznikla i oznamovací povinnost stavebnímu úřadu, protože bylo zasaženo do nosné konstrukce. Nastává také povinnost zpracovat dokumentaci projektantem. Automaticky se tedy dle stavebního úřadu aktivovaly povinnosti žalovaného, včetně vedení stavebního deníku, i zhotovitele stavby. Jelikož zednictví je stavební obor zabývající se stavbou, opravami a částečně i bouráním konstrukcí staveb jako jsou základy, zdi, příčky, podlahy či stropy, má žalovaný mít dle přestupkového orgánu prvního stupně z titulu svého živnostenského oprávnění dostatečné znalosti k dílčímu provádění a úpravám zděných konstrukcí a staveb, a jsou mu známy stavební předpisy. Měl tak požadovat veškerou dokumentaci, povolení i informace, aby mohl dostát svým povinnostem, a zajištění odborného vedení stavby, kdy stavbyvedoucím rozhodně není další osoba, která odborněji formuluje požadavky než stavebník sám, který jako laik velmi těžko může posoudit objektivně odbornou činnost zhotovitele, natož pak stavbyvedoucího. V rozhodnutí tak orgán přičetl k tíži žalovaného, že ani neprojevil zájem o podklady a povolení, kdy k tíži žalobců nemůže jít, že nebyly kvalifikovaným zhotovitelem upozorněni na nutnost předchozího povolení stavby. Konkrétní postup pak je věcí zhotovitele, který v tomto případě prováděl při existujícím nebezpečí práce, byť se sám domníval, že je zde riziko vyvalení zdi z důvodu složeného uhlí ve sklepě. Uzavřel tak, že bylo na žalovaném, aby jako profesionál znal úpravu a rozhodl o způsobu provádění stavby, a případně se obrátil na osobu s dostatečnou kvalifikací, kdy se nemůže spoléhat na názor jiných, a takto se zbavit odpovědnosti, aby stavbu prováděl v souladu s předpisy.

43. Rozhodnutím , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, kraje - , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, řádu ze dne , datum, bylo rozhodnutí o přestupcích žalovaného k jeho odvolání zrušeno a věc vrácena. KÚ připustil, že není rozhodné, že na objektu mohly být nejprve zahájeny práce, které nevyžadovaly předchozí veřejnoprávní oprávnění, avšak v momentu, kdy obsahově tento rámec překročily, by již stavebník musel disponovat rozhodnutím nebo souhlasem úřadu, a pokud ne, musely by být práce přerušeny. Jinak je provádění přestupkem, kdy stavebníkem, který povinnosti má, je nejenom žadatel o povolení či ohlašovatel, ale i osoba, která stavbu fyzicky provádí. Vytkl stavebnímu úřadu, že se zabýval pouze přestupkovou odpovědností žalovaného, a nikoliv dalších osob, zejm. investora stavby, pokud probíhaly práce, které vyžadovaly předchozí ohlášení a k němu vydaný souhlas stavebního úřadu. Takové pak mohl provádět jen stavební podnikatel, anebo přes řemeslníka, tj. ale stále svépomocí, kdy i v takovém případě je investor povinen zajistit vedení stavby odbornou osobou s autorizací.

44. Současně ale shrnul, že žalovaný, který fyzicky prováděl stavbu, a nesporně tak byl stavebníkem, mohl tyto práce provádět jen na základě souhlasu stavebního úřadu s ohlášenou stavbou, který nebyl vydán, a tedy se z tohoto důvodu přestupku dopustil. Nařídil, aby pokud nebude prokazatelně vyvráceno, např. dle smluv, že stavbyvedoucím nebyl , jméno FO, , kladl k tíži žalovaného, že stavba stavbyvedoucího neměla, a to s odůvodněním, že je nevěrohodné, že by se nestaral, kdo stavbě šéfuje z hlediska odborné stránky jako takové. Podotkl, že stavební úřad správně uvedl, že žalovaný si měl být plně vědom svých vlastních povinností podle stavebního zákona, a z tohoto důvodu nemohl slepě plnit ani příkazy stavbyvedoucího, a pokud mohl pracovat na stavbě jen za existence souhlasu s ohlášenou stavbou, mohl žádat o investora jeho předložení.

45. Ze sdělení nazvaného „Názor znalce na havárii rodinného domu“, který zpracoval , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, , tituly za jménem, , autorizovaný inženýr pro statiku a dynamiku a pozemní stavby, který je i soudním znalcem v oboru projektování a stavebnictví, vyslovil za , právnická osoba, , právnická osoba, . názor na předložené materiály žalovaným. V doložené dokumentaci není podle něho popsaná činnost stavebníka, aniž by upřesnil, koho tím konkrétně míní, když žalovaného označoval jako zhotovitele, a žalobce jako vlastníky domu, a znalcům, kteří v této věci podali posudky tak vytýkal, že chybí, kdo navrhnul oddrenážování, v důsledku kterého došlo k havárii, jakoby snad nebylo zjištěno, že žádný návrh vypracováván nebyl, tedy toto ani v posudcích být nemohlo, a především pro zjištění faktické příčiny sesuvu zdí domu po odborné technické stránce snad mělo mít nějaký vliv. Úkolem znalce, což musel ze zadání kritizovaných posudků zjistit, rozhodně nebylo, jak vytýká, aby shromažďovali údaje, zda stavebník poskytl projektovou dokumentaci, jaké materiály předával, a aby posuzoval příčinu havárie a míru zavinění i ve vztahu k činnosti stavebníka.

46. V tomto směru zcela vybočují jeho závěry a názory z toho, že znalec naopak nemá posuzovat otázky právní, a činit takové závěry, což přísluší výlučně soudu, ale naopak má výlučně po odborné a technické stránce v rámci své specializace zodpovědět důvod havárie. Soud se tak v žádném případě neztotožnil s uváděnými výhradami k podaným posudkům, kdy znalec se snažil zjevně uspokojit poptávku zadavatele, a najít jakékoli problémy, přestože jako soudní znalec si musí být vědom toho, co znalci skutečně přísluší, a co nikoli. Liché jsou tak i jeho výhrady, že podanými posudky nebyla objasněna činnost stavebníka ve fázi přípravy i realizace stavby, že znalec nezjišťoval, proč byly realizovány tak hluboké výkopy, a zda žalovaný mohl při své odbornosti zjistit podkopání základů. Jestliže tedy polemizuje o vlivech nedostatečných informací, pak toto jsou opět otázky právního posouzení, pokud by šlo o právně relevantní skutečnosti, a byly v řízení zjištěny, nikoliv o nedostatky znaleckých posudků, kde měly být zodpovězeny zcela konkrétně zadané otázky po stránce technické.

47. Formulovaný závěr o tom, že se měly pouze zlepšovat vlhkostní poměry v 1. PP budovy a při hloubce 70 cm mohlo být postupováno bez nutnosti ohlašování stavebního úřadu, což měl stavebník zjistit z navrhované cenové nabídky (!) a mohli to zjistit i , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , dále že když se mělo realizovat jen 0,7 metru, nedošlo by k žádnému ohrožení, a ani porušení bezpečnostních předpisů, kdy větší hloubku si stanovil technický dozor investora pan , jméno FO, , kdy jeho předpoklad o hloubce základů neodpovídal realitě, a proto tedy není možné jednoznačně stanovit, že příčinou vzniku havárie bylo pouze podkopání základů domu pracovníky žalovaného, nelze akceptovat. Rovněž pvahy, že nelze vyloučit, že značný podíl na havárii měla činnost stavebníka a jeho chybné pokyny, kdy byl podceněn návrh vlivu oddrenážování na únosnost zeminy a stabilitu, a proto znalecká kancelář stanovila na základě požadavku právního zástupce žalovaného, že k havárii domu došlo v důsledku vadné činnosti stavebníka a jeho technického dozoru a v důsledku podkopání, kdy technicky podíl obou stran hodnotí z cca 50 % u každého. Znalec jednak s neprokázanými skutečnostmi zcela vědomě nakládá, jako kdyby byly prokázány nebo nesporné, a překračuje hranici odborného posouzení a právních závěrů. Toto se pak patrně , tituly před jménem, , jméno FO, snažil jaksi pospravit závěrečnou větou, že po právní stránce podíl na havárii domu smí stanovit soud, čehož se však měl držet dříve, a s čímž téměř jediným z jeho názoru lze souhlasit.

48. Skutkově bylo tedy zjištěno, že žalobci jsou zapsáni jako vlastníci st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , jejíž součástí byl, a dosud je i nadále zapsán, byť v rozporu se skutečností, dům č. , hodnota, , kdy žalobkyni , jméno FO, patří jedna ideální polovina a žalobcům , Anonymizováno, pak druhá polovina tohoto pozemku. Že se dům částečně zřítil, a ve zbytku byla provedena v důsledku nastalé havárie jeho řízená demolice dne , datum, , nebylo mezi stranami sporné. Stejně tak nebylo mezi stranami sporné, že se tak stalo v průběhu stavebních prací, které v tuto dobu na objektu, resp. kolem něho, za účelem oddrenážování, prováděl dle uzavřené smlouvy o dílo žalovaný. Obě strany sporu shodně uvedly, že žalobkyně , jméno FO, uzavřela se žalovaným na rekonstrukci domu dvě smlouvy o dílo, ve stejný den, jakož i to, že nejprve dle jedné žalovaný provedl mj. fasádu domu, a podle druhé prováděl v září 2020 výkop za účelem provedení drenáže. Ve smlouvě konkrétně nebyla hloubka uvedená, ale ústně sdělil žalovaný záměr vykopat kolem domu výkop hluboký 70 cm, s čímž žalobci nesouhlasili, a požadovali, aby byl výkop proveden do hloubky větší, o které hovořil pan , jméno FO, , se kterým se žalobci radili. Mezi stranami nebylo rovněž sporné ani to, že výkop prováděl žalovaný v jednom záběru podél jeho stěn, kdy současně byly odkopány tři stěny objektu, aniž by ve výkopu bylo pažení. K tomu sám žalovaný uváděl, že to není problém, má vyzkoušené, že řádně podsklepený dům se dá vykopat kolem dvou stěn najednou, a nechat volně bez dalšího zajištění, zřícení domu se tak neobával.

49. Žalovaný ve vyjádření k žalobě tvrdil, že žalobci měli stavební dozor, pana , Anonymizováno, , a že on tedy měl na stavbě zajišťovat dodržování předpisů a správné provádění prací. Pro žalovaného byl autoritou, protože žalobci se jeho pokyny řídili. Současně však sám uvedl, že o panu , Anonymizováno, a jeho vztahu, a smluvním vztahu se žalobci, mu nic bližšího známo nebylo, a jeho pokyny, když rozhodl o hloubce výkopu pro drenáž dva metry, považoval nejen za chybné, ale i nebezpečné a tvrdil, že na to jak pana , Anonymizováno, , tak i žalobce upozorňoval. Tj. sám podle svého vyjádření respektoval jaksi slepě jako autoritu osobu, která podle žalovaného nevěděla, co dělá, a jejíž činnost měla i podle samotného žalovaného vykazovat odborné nedostatky. Pochyby podle žalovaného měli i sami žalobci, když konkrétně žalobce se jej dotazoval, zda je vhodné kopat zároveň podle celého obvodu domu, kdy není zřejmé, resp. nedává smysl, a tedy je nevěrohodné, proč by se na to žalobce žalovaného dotazoval, pokud by šlo o jimi chtěný postup. V této fázi opět žalovaný uváděl, že pan , jméno FO, i o tomto způsobu rozhodl, tj. měl podle svých vlastních tvrzení mechanicky plnit opět pokyny osoby, o které měl i co do odbornosti pochyby, a provádět sjednanou práci jako odborník v oboru tak, že o tom měl pochyby i žalobce jako laik.

50. V řízení však rovněž výslovně žalovaný uvedl, že práce, které prováděl, a ke kterým se smlouvou o dílo zavázal, byl oprávněn provádět, kdy si stál i za tím, že žádný stavební dozor na stavbě potřeba nebyl, on sám byl odborným garantem prováděných prací. Ve smlouvě se pak označoval až matoucím způsobem, jako by mohl být spíše právnickou než fyzickou osobou, v každém případě však s IČO, kde ve smlouvě i výslovně ujišťoval o tom, že bude dodržovat všechny potřebné předpisy a postupovat podle stavebního řádu a odborně, včetně dodržení technických norem a technologií. Že se tedy žalobci domnívali, že tak bude činit, a že ví po odborné stránce, co dělá a dělat smí, jim nelze mít za zlé, je to zcela racionální očekávání v souladu s vystupováním žalovaného. Skutkově tak soud dospěl k závěru, že žalovaný se prezentoval jako osoba pro sjednané dílo odborně způsobilá, schopná vykonat je samostatně, a nebyl tu žádný důvod, proč by si měli žalobci zajišťovat odborné vedení stavby jinou způsobilou osobou, aby mohla být vůbec prováděna. Rozhodně ne vzhledem k chování žalovaného, který se k celé zakázce takto postavil, a od kterého tak měli žalobci jednoznačné informace, že se o vše postará sám, a je to v rámci jeho oprávnění.

51. V této souvislosti je ještě třeba připomenout, že pokud jde o pana , Anonymizováno, , sám žalovaný během přípravného jednání potvrdil, že oním „stavebním dozorem“ i on chápal, a to v souladu se shodným tvrzením žalobců, že to tak bylo, že jde o „TDI“ – technický dozor investora. Nikoliv tedy o klasický stavební dozor, ale tak, jak je na stavbách obvyklé, o osobu, která je nápomocna objednateli laikovi, a hlídá mu stavbu, jakož i samotnou stavební firmu, zda provádí to, co má, a co objednateli účtuje. Argumentaci, kdy se bránil žalovaný tím, že za dodržování předpisů na stavbě odpovídal pan , jméno FO, jako stavební dozor, a především, že žalovaný byl vázaný jeho pokyny, tak sám žalovaný vyvrací, neboť toto úlohou TDI vůbec není.

52. Kromě toho žalovaný i přes svou kvalifikaci není schopen odlišit ani stavební dozor a osobu stavbyvedoucího, nejméně o tom, co a jak vykonávají, nemá správnou představu. Jak uvedly i přestupkové orgány, dávat pokyny na stavbě a řídit ji, by mohl stavbyvedoucí, tomu by pak ostatní skutečně podléhali, a jde z toho důvodu i o osobu trvale na stavbě přítomnou, protože jí na místě samotném „šéfuje“ (odborně vede). Stavební dozor je ale narozdíl od takové osoby jen pasivním dohledem, který de facto zpětně na stavbě kontroluje, zda nejsou problémy, ale stavbu neřídí, a pokyny za tím účelem nikomu neuděluje, na stavbě také proto není trvale. I kdyby se tedy snad domníval žalovaný, že by pan , jméno FO, byl stavebním dozorem, nejen TDI, neměl ani tak žádný důvod od něho očekávat a přijímat pokyny, co má vůbec dělat a jak to má dělat, a které by, natož pak proti případným pravidlům, byl nucen dodržovat.

53. Tyto osoby a jejich role je upravena v § 153 zák. č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, který v odst. 1 stanoví, že stavbyvedoucí je povinen řídit provádění stavby v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů, zajistit řádné uspořádání staveniště a provoz na něm a dodržení obecných požadavků na výstavbu, popřípadě jiných technických předpisů a technických norem. Podle odst. 2 je dále povinen mj. spolupracovat s osobou vykonávající technický dozor stavebníka nebo autorský dozor projektanta, pokud jsou zřízeny. Naproti tomu osoba vykonávající stavební dozor podle odst. 3 toliko odpovídá spolu se stavebníkem za soulad prostorové polohy stavby s ověřenou dokumentací, za dodržení obecných požadavků na výstavbu, za bezbariérové užívání stavby a jiných technických předpisů a za dodržení rozhodnutí a jiných opatření vydaných k uskutečnění stavby, kdy dle odst. 4 tak činí tím, že sleduje (nikoliv řídí!) způsob a postup provádění stavby, zejména bezpečnost instalací a provozu technických zařízení na staveništi, vhodnost ukládání a použití stavebních výrobků, materiálů a konstrukcí a vedení stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě; působí k odstranění závad při provádění stavby, a pokud se jí nepodaří takové závady v rámci vykonávání dozoru odstranit, oznámí je neprodleně stavebnímu úřadu. Tedy jeho úloha je ex post pasivní dohled, nikoliv řízení stavby a určování, jak bude prováděna, kdy je (jen) pojistkou, aby byly zjištěny závady, odstraněny, anebo aby byly nahlášeny kompetentnímu orgánu. TDI pak stojí zcela mimo, jeho povinností není nic z toho, ani pokyny, ani pasivní zjišťování závad, ani jejich řešení či hlášení, neboť pečuje o zájmy investora v odborné rovině, kde si investor není schopen ohlídat svého dodavatele z hlediska plnění smlouvy.

54. Shodně pak i odborná literatura uvádí, že text ustanovení odst. 3 stanoví, že osoba vykonávající stavební dozor je toliko spolunositelem odpovědnosti se stavebníkem. Je-li pak dle odst. 4 osoba vykonávající stavební dozor mj. povinna sledovat způsob a postup provádění stavby, je i v tomto ohledu zřejmé rozdílné postavení stavbyvedoucího a osoby vykonávající stavební dozor, když z ustanovení jednoznačně plyne pasivní úloha stavebního dozoru, který průběh prací neřídí, nýbrž typicky s určitým časovým odstupem zjišťuje, zda byly dodrženy nezbytné podmínky (viz. LACHMANN, Martin. § 153 [Stavbyvedoucí a stavební dozor]. In: POTĚŠIL, Lukáš, ROZTOČIL, Aleš, HRŮŠOVÁ, Klára, LACHMANN, Martin. Stavební zákon - komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016.) Shodně rovněž komentář ASPI k § 153 – WK (Mgr. Eva Vávrová), která rovněž uvádí, že jde narozdíl od stavbyvedoucího, který provádění stavby řídí, pouze o pasivní podíl na jejím provádění, a případnou signalizační povinnost, nepodaří-li se jeho spolupůsobení k odstranění závad, jakož i to, že vzhledem k vymezení povinností stavebního dozoru se nevyžaduje narozdíl od stavbyvedoucího, jeho stálá přítomnost na staveništi. Tvrzení žalovaného, že by měl být povinen postupovat podle jeho pokynů, navíc pokynů postupovat tak, že jsou porušována pravidla a technologické postupy, je nejen nepodložené, nic takového z právní úpravy neplyne, ale i zjevně nesmyslné a zcela v rozporu s citovanou úpravou, i kdyby stavba stavební dozor měla.

55. TDI pak ani žádné takové povinnosti uložené zákonem nemá, a zcela jako v tomto případě prezentuje v prvé řadě požadavky investora, a chrání jeho zájmy vyplývající ze smlouvy o dílo, aby tato byla dodržena, a panoval soulad v tom, co je účtováno a prováděno. Takto je zcela běžně chápána role TDI, a ani žalovaný neměl žádného důvodu dovozovat, že by snad a proti jeho vůli měl TDI na stavbě žalobců udělovat závazné pokyny, jak má on po odborné stránce postupovat a dílo provádět, a zavazovat ho ve způsobu výkonu práce, a co do technologie či bezpečnosti na stavbě. To je v přímém rozporu s pozicemi obou osob, jak zhotovitele, samostatně provádějícího na svou odpovědnost dílo, tak TDI kontrolujícího, zda dílo podle smlouvy plní a účtuje objednateli řádně dle smlouvy.

56. Mezi stranami nebylo rovněž sporné, že žalovaný pracoval bez dokumentace, a to jak od domu, tak k prováděným pracím, jakož i to, že dům byl částečně podsklepen dodatečně, tzv. na černo. Tedy by se toto z dokumentace nezjistilo, pokud šlo o stavbu černou a v ní nezachycenou. Resp. jak vyplynulo z výslechu znalce , právnická osoba, . , jméno FO, , existenci sklepa sice nešlo vyčíst z dokumentace, ke které se bylo možné dostat, a znalec se k ní dostal, ale při řádné prohlídce před zahájením stavby by jeho existence právě tímto způsobem byla zjištěna, byť toliko z vnitřní strany sklepa nebylo možné zjistit hloubku jeho základu, a že je proveden v tomto směru nevhodně. Ovšem základy, a kde se skutečně nachází, byly zjistitelné bez problémů vizuálně či poklepáním zednického kladívka při provádění výkopu zvenčí, tj. ve zjištění pro věc rozhodující hranice, zda je kopáno podle základů, nad základovou spárou, anebo již pod ní, nebyl problém zjistit, a zjištěno být žalovaným mělo.

57. To, že tak žalovaný konec základů nezjistil, či zjištění ignoroval, nelze než označit za jeho selhání, ke kterému při jeho odbornosti a vzdělání v oboru dojít nemělo, a kdy naopak měl řešit, že se dostal k základům domu, resp. pod ně, když jde o kritickou hranici, jak uvedli oba znalci, i stavební úřad, jakož i přestupkový odvolací orgán. , právnická osoba, . , jméno FO, výslovně potvrdil, že konec základů není nijak problematické zjistit, jakož i to, že všichni, kdo mají základní znalosti a pohybují se kolem staveb, zakládají konstrukce domů atd., tedy i zedníci, vědí a mají vědět nejen, jak to zjistit, ale také, co to právě i z hlediska dalšího postupu včetně předpisů znamená, a kdy toto radikálně a zásadně postup do té doby, a poté, mění.

58. Žalovaný pak nikdy nezpochybňoval, že odborníkem je, a jako odborník se prezentoval. Potvrdil, že na stavbě nebyl trvale přítomný pan , jméno FO, , neboť když nastaly potíže , datum, , telefonoval mu, aby od něho žádal pokyny, co má dělat. To je samo o sobě alarmující. Zároveň to potvrzuje, že žalovaný jako osoba odborně vzdělaná ví a vědět musí, že pokud by stavbu řídil nikoliv stavební dozor, který stavby neřídí (natož pak TDI), ale stavbyvedoucí, pak by musel na stavbě být trvale přítomen a mít všechno pod kontrolou. Žalovaný sám sjednal zakázku, uzavřel smlouvu, nikdy ani netvrdil, že by jakoukoliv část, a to ani po změně hloubky, do které se měly uložit drenáže, nebyl oprávněn sám a na svou odpovědnost provádět. Tak tomu i být zjevně mohlo, až do fáze, než se reálně ve výkopu dostal do hloubky pod základy domu. Nemohou tak obstát současně jeho tvrzení, že žádný (ani) stavební dozor (natož pak stavbyvedoucí) nebyl potřeba, že sám byl oprávněn ke všem pracím, které se měly provádět, ale na druhé straně, že všechno závazně pro něho měl rozhodovat a odpovídat i za činnost samotného žalovaného stavební dozor, nota bene, u kterého sám žalovaný v řízení potvrdil, že ani stavebním dozorem v právním slova smyslu nebyl, ale toliko technickým dozorem investora.

59. Současně pak žalovaný rovněž nikdy netvrdil, že by si on tuto osobu sjednal, aby jemu byla nápomocná, aby jemu samotnému dávala odborné rady, a kde by pak ve vztahu k ní tedy mohl namítat, že mu snad chybnou radou, stavíc se do pozice odborníka, způsobila škodu, jestliže u ní hledal pomoc s tím, s čím si sám rady nevěděl. V tom případě by ale bylo možné uvažovat jen o tom, že taková osoba poškodila žalovaného, a jde o vztah mezi nimi dvěma, kdy toto by nevyhnutelně znamenalo, že žalovaný ovšem na svou vlastní práci po odborné stránce nestačí a není ji schopen samostatně vykonávat, tedy by ji vykonávat ani neměl.

60. Nezbývá než skutkově uzavřít, že žalovaný jako odborník na stavební práce včetně výkopů a oddrenážování nabídl své služby žalobkyni, uzavřel na tyto práce smlouvu o dílo, podle které měl dílo samostatně svou činností a na svou odpovědnost a nebezpečí provést. Na tom ostatně setrval i v průběhu řízení, a pokud by se neprokopal až pod základy budovy, bylo by tomu skutečně tak, kdy stavbu neřídil ani stavbyvedoucí, ani nedozoroval stavební dozor, ale kdy se žalovaný údajně rozhodl respektovat (podle jeho samotného nesprávné a nebezpečné) pokyny osoby vykonávající toliko technický dozor investora.

61. Nikdy nebylo žalovaným ani tvrzeno, že by pracoval pro pana , Anonymizováno, , a byl tak povinen jeho pokyny dodržovat z tohoto důvodu, ani že by žalovaný prováděl či začal provádět práce, které samostatně provádět nemohl (jakkoliv toto zjištěno následně bylo, jde však již o právní posouzení situace, když se dostal žalovaný právě pod základy budovy, a bude tak rozvedeno později), a že proto potřeboval pracovat pod dohledem k tomu odborně oprávněné osoby a byl tak povinen plnit její pokyny.

62. Pozice, kdy jaksi najednou žalovaný údajně nic nevěděl, ničemu nerozuměl, potřeboval cizí pokyny a měl snad jimi být vázán, se hrubě rozchází s provedenými důkazy, zejména uzavřenou smlouvou, ale i s tvrzeními samotného žalovaného. Tvrzení, že o vše se měl starat pan , jméno FO, namísto žalovaného, ať již jde o dokumentaci ke stavbě, její prohlídku a ověření stavu domu, či rozhodnutí, jak bude postupováno, jsou zjevně účelová. Ostatně žalovaný ani netvrdil nic jiného, než že pro něho měl být pan , jméno FO, autoritou, protože jeho radám naslouchali žalobci, tj. jiný podklad, než „že když oni, tak já taky“, nebyl ani tvrzen. Žalovaný přitom sám současně uvedl i to, že neměl o povaze služby, kterou poskytuje pan , jméno FO, žalobcům žádné informace, smluvní vztah neznal, a přesto se o to ani nezajímal – logické to je právě za jím popsaného stavu, že pan , jméno FO, tedy byl toliko technickým dozorem investora, nikoliv v situaci, kdy by měl pan , jméno FO, svými pokyny „přebít“ žalovaného jako samostatného odborného podnikatele v oboru.

63. Tvrzení žalovaného jsou v tomto směru až absurdní, kdy pan , jméno FO, měl být i podle tvrzení žalovaného přesvědčený, že se v požadované hloubce kope jen podle základové konstrukce, zatímco žalovaný, který skutečně kopal, a toto tak musel vědět, a zjistit, zda je to podél anebo již pod ní, „věřil“ stále pokynům pana Štěpánka, byť musel vidět na vlastní oči, že je to jinak. Nehledě na to, že pokud o tom byl pan , jméno FO, přesvědčený, ale realita ve výkopu, kde byl žalovaný reálně přítomen u prací a ten, kdo je přímo prováděl, byla jiná, pak bylo na žalovaném, aby toto nejen zjistil, ale aby toto sdělil panu Štěpánkovi postupujícímu v omylu, a v návaznosti na to i dále jako profesionál postupoval správně, což se nestalo. Chovat se podle pokynů, které vychází ze zjevného omylu o situaci ve výkopu, a o kterém žalovaný ví, přesto údajně mlčky nadále tyto pokyny dodržuje, postrádá zcela ratio. Podobné zásadní nesrovnalosti a rozpory v tvrzeních samotného žalovaného dokládají, že je zde snaha dodatečně interpretovat situaci v rozporu se skutečností a toliko účelovými a protichůdnými tvrzeními se zbavit odpovědnosti.

64. O tom, že žalovaný potupoval celkově velmi riskantně a neprofesionálně, svědčí celá řada věcí. Sklep si sám neprošel, tvrdil, že to nepotřeboval, nejen, když se chystal kopat jen do 70 cm, ale ani, když se změnila hloubka výkopu, protože to už si (a proč v této chvíli, nebo od ní, nijak nevysvětluje) měl zjišťovat pan , jméno FO, . Ten přitom ale i dle tvrzení žalovaného byl jen technickým dozorem investora, a to od počátku, a jestliže se změnou hloubky výkopu mělo něco měnit, bylo na místě, aby to v prvé řadě řešil žalovaný, že tedy má končit jeho odpovědnost a samostatnost, jak naznačoval, a řešit, jak a kdo stavbu přebere, nejen že je třeba zkalkulovat vícepráce, což byla jeho jediná reakce na situaci. Nic takového ale nedělal, ani netvrdil, že by dělal, jen najednou vše už měla být starost pana , Anonymizováno, , aniž by se však pozice žalovaného nebo pana , Anonymizováno, jako TDI nějak měnily a transformovaly. Stejně tak se žalovaný neptal a nesháněl po dokumentaci, a to ani ke stavbě jako takové, domu, ani k dílu, neřešil veřejnoprávní aspekty. Všechno toto koresponduje s tím, jak uvedl i znalec, že zásadní problém nastal až sáhnutím pod základy, ke kterému ale podle všeho shora uvedeného dojít vůbec nemělo, a v souladu s tím postupoval žalovaný důvodně bez dokumentace, povolení či ohlášení a všeho dalšího, co by jinak nebylo vůbec třeba. A jestliže tedy i dle žalovaného pan , jméno FO, vycházel při jeho požadavcích také z toho, že se pod základy nejde, nemohl žalovaný, který se pod ně reálně dostal, jakmile toto zjistil, vycházet ani hypoteticky z pokynů pana Štěpánka, protože ty počítaly právě s tím, že pod základy se nebude žalovaný při pracích dostávat.

65. I kdyby tu tedy tvrzené pokyny pana , Anonymizováno, byly, sám žalovaný uvedl, že pan , jméno FO, byl toliko technický dozor žalobců, neměl vztah k žalovanému, ani nebyl stavbyvedoucím, a především jeho názory a požadavky vycházely z toho, že se kope podél základů stavby, nikoliv pod ně. Jestli tedy měl někdo upozorňovat, pak žalovaný a na to, že pokyny nevychází ze správné premisy, protože našel spodek základů, kdy není žádný důvod, pro který by měl žalovaný pokyny, nejméně odborně chybné, poslouchat ani do té doby, natož pak nadále za stavu, ze kterého zjevně nevycházely, kdy se jimi již objektivně nebylo možné řídit, a naopak tato zjištění měla být stopkou pro dosavadní postup.

66. Vztah tu ani skutkově mezi žalovaným a panem , Anonymizováno, není žádný ani tvrzen. Žalovaný je samostatně pracující odborník ve své profesi, a sám měl informace, že ten, kdo dává ony pokyny, míněno však ve skutečnosti, že sděluje požadavky investora, pracuje s mylnou informací o tom, kde se vzhledem k poloze základů kope. Žádné skutkové vysvětlení, dle čeho by měl být vázán žalovaný pokyny pana , Anonymizováno, , kromě toho, že „byl autoritou pro žalobce“, pro které pracoval, nebylo předestřeno, a jediný závěr tak skutkově zní, že pan , jméno FO, projevoval v zájmu žalobců a společně s nimi přání, které ostatně nebylo ani hloupostí, jak žalovaný rovněž tvrdil, ani neodůvodněné, pokud jde o hloubku výkopu, a které se prostě rozhodl žalovaný zcela ze své vůle respektovat, přitom vycházelo z předpokladu, že v dané větší hloubce stále ještě bude kopáno jen podél základů budovy, a i když tak kopal žalovaný hlouběji, nijak to neřešil či to ani nezjistil.

67. Aniž by to pro věc samu bylo rozhodné, ovšem dokresluje to otázku diskutabilní odbornosti na straně žalovaného, že pokud chtěli žalobci odvlhčit sklep, 70 cm, o kterých žalovaný tvrdil, že to stačí a větší hloubka je právě hloupost, by skutečně nestačilo, což potvrdil při svém výslechu znalec. Žalovaný evidentně vycházel z toho, že jinde to stačilo, či stačit podle něho mělo, ale na konkrétní podmínky a požadavky žalobců reagoval i v tomto směru odborně zjevně chybně, jak znalec potvrdil. V celé situaci v podstatě žalovaný jaksi zcela vypustil svou pozici odborníka, přestal cokoliv řešit, a tvrdil, že slepě plnil pokyny, aniž by se u nich zabýval alespoň tím, zda vychází ze skutečného stavu ve výkopu, který měl on sám pod rukama, a aniž by jakkoliv řešil, že se prokopal pod základy domu. A přitom všem situaci posuzoval stejně, jako kdyby kopal v 70 cm hloubky, jako v jiných případech, proto také pád domu nečekal, a takového rizika, se rozhodně vůbec neobával, jak sám uvedl, přestože se obávat jednoznačně měl, a takový následek při podkopání základů způsobem, jakým to učinil, byl následkem nevyhnutelným, jak se shodli oba znalci.

68. Žalovaný k celé věci přistoupil od počátku se svou zkušeností z výkopu hlubokého cca 70 cm, kdy v tomto případě skutečně není třeba v podstatě nic řešit. A to ani z hlediska dokumentace, ani z hlediska povolení či ohlášení, tj. víceméně po právní stránce, ale ani z hlediska technologie a ohrožení stavby zde v podstatě není žádné riziko. V tomto směru by měl žalovaný pravdu, a odpovídá to i tomu, co uvedl znalec, že v našich podmínkách se obvykle zakládá v hloubce kolem 80 cm, a bylo tomu ostatně i v tomto případě, kdy dle sond , tituly před jménem, , jméno FO, byla rekonstruována základová spára v hloubce 80 – 90 cm pod úrovní okolního upraveného terénu v době před havárií. Onen pověstný kámen úrazu však nastal, že takto stejně k věci přistupoval žalovaný nadále i poté, co překročil hloubku výkopu 130 cm, kdy technologicky byla třeba zajišťovat výkop, a zejména, když narazil na konec základů budovy, dostal se a pokračoval dále pod ně, což činit vůbec neměl, a to o další značné desítky centimetrů.

69. Žalovaný to buď vůbec nevěděl, nepoznal, anebo absolutně ignoroval, že k tomu došlo, či si nebyl vědom toho, že to má nějaký význam. Podle všeho k tomu dojít vůbec nemělo, měla se dělat drenáž, kdy jak žalobci, tak žalovaný opakovaně uváděli, že se mělo jít jen po základovou spáru, mělo se kopat podél základů, kdy podle toho se choval nejen žalovaný, ale podle toho, co uvedl, i pan , právnická osoba, byli s tím srozuměni i žalobci, kteří vycházeli z toho, že podle doporučení pana , Anonymizováno, , aby drenáž byla funkční, je třeba jít po základovou spáru. To, co situaci ovšem dramaticky mění, byl stav, kdy tato hranice byla překonána, a kdy byly základy domu fakticky podkopány, a to zejména v kombinaci s tím, že byl prováděn bez pažení výkop v délce záběru podle celých stěn, nebyl postupně zasypáván a hutněn, než se postupovalo dále. V sondách znalce bylo přitom zjištěno podkopání základové spáry dokonce o 70 – 90 cm pod ni, nešlo o „přehlédnutí“ či nejistotu o hloubce 10 cm.

70. I když v místě, kde byl dodatečně zbudovaný sklep, bylo obecně možné očekávat, že základy budou hlouběji, až pod jeho podlahou, byly základy běžně zjistitelné, jak uvedl znalec, a byly by zjistitelné i při prohlídce sklepa, a nahlédnutí oknem. Rovněž samo podsklepení o sobě indikovalo různou výšku základů, což mělo vést k obezřetnosti a provedení sond, následně zjištění, že v určité výšce jsou základy výše, než se kope, pak mělo jediný správný postup, a to zastavení prací a posouzení odborníkem.71. , tituly před jménem, , jméno FO, ve svém odborném statickém posudku konkrétně uvedl, že po průběžném podkopání základů, ke kterému došlo, muselo zákonitě dojít k havárii domu. Za jednoznačnou příčinu havárie domu, v technickém slova smyslu, a jako odborný závěr, který jediný měli znalci skutečně, přes výhrady , tituly před jménem, , jméno FO, , které tak jsou zcela nepatřičné, zkoumat, a toto jim i přísluší, označil , tituly před jménem, , jméno FO, podkopání obvodových zdí při výkopu rýhy pro drenáže po obvodu domu, a to po třech stranách půdorysu najednou, kdy se výkop dostal 70 - 90 cm pod úroveň základové spáry, a to i v místě podsklepení. Podkopání znalec popsal jako důsledek zcela neodborného provádění výkopu, kdy nezapaženou rýhu nikdy nelze provádět současně v jednom záběru ani po celé délce jedné zdi, natož pak po třech stranách domu. Správný postup je stanoven, byl mnohokrát popsán, a odborníkům je znám. Maximálně lze vyhloubit v jednom záběru 1,5 m a s hloubením dalšího úseku začít až po zasypání a zhutnění zásypu předchozího záběru. Riziko v nepodsklepené části domu znalec označil za zcela zjevné, u vadného podsklepení mohl být základ očekáván níže, ale to, že se žalovaný dostává i zde pod základovou spáru, bylo viditelné. Byla porušena celá řada ustanovení technických norem, kdy při takovém postupu podle znalce byla havárie nevyhnutelná.

72. Skutkově soud nemá naprosto žádný důvod vyhodnotit situaci jinak, neboť jde o otázky odborné a otázky správného odborného postupu, jakož i informací a vzdělání, které mají odborníci jako žalovaný mít, a v tomto směru zcela stejný závěr uvedl i , právnická osoba, . , jméno FO, , který ho i velmi pečlivě a podrobně odůvodnil při svém výslechu. Ten rovněž příčinu havárie popsal jako ztrátu únosnosti zeminy pod základem, a to právě v důsledku vyhloubení rýhy podél celých dvou stěn objektu, kdy byly podkopány základy domu o 70 - 90 cm pod základovou spáru po celé délce těchto stěn, bez jakéhokoliv pažení, kdy shodně hodnotil postup jako porušující celou řadu bezpečnostních ustanovení. Příčina, proč se dům zřítil, je tak mimo jakoukoliv pochybnost, a po technické odborné stránce nic jiného příčinou není.

73. V dodatku k odbornému posudku sice , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl, že pokud by byla podkopána jen jedna (toliko jedna!) obvodová zeď, nemuselo by dojít při řádně založeném podsklepení ke kolapsu stavby v takovém rozsahu, i tak by ale byla stavba byla vážně poškozena. Iniciace havárie sice vycházela z místa dodatečného podsklepení, ale zde byla situace nejhorší, protože základ byl podkopán v podstatě z obou stran domu. Při podkopání nepodsklepených částí v takovém rozsahu není možné vyloučit, že by se dům zřítil, i pokud by základy u dodatečného podsklepení byly provedeny správně. Hypoteticky statik uvažoval o tom, že pokud by zeď byla dobře založena, nemuselo dojít k celkové havárii, opřela by se o základ podsklepené části, toto je však i podle něho diskutabilní a jde o názor, který nelze ověřit, mohou být i jiné. Odmítl proto cokoliv měnit na původním závěru, že faktickou příčinou havárie byly neodborně prováděné výkopové práce.

74. Že názory konkrétně na toto mohou být různé i mezi odborníky se ukázalo záhy i v tomto řízení, kdy druhý znalec odmítl, že by sklep tuto havárii ovlivnil. , právnická osoba, . , jméno FO, uvedl, že sklep měl svůj vlastní základ, který šel ještě níže, a pod úroveň domu, a podle popisu toho, co se na místě stalo, tuto konkrétní situaci nijak neovlivnil. Zdůvodňoval to tím, že došlo k porušení v jiném místě, a z toho, co se na místě konkrétně stalo, a jak se to stalo. Dle znalce, protože dům usmýkl směrem do výkopu, nejde o následky sklepa, jinak by to šlo směrem dovnitř, pod dům, a ne o „vyjetí“ domu směrem ven mimo původní obvod. Současně však uvedl také, že pokud by byly zmíněné postupy pro práce určené dodrženy, pak by to dům vydržel, i pokud by tam bylo vadné podsklepení, nebo nějaké jiné problémy, a k ničemu by nedošlo, pokud by se postupovalo takto řádně. Ohledně „jistoty“ zřícení domu jsou oba ve shodě, že spočítat ji nelze, nelze to ověřit, jde o domněnky, protože k takovým situacím vůbec nemá docházet, jsou zde určené postupy právě proto, aby se riziko, které se dotýká i zdraví a života osob eliminovalo. Žalovaný rozhodně neměl na základě čeho očekávat, a zcela jistě nemohl mít jistotu, že to dům vydrží a nic se nestane, tj. neměl si dovolit postupovat tak, jak v daném případě činil. Podle znalců při jím zvoleném postupu byla havárie nevyhnutelná, a rozhodně se měl obávat toho, že by ke zřícení domu mohlo dojít, což soud považuje za stěžejní.

75. V každém případě tak lze shrnout, že žalovaný, který měl jako samostatný podnikatel provést drenáž kolem domu žalobců, nacenil a chtěl provádět drenáž v hloubce 70 cm pod povrchem terénu před havárií, aniž by toto bylo ve smlouvě konkrétně uvedeno. Technický dozor investora, resp. pod jeho vlivem žalobci, když toto zjistili, požadovali hloubku větší, aby byl odvodněn i sklep domu, což byl po odborné stránce správný závěr, aby požadovaného účelu bylo dosaženo. Šlo o cca 180 cm pod povrchem, kdy jak TDI, tak žalovaný vycházeli z toho, že se nepůjde ani v této hloubce pod základy domu, ale jen po základovou spáru, kdy v takovém případě nebyla třeba dokumentace, ani souhlas či povolení stavebního úřadu, a žalovaný tak toliko nacenil s tím spojené vícepráce. Ve skutečnosti se ale již v nižší hloubce dostal až pod základovou spáru, a pod základy domu, které nebylo problematické zjistit, a to vizuálně a toto případně ověřit poklepem kladívka. A to nikoliv pár centimetrů, a nikoliv na krátkém úseku, a aniž by na toto jakkoliv reagoval, pokračoval dále v hloubení výkopu, a to nejen po jedné straně budovy, v jednom záběru, a to bez pažení a bez postupného zasypávání a hutnění, ale dokonce kolem více jak dvou stěn objektu najednou, kdy přímým důsledkem toho byla havárie domu, který se zřítil.

76. Podle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného. Každý tak má obecnou prevenční povinnost „neškodit“, resp. chovat se tak, aby neškodil, a aby v soukromoprávních vztazích nikdo neutrpěl újmu. Škůdce, který pak dle § 2910 o. z. vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem, a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil, kdy dle § 2894 odst. 1 o. z. se vždy nahrazuje újma na jmění, tedy věcná škoda.

77. Je proto třeba dodržet nejen právní předpisy různé síly, ale vše, co k této ochraně směřuje a přichází v úvahu, a učinila by tak, chovala by se tak, osoba průměrného rozumu ve smyslu § 4 odst. 1 o. z. Od takové osoby totiž toto lze očekávat a vyžadovat. Zákon zde zachycuje tzv. prevenční povinnost, tj. povinnost předcházet možnému vzniku újmy s využitím všech znalostí, které má daná osoba k dispozici, anebo jich znalá má být, neboť tak se chová rozumný člověk, a jsou-li pravidla stanovena na ochranu v konkrétní situaci, vyžadují to i okolnosti případu. Porušení prevenční povinnosti dle § 2900 o. z., tak zakládá i porušení obecně uznávaných pravidel, jako jsou směrnice, technické normy, technologické postupy, ale i např. pravidla chování na sjezdovce, i když nejsou sama o sobě obecně závazným právním předpisem (PAŠEK, Martin. § 2900 [Obecná prevenční povinnost]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: , právnická osoba, . Beck, 2022, marg. č. 8.)

78. Ten, kdo tedy poruší toto ustanovení, porušuje povinnost stanovenou přímo zákonem, právě ustanovením § 2900 o. z., a pokud je mezi tímto porušením (protiprávním jednáním) a vzniklou újmou, ke které došlo, příčinná souvislost, presumuje se zavinění ve formě nedbalosti podle § 2911 o. z., a vzniká povinnost škůdce jinému způsobenou újmu, škodu vždy, nahradit, aniž by musela být porušena ještě jakákoliv jiná povinnost stanovená zákonem nebo převzatá smluvně, ledaže by škůdce prokázal, že škodu nezavinil a presumované zavinění tedy vyvrátil.

79. Jednání lze označit jako zaviněné, jestliže lze jednajícímu vytknout, že v dané situaci měl a mohl jednat jinak. Zavinění, které se rozlišuje ve formě úmyslu nebo nedbalosti, je definováno právem trestním, a postačuje nedbalost, neboť výše citovaná ustanovení nevyžadují zavinění úmyslné. Jak § 2911 o. z., který stanoví, že způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti, tak § 2912 o. z. v obou odstavcích výslovně hovoří o presumované nedbalosti. Ustanovení § 2912 o. z. v prvním odstavci stanoví, že nejedná-li škůdce, jak lze od osoby průměrných vlastností v soukromém styku důvodně očekávat, má se za to, že jedná nedbale, a v odstavci druhém, kde je upraveno chování profesionálů, pak, že dá-li škůdce najevo zvláštní znalost, dovednost nebo pečlivost, nebo zaváže-li se k činnosti, k níž je zvláštní znalosti, dovednosti nebo pečlivosti zapotřebí, a neuplatní-li tyto zvláštní vlastnosti, má se za to, že jedná nedbale.

80. Nedbalost se rozlišuje vědomá, kdy škůdce věděl, že svým jednáním může újmu způsobit, avšak bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že ji nezpůsobí, a nevědomá, kdy škůdce ani nevěděl, že svým jednáním může újmu způsobit, ačkoliv to podle okolností a vzhledem ke svým osobním poměrům předvídat měl a mohl. Aby se tak mohl škůdce odpovědnosti zprostit, musel by prokázat, že vědět rozhodující skutečnosti nemusel, či nemohl předvídat, že k újmě dojde, anebo měl přiměřené důvody, o které opíral závěr, že takové důsledky nezpůsobí. Ve všech ostatních případech na něho dopadá odpovědnost.

81. Dá-li pak škůdce najevo zvláštní znalost, dovednost nebo pečlivost, zvyšuje tím očekávání třetích osob, a proto jsou kladeny i větší nároky na míru jeho pečlivosti a obezřetnosti. Rozhodující přitom není, zda deklarovanými zvláštními znalostmi, dovednostmi nebo pečlivostí skutečně disponuje, nýbrž to, jak sám své schopnosti prezentuje. Např. tím, že se veřejně (prezentace firmy, její zápis v rejstřících a zápisem oprávnění k určité odborné činnosti v nich) nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu určitého povolání nebo profese. Nerozhodné přitom je, zda jimi nedisponuje a nedisponoval vůbec (neměl vzdělání např.), jen to tvrdil, anebo by jimi disponovat i měl, ale nebyl dostatečně vzdělaný či zkušený, jak to daná profese vyžaduje. V obou případech platí, že je zde obecně zvýšený nárok na schopnosti, a tedy i na zvýšenou možnost předcházet riziku než na osobu běžnou průměrnou, která se k žádným zvláštním schopnostem a dovednostem přímo ani nepřímo nehlásí. I kdyby u ní nebylo možno shledat naplnění znaků odpovědnosti, ve stejné situaci je profesionál naplnit může. Potažmo tam, kde by se osoba laika byla i schopná zprostit odpovědnosti, nemůže se jí zprostit profesionál, pokud se dopustil jednání, které mu je možno i z hlediska jeho odbornosti vytknout.

82. Aby byly naplněny všechny předpoklady pro vznik odpovědnosti škůdce za škodu, musí být prokázáno, že jeho protiprávní jednání, zaviněné, je (bezprostřední) příčinou vzniku újmy poškozeného, že je mezi nimi vztah příčiny a následku. O tzv. kauzální nexus, který se narozdíl od zavinění nepresumuje, ale musí být prokázán, se pak jedná tehdy, pokud nebýt protiprávního zaviněného jednání škůdce, ke škodě by vůbec nedošlo. Příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek vůbec nevznikl. Podle teorie tzv. adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (k tomu blíže např. Švestka, J. – Spáčil, J. – Škárová, M. – Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 1066).

83. V prvé řadě tak bylo třeba posoudit, zda žalovaný porušil svým jednáním povinnost, zda šlo o povinnost zákonnou či jinou, zda je zde zavinění, které nebylo vyvráceno, a zda toto protiprávní zaviněné jednání bylo příčinou, bez které by újma žalobců v podobě škody na jejich domě, jejíž existence je co do základu nesporná, nevznikla.

84. Žalovaný byl smluvní stranou žalobkyně a), převzal závazek provést dílo, stavební práce vymezené v obou uzavřených smlouvách, a v této souvislosti deklaroval, že je odborně způsobilý ve stavebnictví, má potřebné znalosti a dovednosti pro výkon takové činnosti, kterou je oprávněn samostatně vykonat. S těmito pracemi začal, kdy konkrétně při hloubení výkopu pro drenáž, který nezapažil, podkopal dále základy domu žalobců, v činnosti však pokračoval, práce nezastavil, a výkop hloubil v jednom záběru podél více stěn domu, nejen bez pažení, ale i bez postupného zasypávání, a hutnění.

85. Jako odborně vzdělaná osoba si musel být vědom, a vědom být rozhodně měl, bezpečnostních předpisů, a to nejen jejich existence, ale i obsahu. K tomu nepochybně nepotřeboval nikoho jiného, ani cizí pokyny, bylo to jeho základní povinností, aby sám tuto úpravu znal. I laická veřejnost ví, že bezpečnost práce je regulována, a myšlenku, že odborník nezná bezpečnostní předpisy pro vlastní vykonávanou práci, je zcela nepřijatelná. Pokud by tomu snad tak bylo, nijak ho toto neomlouvá, ani nevyviňuje, naopak, a do žádné práce, o jejímž bezpečném provádění nemá znalosti, by se vůbec pouštět neměl. Platila tak pravidla pro staveniště i výkopy ve vládním nařízení. Jakmile tedy žalovaný začal zřizovat staveniště, byl povinen se těmito předpisy řídit, a jakmile začal hloubit výkop, měl tak postupovat v souladu s pravidly stanovenými pro tuto činnost právní úpravou, která je zcela konkrétní.

86. Jedná se o povinnosti stanovené nař. vl. č. 591/2006 Sb. o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, které provádí zákon č. 309/2006 Sb. o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Konkrétně toto nařízení v příloze č. 3, již v části II, týkající se přípravy před zahájením zemních prací, ukládá v bodu 2, že ještě před zahájením zemních prací musí být určeno rozmístění stavebních výkopů a jam a jejich rozměry, a určeny způsoby těžení zeminy, zajištění stěn výkopů proti sesutí, zejména druh pažení a sklony svahů výkopů, zabezpečení okolních staveb ohrožených prováděním zemních prací odpovídající třídám hornin ve výkopech a stanoven způsob a rozsah opatření k zabránění přítoku vody na staveniště. Část III upravuje přímo zajištění výkopových prací, kdy podle bodu 1 musí být zabezpečeny okolní stavby ohrožené výkopem ještě před zahájením zemních prací. Podle části V upravující zajištění stability stěn výkopu, bodu 1 musí být stěny výkopu zajištěny proti sesutí. Svislé boční stěny ručně kopaných výkopů musí být dle bodu 2 zajištěny pažením při hloubce výkopu větší než 1,3 m v zastavěném území a 1,5 m v nezastavěném území. Pažení stěn výkopu musí být navrženo a provedeno tak, aby spolehlivě zachytilo tlak zeminy a zajišťovalo tak bezpečnost fyzických osob ve výkopech, zabránilo poklesu okolního terénu a sesouvání stěn výkopu, popřípadě vyloučilo nebezpečí ohrožení stability staveb v sousedství výkopu.

87. Jakmile tedy žalovaný akceptoval požadavek žalobců na výkop, který měl přesáhnout 1,3 m, vznikla mu povinnost dodržet všechny výše citované požadavky, kdy měl připravit a naplánovat, jak budou zajištěny stěny výkopů, jakým druhem pažení, a co vše je třeba učinit pro to, aby byla zabezpečena stavba žalobců. Povinností žalovaného bylo zajistit navržení a provedení pažení tak, aby spolehlivě čelilo tlaku zeminy, a nebyla tak ohrožena nejen stavba v sousedství výkopu, ale zejména bezpečnost osob ve výkopu, a zabránilo se poklesu okolního terénu a sesouvání. Tato opatření jako zhotovitel stavby měl od momentu, kdy souhlasil, že bude kopat do hloubky větší než 1,3 m, a stejně jako šel kalkulovat tyto práce, měl začít plnit i tyto povinnosti, a ujasnit si, co vše bude třeba učinit, aby to i do kalkulace mohl promítnout. Tyto úvahy byly zcela nezbytné na samém počátku, ve fázi plánování, dříve, než žalovaný prvně kopl do země. I kdyby kdokoliv jiný říkal cokoliv jiného, žalovaný tyto povinnosti měl ze zákona, konkretizované vládním nařízením, a pokud se je rozhodl ignorovat či nedodržet, nemůže argumentovat tím, že někdo o jeho výkopu zcela v rozporu s těmito předpisy snad řekl, že to takto má být v pořádku.

88. Proto také soud neprováděl a zamítl tak všechny návrhy na dokazování směřující k tomu, co pan , jméno FO, měl či neměl říkat, neboť to není rozhodné a na věci by to nic nezměnilo. Onen vztah příčinné souvislosti je dán toliko mezi kopáním, a to pod základy (což nikdo ani nepožadoval) v nezajištěných výkopech, a zřícením, nikoliv mezi pokyny a jakýmikoliv sděleními, pokyny samotné by zřícení nezpůsobily, a pro žádná vyjádření by dům nespadl, nebýt samotného kopání bez pažení a dalších opatření. I kdyby tedy pan , jméno FO, takové výkopy bez pažení schvaloval, či o nich jakkoliv ujišťoval, na situaci to nic nemění, a proto se soud nezabýval tím, co měl či neměl říkat. Kopal žalovaný, je odborník, hlásil se k tomu, zavázal se provádět samostatně dílo, a při tom byl jednoznačně povinen dodržovat pravidla bezpečnosti práce. I kdyby mu kdokoliv cokoliv sděloval, těžko mu mohl nějak zabránit v tom, aby postupoval při přípravě a provádění výkopových prací řádně a podle předpisů, a pokud by to snad nechtěli žalobci dovolit či zaplatit, neměl jim dílo provést, resp. ani s ním začít.

89. Žalovaný nebyl ani zaměstnancem, ani podřízeným nikoho jiného, včetně pana , Anonymizováno, . Z ničeho nevyplývala povinnost se jeho pokyny řídit, a i kdyby si snad žalovaný skutečně myslel, že jde o stavbyvedoucího a stavební dozor, což je v podstatě vyloučené tím, co sám v řízení uvedl, rozhodně mu z ničeho neplynula povinnost vykonávat činnost v rozporu s vyhláškou a odbornými postupy, které jsou pro ni určené, nikdo by to k tomu nemohl donutit. Obrana „, jméno FO, si to zkontroloval a říkal, že je to v pořádku“ rozhodně vyvrátit nemůže, že to byl žalovaný, kdo fakticky konal, a jen za ním jde odpovědnost za následky flagrantního porušení hned několika právními předpisy stanovených povinností. Fatálně pochybil, když přesto, že se podkopal pod základy, kopal dále, až dokud se dům nezačal bortit, a tím přímo zavinil jeho havárii. Toto kopání pod základy je ve vztahu příčiny k danému následku, bez něho by nenastal. Jak popsali statik i znalec shodně, zcela vadná práce porušující nejen předpisy, ale i odborné postupy a technologii, vedla k havárii, kterou ještě mohly zachránit správně provedené a zajištěné výkopy, a jejich hutnění a zasypávání, kdy dům by ustál s největší pravděpodobností i to, že žalovaný jeho základy podkopal.

90. Když tak učinil, a způsobem, jakým to učinil, tj. v jednom záběru podél více stěn domu, bez pažení výkopů, pak nutně musel pád domu způsobit, a to i domu, který by byl zcela správně proveden, včetně podsklepení. Snad jen pro úplnost pak lze doplnit, že pokyn kopat pod základy žalovaný ani netvrdil, že mu měl pan , jméno FO, dávat. Jediný, kdo pak reálně věděl, nebo vědět rozhodně měl, že tomu tak je, byl právě žalovaný, který ve výkopu základy domu našel, a narozdíl od žalobců věděl, kde vzhledem k nim kope, resp. vědět to měl, a měl je informovat, aby na situaci mohli reagovat. Žalovaný však nikdy netvrdil ani to, že by vůbec základy našel a věděl, že kope pod nimi, natož pak, že by o tom informoval žalobce a jejich TDI, aby se řešil další postup.

91. Na straně žalovaného je tak jeho protiprávní zaviněné jednání, které bylo bezprostřední příčinou, bez které by škoda, o kterou se spor vede, nevznikla, a které je přičitatelné toliko jemu samotnému. Dva znalci pak potvrdili, že při postupu, jaký žalovaný zvolil, měl přímo předpokládat, že dům spadne a k havárii dojde. Vyvinění tak nepřipadá v úvahu, neboť neznalost základních bezpečnostních předpisů a technologie nepadá v úvahu a vše ostatní ústilo v závěr nikoliv, že se jistě nic nestane (a věc nějak mimořádně a neočekávaně zcela vybočila z běžného rámce), ale že přesně to, k čemu došlo, nastane. Žalovaný tak odpovídá za škodu, kterou výlučně sám způsobil, a je ji povinen žalovaným nahradit. Předmětem řízení je pak právě a jen škoda, a nelze tak argumentovat vadami díla, jak je činěno v závěrečném druhém návrhu, neboť zde nejde o vady díla, toto zde vůbec není předmětem řízení, a zmiňovaná ustanovení na způsobení škody nedopadají.

92. Škoda se podle § 2951 odst. 1 o. z. nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se v penězích. V případě poškozené věci stanoví § 2969 v odst. 1, že při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. Škodu, pokud byla způsobena porušením odborné péče, nelze podle odst. 2 § 2953 o. z. snížit. Ustanovení § 2969 o. z. pak platí jak pro věci movité, tak i nemovité, a stanovuje pravidla pro učení výše skutečné škody na věci, které se uplatní nejen při jejím poškození, ale i zničení či ztrátě (PAŠEK, Martin. § 2969 [Náhrada při poškození věci]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 1.)

93. Primárním způsobem náhrady škody je obnovení původního stavu před poškozením, kdy základní myšlenkou současné právní úpravy je ochrana poškozeného v tom směru, aby byla skutečně odčiněna jemu způsobená újma tím, že je dosaženo stavu, jako kdyby ke škodní události nedošlo. Kromě možnosti domáhat se podle § 2951 odst. 1 o. z., aby tak učinil škůdce, si může poškozený zvolit, že tak učiní sám, a škůdce poskytne potřebné finanční prostředky, jako v tomto případě. Do nich se tak zahrnují právě všechny účelné, rozuměno nezbytné obnovovací náklady, které jsou na reparaci původního stavu potřebné, tak aby se věc dostala do stavu před poškozením a obnovily se její funkce v původním rozsahu, kdy pro stanovení jejich výše je rozhodná doba, kdy k poškození došlo.

94. Způsoby stanovení výše škody jsou dva, a to jednak jako rozdíl v obvyklé ceně, kterou měla věc před poškozením, a ceny poté, v daném místě a čase, tedy rozdíl v tzv. ceně obvyklé, anebo právě ve výši nákladů nezbytných na obnovení věci – jejího uvedení do stavu před poškozením. V této souvislosti se vždy uvažuje i v té rovině, zda náklady nejsou zjevně nepřiměřené, kdy např. nelze vyhovět požadavku na obnovování stavby, která byla ve zdevastovaném stavu, a její obnova by znamenala vytvoření stavby nové, což samo o sobě vylučuje, že by šlo o návrat do jejího původního (zdevastovaného) stavu. Na druhé straně i obvyklá cena věci před poškozením, je cenou, za kterou lze v daném místě a čase pořídit náhradní věc stejných kvalit, nikoliv cena, za kterou by se dala prodat věc, pokud by byla nepoškozená. Nejméně toto ad hoc nemusí být rozhodně totéž, kdy vždy se musí primárně dostat poškozenému možnost, aby měl stav, byl si ho schopen za náhradu pořídit, jaký tu byl před poškozením. Není to totiž poškozený, kdo si toto dobrovolně vybral, a měl na situaci vliv, a neměl by tak být tím, kdo v pozici „oběti“ dané situace nakonec bude nucen něco nahrazovat ze svého, či dokonce měnit svůj život.

95. Žalovaný odmítal požadavek, že by se měl restituovat původní stav právě s poukazem na to, že výstavba náhradního domu je dražší, než za kolik by se dal dům v době škody prodat. Žalobci však nechtěli dům prodávat, resp. pozemek, jehož součástí dům byl a nyní již není. Žalobci dům rekonstruovali a zvelebovali, aby v něm mohli za konkrétního uspořádání a vzájemného soužití bydlet, a užívat všechny nemovitosti, které v daném místě mají. Nešlo o žádnou zdevastovanou stavbu, jejíž reparace není možná do stavu před škodní událostí, protože znovu vystavět zchátralou stavbu možné není. Stavba žalobců sice nebyla zcela nová, ale byla nejen v dobrém stavu, ale ve stavu rekonstruovaném, kdy rekonstrukci, nejméně její podstatnou část žalobci ještě provedli a zaplatili, a to těsně před tím, než o dům přišli v důsledku zcela neodborného výkonu činnosti žalovaného. Jakkoliv tedy nebyl všechen materiál na domě nový, není vinou žalobců a nijak se nepřičinili o to, že jeho obnova nutně žádá použití nového materiálu nejen např. za nový materiál na fasádě či střeše, kde byl vyměněný těsně před havárií, a nový skutečně byl, ale i např. u zdiva, které bylo původní. Otázka pak je, zda nové zdivo a zdivo původní lze vůbec hodnotit jako lepší a horší. Nepochybně je lepší stav např. u rozvodů, pokud budou udělány nové, ale co do původní stavařiny, konstrukcí a materiálů bývají „poctivé“ stavby z počátku 19. století obecně hodnoceny jako kvalitní a hodnotné, částí populace jsou i preferovány před novostavbami.

96. Podstatou však nadále zůstává, že dům, narozdíl od zničené běžně dostupné movité věci, která se dá znovu běžně pořídit, není věcí, kterou by bylo možné jen tak „vyměnit“ za jinou, a tedy ani rovnocenně nahradit. Dům je součástí pozemku, resp. byl, a pozemkové vlastnictví není jen o vlastnictví „nějaké“ věci. Je to vlastnictví místa v konkrétní lokalitě, kde se člověk rozhodne usadit a žít. „Kupuje“ si i konkrétní adresu, vybírá podle svých priorit, kde konkrétně chce bydlet. Řeší sousedy, dostupnost školy či školky, nebo naopak samotu, a řadu dalších faktorů, které dohromady utvářejí jedinečný celek, o který usiloval. Nelze proto žalobce nutit, aby si hledali nějaký podobný dům, někde jinde. To, co se jim přihodilo, zásadně ovlivnilo jejich životy již natolik, že požadavek, aby se stěhovali a bydleli jinde, tam, kde snad najdou co nejpodobnější dům tomu, o který přišli, by naprosto popřel reparační princip a princip jejich zákonné ochrany.

97. Zcela shodný dům nelze nalézt nikdy, ani kdyby šlo o řadovou výstavbu, kde by to snad ještě bylo možné, pokud by takový typový dům byl dostupný v dané lokalitě. Možná, pokud by byly domy relativně nové, a stejného provedení, dispozice atd. Za situace, kdy ale žalobci koupili originální a jedinečnou stavbu vyhovující jejich potřebám, kdy nelze odhlédnout od toho, že musela uspokojit potřeby bydlení pro obě rodiny, jak žalobkyně , jméno FO, , tak žalobců , Anonymizováno, současně, a zvolili si konkrétní lokalitu, konkrétní ulici, kde se usadili, není možné uvažovat vůbec o tom, že by se jim mohlo dostat relevantní náhrady jinak, než obnovením takové stavby na jejich pozemku, a uvedením právě jejich pozemku do stavu před způsobením škody. Není to možné ani z toho důvodu, že by to znamenalo kupovat jiný pozemek s domem, ale žalobci svůj pozemek, jehož součástí dříve byl jejich dům, mají. Mají i další pozemek s ním sousedící, a mají v tomto místě i další stavby, které jim umožňovaly využívat komfort právě tohoto souboru nemovitostí a v tomto konkrétním místě. Tedy jedině na tomto jejich pozemku, aby se jim obnovil stav před způsobenou škodou, má stát a být jeho součástí v tomto konkrétním místě dům konkrétních parametrů, což jediné splňuje princip jejich skutečného odškodnění a napravení situace, kterou si sami nezvolili, ale kterou byli postiženi vinou třetí osoby.

98. Limitem pak je samozřejmě to, aby byl dům skutečně shodný, nahrazující po všech stránkách dům původní, který se zřítil. Tj. nejen dispozicí, velikostí bytů, ale i co do všech materiálů a konstrukčních provedení v podstatě totožný s domem původním, kdy účelnými jsou jen výdaje na dosažení totožného výsledku, vizuálního i funkčního, jako před havárií. Lze připustit toliko to, že materiály, které již nejsou dostupné, budou nahrazeny srovnatelnou a ekonomickou alternativou, aby výše celkových nákladů byla minimalizována, a nedošlo k vybudování ničeho většího, lepšího, či vybavenějšího, než žalobci dříve měli. Stejně, jako není možné vyžadovat opravu staršího vozu jen staršími díly, pokud nejsou dostupné, a jde to k tíži škůdce, není to možné ani zde. Trh s materiály, použitými materiály, ze kterých byl dům původně postaven, neexistuje, a vynaložení nezbytných nákladů na materiál nový je jedinou možností, jak docílit obnovy.

99. S takovými limity proto bylo znalci zadáno nacenění stavby, kterou by bylo možné v době vzniku škody stavbu původní co nejblíže nahradit, poté, co byl její stav prokázán, a to jednak původní stavební dokumentací, zjištěními znalců při ohledání místa havárie, a především fotografiemi a videem HZS. Návrh žalobců učiněný včas (do koncentrace) v řízení, aby toto bylo stanoveno znalecky rozpočtem stavby, byl namístě, asi jediný mohl těmto limitům dostát, a těžko si lze představit, že by výši škody tohoto typu mohlo být možné vůbec prokázat jinak. Jde pak o řízení sporné, kdy bylo právě na žalobcích, aby navrhli důkazy k prokázání svých tvrzení. Jestliže navrhli znalecký posudek s rozpočtem stavby, nemohl ani soud za ně vybírat důkaz jiný, a jakmile bylo řízení poučením zkoncentrováno, nebylo již ani možné jiné důkazní návrhy, samozřejmě kromě zákonných výjimek, činit. Jak tedy bude výše škody prokazována, se dle názoru soudu (již) v souvislosti s koncentrací řízení jednoznačně uzavřelo.

100. Pokud obnova směřuje jen do podoby a funkce, kterou původní dům měl, nejde o náklady ani zbytné, ani neúčelné. Na problematiku nelze hledět jen optikou žalovaného, který by snad (dosud náhradu jako takovou odmítal) uvažoval o náhradě hodnoty domu, stanovené ve výši, kolik by za něj mohli žalobci utržit, což by pro něho bylo nepochybně výhodnější. Žalobci ale dům prodávat nechtěli, tj. v podstatě by to tak znamenalo je donutit k „prodeji“ jejich majetku, a přenést na ně, aniž by to sami plánovali a chtěli, zda a jaké jiné bydlení pro obě rodiny, a kde se jim podaří za „utrženou“ částku najít. Taková myšlenka nuceného přesídlení jinam a do jiného objektu, na který by jim měly tyto prostředky stačit, není přijatelná. Mj. by to znamenalo s největší pravděpodobností donutit je i k prodeji ostatních nemovitostí, pozemků, a dalších staveb na nich, které s domem vytvářely funkční celek, či tyto (pokud by si to ovšem mohli dovolit) využívat jiným způsobem. Jde o zásadní dopady na život dvou poškozených rodin, které už tak byly postiženy více než dost, přišly o bydlení, o své zázemí, osobní věci, z nichž část nelze nijak nahradit, a těžko si někdo dovede ve všech důsledcích představit, jakou zátěží, ale i diskomfortem si museli členové obou domácností projít, a v podstatě stále ještě procházejí, neboť škoda jim nebyla nahrazena ani zčásti, a žalovaný v tomto směru dosud neprojevil nejmenší snahu odčinit, co způsobil.

101. Stanovit výši škody jako rozpočtové náklady na vybudování domu totožného, resp. v maximální možné míře shodného s tím, který se zřítil, garantuje, že jde o náklady, které je nutné vynaložit na obnovení jak čistě původního domu, bez vylepšujících úprav, či změn nebo úplně něčeho jiného, ale i na obnovení funkčního celku nemovitostí, které měli žalobci před škodní událostí Dům je jen jednou součástí z nich, a přiznáváno je jen tolik, kolik je třeba na obnovu původního stavu souboru nemovitých věcí, které z své podstaty tvoří funkční celek domu se zahradou a dalšími technickými stavbami a úpravami v daném místě. Použití nadneseně řečeno „nových náhradních dílů“, které jsou na to třeba, nepřináší žalobcům nic navíc, nebudou mít ani větší místnosti, ani více oken či balkonů, ani druhově jiné schodiště či dveře než dříve. A jestliže není možné koupit a použít staré kabely, či použité trubky, neboť se s nimi volně běžně neobchoduje, a to stejného stáří a stavu, v jakém byly v původním havarovaném domě, nemůže toto jít k tíži poškozených, ale škůdce. Obnovuje se toliko to, co žalobci, a to zcela funkční a rekonstruované měli, a co tuto funkci plnit v důsledku žalovaným způsobené škody přestalo, jiná možnost než pořídit totéž, byť z nového materiálu, zde k odčinění jim vzniklé újmy není.

102. Takové náklady jsou náklady nezbytně nutnými a jsou vynaloženy účelně, a tvoří tak skutečnou škodu způsobenou žalovaným. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2818/2015, které dříve zapovídalo takový způsob odškodnění s poukazem na údajné bezdůvodné obohacení, které by mohlo vzniknout na straně poškozeného (konkrétně v něm bylo dovozeno, že není-li si poškozený schopen opatřit si náhradní věc téhož stupně opotřebení, nelze mu vytýkat, že si namísto toho pořídí věc novou, čímž svůj majetek zhodnotí, ač by to bez poškození věci neučinil, ale toto jej pak neopravňuje k požadavku na náhradu celé pořizovací ceny), vycházelo z předchozí právní úpravy, je překonané, jak uzavřel sám Nejvyšší soud v R 74/2021. Zde současně uvedl, že je to jak samotnou změnou právní úpravy, kdy závěry byly ale i korigovány již Nálezem Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. II. ÚS 795/16. Zde Ústavní soud připomněl, že smyslem úpravy je dosažení plného odškodnění v maximální možné míře, a jde o to zajistit, aby mu v plné míře byla kompenzována majetková újma. Rozsah náhrady v penězích musí dle Ústavního soudu zohledňovat výši veškerých vynaložených prostředků nutných k obnovení původního majetkového stavu, byť za dodržení účelnosti a nezbytnost nákladů vynaložených na uvedení poškozené věci do původního stavu. Na poškozeného nelze přenášet povinnost k úhradě nákladů na uvedení věci do původního stavu a neodůvodněně jej tak znevýhodňovat oproti škůdci, a to i v případě tzv. totální škody, nejen pokud je možná standardní oprava.

103. Co do výše škody tak bylo v řízení nejprve zjištěno a prokázáno, jak konkrétně dům vypadal a byl proveden, a následně bylo zadáno znalci, aby podle shora uvedených pravidel dům tak, jak byl v zadání popsán a v dokazování před soudem zjištěn, nacenil, resp. aby zjistil částku potřebnou na materiál a práce k takové obnově k datu vzniku škody. Zejména videonahrávkou HZS z doby zřícení domu byl zachycen detailně celý dům zvenčí, a to i shora, a částečně bylo vidět nejen dovnitř domu, ale vzhledem ke zřícení a popraskání domu i do konstrukcí zdí a střechy, rovněž byla viditelná část vybavení. Bylo zjištěno jak provedení konstrukcí i střechy, tak výplní otvorů, částečně i vnitřních dispozic, kdy zdi a jejich provedení bylo doloženo, včetně základů, stavebními plány. Okna a dveře dodávala firma Vitrum, kde byla doložena i původní smlouva na dodávku. K vytápění automatickým kotlem byl doložen rozpočet této dodávky, jakož i fotografie kotle a připojení, fotografiemi bylo doloženo i provedení a podoba schodiště a zábradlí, i provedení vstupu do sklepa. Rozsah a provedení zateplení a sádrokartonů doložili žalobci dokladem dodavatele. Všechny tyto materiály měl stejně jako stavební dokumentaci k dispozici znalec i při samotném zpracování rozpočtu náhradní stavby, a vycházel z nich. Zadáno mu bylo, aby použil nutný minimální standard tam, kde nevyplývá z podkladů provedení nadstandardní.

104. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, a v něm provedeného rozpočtu byla zjištěna cena na vybudování srovnatelného domu k datu vzniku škody podle obvyklých cen stavebních prací v té době, dodatkem pak znalec zohlednil, že po nařízené demolici domu po něm zůstala stavební jáma pro podzemní podlaží, kterou tak nebylo třeba hloubit znovu, neboť po likvidaci domu byla k dispozici. Takto v konečné (o jámu, resp. náklady na ni ponížené) podobě stanovil cenu na vybudování srovnatelného domu ve výši 6 959 486 Kč, ze které tak soud přiznal polovinu žalobkyni , jméno FO, a druhou polovinu, podle spoluvlastnických podílů) žalobcům , Anonymizováno, , ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl, neboť vyšší škoda se v řízení neprokázala.

105. Částka stanovená znalcem byla konečnou částkou k přiznání, když nedošlo k samotnému prohlášení o zápočtu, nad kterým původně žalovaný uvažoval jako obraně v řízení, a ani zde nebyla jeho započitatelná pohledávka za vícepráce na budníku a hromosvodu. V řízení samotném zamýšlený projev započtení během jednání žalovaný neučinil, neprohlásil, že by započítával, a že by tak učinil později za trvání řízení mimo jednání nejen nedoložil, ale ani netvrdil. Projev vůle započíst, který je nezbytný k tomu, aby k započtení došlo, nebyl do rozhodnutí ve věci učiněn, resp. z toho bylo třeba vycházet. Kromě toho v případě obou zmiňovaných částek šlo o částky, které žalobce, jak sám uvedl, nefakturoval, ale splatnost jakýchkoliv částek dle smlouvy o dílo, se odvíjela vždy až od fakturace. Tj. dokud nefakturoval, nemohl mít ani splatnou pohledávku, a tedy způsobilou k započtení. Až pohledávku splatnou by mohl podle odst. 1 § 1982 o. z. takto uplatnit, neboť musí jít o pohledávku, kde již může vyžadovat její uspokojení, a kromě její existence musí dojít k prohlášení o tom, na jakou pohledávku je započítávána, vůči druhé straně.

106. Z částky skutečně přiznané je pak ale třeba vycházet i jako z tarifní hodnoty pro určení výše náhrady nákladů (v tomto rozsahu úspěšných) žalobců ve smyslu § 142 odst. 3 o.s.ř. Jelikož plnění záviselo na znaleckém posudku, nepřihlíží se k tomu, co nebylo přiznáno, jako k neúspěchu žalobců, nicméně úspěchem zůstává jen částka skutečně přiznaná (NS 25 Cdo 3974/2015). (§ 142 [Náhrada podle úspěchu]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 14.) V případě 3 479 743 Kč činí odměna advokáta za jeden úkon právní služby podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), částku 22 220 Kč, a v případě více zastupovaných osob pak podle § 12 odst. 4 částku 17 776 Kč. Jestliže žalobci nárokovali úkony pro žalobkyni a) a společně pro žalobce b) a c), odpovídá to situaci, kdy úkony za ně oba byly činěny společně ve stejném rozsahu, nepřibyla práce navíc pro zastupování obou manželů Šírových, a nebyl tak důvod takto náklady (samostatně žalobkyni Kočové a samostatně jako jediné další osobě Šírovým) nepřiznat.

107. V obou případech advokát ve smyslu § 11 odst. 1 AT věc převzal (1. úkon), sepsal jednoduchou výzvu k plnění (2. ale poloviční úkon dle odst. 2), sepsal žalobu (3. úkon). Dále sice sepsal i repliku k vyjádření žalovaného, tu ale soud ale nežádal, nařídil přípravné jednání, a byla podána až v době, kdy již byla žalující strana obeslána k přípravě věci, kde mohly být argumenty prezentovány. Proto za ni soud odměnu zvlášť nepřiznal, když náplní přípravného jednání je projít tvrzení obou stran a vymezit, co je sporné a co bude předmětem dokazování, tj. byla to forma přípravy na tento soudní rok, aniž by bylo nutné ji činit předem, a nebylo v ní navrhováno nic, co by bylo třeba řešit předem. Advokát se poté účastnil přípravných jednání (kde jde o poloviční úkon dle odst. 2) ve dnech 21. 6. 2022 v délce přes dvě hodiny (tj. 1 plný úkon, v pořadí 4. a 5.), 13. 9. 2022 v délce přes dvě hodiny dopoledne (tj. 1 plný úkon, v pořadí 6. a 7.) a v délce přes dvě hodiny odpoledne jednání (8. a 9. úkon), jednání ve věci 3. 11. 2022 v délce přes dvě hodiny (10. a 11. úkon), dále se vyjádřil k odvolání proti mezitímnímu rozsudku s nárokovaným polovičním úkonem (1 poloviční úkon v pořadí 12.), účastnil se jednání 9. 1. 2024 v délce přes dvě hodiny (13. a 14. úkon) a dále jednání 13. 2. 2024 (15. úkon) a 24. 9. 2024 (6.1 úkon), tj. jde o celkem 13x plnou hodnotu úkonu při celkem 16 přiznávaných úkonech.

108. V případě přípravného jednání sice není výslovně v textu vyhlášky uvedeno, že úkon je časově omezen a další započaté dvě hodiny jsou úkon další, jako u jednání samotného, nicméně hovoří se o tom, že jde o úkon poloviční, odst. 2 § 11 AT navazuje na odst.

1. Výklad, že by jakákoliv příprava, která u složité věci pravidelně zabírá nejen násobně více jak dvě hodiny, ale i více jednacích dnů (zcela typicky rozsáhlá vypořádání společných jmění, kde se řeší i stovky položek, ke kterým schází tvrzení i důkazy) měla být jediným a polovičně hodnoceným úkonem, soud považuje za nepřijatelný a v rozporu s principy odměňování. Není žádného důvodu, proč by neměl, byť diskutabilně poloviční úkon, často náročnější než samotné jednání, podléhat časovému omezení, neboť to, že jde o přípravné jednání, je právě zachyceno jako úkon v hodnotě poloviny plného úkonu, jakým je jednání samo, a žádné jednání (účast na něm) jinak není takto limitováno. Zkrácení na polovinu je tak dle názoru soudu nutno vykládat v kontextu poloviny jednání jako takového, včetně toho, že jednání je úkonem za každé dvě hodiny, a tedy jednání přípravné je úkonem sice polovičním, ovšem vždy také za tyto dvě hodiny. Žádný úmysl zákonodárce, pro který by tomu tak mělo být jinak nelze nalézt, a jde jen o nedůslednou formulaci, která by negovala vynaloženou práci a čas advokáta.

109. I Nejvyšší soud dovodil, že by bylo zjevně nepřiměřené, aby účast na přípravném jednání, jehož povaha je zohledněna právě zkrácením odměny za účast na něm na polovinu, byla ohodnocena touto sníženou odměnou bez ohledu na dobu trvání takového přípravného jednání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014). V tomto rozhodnutí pak současně také vyslovil závěr, že s ohledem na paušální povahu náhrady pak není významné, že při zastoupení více osob uvedené náklady mohou (ale nemusí) být vyšší s tím, že za společné úkony při zastupování více osob přísluší advokátu ke každému úkonu pouze jedna paušální náhrada výdajů, když i v případě, že advokát zastupuje dva a více účastníků a provede při tom nějaký úkon právní služby, jde stále o jeden úkon (např. podání žaloby). Jakmile však úkon přesáhne dvě hodiny, které jsou považovány za jeden samostatný úkon právní služby, přísluší advokátu i za každé dvě započaté hodiny, které jsou jedním úkonem, i jedna paušální náhrada hotových výdajů.

110. K oněm celkem 16 úkonům s nárokem na 13x plnou částku úkonu, které soud přiznal, a tedy částce 231 088 Kč, přísluší dále 16x 300 Kč tzv. režijních paušálů dle § 13 odst. 4 AT kryjících hotové výdaje advokáta s nimi spojenými, které je nutno rozdělit, tj, do náhrady nákladů jak žalobkyně, tak žalobců, je nutné zahrnout 2 400 Kč jako polovinu.

111. K plnému prvnímu a sníženým dalším úkonům, jak advokát úkony účtoval, není důvod, ani důvod v samotném předpisu, který počítá s 80% úkonem v případě více zastupovaných osob vždy, nejen od druhého úkonu. V daném případě i došlo k současnému převzetí zastoupení, ani se nejednalo o zcela samostatně učiněné úkony.

112. Právní zastoupení tak u žalobkyně a) i žalobců b) a c) činí celkem 233 488 Kč, k němuž v obou případech do nákladů dále patří uhrazená část soudního poplatku ve výši 60 167 Kč po částečném osvobození, a záloha na náklady znaleckého posudku ve výši 6 670 Kč. Náklady celkem tak v obou případech soud přiznal v celkové výši 300 325 Kč, a žalovaný je povinen je zaplatit žalobcům dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám jejich advokáta.

113. Jelikož žalobci byli osvobozeni částečně od povinnosti hradit soudní poplatek, a v řízení uspěli, je povinen zbývající část soudního poplatku ve výši 240 666 Kč zaplatit žalovaný podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. v aktuálním znění, neboť na něho tato povinnost ze zákona přešla. Celkem činí poplatek 361 000 Kč, žalobci pak zaplatili 2x 60 167Kč.

114. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má dále stát proti neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů, které platil. Jedná se o platby znalečného, které nebyly pokryty zálohou, v celkové výši 28 007 Kč. Žalobci zálohovali 2x 6 670 Kč, znalcům však bylo vyplaceno 17 447 Kč , tituly před jménem, , jméno FO, a 23 900 Kč , tituly před jménem, , jméno FO, , tj. vyplaceno bylo 41 347 Kč a zálohováno jen 13 340 Kč celkem.

115. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.